Ústavní soud zrušil část tzv. úhradové vyhlášky, která se týká stanovení výše úhrad za ošetřovatelskou péči v zařízeních pobytových sociálních služeb

19.12.2016

Ústavní soud, Brno, TZ 128/16

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček) vyhovělo návrhu skupiny 24 senátorů Senátu Parlamentu České republiky a ke dni vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů zrušilo ustanovení § 4 odst. 2 a přílohu č. 1, část B) bod 2. písm. b) vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 273/2015 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2016, ve slovech „a e)“.

Napadená ustanovení tzv. úhradové vyhlášky stanoví pro rok 2016 hodnotu bodu, výši úhrad hrazených služeb a regulační omezení pro ošetřovatelskou péči poskytovanou na základě ordinace ošetřujícího lékaře pojištěncům umístěným v zařízeních pobytových sociálních služeb (např. domovy pro seniory, zařízení typu hospic, azylové domy, domovy pro osoby se zdravotním postižením aj.) ve smyslu § 22 písm. e) zákona o veřejném zdravotním pojištění. Dle navrhovatelů je však regulace v rozporu s ústavním pořádkem, neboť úhradová vyhláška nebyla Ministerstvem zdravotnictví ve vztahu k ošetřovatelské péči pojištěncům umístěným v pobytových zařízeních sociálních služeb vydána v mezích a na základě zákona, ale mimo zákon. V průběhu řízení obdržel Ústavní soud podání skupiny 15 senátorů, kterým bylo rovněž navrhováno zrušení slov „a e)“ v § 4 odst. 2 úhradové vyhlášky. Z důvodu litispendence byl návrh odmítnut a navrhovateli bylo v tomto řízení přiznáno postavení vedlejšího účastníka.

Ústavní soud dospěl k závěru, že je návrh důvodný. Úhradová vyhláška byla vydána na základě ustanovení § 17 odst. 5 zákona o veřejném zdravotním pojištění státním orgánem k tomu oprávněným, tedy Ministerstvem zdravotnictví. Ústavní soud se však ztotožňuje s názorem navrhovatele, že ministerstvo překročilo své kompetence, neboť napadené ustanovení úhradové vyhlášky se nachází mimo zákonné zmocnění § 17 odst. 5. Toto ustanovení neobsahuje jasné a jednoznačné zmocnění, opravňující Ministerstvo zdravotnictví stanovit úhradovou vyhláškou hodnotu bodu i zařízením pobytových sociálních služeb.

Pokud je ministerstvo toho názoru, že „problémy v praxi“ lze řešit pouze cestou regulace skrze úhradovou vyhlášku, musí za tímto účelem iniciovat změnu zákona o veřejném zdravotním pojištění, k čemuž mělo od 1. 1. 2007 mnoho příležitostí i času. Stávající situace totiž ve výsledku znamená, že zákon o veřejném zdravotním pojištění na straně jedné sice výslovně předpokládá specifický režim uzavírání zvláštních smluv zařízení pobytových sociálních služeb se zdravotními pojišťovnami (§ 17a), a to mimo rámec mechanismu uzavírání smluv zakotveného v § 17, nicméně na straně druhé napadená část ustanovení tato zařízení „vtahuje“ do stejného režimu jako je tomu u poskytovatelů zdravotních služeb, ovšem bez jakékoliv zákonné opory. To vše za situace, kdy § 17 upřednostňuje, aby byl konkrétní způsob stanovení hodnoty bodu a výše úhrad výsledkem dohodovacího řízení mezi zdravotními pojišťovnami a zástupci smluvních poskytovatelů (k regulaci provedené ministerstvem dochází, až pokud se dohodu nepodaří uzavřít), ale zástupci poskytovatelů sociálních služeb nemají možnost se tohoto dohadovacího řízení účastnit.

Ústavní soud připomíná, že se účinky zrušení napadených ustanovení nemohou nijak projevit ve vztahu ke službám, které byly ze strany zařízení pobytových sociálních služeb poskytnuty ještě před vykonatelností tohoto nálezu, jelikož byly ve vztahu ke zdravotním službám uskutečněny za situace, kdy platila právní úprava, která byla teprve následně shledána protiústavní a protizákonnou. Z derogace napadených ustanovení proto nelze v žádném případě dovodit, že by předmětná zařízení poskytovala hrazené služby protiprávně, resp. že by tyto služby neměly být za hodnocené období roku 2016 zdravotními pojišťovnami hrazeny.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 19/16 je dostupný PDF zde (417 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu