Ústavní soud zrušil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o povinném očkování

09.02.2011

Ústavní soud, Brno, 9. února 2011 (TZ – 6/11)

Ústavní soud vyhověl stížnosti

stěžovatele proti rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, kterým bylo

zasaženo do jeho ústavního práva svobodně projevovat své náboženství

nebo víru zaručeného Listinou základních práv a svobod. Ústavní soud

zdůraznil potřebu individuálního přístupu orgánu veřejné moci, který

rozhoduje o vynucení nebo sankcionování odmítnutí zákonné povinnosti

podrobit se očkování. Podle rozhodnutí Ústavního soudu je nutné vzít v

potaz individuální důvody toho, kdo se odmítl podrobit očkování.

V případě, že existují okolnosti, které zásadním způsobem zasahují do

autonomie dané osoby, nesmí orgán veřejné moci zmíněnou povinnost

podrobit se očkování sankcionovat či jinak vynucovat. Současný zákon č.

200/1990 Sb., o přestupcích, umožňuje vzít tyto ústavně relevantní úvahy

v úvahu při rozhodování o individuálním přestupku.

 

 

Uvedeným

rozsudkem Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost stěžovatele

proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2004. Tímto

rozsudkem zamítl městský soud žalobu stěžovatele proti rozhodnutí

Ministerstva zdravotnictví, kterým Ministerstvo zdravotnictví zamítlo

odvolání stěžovatele proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně

Krajské hygienické stanice Středočeského kraje se sídlem v Praze ze dne

18. prosince 2003. Rozhodnutím uvedené krajské hygienické stanice byl

stěžovatel uznán vinným přestupkem na úseku zdravotnictví podle § 29

odst. 1 písm. f) zák. č. 200/1990 Sb., jehož se dopustil tím, že se ve

stanoveném termínu nedostavil do zdravotnického zařízení se svými dvěma

dětmi k pravidelnému očkování proti přenosné dětské obrně a virové

hepatitidě typu B a proti tetanu. Z nedbalosti tedy podle hygienické

stanice nesplnil povinnost stanovenou v ustanovení § 46 odst. 1 a 4 zák.

č. 258/2000 Sb., ve spojení s § 4 odst. 3, § 5 odst. 2 a § 7 vyhlášky

č. 439/2000 Sb., o očkování proti infekčním nemocem. Za to byla

stěžovateli uložena pokuta ve výši 3 000,- Kč. Včas podaný odpor

hygienická stanice zamítla a následné odvolání k Ministerstvu

zdravotnictví nebylo úspěšné.

 

 

Návrh na zrušení ustanovení § 7 odst. 2 vyhlášky č. 439/2000 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, Ústavní soud odmítl.

 

Plné znění nálezu Ústavního soudu sp. zn.: III. ÚS 449/06 včetně odlišného stanoviska soudce Jana Musila je k dispozici zde .

 

 

Jana Pelcová, tisková mluvčí, tel.: 542 161 026

jana.pelcova@usoud.cz