Změna rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšším soudem ve světle práva na spravedlivý proces

28.02.2017

Ústavní soud, Brno, TZ 19/2017

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Musil) částečně vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelů a zrušil výrok I rozsudku Nejvyššího soudu, neboť jím bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces. Ve zbytku byly ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítnuty.

Původní žalobkyně (poškozená) v říjnu 2005 při sekání trávy na pozemku patřícímu městu Šumperk ztratila rovnováhu a spadla do nezabezpečeného lapače splavenin; na následky těžkého úrazu v červenci 2006 zemřela a do řízení o náhradu škody na její místo vstoupili jako žalobci manžel a oba synové (v tomto řízení stěžovatelé). Okresní soud v Šumperku napoprvé žalobu proti 1. městu Šumperk, 2. Šumperské provozní vodohospodářské společnosti, a. s. a 3. Vodohospodářským zařízením Šumperk, a. s., zamítl, ale poté, co jeho rozhodnutí bylo odvolacím soudem zrušeno, žalobě vyhověl a přiznal každému ze stěžovatelů částku 240 000 Kč jako jednorázové odškodnění za škodu usmrcením osoby blízké podle § 444 odst. 3 písm. a) a b) zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Rozsudek byl potvrzen také odvolacím soudem, ale Nejvyšší soud ho k dovolání 1. a 2. žalovaného změnil tak, že žalobu vůči všem žalovaným subjektům zamítl co do částky 48 000 Kč, ve zbytku rozsudek okresního soudu potvrdil a zrušil rozhodnutí ve výrocích o nákladech řízení. Dovolací soud přisvědčil výhradám žalovaného města Šumperk proti správnosti posouzení spoluzavinění poškozené podle § 441 občanského zákoníku, a s přihlédnutím ke všem okolnostem, které v řízení vyšly najevo, určil míru spoluzavinění poškozená na vzniku škody v rozsahu 20 %. Protože dosavadní výsledky řízení ukazovaly, že o věci je možné rozhodnout (§ 243d písm. b) občanského soudního řádu), změnil dovolací soud napadené rozhodnutí tak, že každému ze žalobců vyhověl pouze v rozsahu 80 %.

Stěžovatelé se následně obrátili na Ústavní soud a namítali, že došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces, protože při změně rozhodnutí přímo dovolacím soudem nemá účastník řízení možnost seznámit se s názorem dovolacího soudu před jeho rozhodnutím, čímž se rozhodování Nejvyššího soudu stává překvapivým, nepředvídatelným a neočekávaným. Zároveň navrhli zrušení § 243d písm. b) občanského soudního řádu, na základě kterého Nejvyšší soud v jejich případě změnil rozhodnutí nalézacího soudu. 

Stěžovateli napadené ustanovení bylo do občanského soudního řádu vloženo s účinností od 1. 1. 2013 a podle důvodové zprávy jde o koncepční změnu institutu dovolání za účelem vyřešení neúnosného zatížení Nejvyššího soudu. Stručně řečeno, jedná se o „prolomení“ čistě kasačního systému v zájmu urychlení řízení a zakotvení možnosti Nejvyššího soudu změnit rozhodnutí odvolacího soudu (nejen ho zrušit a vrátit), pokud odvolací soud rozhodl nesprávně a pokud dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout.

Ústavní soud je toho názoru, že ustanovení § 243d o. s. ř. samo o sobě nelze označit za ustanovení protiústavní. Při jeho aplikaci však nelze odhlédnout od ústavních požadavků spravedlivého řízení, zejména požadavku, aby veškerá konečná rozhodnutí soudů ve věci samé byla přijímána při respektování práva na kontradiktorní řízení;  každá ze stran musí zásadně mít možnost nejen předložit důkazy a argumenty, které považuje za nutné, aby její požadavky uspěly, ale také možnost seznámit se a vznést připomínky ke všem důkazům za účelem ovlivnit rozhodnutí soudu. Z principu kontradiktornosti vyplývá, že rozhodnutí soudu nemůže být založeno na ničem, co nebylo předmětem diskuse stran, resp. co jim nebylo předloženo k diskusi.

V právě projednávané věci však dovolací soud dospěl ohledně prokázání protiprávního jednání poškozené k opačnému závěru než soudy prvního a druhého stupně, aniž by otázku existence a míry spoluzavinění poškozené učinil předmětem kontradiktorní diskuze stran, čímž porušil právo na spravedlivý proces stěžovatelů. Věc se nyní vrací k Nejvyššímu soudu, který bude při svém rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu, vysloveným v tomto nálezu.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 216/16 je dostupný PDF zde (228 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu