GIBS nedostatečně vyšetřila zásah policistů vůči osobě bránící kácení stromů v Národním parku Šumava

31.05.2016

Ústavní soud, Brno, TZ 57/2016

I. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele, který namítal, že nebylo účinně prošetřeno jeho trestní oznámení na policisty, kteří s ním měli jednat nelidským a ponižujícím způsobem v roce 2011, když protestoval proti kácení stromů v Národním parku Šumava. Ústavní soud shledal, že postup Generální inspekce bezpečnostních sborů při šetření trestního oznámení stěžovatele porušil jeho základní právo na účinné vyšetřování, které vyplývá ze zákazu nelidského a ponižujícího zacházení. V demokratické společnosti je nepřípustné, aby případy nelidského a ponižujícího zacházení zůstaly nepotrestány, tím spíše, pokud se jich dopustí bezpečnostní složky státu. Proto je dle Ústavního soudu nezbytné, aby orgány činné v trestním řízení věnovaly šetření namítaného špatného zacházení zvláštní pozornost, aby bylo skutečně důkladné a splňovalo i další požadavky na účinné vyšetřování, a to v každém jednotlivém případě. 

Stěžovatel se v červenci a srpnu 2011 účastnil protestu proti kácení stromů v lokalitě Ptačího potoka v Národním parku Šumava. Přitom se dne 2. 8. 2011 připoutal pomocí trubky a karabin ke stromu určenému k pokácení. Stěžovatel byl však policií z tohoto místa odstraněn a odvezen na policejní služebnu v Sušici. V následném trestním oznámení proti zasahujícím policistům stěžovatel namítal, že mu, v době kdy byl připoután ke stromu, byli za oblečení u krku sypáni lesní mravenci, policisté ho opakovaně dusili a škrtili, stlačovali mu body na krku, stoupli mu plnou vahou na lýtko a nastartovali motorovou pilu blízko jeho hlavy. To vše za účelem, aby opustil prostor, který byl vyhrazen pro kácení stromů. Když se stěžovatel konečně příkazům k opuštění prostoru podvolil, policisté s ním jednali hrubě a nasadili mu příliš těsně pouta.

Kdyby se popsaný postup policistů potvrdil, jednalo by se ze strany policie o nelidské a ponižující zacházení, které musí být považováno za trestný čin. Tvrzení stěžovatele o tomto postupu nebyla zcela nedůvěryhodná a nepravděpodobná, ale naopak představovala tzv. hájitelné tvrzení. Úřední záznamy policie potvrzovaly, že mu policisté tlačili na body na krku. Stěžovatel také poukázal na dva svědky, kteří stěžovatele viděli po zákroku a potvrdili, že měl červený otlačený krk a červená a otlačená zápěstí a odřeniny na rukou. Bylo proto povinností orgánů činných v trestním řízení trestní oznámení stěžovatele účinně vyšetřit, zejména urychleně vyslechnout všechny očité svědky události, která byla předmětem trestního oznámení stěžovatele, a ve svých závěrech se vypořádat se všemi hájitelnými tvrzeními stěžovatele a vysvětlit, jak mu byla způsobena zjištěná zranění, a zda k nim došlo v důsledku špatného zacházení ze strany policistů, či nikoliv. 

Ústavní soud však shledal, že Inspekce policie a ani Generální inspekce bezpečnostních sborů („GIBS“), která od 1. 1. 2012 Inspekci policie nahradila, účinné vyšetřování neprovedla. Inspekce nevyslechla žádné svědky, i když se nabízelo minimálně vyslechnutí zasahujících policistů a dalších zásahu přítomných osob a svědků navržených stěžovatelem. Při odložení věci Inspekce nijak nehodnotila nashromážděné důkazy, nijak se nevypořádala s tvrzeními stěžovatele a nijak je nevyvrátila. Přístup k trestnímu oznámení stěžovatele ze strany Inspekce policie a GIBS Ústavní soud označil za laxní a za jeho bagatelizaci. Přitom prohloubení vyšetření incidentu dokonce GIBS uložil i dozorující okresní státní zástupce.

Ústavní soud také rozhodl, že GIBS nebyla ve vyšetřování nezávislá a nestranná. Šetření i kontrolu jeho výsledků prováděly stejné osoby jako v dřívější Inspekci policie, která nezávislým orgánem nebyla. Nelze také přehlédnout, že GIBS převzala do služebního poměru téměř všechny příslušníky předchozí Inspekce policie. Z formálního pohledu se GIBS sice jeví být vůči policii nezávislým orgánem, avšak formální nezávislost nezaručuje nezávislost praktickou. Pokud je GIBS převážně obsazena bývalými příslušníky sborů, které má vyšetřovat, její nezávislost může být čistě iluzorní. To zejména pokud i vedení GIBS se rekrutuje z bývalých příslušníků policie a Inspekce policie. Praktickou nezávislost GIBS by podpořilo výraznější zapojení osob, které dříve nebyly příslušníky orgánů, které GIBS vyšetřuje.

Ústavní soud nakonec kritizoval skutečnost, že policie sice zásah proti stěžovateli původně natáčela na videokameru, záznam byl však ukončen v momentě, kdy proti stěžovateli začaly být používány donucovací prostředky. Tato skutečnost sama o sobě vyvolává pochybnosti o přiměřenosti zásahu policie. Policie takovým postupem také nevhodně omezuje možnosti státu prokázat, že zásah byl v souladu se zákonem a přiměřený v dané situaci. Přitom pokud osoba, která je zajištěna či jinak pod kontrolou policie, utrpí zranění, je povinností státu poskytnout věrohodné vysvětlení, jakým způsobem byla tato zranění způsobena. Ke splnění tohoto závazku státu má právě sloužit povinnost účinného vyšetřování, které musí být důkladné, dostatečné, rychlé, nezávislé a nestranné a s možností oběti zkontrolovat je nahlédnutím do spisu. 

Text nálezu sp. zn. I. ÚS 1042/15 je dostupný PDF zde (493 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu