Ústavní soud zrušil ustanovení upravující mechanismus stanovování výše úhrady zdravotnických prostředků z veřejného zdravotního pojištění

07.06.2017

Ústavní soud, Brno, TZ 55/2017

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Pavel Rychetský) vyhovělo návrhu skupiny 20 senátorů a zrušilo uplynutím dne 31. prosince 2018 § 15 odst. 12 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 298/2011 Sb., ve slovech „v provedení nejméně ekonomicky náročném, v závislosti na míře a závažnosti zdravotního postižení; cenu nejméně ekonomicky náročného provedení zdravotnického prostředku zjišťuje zdravotní pojišťovna průzkumem trhu“, a dále v příloze č. 3 k tomuto zákonu ke stejnému dni zrušilo části oddílu C vymezené písmeny „A“ a „B“, kterými se limituje výše úhrady jednotlivých typů zdravotnických prostředků, a text, který zní: „Symboly úhradových limitů A – Úhrada ve výši ceny pro konečného spotřebitele zdravotnického prostředku v provedení nejméně ekonomicky náročném v závislosti na míře a závažnosti zdravotního postižení (dále jen „ekonomicky nejméně náročná varianta“); cenu ekonomicky nejméně náročné varianty zdravotnického prostředku zjišťuje zdravotní pojišťovna průzkumem trhu. B – Úhrada ve výši ceny ekonomicky nejméně náročné varianty celého systému složeného ze zdravotnických prostředků skupiny č. 3 tohoto oddílu.“.

Napadená ustanovení stanoví cenu, na jejíž úhradu vznikne výdejcům zdravotnických prostředků nárok vůči zdravotní pojišťovně, jestliže za splnění dalších zákonných podmínek vydali jejímu pojištěnci některý ze zdravotnických prostředků uvedených v oddílu C přílohy č. 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění, které jsou označeny symboly úhradových limitů A nebo B, nebo neuvedených v oddílech B a C této přílohy. Touto cenou je konkretizováno právo pojištěnce na tento zdravotnický prostředek. Právě od ní se totiž odvíjí, zda mu bude vydán bezplatně, nebo zda mu s jeho vydáním vznikne povinnost zaplatit doplatek. Rovněž jsou jí dotvářeny podmínky, za nichž mohou dodavatelé zdravotnických prostředků poskytovat prostředek na trhu České republiky.

Ústavní soud se musel zabývat otázkou, zda napadená ustanovení dostatečně určitě a předvídatelně vymezují obsah základního práva občanů na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky na základě veřejného zdravotního pojištění, zda stanoví jeho meze v souladu s výhradou zákona a zda jejich prostřednictvím není uvedené základní právo nepřípustným způsobem omezeno.

Druhá rovina přezkumu se týkala možnosti dodavatelů zdravotnických prostředků, tedy jejich výrobců, dovozců a distributorů, působit za rovných a předvídatelných podmínek na trhu a tím realizovat své právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Trh zdravotnických prostředků a podmínky podnikání na něm jsou významně ovlivněny existencí systému veřejného zdravotního pojištění, z něhož jsou některé zdravotnické prostředky hrazeny pojištěncům buď zcela, nebo částečně. Ústavní soud také posuzoval, zda ustanovení nemají ve svém důsledku u obou skupin dotčených subjektů za následek nemožnost domoci se soudní ochrany podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny.

Základní otázka, kterou bylo třeba v dané věci zodpovědět, spočívá v tom, zda napadená ustanovení skutečně umožňují zdravotní pojišťovně „zjistit“, v jaké výši má hradit jednotlivé zdravotnické prostředky z veřejného zdravotního pojištění, tedy posoudit, zda jsou ustanovení v tomto ohledu dostatečně určitá.

Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená ustanovení nejsou natolik určitá, aby na jejich základě bylo možné dovodit, na poskytnutí jakých zdravotnických prostředků má pojištěnec právo. Jejich použití proto závisí teprve na konkrétním postupu zdravotních pojišťoven, jímž je obsah tohoto práva fakticky vymezen. Tím je ovšem založen nesoulad těchto ustanovení s čl. 31 věty druhé Listiny, který stanoví základní právo občanů na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky na základě veřejného zdravotního pojištění, a čl. 4 odst. 2 Listiny, ze kterého pro stanovení mezí tohoto práva vyplývá výhrada zákona (meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou upraveny pouze zákonem).

Výše zmíněné závěry o neurčitosti napadených ustanovení se uplatní i ve vztahu k posouzení jejich souladu s právem dodavatelů zdravotnických pomůcek podnikat a vykonávat jinou hospodářskou činnost podle čl. 26 odst. 1 Listiny. Vzhledem k tomu, že ke stanovení práva podnikat v tomto případě dochází fakticky až postupem zdravotních pojišťoven, je opodstatněn závěr o nesouladu napadených ustanovení s tímto základních právem a rovněž s výhradou zákona, která musí být respektována při stanovení jeho mezí.

Pokud však navrhovatelé namítali, že pojištěnci a dodavatelé nemají možnost domáhat se soudní ochrany jejich práv proti postupu zdravotních pojišťoven při „zjišťování“ výše úhrad zdravotnických prostředků z veřejného zdravotního pojištění, Ústavní soud zdůrazňuje, že napadená ustanovení žádným způsobem soudní přezkum neupravují, a tudíž nemůže být dán jejich nesoulad s právem na soudní ochranu.

Odložení vykonatelnosti nálezu je opodstatněno především důsledky, které by mělo okamžité zrušení napadených ustanovení pro výdaje veřejných rozpočtů. Při stanovení délky odkladu Ústavní soud zohlednil nezbytnost přijetí nové komplexní úpravy systému úhrad zdravotnických prostředků z veřejného zdravotního pojištění a v tomto ohledu vytvořil zákonodárci potřebný časový prostor. Zjištěné nedostatky s ohledem na svou povahu zatěžují stávající zákonnou úpravu systému úhrad zdravotnických prostředků z veřejného zdravotního pojištění jako celek, a to bez ohledu, zda jsou jejím předmětem zdravotnické prostředky poskytované při lůžkové nebo ambulantní zdravotní péči. Je přitom bez významu, že Ústavní soud v tomto řízení zrušil pouze její část, vůči níž směřoval návrh.

Do přijetí nové zákonné úpravy trvá zdravotním pojišťovnám povinnost interpretovat napadená ustanovení takovým způsobem, aby byla v co největší míře respektována práva všech subjektů, jež mohou být jejich postupem dotčena.

Pozn.: Dne 10. 5. 2017 se ve věci konalo veřejné ústní jednání za účelem ověření skutkových tvrzení ohledně stávající praxe zdravotních pojišťoven při zjišťování výše úhrady za zdravotnické prostředky. K ústnímu jednání Ústavní soud předvolal jako svědky Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky, Svaz zdravotních pojišťoven České republiky, Českou asociaci dodavatelů zdravotnických prostředků, Asociaci výrobců a dodavatelů zdravotnických prostředků, Českou lékařskou společnost Jana Evangelisty Purkyně, z.s., Českou společnost pro ortopedii a traumatologii pohybového ústrojí a Národní radu osob se zdravotním postižením České republiky, z.s.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/15 je dostupný PDF zde (504 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu