Kolokvium s Aharonem Barakem se vydařilo

18.06.2014

Ústavní soud, Brno, TZ 38/2014

 

Jak Ústavní soud avizoval v předchozí tiskové zprávě ( TZ 37/2014 ), proběhlo dnes ve sněmovně Ústavního soudu kolokvium s jednou nejzářivějších osobností světové právní vědy – Aharonem Barakem.

Předseda Ústavního soudu nejprve stručně představil hlavního hosta kolokvia, jeho zásluhy a vážnost, které ve světě práva požívá, aby následně zdůraznil i nadčasovou aktuálnost tématu lidské důstojnosti pro činnost orgánů ochrany lidských práv. Stručně představil i druhého řečníka kolokvia, emeritní místopředsedkyni Ústavního soudu Elišku Wagnerovou. Po krátkém úvodním slově velvyslance Státu Izrael Garyho Korena pak dostal slovo sám Aharon Barak.

Svoji přednášku zahájil konstitucionalistickým vymezením pojmu samotného, tedy lidské důstojnosti. Zdůraznil přitom, že je nutné rozlišovat mezi lidskou důstojností, která je ústavní hodnotou, ale není ústavním právem; a mezi lidskou důstojností, která je ústavní hodnotou a současně i ústavním právem. Funkcí lidské důstojnosti coby ústavní hodnoty je podle něj interpretace lidských práv na podústavní úrovni, přičemž důstojnost je znakem humanity lidského jedince, svobodné volby lidské bytosti a autonomie její vůle. Při své rozhodovací činnosti však musí soudci brát do úvahy i externí a interní kontext této hodnoty, což vede logicky ke konfliktu hodnot, překrývání dílčích lidských práv a vyvažování ústavní hodnoty. Takový přístup je však potřeba odmítnout. Profesor Barak doslova uvedl: „Nechť na ústavní úrovni kvetou tisíce květů ústavních hodnost (kontradiktorních i komplementárních. Řešení je na podústavní úrovni.“.

Pojem a vymezení lidské důstojnosti jako ústavního práva pak uvedl na příkladu několika ústavních úprav (Jižní Afriky, Německa, ale i České republiky), přičemž i v této části akcentoval skutečnost, že některá základní práva se mohou překrývat či dokonce mohou kolidovat, avšak ani zde není nasnadě řešení na ústavní úrovni a hledání „marginálnějšího ústavního práva“, nýbrž aplikace druhého stupně analýzy ústavy a proporcionálního rámce – “Zákon, který omezuje lidské právo proto, aby chránil jiné, může být ústavní jen tehdy, je-li i proporcionální.“.  

Ze shora uvedeného vyvodil Aharon Barak dva závěry. Prvním je rostoucí význam právní komparatistiky, jejímž prostřednictvím lze nalézat význam pojmu lidské důstojnosti, rozšiřovat interpretační horizont a umožnit tak právnímu systému lépe poznat sám sebe. Ovšem nezávazně. Druhý závěr je o poznání reduktivnější. Každý právní systém je totiž podle Aharona Baraka determinován faktory, které modelují ústavní zakotvení lidské důstojnosti. Vedle sebe tak existuje systém německý, který lidskou důstojnost zrcadlí jako absolutní a věčné lidské právo a systém Jižní Afriky, v němž je lidská důstojnost právem relativním a změnitelným. Architektury ústavy má proto vliv na interpretaci ústavy.

Eliška Wagnerová, která tematicky navázala na předchozí vystoupení, nejprve shrnula obtíže s ústavním zakotvením lidské důstojnosti v podmínkách České republiky, které se od prvorepublikového konceptu humanity, přes socialistické ústavy coby fikce práva objevilo až v ústavě z roku 1991 a v doplněné podobě existuje i dnes platné ústavní úpravě. Lidská důstojnost je zde princip a je také základním právem.

Následně byla popsána judikaturní praxe Ústavního soudu ve vztahu k lidské důstojnosti, která je jiné, než u ostatních ústavních práv. Při zkoumání možné limitace lidské důstojnosti skončil totiž Ústavní soud vždy u druhého kroku ze tří (nepřikročil ke zkoumání proporcinality), a to proto, že „uznal nepostradatelnost práva na lidskou důstojnost, a to v jeho plnosti, tj. neomezitelnosti jinými základními právy či ústavně chráněnými veřejnými statky.“. 

Při jisté absolutizaci lidské důstojnosti v katalogu lidských práv a současně při normativně rozostřené interpretaci lidské důstojnosti je to tedy Ústavní soud, který tomuto pojmu dává tvar a obsahovou náplň. Neměl by však na obsahu panovat společenský konsensus, ptá se Eliška Wagnerová? A co když se mění v čase, s objektovou stránkou? A jaká je úloha státu? Emeritní místopředsedkyně odpovídá Dürigem, Böckenfördem a Alexym.

Závěrečná slova jejího vystoupení jsou pak i symbolickým doslovem ke kolokviu, jehož konec rozezněl dlouhý potlesk naplněného sálu:

Uvažování o lidské důstojnosti není ukončeno a ukončeno nikdy nebude. Bude reflektovat stále se zvyšující dynamiku změn v životě jednotlivých lidí, společnosti, států i nadnárodních společenství. To jsou velké výzvy pro ústavní soudnictví, na něž nebude snadné odpovídat. Na této cestě přeji hodně štěstí.“.

 

FOTO: © Jan Symon

 

Vlastimil Göttinger, vedoucí odboru vnějších vztahů