Výrobci a distributoři zdravotnických prostředků jsou při sporu o stanovení výše úhrady léčivých přípravků z veřejného zdravotního pojištění aktivně legitimováni k podání žaloby ve správním soudnictví

13.07.2017

Ústavní soud, Brno, TZ 69/2017

 

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj David Uhlíř) vyhověl ústavní stížnosti společnosti HARTMANN – RICO a. s. a zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Návrh na zrušení na zrušení oddílu C přílohy č. 3 k zákonu č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v části vymezené písmeny „A“ a „B“, kterými se limituje výše úhrady jednotlivých typů zdravotnických prostředků, a v části definující písmena „A“ a „B“, byl odmítnut pro nepřípustnost.

Stěžovatelka ve správním soudnictví napadla rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky (v tomto řízení vedlejší účastnice) o snížení úhrady zdravotnických prostředků z veřejného zdravotního pojištění ke dni 1. 1. 2013. Pro případ, že by se nejednalo o rozhodnutí ve smyslu § 65 soudního řádu správního, se dožadovala ochrany proti nezákonnému zásahu vedlejší účastnice, jímž došlo ke snížení úhrady. Městský soud v Praze žalobě nevyhověl a Nejvyšší správní soudu následnou kasační stížnost rovněž zamítl. Ztotožnil se jak s tím, že ve věci nebylo vydáno soudem přezkoumatelné rozhodnutí, tak i se závěrem o nedostatku přímého dotčení na veřejných subjektivních právech. Protože na veřejných subjektivních právech nejsou dotčeni výrobci a distributoři léčivých přípravků (o jejichž žádosti ke konkrétnímu výrobku se rozhoduje ve správním řízení), tím spíše nemůže být dotčena stěžovatelka. Změna tzv. číselníku se děje mimo správní řízení a ve vztahu ke všem zdravotnickým prostředkům.

Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná. Závěr o absenci přímého dotčení práv výrobců léčivých přípravků byl zvrácen usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 35/2013-63 ze dne 9. 12. 2014 a byl opakovaně shledán neústavním Ústavním soudem (nálezy sp. zn. I. ÚS 1251/14, sp. zn. II. ÚS 459/14 či I. ÚS 1265/14. Skutečnost, že k vydání těchto rozhodnutí došlo až po vydání rozhodnutí napadeného ústavní stížností, na věci nic nemění – v přezkumném řízení soudním se jejich závěry uplatnit musí.

V napadeném rozhodnutí a ani dodatečně v průběhu řízení o ústavní stížnosti Nejvyšší správní soud nevyjasnil, z jakých důvodů je vyloučeno, že stěžovatelka může být jednáním vedlejší účastnice, které fakticky určuje podmínky a meze ústavně zaručeného práva podnikat, přímo zkrácena na svých veřejných subjektivních právech. Věc se nyní vrací Nejvyššímu správnímu soudu, který bude při svém rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu.

K odmítnutí návrhu na zrušení napadených ustanovení pro nepřípustnost Ústavní soud dodává, že tato ustanovení žádným způsobem neupravují a tudíž ani neomezují případný soudní přezkum postupu zdravotních pojišťoven.

(Pozn.: Napadená ustanovení byla na návrh skupiny senátorů již zrušena nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/15: https://goo.gl/WRWUOZ )

 

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 740/15 je dostupný PDF zde (440 KB, PDF).