Klientům cestovní kanceláře v úpadku má být prostřednictvím pojišťovny vrácena plná cena zájezdu

21.06.2016

Ústavní soud, Brno, TZ 65/16

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelů a zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, neboť jím bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelů na spravedlivý proces a na ochranu majetku.

Stěžovatelé se v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 2 po žalované obchodní společnosti Generali Pojišťovna a.s. (v tomto řízení vedlejší účastnice) neúspěšně domáhali zaplacení částky ve výši 7 027 Kč s příslušenstvím, která představovala rozdíl mezi jimi zaplacenou cenou zájezdu cestovní kanceláři, která se dostala do úpadku, a částkou ve výši 49 865 Kč, která jim byla zaplacena vedlejší účastnicí, u které byla cestovní kancelář pro případ úpadku pojištěna. Vedlejší účastnice žalovanou částku odmítla vyplatit s tím, že součet všech oprávněných nároků klientů cestovní kanceláře převýšil sjednaný limit pojistného plnění. Vedlejší účastnice v průběhu řízení podala návrh na jeho přerušení, neboť považovala za nezbytné vyčkat výsledku řízení o její ústavní stížnosti ve skutkově obdobném sporu projednávaném Ústavním soudem. Obvodní soud návrhu na přerušení řízení nevyhověl, ještě téhož dne zamítl také žalobu stěžovatelů a zavázal je k povinnosti uhradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 8 712 Kč. O dva měsíce později byl Ústavním soudem vydán nález sp. zn. III. ÚS 1996/13, jímž Ústavní soud zamítl výše zmíněnou ústavní stížnost vedlejší účastnice s odůvodněním, že při rozhodování soudu o nároku klientů cestovní kanceláře vůči pojišťovně, s níž cestovní kancelář uzavřela pro případ úpadku pojistnou smlouvu ve smyslu zák. č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v cestovním ruchu, je třeba vykládat příslušná ustanovení zákona takovým způsobem, který je souladný s ústavním pořádkem i se závazky České republiky plynoucími z jejího členství v Evropské unii, přičemž za takový výklad je v daném případě třeba považovat výklad směřující k plnému vrácení zákazníkem zaplacené ceny zájezdu (tisková zpráva a nález jsou dostupné zde: http://www.usoud.cz/aktualne/v-pripade-dvou-rovnocennych-vykladovych-variant-prava-musi-obecne-soudy-uprednostnit-usta/ ). 

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Obvodní soud pro Prahu 2 upřednostnil v právě projednávaném případě výklad rozhodných ustanovení zákona č. 159/1999 Sb., který připouští možnost omezení práv spotřebitele projevující se poměrným snížením výše vyplaceného pojistného plnění s poukazem na stranami pojistné smlouvy sjednaný limit. Takový výklad však ve světle výše zmíněných závěrů Ústavního soudu nelze považovat za ústavně konformní. Ústavní soud neshledal důvodnou námitku vedlejší účastnice, že výklad předmětných ustanovení zákona č. 159/1999 Sb., provedený Ústavním soudem, není správný, neboť úmyslem zákonodárce nebylo zaručit spotřebitelům plné uspokojení jejich nároků ze strany pojišťoven. V mezidobí nabyl totiž účinnosti zák. č. 341/2015 Sb., kterým se mění zák. č. 159/1999 Sb., z důvodové zprávy k tomuto zákonu dle Ústavního soudu jasně vyplývá, že bylo úmyslem zákonodárce již od počátku (tedy již v době, kdy došlo k přijetí zák. č. 159/1999 Sb.) zajistit, že zákazníkům cestovní kanceláře bude v případě jejího úpadku skrze pojišťovnu vráceno vše, co tito za zájezd zkrachované cestovní kanceláři zaplatili, přičemž předmětnou novelizací mělo být zabráněno pouze případným výkladovým nejasnostem, které s sebou původní znění zákona přinášelo.

Text nálezu sp. zn. IV. ÚS 2370/15 je dostupný PDF zde (234 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu