Ve sporu o vlastnické právo k ranveji na letišti v Příbrami bude muset Nejvyšší soud vyjasnit, zda má vzletová a přistávací dráha charakter stavby v občanskoprávním smyslu

01.04.2015

Ústavní soud, Brno, TZ 31/2015

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Ludvík David) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky – Ministerstva obrany a zrušil rozsudek Nejvyššího soudu, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces.

V posuzované věci vznikl mezi účastníky řízení spor o vlastnické právo ke dráze určené pro vzlety a přistávání letadel na letišti v Příbrami. Došlo tak ke střetu dvou základních ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 1 Listiny: žalobcova práva na ochranu vlastnictví k pozemkům, na kterých byla letištní dráha zřízena, a tvrzeného vlastnického práva žalované (stěžovatelky) k samotné dráze. Určení vlastnictví ke vzletové a přistávací dráze Letiště Příbram je primárně odvislé od vyřešení otázky, zda tato je nebo není součástí pozemků, na nichž se nachází, tedy zda je či není stavbou jako samostatnou věcí v právním smyslu a způsobilým předmětem soukromoprávních vztahů.

Nejvyšší soud v ústavní stížností napadeném rozsudku vyslovil závěr, že vzletová a přistávací dráha letiště je zpracováním povrchu pozemků pod ní ležících. Toto rozhodnutí však dle Ústavního soudu nelze pokládat za dostatečně odůvodněné.

Odvolací soud označil část tvrzení jako nesporná mezi účastníky; tím měl na mysli podloží dráhy, resp. tři vrstvy ležící do hloubky až 55 cm pod úrovní terénu. Nejvyšší soud však existenci těchto vrstev pouze konstatoval bez toho, že by se zmínil o technologických detailech, a navíc, stejně jako odvolací soud, opomněl jakkoli zhodnotit či právně posoudit další tvrzení stěžovatelky, že pod povrchem dráhy jsou založeny též v hloubce 120 cm odvodní drenáže o průměru 10-16 cm a podobný odvodní systém je do hloubky až 40 cm vybudován na okraji letištní dráhy (jde o štěrkové trativody). Rekapitulace všech těchto tvrzení, dílem mezi účastníky nesporných, dílem nikoli, nemůže dost dobře bez dalšího vést k závěru (skutkovému, ve svých důsledcích ovšem i právnímu), že vzletová a přistávací dráha Letiště Příbram je „pozemkem, jehož povrch byl zpracován“. Nejeví se dostatečně zdůvodněným, proč by vzletová a přistávací dráha, u níž jsou technologický postup při výstavbě a provozní nároky přinejmenším na stejné úrovni jako plochy dálnic, silnic a místních komunikací (Rc 76/2007), nemohla být rovněž samostatnou věcí.

Některé ze stěžovatelkou tvrzených skutečností tedy lze, jak již bylo v důkazním řízení před obecnými soudy konstatováno, mít za tvrzení, která již mezi účastníky nejsou sporná. Určitá tvrzení (struktura drenážového či odvodního systému nebo existence na povrchu použitého dvouvrstvého asfaltového betonu, ohledně něhož jsou zjištění odvolacího soudu konfúzní, a Nejvyšší soud se o něm nezmínil vůbec) je žádoucí verifikovat a komplexně právně vyložit. Stavebně technické parametry výstavby vzletové a přistávací dráhy je nutno po stránce odborné postavit najisto (například i znaleckým posudkem), aby mohly být náležitým podkladem pro závěr obecných soudů o právní povaze věci.

Ústavní soud zároveň konstatoval, že si je vědom jak časového odstupu svého rozhodování od relevantních právních skutečností ve věci samé, tak zásadní změny v oblasti soukromého práva (nový občanský zákoník se vrátil ke klasické zásadě superficies solo cedit, tedy povrch ustupuje půdě). Považuje však, aniž by předjímal výsledek řízení, za nezbytné (i vzhledem k rozhodnému právu), aby byl závěr o vlastnictví postaven obecnými soudy na jasných a přesvědčivých interpretačních základech o povaze sporné stavby. Bude-li vzletová a přistávací dráha Letiště Příbram uznána obecnými soudy na základě důsledného právního posouzení stavbou v občanskoprávním smyslu, tedy samostatnou věcí, může ranvej letiště podléhat i smluvnímu převodu vlastnického práva bez toho, že by byl současně převeden pozemek, resp. pozemky, na nichž byla letištní stavba zřízena. Pokud by bylo přistoupeno na odlišný výklad, tedy že jde v daném případě u vzletové a přistávací dráhy o součást věci (pozemků pod ní), přecházela by tato spolu s převodem pozemků na nového nabyvatele bez zřetele k tomu, že se o vybudování letištní dráhy zasloužila jiná osoba.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn I. ÚS 3143/13 je dostupný zde .

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu