Nález ÚS k neplatnosti rozhodčích doložek ve prospěch tzv. arbitrážních center ve spotřebitelských smlouvách

01.11.2011

Ústavní soud, Brno, 1. listopadu 2011 (TZ 42/11)

Nálezem ze dne 1. 11. 2011 sp.

zn. II. ÚS 2164/10 Ústavní soud vyslovil právní názor, podle něhož byla

ve spotřebitelské smlouvě sjednaná rozhodčí doložka ve prospěch tzv.

arbitrážního centra, v daném případě sdružení Asociace arbitrů,

neplatná.

 

Podle

rozhodčí doložky sjednané ve smlouvě o půjčce a zajišťovacím převodu

práva měl všechny spory mezi spotřebitelem (stěžovatelem) a společností

FFS Czech, s. r. o., s konečnou platností rozhodnout rozhodce „určený stranou žalující ze seznamu členů sdružení Asociace arbitrů“, případně určený předsedou této asociace, „a to v rozhodčím řízení vedeném podle Pravidel rozhodčího řízení Asociace arbitrů“,

bez konání ústního jednání a jen na základě písemných podkladů a nikoli

podle práva České republiky, ale podle tzv. obecných zásad

spravedlnosti (ekvity).

 

Ústavní

soud konstatoval, že na rozhodčí doložky je zejména ve spotřebitelských

smlouvách nahlížet přísně a primárně z pohledu práva na ochranu

spotřebitele, jehož cílem je ochrana slabší smluvní strany, tj.

spotřebitele. Z tohoto pohledu je sjednaná rozhodčí doložka ve prospěch

sdružení Asociace arbitrů neplatná, neboť jde o nepřípustné ujednání

naplňující znaky nepřiměřených podmínek, jež jsou podle občanského

zákoníku v rozhodčích smlouvách zakázány.

 

Osoba

rozhodce musí být vždy jednoznačně a transparentně určena. Podmínky

ustavení rozhodce a podmínky rozhodčího řízení musí oběma účastníkům

garantovat rovné zacházení, což ve vztahu podnikatel – spotřebitel

znamená zvýšenou ochranu slabší strany, tj. spotřebitele, uvedl Ústavní

soud v nálezu. Dohodnutá procesní pravidla musí garantovat spravedlivé

řízení.

 

Ústavní

soud kromě toho poznamenal, že rozhodčí doložka ve prospěch Asociace

arbitrů, jak byla v daném případě sjednána, by byla neplatná i v

případě, že by se nejednalo o spotřebitelskou smlouvu. Asociace arbitrů

není stálým rozhodčím soudem zřízeným zákonem. Ústavní soud přitom

odkázal na usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu z 11. května 2011

sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, v němž Nejvyšší soud konstatoval, že v

rozhodčí doložce se lze dohodnout buď na ad hoc rozhodci fyzické osobě,

anebo na stálém rozhodčím soudu. Jenom stálý rozhodčí soud však může

vydávat svá vlastní pravidla (statuty a řády), která mohou určit jak

jmenování a počet rozhodců, tak i způsob vedení řízení a náklady

rozhodčího řízení (podle Nejvyššího soudu tak rozhodčí doložka sjednaná

ve prospěch Sdružení rozhodců, s. r. o., je neplatná, neboť nejde o

stálý rozhodčí soud zřízený zákonem).

 

Nutno

poznamenat, že obdobně Ústavní soud před nedávnem rozhodl v usnesení

sp. zn. II. ÚS 3057/10 ze dne 5. října 2011 – v daném případě se

vyjadřoval k rozhodčí doložce sjednané ve prospěch „Rozhodčího soudu České republiky, k. s.“,

jenž samozřejmě není orgánem České republiky, a není ani stálým

rozhodčím soudem zřízeným podle zákona. Ústavní soud před několika týdny

poznamenal, že takový název arbitrážního centra „je možno chápat

také jako uvedení spotřebitele v omyl, neboť ... je zavádějící, ... o

žádný rozhodčí soud se ve skutečnosti nejedná, ale jde o soukromý

subjekt, zabývající se výlučně podnikatelskou činností v oblasti obchodu

a služeb.

 

Texty nálezu II. ÚS 2164/10 a usnesení II. ÚS 3057/10 jsou k dispozici kliknutím na spisové značky.

 

Tomáš Langášek

generální sekretář Ústavního soudu