Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Ústavní soud zrušil další část přechodného ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky

23.06.2020

 

Ústavní soud, Brno, TZ 55/2020

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Filip) vyhovělo návrhu Krajského soudu v Praze a zrušilo ke dni vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů § 112 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 4. února 2020 sp. zn. Pl. ÚS 15/19 vyhlášeného pod č. 54/2020 Sb.

Ustanovení § 112 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky ve znění účinném do 25. 2. 2020 stanovilo, že „Ustanovení dosavadních zákonů o lhůtách pro projednání přestupku nebo jiného správního deliktu, lhůtách pro uložení pokuty za přestupek nebo jiný správní delikt a lhůtách pro zánik odpovědnosti za přestupek nebo jiný správní delikt se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nepoužijí. Odpovědnost za přestupek a dosavadní jiný správní delikt však nezanikne dříve, než by uplynula některá ze lhůt podle věty první, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“

Nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/19 (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/3d7zvCj )  bylo rozhodnuto tak, že § 112 odst. 2 věty první zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Proto s účinností od 26. 2. 2020 napadené ustanovení zní: „Odpovědnost za přestupek a dosavadní jiný správní delikt však nezanikne dříve, než by uplynula některá ze lhůt podle věty první, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“ Ústavní soud v předmětném zrušujícím nálezu vyslovil právní názor, že obrat „lhůta podle věty první“, jak je použit v napadeném ustanovení, je i po zásahu Ústavního soudu třeba chápat v původním významu, který mu určil zákonodárce, tj. že jde o lhůty pro projednání přestupku nebo jiného správního deliktu, lhůty pro uložení pokuty za přestupek nebo jiný správní delikt a lhůty pro zánik odpovědnosti za přestupek nebo jiný správní delikt.

Krajský soud v Praze podal návrh na zrušení předmětného ustanovení v souvislosti s jím vedeným  řízením o správní žalobě. Žalobce byl správními orgány shledán vinným ze spáchání správního deliktu provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen zákon o silničním provozu), ve znění účinném ke dni 31. 3. 2015, tj. ke dni spáchání správního deliktu.

Krajský soud namítá, že pokud by v této věci mohl použít novější právní úpravu – tedy zákon o odpovědnosti za přestupky – správní delikt by byl již promlčen. Tato právní úprava je tak pro žalobce jednoznačně příznivější než historická právní úprava stanovená zákonem o silničním provozu. Napadené ustanovení (i po nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/19) však výslovně ukládá použít pro pachatele méně příznivou promlčecí dobu, což krajský soud shledává v rozporu se zásadou, plynoucí z čl. 40 odst. 6 věty druhé Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud dospěl k závěru, že je návrh důvodný. Podle čl. 40 odst. 6 Listiny se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, je-li to pro pachatele příznivější. Výkladem pojmu „trestnost“ se přitom Ústavním soud zabýval již ve výše zmíněném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/19.

Je zřejmé, že v nyní posuzované věci, a v typově obdobných věcech, týkajících se (nejen) zániku odpovědnosti za správní delikt podle zákona o silničním provozu ve vazbě na novou právní úpravu v zákoně o odpovědnosti za přestupky, může nastat situace, že odpovědnost za správní delikt by podle nové právní úpravy zanikla ještě před vydáním napadeného rozhodnutí, tedy že správní delikt by tak za užití nové právní úpravy byl již promlčen. V uvedeném případě je tedy nová právní úprava upravená v zákoně o odpovědnosti za přestupky posuzovaná jako celek, nesporně pro žalobce příznivější než předchozí právní úprava upravená v zákoně o silničním provozu. Přechodné ustanovení § 112 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky ve znění nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/19 však výslovně ukládá, aby byla aplikována pro pachatele méně příznivá právní úprava. Proto bude třeba vždy v každém konkrétním případě srovnat právní úpravu přestupkového práva účinnou do 30. 6. 2017, a to nejen podle § 29 a násl. zákona o odpovědnosti za přestupky, nýbrž i úpravy speciálních promlčecích dob ve zvláštních zákonech (viz zejména tzv. změnový zákon č. 183/2017 Sb.) a podle obecných pravidel § 2 odst. 1 a § 112 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky určit, která úprava je pro pachatele (nyní) přestupku spáchaného do 30. 6. 2017 příznivější.

Lze tedy uzavřít, že právní úprava odpovědnosti za přestupky, která má za následek potrestání pachatele přesto, že by jeho odpovědnost za přestupek zanikla dříve, než bude vydáno rozhodnutí o přestupku, neboť ten by byl již za použití nové pro pachatele příznivější právní úpravy promlčen (jako v incidenčním případě rozhodovaném před navrhovatelem v posuzované věci), je v rozporu s ustanovením čl. 40 odst. 6 věty druhé Listiny.

K odůvodnění nálezu uplatnili odlišné stanovisko soudce Jan Filip, soudkyně Kateřina Šimáčková a soudce Vojtěch Šimíček.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/20 včetně disentu je dostupný  zde (157 KB, PDF).