I. ÚS 3304/13 Dětem musí být umožněno účastnit se řízení, která se jich týkají

28.02.2014

Ústavní soud, Brno, TZ 6/14


I. senát Ústavního soudu dnes vyhlásil nález, kterým zrušil rozhodnutí Okresního soudu v Mladé Boleslavi a Krajského soudu v Praze pro rozpor s právy nezletilých stěžovatelů (17 a 10 let), garantovaných Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o právech dítěte na přístup k soudu, být slyšen a na projednání věci ve své přítomnosti.
Ve zrušeném rozsudku Okresní soud v Mladé Boleslavi vyhověl žalobě společnosti MCM – IMMO a.s. a rozhodl, že darovací smlouva, kterou byly na nezletilé stěžovatele převedeny nemovitosti, včetně domu, kde bydleli, je vůči žalobci právně neúčinná. Důvodem bylo, že dárce – otec nezletilých – měl vůči společnosti MCM – IMMO a.s. nesplacené dluhy. Na počátku řízení byl stěžovatelům ustanoven kolizní opatrovník - Magistrát města Mladá Boleslav, orgán sociálně-právní ochrany dětí („OSPOD“), který je v řízení plně zastupoval, neboť okresní soud dovodil střet zájmů mezi stěžovateli a jejich zákonnými zástupci - rodiči. Stěžovatelé sami nebyli následně k jednání soudu zváni, ani o nich informováni a nebyl jim ani zaslán rozsudek. OSPOD nepodal za stěžovatele odvolání a odvolání podané jimi samými a jejich rodiči nebylo zrušenými usneseními Okresního soudu v Mladé Boleslavi a Krajského soudu v Praze připuštěno.
V odůvodnění nálezu Ústavní soud poznamenal, že nezletilým stěžovatelům byl na počátku řízení fakticky vnucen, bez ohledu na jejich vůli a vůli jejich zákonných zástupců, soudem vybraný právní zástupce. V takovém případě zásadně nemůže stačit, pokud soud vedoucí řízení již nadále komunikuje pouze s ustanoveným opatrovníkem. Ustanovení opatrovníka nezbavuje soud povinnosti dítě do řízení zapojit, pokud to není v rozporu s jeho nejlepším zájmem. Soud musí dítěti zejména umožnit účastnit se jednání a k věci se vyjádřit.
Je totiž třeba zabránit situacím, kdy je dítě považováno za pouhý objekt, o kterém rozhodují jiní. Pro dítě je právo na slyšení důležité v tom, že mu dává pocítit, že není objektem a pasivním pozorovatelem událostí, ale že je důležitým subjektem práva a také účastníkem řízení. V dané věci okresní soud rozhodoval o majetkových právech dětí zcela bez jejich účasti. Neúspěch v tomto řízení přitom v konečném důsledku může vést až případnému postižení (prodeji) nemovitosti v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce, což by nepochybně představovalo zásah také do práv nezletilých stěžovatelů na ochranu domova.
Práva dítěte být slyšen v řízeních, která se jej dotýkají, a na projednání věci ve své přítomnosti, nejsou absolutní. Avšak jejich případné omezení musí být vždy řádně odůvodněno s ohledem na nejlepší zájem dítěte. Zapojení dětí do řízení může bránit například velmi nízký věk dítěte či pro dítě závadný předmět řízení. V projednávané věci však Ústavní soud neshledal žádný z důvodů pro omezení těchto práv stěžovatelů.
Ústavní soud také kritizoval, že opatrovníkem pro řízení před okresním soudem byl nezletilým stěžovatelům ustanoven právě OSPOD, tedy orgán specializovaný na ochranu práv a zájmů dětí. Tento orgán však již nemá vlastní odborné kapacity pro právní zastupování.  Bylo by tedy vhodnější, kdyby byl pro soudní řízení nezletilým osobám ustanovován jako opatrovník advokát, a nikoli OSPOD.
V následujícím postupu okresního soudu a Krajského soudu v Praze, které nepřipustily odvolání podané nezletilými stěžovateli a jejich zákonnými zástupci, spatřoval Ústavní soud porušení práva na přístup k soudu. V důsledku těchto usnesení se totiž stěžovatelé dostali do neřešitelné situace. Jedinou možností bylo podání odvolání jejich státem ustanoveným kolizním opatrovníkem, OSPOD, který tak však z neznámých důvodů učinit odmítl.

Text nálezu sp.zn. I. ÚS 3304/13 dostupný zde .


Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu