Ústavní soud shledal nedostatečnou náhradu újmy za dlouhodobé odebrání novorozeného dítěte od jeho matky

26.07.2017

Ústavní soud, Brno, TZ 79/2017

I. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) vyhověl ústavní stížnosti nezletilé stěžovatelky a její matky a zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 v napadených výrocích. Těmito výroky totiž bylo porušeno základní právo stěžovatelek na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím státního orgánu a základní právo nezletilé, aby byl nejlepší zájem dítěte předním hlediskem rozhodování.

Nezletilá byla tři dny po svém narození v dubnu 2009 na základě předběžného opatření odebrána matce a umístěna do ústavní péče. Trvání tohoto předběžného opatření bylo opakovaně prodlužováno až do března 2010, kdy bylo vydáno druhé předběžné opatření. Na jeho základě byla nezletilá ponechána v dětském centru až do konce září 2011. Ústavní soud nálezem sp. zn. IV. ÚS 2244/09 ze dne 20. 7. 2010 zrušil první předběžné opatření i rozhodnutí o jeho prodloužení a později nálezem sp. zn. II. ÚS 2546/10 ze dne 6. 9. 2011 zrušil i druhé předběžné opatření. Podle těchto nálezů nebyl důvod odebrat nezletilou matce a předat ji do péče dětského centra. Ústavní soud v nich mimo jiné zdůraznil, že není možné odebrat dítě rodičům a umístit je do ústavní péče jen proto, že podle soudů by v ústavní péči mělo lepší materiální podmínky než u rodičů.

Jelikož nezletilá strávila na základě protiústavních a nezákonných předběžných opatření v dětském centru bezdůvodně téměř dva a půl roku, domáhala se spolu s matkou náhrady nemajetkové újmy za tento zásah. Obecné soudy přiznaly každé z nich přiměřené zadostiučinění ve výši 610 000 Kč. To stěžovatelky pokládají za nedostatečné.

Ústavní soud zdůrazňuje, že nejlepší zájem dítěte musí být předním hlediskem rozhodování i v řízení o náhradě újmy způsobené veřejnou mocí. Obecné soudy jsou při svém rozhodování v každém jednotlivém případě povinny pečlivě zhodnotit všechny relevantní skutečnosti a okolnosti vzniku újmy, zvážit, jaké zájmy dítěte byly narušeny nezákonným rozhodnutím či postupem veřejné moci, a vysvětlit, jak se to promítlo do rozhodnutí o náhradě újmy. Jsou povinny tak činit a nejlepší zájem dítěte zohlednit i bez výslovného návrhu dotčeného dítěte či jeho zákonného zástupce.

Obecné soudy však nejlepší zájem nezletilé nezkoumaly a nezhodnotily všechny relevantní okolnosti. Nezletilá totiž nebyla odloučena pouze od matky, ale i od všech svých dalších příbuzných a byla vytržena z rodinného prostředí, v němž by jinak vyrůstala. Její život se po dobu dva a půl roku odehrával výlučně v prostředí dětského centra, jehož režimu se musela podrobit. Místo individualizované péče a výchovy v rodině jí byla v citlivém věku poskytována hromadná péče ze strany zaměstnanců dětského centra. I po jejím navrácení do péče matky u ní přetrvaly negativní důsledky jako je strach, že ji matka opustí, či opoždění psychomotorického vývoje. Jelikož vazba mezi rodičem a dítětem představuje nejpřirozenější lidskou vazbou a jeden z prvořadých předpokladů lidského vývoje, budou se obecné soudy muset zabývat i tím, jaký dopad bude mít narušení této vazby na nezletilou z dlouhodobého hlediska.

Obecné soudy nezohlednily ani další relevantní skutečnosti týkající se újmy způsobené jak nezletilé, tak její matce. Intenzitu újmy způsobené oběma stěžovatelkám zvyšuje skutečnost, že soud I. stupně opakovaně prodlužoval trvání prvního předběžného opatření, kterým byla nezletilá umístěna do dětského centra, ačkoliv to zákon neumožňoval. Vědomí, že se orgán veřejné moci, ba dokonce soud, zcela vzepřel zákonu, bezpochyby zesiluje pocit příkoří a bezpráví, a zvyšuje tedy utrpěnou nemajetkovou újmu. Zvláštní náhradu vyžaduje i nemajetková újma způsobená oběma stěžovatelkám nerespektováním kasačně závazného nálezu Ústavního soudu. Již v červenci 2010 Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2244/09 konstatoval, že důvody pro umístění nezletilé do dětského centra prvním předběžným opatřením jsou protiústavní. Navzdory tomu obecné soudy ponechaly v platnosti druhé předběžné opatření, které se opíralo o totožné důvody. Nezletilá kvůli tomu zůstala v dětském centru až do září 2011, kdy i druhé předběžné opatření Ústavní soud nálezem sp. zn. II. ÚS 2546/10 zrušil. Od července 2010 až do září 2011 tak obecné soudy nerespektovaly kasačně závazný nález, za což stěžovatelkám náleží zvláštní náhrada nemajetkové újmy. Pokud totiž obecné soudy nerespektují kasační závaznost nálezu Ústavního soudu a pokračují v porušování základních práv a svobod, vždy tím působí dotčeným jednotlivcům i nemajetkovou újmu, za kterou těmto jednotlivcům přísluší náhrada.

V dalším řízení bude úkolem obecných soudů, aby stanovily výši náhrady pro nezletilou i její matku v souladu s principy vyloženými v dnes vyhlášeném nálezu.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1737/16 je dostupný PDF zde (345 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu