Plénum Ústavního soudu rozhodlo, že část ustanovení občanského soudního řádu o předběžném opatření je protiústavní

27.01.2010

Brno, Ústavní soud, 27. ledna 2010

Ústavní soud nálezem ze dne 19. ledna 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09

zrušil ustanovení § 220 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní

řád, ve znění pozdějších předpisů. Vykonatelnost tohoto nálezu (tj.

zrušení citovaného ustanovení) však odložil o více než rok až na 1.

dubna 2011, aby poskytl vládě a Parlamentu dostatečný časový prostor

k přijetí nové právní úpravy. Do té doby Ústavní soud stanovil, že

ustanovení § 220 odst. 3 občanského soudního řádu se nevztahuje na

usnesení, kterým bylo soudem prvního stupně rozhodnuto o zamítnutí nebo

odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, nebo kterým bylo řízení

o tomto návrhu zastaveno.

 

Návrh na zrušení § 76g občanského soudního řádu pak Ústavní soud zamítl.

 

Ustanovení § 220 odst. 3 občanského soudního řádu znělo: „Nejsou-li

podmínky pro potvrzení usnesení, jímž bylo rozhodnuto o předběžném

opatření, nebo jiného usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé,

nebo pro jejich zrušení podle § 219a odst. 1, odvolací soud je změní.“.

 

Podle § 76g občanského soudního řádu platí, že: „Byl-li

návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut nebo odmítnut nebo

bylo-li řízení o návrhu zastaveno, doručuje se usnesení jen

navrhovateli. Stejnopis usnesení je třeba odeslat navrhovateli,

popřípadě jeho zástupci ve lhůtě 3 dnů ode dne vyhlášení nebo vydání

usnesení.“.

 

Návrh na zrušení obou těchto ustanovení učinila spolu s ústavní stížností proti konkrétním soudním rozhodnutím stěžovatelka – společnost TV PRODUCTS CZ s.r.o., které byla předběžným opatřením uložena soudem určitá povinnost.

 

Předběžné

opatření představuje procesní prostředek, který (ještě před rozhodnutím

ve věci samé) umožňuje stanovit účastníku řízení nějakou povinnost,

zpravidla aby se něčeho zdržel, něco nekonal nebo naopak konal, něco

vydal, předložil apod. Předběžné opatření prozatímně upravuje poměry

účastníků sporu, je-li obava, že by výkon budoucího soudního rozhodnutí

mohl být ohrožen. Účelem předběžného opatření je tedy zatímní úprava

práv a povinností, která zajistí, aby konečné rozhodování soudu mohlo

mít vůbec reálný význam.

 

Současná právní úprava je

koncipována tak, že rozhodnutí soudu o nařízení předběžného opatření je

vykonatelné a závazné okamžikem doručení usnesení žalovanému. Tím se

zajišťuje projednatelnost vlastní žaloby a chrání se věc nebo právo, o

které se vede soudní spor, aby do konečného rozhodnutí nebylo právo

zmařeno nebo věc takříkajíc zašantročena. Tomuto účelu je přizpůsobena i

procesní úprava řízení o nařízení předběžného opatření, která se

v detailech odchyluje od obecné úpravy soudního řízení. Tak například

návrh na nařízení předběžného opatření se nedoručuje žalovanému na

vědomí či k vyjádření; doručí se mu až rozhodnutí o nařízení předběžného

opatření. Dále, pokud soud prvního stupně návrh žalobce na nařízení

předběžného opatření zamítne (nebo odmítne), ani toto usnesení se

nedoručuje žalované straně, nýbrž jen žalobci, který může pro sebe

negativní rozhodnutí napadnout odvoláním a domáhat se u odvolacího

soudu, aby předběžné opatření nařídil. Ani toto odvolání se žalovanému

neposílá na vědomí, aby se o něm nedozvěděl.

 

Pokud

žalobci vyhoví již soud prvního stupně a nařídí předběžné opatření, je

sice toto usnesení o nařízení předběžného opatření doručeno žalovanému, a

je tím okamžikem závazné a vykonatelné, žalovaný se však proti němu

může odvolat a zpochybnit důvody a důkazy, které vedly soud prvního

stupně k jeho nařízení. Tím je zaručeno rovné postavení účastníků

soudního řízení. Problém však nastává v okamžiku, kdy soud prvního

stupně návrh na předběžné opatření zamítne (anebo odmítne či řízení o

návrhu zastaví) a žalobce se odvolá k soudu druhého stupně. V případě,

že soud druhého stupně změní usnesení soudu prvního stupně a návrhu na

nařízení předběžného opatření vyhoví, po řádném doručení žalovanému je

takové rozhodnutí vykonatelné a v právní moci a druhý účastník, jemuž

byla soudem uložena povinnost, již nemá možnost podat odvolání ani jiný

opravný prostředek, přestože teprve nyní se poprvé dozvěděl, že je proti

němu podána žaloba.

 

To byla také situace, s níž

se na Ústavní soud obrátila společnost TV PRODUCTS CZ s. r. o., na

kterou byla u Městského soudu v Praze podána žaloba na ochranu proti

porušování práv z ochranných známek a proti nekalé soutěži (požívání

internetové domény), s návrhem na nařízení předběžného opatření. Návrh

na nařízení předběžného opatření byl nejprve soudem prvního stupně

zamítnut. Žalobce podal následně proti tomuto usnesení odvolání

k Vrchnímu soudu v Praze a ten změnil usnesení městského soudu a návrhu

na nařízení předběžného opatření vyhověl v celém rozsahu. Toto usnesení

soudu druhého stupně bylo stěžovatelce řádně doručeno jako pravomocné

rozhodnutí bez možnosti podání řádného nebo mimořádného opravného

prostředku a stalo se vykonatelným dnem jeho doručení stěžovatelce,

která je jím vázána doposud. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti

kritizovala skutečnost, že v důsledku jejího vyloučení z druhého stupně

posouzení věci (odvolacího řízení) ve věci návrhu na vydání předběžného

opatření jí nebyla poskytnuta možnost obrany proti tvrzením žalobců a

rozhodnutím soudu. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti proto navrhla

zrušení § 76g a § 220 odst.3 občanského soudního řádu pro rozpor s

právem na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a zásadou

rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 96 odst. 1

Ústavy.

 

Řízení o ústavní stížnosti nejprve senát

Ústavního soudu přerušil a její návrh na zrušení obou citovaných

ustanovení občanského soudního řádu postoupil plénu Ústavního soudu.

 

Plénum

Ústavního soudu konstatovalo, že předběžné opatření je způsobilé

významným způsobem zasáhnout do základních práv a svobod účastníka

řízení. Dostát povinnosti plynoucí ze zásady rovnosti účastníků řízení

znamená, že v rámci soudního řízení musí být garantována možnost stran

sporu uplatnit svá tvrzení takovým způsobem, aby žádná procesní strana

nebyla podstatně znevýhodněna z hlediska vlastního posouzení obecného

soudu v rámci řízení.

 

Ústavní soud dal stěžovatelce za pravdu pouze částečně.

Ústavní soud zdůraznil, že ústavní deficit napadené právní úpravy

vyvstal v kontextu s celou právní úpravou předběžného opatření

v občanském soudním řádu, a zde se projevil úplnou absencí práva být

slyšen a úplnou absencí možností právní obrany žalované strany proti

předběžnému opatření, jímž byla této straně uložena povinnost až soudem

druhého stupně, na rozdíl od navrhovatele a na rozdíl od situace, jaká

by nastala, pokud by předběžné opatření nařídil již soud prvního stupně.

 

Ustanovení

§ 76g občanského soudního řádu, jehož zrušení se stěžovatelka rovněž

domáhala, ponechal Ústavní soud v platnosti, neboť odpovídá smyslu a

účelu předběžného opatření. Doručením rozhodnutí soudu prvního stupně

též žalovanému by se žalovanému signalizovala procesní aktivita žalobce a

poskytoval se tím určitý časový prostor k úkonům, které by mohly

účinnost případně následně vydaného předběžného opatření zmařit. Nelze

proto v samotném nedoručení tohoto rozhodnutí žalovanému, které ve své

podstatě zabezpečuje účelnost odvolání žalobce, spatřovat porušení

zásady rovnosti účastníků řízení.

 

Ústavní soud

neshledal žádný problém v tom, že se žalovaný nedozvídá o zamítnutí

návrhu na předběžné opatření, ani o odvolání žalobce, a že se o všem

dozví až z rozhodnutí o nařízení předběžného opatření. To je v souladu

s jeho účelem – zajistit předmět sporu. Musí však mít alespoň poté

možnost právní obrany a tu zcela pozbývá, pokud předběžné opatření

nařídil až odvolací soud,“ vysvětlil generální sekretář Ústavního soudu Tomáš Langášek. „Z

nálezu vyplývá, že pokud se odvolací soud domnívá, že soud prvního

stupně nerozhodl správně a měl předběžné opatření nařídit, nemůže

předběžné opatření nařídit sám změnou usnesení soudu prvního stupně.

Musí toto usnesení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně se svým

právním názorem. Soud prvního stupně pak předběžné opatření sám nařídí a

proti tomuto rozhodnutí již má žalovaný možnost se odvolat“, dodává Langášek.

 

Soudcem zpravodajem byl Pavel Rychetský. K nálezu uplatnila odlišné stanovisko soudkyně Ivana Janů (plné znění zde ).

 

Plný text nálezu Pl. ÚS 16/09 je k dispozici zde .

 

Jana Pelcová, tisková mluvčí, tel.: 542 161 026

jana.pelcova@usoud.cz