Pachové stopy jako nepřímý důkaz v trestním řízení

07.04.2016

Ústavní soud, Brno, TZ 33/2016

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk) zamítl ústavní stížnost stěžovatele, neboť neshledal, že by rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně či rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele.

Stěžovatel byl Krajským soudem v Brně – pobočka ve Zlíně uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy a loupeže, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 25 let. K odvolání stěžovatele byl rozsudek zrušen a Vrchní soud v Olomouci nově stěžovateli uložil trest odnětí svobody v trvání 24 let a 6 měsíců. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné. Poté stěžovatel podal ústavní stížnost, ve které především namítal, že soudy opřely svá skutková zjištění o dva druhy důkazů, a to pachové stopy z místa činu a předmětů, které mají s činem souviset, a o svědecké výpovědi bratranců, kterým se měl stěžovatel k činu přiznat. Oba okruhy důkazů stěžovatel považuje za nedůvěryhodné a domnívá se, že soudy nedostály požadavkům plynoucím ze zásady in dubio pro reo.

Ústavní soud s ohledem na skutkovou a právní složitost věci a na použité důkazní prostředky provedl přezkum ústavnosti napadených rozhodnutí, přičemž přezkum zaměřil především na to, zda proces jako celek měl spravedlivý charakter.

Ústavní soud provedl komparaci řady zahraničních úprav umožňujících pachovou identifikaci osob pro účely trestního řízení. I když se způsoby provedení metody pachové identifikace v detailech v různých zemích odlišují, jedno mají společné – cílem je určit, že individuální pach podezřelého/obviněného se nachází na místě činu, nebo na věcech, které se spácháním činu skutkově souvisí. Ústavní soud zastává konstantně názor, podle kterého pachové stopy jsou důkazem použitelným v trestním řízení. Často namítanou slabinou je údajná nemožnost ověření výsledků pomocí vědeckých metod. Jde především o to, zda tzv. pachová stopa je vhodná a způsobilá pro individuální identifikaci lidského jedince, jaké má tato stopa vlastnosti, je-li technickými prostředky zjistitelná a zda je cvičený pes schopen tuto stopu identifikovat. Ústavní soud v odůvodnění nálezu poukázal na výsledky unikátního vědeckého výzkumu Ústavu analytické chemie, Fakulty chemicko-inženýrské, Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, který na rozdíl od dosud jen empirických zjištění (opakování) patrně zatím jako jediný na světě vědecky prokázal existenci molekul, které umožňují individuální identifikaci pachatele trestného činu a potvrdil mimořádnou schopnost vycvičených a prověřovaných psů takovou identifikaci provést.  Ústavní soud vzal v úvahu výsledky výše zmíněného výzkumu a vyslovil se ke zpřísnění požadavků odběru a porovnání pachových stop policejními orgány, kdy mj. za ústavně konformní označil požadavek na pořízení obrazového záznamu průběhu provedení důkazu metodou pachové identifikace, aby byly vyloučeny pochybnosti o správnosti tohoto úkonu (viz bod 47 nálezu).

Důkazy používající pachové stopy jsou ovšem nepřímé a je potřeba je provádět určitým nezpochybnitelným způsobem. Zpravidla jako jediné neobstojí (prokazují, že pachatel byl na místě činu nebo jinak přenesl pach na věci související s trestnou činností, ne, že čin přímo spáchal) a je třeba, aby tento důkaz nebyl pro uznání viny jediným, osamoceným. V právě projednávané věci ale byly i jiné důkazy (především výpověď svědků) a tak výsledky pachové identifikace pouze doplnily skutkový stav založený na jiných důkazních prostředcích. Podrobné vyhodnocení důkazů obsahuje zejména rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a Ústavní soud nemá, co by tomuto hodnocení vytkl.

Text nálezu sp. zn. IV. ÚS 1098/15 je dostupný PDF zde (373 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu