Ústavní soud, Brno, TZ 56/2015

Plénum Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) dospělo dne 16. června 2015 na základě návrhu Nejvyššího správního soudu k závěru, že ustanovení § 14e odst. 4 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 19. 2. 2015, ve slovech „a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání“, bylo v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Vysoká škola báňská – Technická univerzita se ve správním soudnictví domáhala zrušení rozhodnutí poskytovatele dotace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kterým došlo k pozastavení plateb na její projekt Centrum excelence IT4Innovations ve výši 23 436 947,44 Kč, protože poskytovatel dospěl k přesvědčení, že se vysoká škola dopustila porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie. Žaloba vysoké školy byla odmítnuta s tím, že podle zákona „poskytovatel nemusí vyplatit část dotace, domnívá-li se, že došlo k porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie,“ přičemž u tohoto opatření „je vyloučeno jeho soudní přezkoumání.“ Tuto zákonnou soudní výluku shledal Nejvyšší správní soud jako neústavní a navrhl Ústavnímu soudu, aby její neústavnost konstatoval. Nebylo totiž možné přistoupit ke zrušení sporného ustanovení, neboť to bylo zrušeno již zákonodárcem s účinností k 20. 2. 2015.

Ústavní soud dospěl k závěru, že pozastavení výplaty části dotace je rozhodnutím, které se hluboce dotýká právní sféry jejího příjemce. Takové opatření může mít pro něj závažný dopad, neboť může vést ke zmaření celého jeho naplánovaného a dotací podpořeného záměru; případně i ke vzniku jeho odpovědnosti za neschopnost splnit závazek (typicky uhradit cenu objednané věci či služby), k němuž se zavázal, předpokládaje, že finanční prostředky na jeho uhrazení získá právě z dotace. Toto pozastavení pak přichází až poté, kdy již bylo o poskytnutí dotace i jejích podmínkách státem rozhodnuto. Ústavní soud též nemohl odhlédnout od celkového kontextu právní úpravy upravující pozastavení čerpání dotace. Pro pozastavení výplaty již přiznané dotace, a to na zákonem nijak neomezenou dobu, postačovala nijak nekontrolovaná a reálně neomezená úvaha poskytovatele, spočívající navíc pouze na domněnce, že došlo k porušení pravidel.

Vyloučení soudní kontroly pozastavení dotace v tomto rámci podústavního práva vede k tomu, že případný arbitrární, svévolný, či dokonce šikanózní postup poskytovatele dotace nebude relevantně pojmenován ani nijak sankcionován, neboť tento postup se nemá jak stát předmětem soudního přezkumu. To však v demokratickém právním státě, který má povinnost chránit legitimní očekávání jednotlivců, jejich právní jistotu a základní práva před arbitrárností postupu státních orgánů, není možné. Proto Ústavní soud shledal napadenou soudní výluku neústavní pro rozpor s čl. 1 odst. 1 Ústavy.

Další klíčové měřítko hodnocení napadené soudní výluky představoval čl. 36 odst. 2 Listiny, dle kterého z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí orgánu veřejné správy týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.

Postupem podle napadeného § 14e zákona může dojít k zásahu do majetkových práv příjemce dotace. Pokud totiž příjemce dotace dodrží veškeré podmínky, které mu byly v rozhodnutí o udělení dotace, právních předpisech i případných dalších normativech pro čerpání a používání dotace stanoveny, pak mu vzniká legitimní očekávání, že mu bude celá dotace poskytnuta. Pokud však dojde k pozastavení výplaty její části z důvodu pouhé nedůvodné domněnky na straně poskytovatele, jedná se o porušení onoho legitimního očekávání příjemce. To pak není jen zásahem do jeho právní jistoty, ale též zásahem do jeho práva na ochranu majetku a vlastnického práva, zakotveného v čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k evropské Úmluvě, a proto jeho soudní přezkum nelze podle čl. 36 odst. 2 Listiny vyloučit.

Ústavní soud konečně při posuzování otázky soudního přezkumu poskytování a vyplácení dotací, často pocházejících z prostředků rozpočtu Evropské unie, neodhlédl ani od dimenze práva Evropské unie. Ústavnímu soudu sice nepřísluší hodnotit obsah evropského práva, avšak dle jím popsaných zjištění zavedení soudního přezkumu v posuzovaném případě není v rozporu s právem EU, naopak právě jeho absence by mohla být v kolizi s judikaturou Soudního dvora Evropské unie či Listinou základních práv EU.

K rozhodnutí byla přijata tři odlišná stanoviska soudců Vladimíra Kůrky, Radovana Suchánka a Vladimíra Sládečka.
 
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 12/14 včetně disentů je dostupný  zde (376 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu