Ústavní soud zamítl návrh na zrušení nařízení města Františkovy Lázně, které zakazuje pochůzkový a podomní prodej

28.05.2014

Ústavní soud, Brno, TZ 28/2014

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Pavel Rychetský) zamítlo návrh Ing. Romana Rokůska, ředitele Krajského úřadu Karlovarského kraje, na zrušení nařízení města Františkovy Lázně č. 1/2013, zákaz pochůzkového a podomního prodeje. Navrhovatel ve svém podání namítal, že k vydání předmětného nařízení mělo dojít v rozporu se zmocněním podle § 18 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, že odstavec 3 uvedeného ustanovení neumožňuje samostatně stanovit zákaz některých druhů prodeje zboží nebo poskytování služeb prováděných mimo provozovnu v obci nebo její části. Další námitkou bylo, že zákaz pochůzkového a podomního prodeje nesmí být stanoven plošně, v souvislosti s čímž navrhovatel poukázal na nález ze dne 31. ledna 2012 sp. zn. Pl. ÚS 19/11. Ustanovení § 18 odst. 1 živnostenského zákona dle něj představuje garanci, že bude existovat alespoň jedno místo v obci, kde bude možné nabízet a prodávat zboží a poskytovat služby mimo provozovnu, a tedy že nedojde ke znemožnění či nepřiměřenému paralyzování svobodného výkonu podnikání a provozování jiné hospodářské činnosti, v důsledku čehož by byla narušena svoboda garantovaná čl. 26 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům. Nařízení obce bylo přijato ústavně předepsaným způsobem. Obec je na základě § 18 odst. 3 živnostenského zákona zmocněna stanovit svým nařízením v přenesené působnosti zákaz některých druhů prodeje zboží nebo poskytování služeb prováděných mimo provozovnu v obci nebo její části, aniž by jím současně musela vymezit místa a stanovit podmínky pro tuto podnikatelskou činnost ve smyslu § 18 odst. 1 živnostenského zákona, napadené nařízení proto z toho důvodu nevybočuje z mezí zákonného zmocnění. Ústavní soud dále konstatoval, že takto vymezeným pochůzkovým a podomním prodejem zboží nebo poskytováním služeb se nevyčerpávají druhy uvedené podnikatelské činnosti prováděné mimo provozovnu v obci, neboť tato činnost může být nadále provozována jiným způsobem, zejména formou stánkového prodeje, který na území města Františkovy Lázně není žádným jeho nařízením omezen. Za těchto okolností proto nelze nalézt důvody vedoucí k závěru, že by v důsledku stanoveného zákazu byla předmětná podnikatelská činnost na území obce fakticky znemožněna. Nic na tom nemění ani skutečnost, že se uvedené zákazy vztahují na celé území obce. Jejich účelem je totiž zamezení jednání, jež v konkrétních poměrech obce narušuje veřejný pořádek a působí na její obyvatele obtěžujícím způsobem, přičemž tento nežádoucí jev se může týkat všech částí obce. Opodstatněnost takovéto regulace lze obzvlášť předpokládat v lázeňském městě, jež je navštěvováno za účelem léčení a odpočinku. Je však nutné zdůraznit, že uvedené závěry neznamenají automatické schválení dalšího zákazu pochůzkového a podomního prodeje na celém území jakékoliv obce. V závislosti na konkrétních podmínkách, např. pokud by se jednalo o obec, jejíž obyvatelé žijí roztroušeni na větším území, mohou být naopak právě uvedené druhy prodeje zboží a poskytování služeb nezbytné k tomu, aby tato činnost mohla být mimo provozovnu smysluplně provozována.

Nález sp.zn. Pl. ÚS 57/13 je dostupný zde .

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu