Ústavní soud zrušil obecně závaznou vyhlášku statutárního města Brna o regulaci plavby plavidel se spalovacími motory na části brněnské přehrady

11.05.2017

Ústavní soud, Brno, TZ 41/2017

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Josef Fiala) vyhovělo návrhu Ministerstva vnitra a zrušilo ke dni vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů obecně závaznou vyhlášku statutárního města Brna č. 11/2016, o regulaci plavby plavidel se spalovacími motory na části Brněnské vodní nádrže.

Předmětem regulace napadené vyhlášky je úprava provozu plavidel se spalovacími motory o výkonu nejvýše 10 kW, kdy plavidlo pluje takovou rychlostí, při které vztlak plavidla tvoří zejména hydrostatické síly a vliv dynamických sil vyvolaných rychlostí pohybu plavidla je zanedbatelný, na vymezené části Brněnské vodní nádrže, a to stanovení zákazu jejich provozu v době od 1. května do 30. září. Navrhovatel tvrdil, že město upravilo problematiku mimo svou zákonem vymezenou věcnou působnost, protože plavbu plavidel se spalovacími motory upravuje na celostátní úrovni přímo sám vodní zákon.

Ústavní soud přistoupil k provedení tzv. test čtyř kroků (1. zda obec měla pravomoc vydat obecně závaznou vyhlášku; 2. zda se obec nepohybovala mimo věcnou působnost; 3. zda při vydání nezneužila zákonem svěřenou pravomoc a působnost; 4. zda přijetím napadených ustanovení nejednala zjevně nerozumně) a dospěl k závěru, že napadená vyhláška sice v prvním kroku testu obstojí, v druhém kroku však již nikoliv (krok 3. a 4. po tomto zjištění nebylo třeba dále provádět).

Plavba plavidel se spalovacími motory je upravena zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Na základě zmocnění zařazeného do § 7 odst. 5 vydalo ministerstvo dopravy vyhlášku č. 46/2015 Sb., o stanovení vodních nádrží a vodních toků, na kterých je zakázána plavba plavidel se spalovacími motory, a o rozsahu a podmínkách užívání povrchových vod k plavbě. Brněnská vodní nádrž je zařazena do přílohy č. 2, tudíž podle § 2 odst. 1 této vyhlášky je možné povrchovou vodu užívat k plavbě malého motorového plavidla se spalovacím motorem pouze tehdy, je-li k pohonu použit spalovací motor o výkonu nejvýše 10 kW a plavidlo pluje takovou rychlostí, při které vztlak plavidla tvoří zejména hydrostatické síly a vliv dynamických sil vyvolaných rychlostí pohybu plavidla je zanedbatelný.

Z analýzy právní úpravy je evidentní, že předmět a cíl regulace vyhlášky se shodují s předmětem a cílem úpravy provedené vodním zákonem a na jeho základě vydanými prováděcími předpisy. Z toho plyne, že při úpravě plavby plavidel se spalovacími motory na Brněnské vodní nádrži, byť na její přesně vymezené části, postupovalo město Brno mimo věcnou působnost vymezenou mu § 35 zákona o obcích (obec se při výkonu samostatné působnosti řídí při vydávání obecně závazných vyhlášek zákonem), tedy napadená vyhláška neobstála v druhém kroku testu. Jinými slovy, město normovalo oblast, v níž nebylo a není oprávněno provádět právní regulaci, a proto Ústavní soud napadenou vyhlášku ke dni vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů zrušil.

Odlišné stanovisko k výroku a odůvodnění nálezu uplatnili soudci Ludvík David, Jaromír Jirsa, Kateřina Šimáčková, Vojtěch Šimíček a Jiří Zemánek.

Text nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/17 včetně disentu je dostupný PDF zde (405 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu