Ústavní soud omezil pravomoci vyšších soudních úředníků

30.05.2013

Ústavní soud, Brno, TZ 30/13

 

Vrchní soud v Praze podal na zrušení § 11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů (dále jen „ZVSÚ“), protože dospěl k závěru, že toto ustanovení je v nepřeklenutelném rozporu s jiným ustanovením ZVSÚ. To vede podle navrhovatele k paradoxní situaci, kdy podle jednoho ustanovení je soudní úředník oprávněn učinit určité rozhodnutí (v této věci konkrétně odmítnout námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu), avšak podle druhého ustanovení takový úkon naopak činit nemůže. Navrhující soud dále dovodil, že výjimka z rozhodovací činnosti soudců v podobě rozhodování soudních úředníků by měla být v zákoně pevně ohraničena a definována, jinak hrozí kolize s čl. 81 Ústavy, a dále s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud tomuto návrhu vyhověl a ustanovení § 11 ZVSÚ zrušil s účinností od 1. ledna 2014.

Základním pravidlem je výkon soudnictví soudcem; podíl ostatních osob na něm je jen výjimkou z pravidla. I proto poskytuje právní řád početné garance věcné a osobní nezávislosti soudce, a definuje tak vysoký standard jeho odborných i osobnostních vlastností. Oproti tomu vyšší soudní úředník je pouze úředníkem, u nějž v zásadě chybí garance osobní nezávislosti, nevyžadují se osobní předpoklady jako u soudce, a odborná úroveň postačuje na výrazně nižší úrovni, čemuž by měly korespondovat i nižší limity činnosti vyššího soudního úředníka. Tak tomu ale není.

Plénum při přezkumu souvislostí napadené právní úpravy zjistilo, že § 10 a § 11 ZVSÚ jsou ve vzájemném rozporu, neboť první z nich stojí na konstrukci, dle níž vyšší soudní úředník může provádět jenom to, co mu toto ustanovení svěřuje, druhý z nich naopak vychází z toho, že vyšší soudní úředník může vykonávat vše, krom pár výslovně zapovězených úkonů. Tento rozpor nebylo možné překlenout ani interpretací, a proto bylo nutné § 11 zrušit.

Je nezpochybnitelné, že činnost vyšších soudních úředníků ulehčuje soudcům jejich činnost a urychluje řízení, avšak nelze současně připustit, aby byly oslabeny principy výkonu soudní moci a soudnictví tak vykonávali úředníci, s výjimkou několika málo případů, které jsou výslovně vyhrazeny soudci. Soudci se dnes sice již bez součinnosti dalších osob neobejdou, avšak těmto osobám může být svěřena pouze taková míra samostatné pravomoci, která odpovídá jejich formální roli v justičním systému.

Nad rámec provedeného přezkumu Ústavní soud poznamenal, že podobně problematická jsou i ustanovení § 9, částečně § 10 a 12 ZVSÚ, ale protože nebyl podán návrh na jejich zrušení, nemohl se k nim Ústavní soud závazně vyjádřit. Vzhledem k odkladu účinnosti nálezu má nyní zákonodárce více než devět měsíců k tomu, aby určil novou koncepci působnosti vyšších soudních úředníků a jasně vymezil limity jejich samostatné činnosti.

Nároky z těch rozhodnutí, která byla založena na zrušeném ustanovení § 11, mohou být v zájmu zachování právní jistoty i nadále předmětem výkonu rozhodnutí či exekuce.

Odlišné stanovisko k výroku nálezu si vyhradil soudce Vladimír Kůrka. Odlišná stanoviska  k odůvodnění si vyhradili soudci Jan Filip a Stanislav Balík. Všechna odlišná stanoviska jsou přiložena k textu nálezu, který je dostupný zde .

 

Vlastimil Göttinger

vedoucí protokolu Ústavního soudu