Ústavní soud rozhodl, že snížení platu soudců obecných soudů bylo protiústavní

13.09.2010

Ústavní soud, Brno, 10. září 2010

Dnes byl vyhlášen nález Ústavního soudu

ze 7. září, kterým se ruší ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 236/1995

Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce

představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a

poslanců Evropského parlamentu, pokud se týká soudců obecných soudů*),

a to dnem 30. září 2010. Napadené ustanovení snižovalo pro rok 2010

plat představitelů státní moci a soudců o 4 %. Předmětem řízení před

Ústavním soudem bylo v rámci tzv. konkrétní kontroly norem posouzení,

zda snížení platu soudců obecných soudů není v rozporu s principy

demokratického právního státu, dělby moci a nezávislosti moci soudní na

moci výkonné a zákonodárné.

 

Napadené ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 236/1995 Sb. zní:  

 

Od

1. ledna do 31. prosince 2010 činí plat poslance, představitele, soudce

a poslance Evropského parlamentu 96 % platu podle tohoto zákona a podle

čl. XLVIII zákona č. 261/2007 Sb.

 

Návrh na jeho zrušení ve vztahu k soudcům obecných soudů podal v březnu tohoto roku podal Městský soud v Brně. Městský

soud totiž projednával žalobu, kterou se soudce Městského soudu v Brně

domáhá vůči České republice – Městskému soudu v Brně zaplacení částky

2 596 Kč, o kterou byl lednový plat žalujícího soudce snížen v důsledku

napadeného ustanovení. Při posuzování věci dospěl Městský soud v Brně

k závěru, že toto ustanovení je v rozporu s čl. 1 odst. 1, ve spojení

s čl. 82 odst. 1 Ústavy, případně s čl. 2 odst. 1 a dále s čl. 1 Listiny

základních práv a svobod, a podal proto Ústavnímu soudu návrh na jeho

zrušení.

 

Ústavní

soud návrhu vyhověl. Ústavní soud se nejrůznějšími zásahy do platového

zabezpečení soudců za posledních deset let opakovaně a mnohokrát

zabýval. Z jeho ustálené judikatury jednoznačně vyplývá, že plat soudce

musí být stabilní a nesnižovatelnou veličinou, že zásahy do soudcovských

platů nesmí být svévolné a že zákonodárce je s ohledem na postavení

moci soudní při zásazích do materiálního zabezpečení soudců omezen ve

srovnání s rozhodováním o platech státních úředníků a ostatních

představitelů státu. V posledním ze série nálezů na toto téma, v nálezu

sp. zn. Pl. ÚS 13/08 z března tohoto roku, Ústavní soud jednoznačně uvedl: „Krok

zákonodárce, jímž (by) došlo ... k byť i jen částečnému odnětí již

dosažené úrovně jejich materiálního zabezpečení, stěží by mohl Ústavní

soud z hlediska principů demokratického právního státu aprobovat.

Zvláště to platí, pokud by se ukázalo, že takováto zásadně nepřípustná

restrikce zasahuje toliko neb především příjmové poměry soudců a nikoliv

současně příjmy jiných „služebníků“ státu.“. Přesně taková situace

nastala v souzené věci, kdy byly platy sníženy soudcům z tvrzených

úsporných důvodů, zatímco platy zaměstnanců státu v roce 2010 vzrostly,

resp. snižovány nebyly.

 

Ústavní

soud již po několikáté zdůraznil, že principiální nedotknutelnost platů

soudců nelze chápat izolovaně jako jakási soudcovská privilegia, nýbrž

jako součást, resp. kompenzaci řady zásadních omezení soudců v soukromém

a profesním životě za účelem ochrany nezávislosti a nestrannosti soudců

a soudní moci, tj. ve prospěch těch, k ochraně jejichž práv byly soudy

zřízeny. K takovým omezením patří např. neslučitelnost funkce soudce

s celou řadou činností politických, podnikatelských či zaměstnaneckých.

Soudci nemohou být odborově organizováni, nemohou stávkovat a kolektivně

vyjednávat. Nemají svoji nezávislou reprezentaci, zásahy do jejich

platových poměrů s nimi nejsou projednávány, rozhoduje se o nich bez

nich, což neodpovídá základnímu ústavnímu principu dělby moci. Ve

srovnání s jinými služebníky státu je soudce přísně omezen ve výdělečné

činnosti: nesmí podnikat, ani kdyby s tím jeho „zaměstnavatel“

souhlasil, nesmí se nechat zaměstnat ve vedlejším pracovním poměru,

poskytovat právní služby, působit v představenstvech, dozorčích radách a

v jiných placených pozicích. Na svém platu jakožto prakticky jediném

zdroji příjmů je existenčně závislý (jiný příjem může mít jen ze správy

vlastního majetku a z činnosti vědecké, pedagogické, literární,

publicistické, příp. umělecké). Proti svévolnému zásahu do svého

platového zabezpečení se soudce nemůže nijak bránit; soudní žaloba a

ústavní stížnost jsou v tomto smyslu krajními a jedinými prostředky,

důstojnosti soudcovského stavu nesvědčícími.

 

Ústavní soud vzal v úvahu, že „na

snižování schodků veřejných rozpočtů se již dlouhodobě podílí profesní

skupina, u níž je zákonem velmi výrazně omezena možnost dosahování

jiných příjmů než platových“ a znovu připomněl svůj dřívější nález sp. zn. Pl. ÚS 11/02 , v němž uvedl že: „…platové

poměry soudců v širokém smyslu mají být stabilní nesnižovatelnou

veličinou, nikoli pohyblivým faktorem, s nímž kalkuluje to či ono vládní

uskupení např. proto, že se mu zdají platy soudců příliš vysoké ve

srovnání s platy státních zaměstnanců nebo ve srovnání s jinou profesní

skupinou.“.

 

Ústavní soud proto závěrem svého rozhodnutí konstatoval, že: „i

z četnosti jeho ... judikatury je patrné, že soudcovské platy i na

rozdíl od platů ostatních „služebníků státu“ po dlouhé období i

s následující zamýšlenou perspektivou podléhají pouze restrikcím.

Opatření ve vztahu k nim se pak již nejeví jako mimořádná a proporční,

ale jako cílený proces směřující k tomu, aby se soudcovské platy vrátily

do nižších úrovní, a tedy aby se touto cestou odstranila ze zorného

úhlu moci zákonodárné a výkonné v minulosti učiněná „chyba“ při

stanovení pravidel pro výpočty soudcovských platů v polovině 90. let 20.

století. Taková nivelizace pak ve svých důsledcích vede zákonitě i

k sestupu soudcovského stavu uvnitř středostavovské společenské vrstvy,

jeho příjmové degradaci ve vztahu k ostatním právnickým povoláním a k

umenšování jeho potřebné společenské prestiže.“.

 

Z těchto důvodů Ústavní soud zrušil napadené ustanovení zákona ve vztahu k soudcům obecných soudů dnem 30. září 2010.

 

Nález byl přijat všemi patnácti soudci Ústavního soudu jednomyslně, nikdo neuplatnil odlišné stanovisko.

 

Text nálezu si lze přečíst zde . Právní věty (výtah z nálezu) jsou k dispozici na tomto místě .

 

Pro ucelený přehled všech platových restrikcí vůči soudcům za posledních 12 let lze využít databázi NALUS ;

do pole Populární název zadejte dvě slova: platy soudců a stiskněte

tlačítko Vyhledat. Systém zobrazí seznam celkem 11 rozhodnutí Ústavního

soudu, s jejichž odůvodněním se lze seznámit.

 

Tomáš Langášek

generální sekretář Ústavního soudu

 

 

 

__________________________

*)

Tento nález, stejně tak jako všechny ostatní dřívější nálezy týkající

se platových restrikcí vůči soudcům obecných soudů, se tedy netýká

soudců Ústavního soudu!