Podmínky zápisu absolventa zahraniční právnické fakulty do seznamu koncipientů a právo na svobodnou volbu povolání

07.11.2016

Ústavní soud, Brno, TZ 111/2016

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Ludvík David) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil rozsudek Nejvyššího soudu, rozsudek Městského soudu v Praze a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatele na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu podle čl. 26 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel je absolventem Jagellonské univerzity v Krakově v magisterském studijním oboru právo. Ačkoliv mu Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky vydalo osvědčení o uznání získaného vysokoškolského vzdělání jako rovnocenného se vzděláním získaným v České republice, Česká advokátní komora (ČAK) ho nezapsala do seznamu advokátních koncipientů. Měla pochybnost o jeho znalostech českého práva. Stěžovatel neuspěl ani s další žádostí, kterou podložil kladným stanoviskem svého zaměstnavatele, advokáta zapsaného v seznamu ČAK. ČAK přitom nevyloučila jeho zápis v budoucnu, pokud by doložil, že si osvojil vědomosti z předmětů státních závěrečných zkoušek. Stěžovatel se poté v řízení před obecnými soudy neúspěšně domáhal uložení povinnosti ČAK zapsat ho do seznamu advokátních koncipientů. Proti těmto zamítavým rozhodnutím podal stěžovatel ústavní stížnost, ve které namítá, že mu postup ČAK a obecných soudů brání ve výkonu povolání advokátního koncipienta.

Ústavní stížnost je důvodná. Ústavní soud připomíná, že podle ustanovení zákona o advokacii, které ČAK a obecné soudy v dané věci aplikovaly, komora zapíše do seznamu advokátních koncipientů každého, kdo získal vysokoškolské vzdělání v oboru právo studiem na vysoké škole v zahraničí, pokud je takové vzdělání v České republice uznáno za rovnocenné vzdělání se vzděláním získaným v České republice na základě mezinárodní smlouvy nebo bylo uznáno podle zvláštního právního předpisu, a současně takové vzdělání odpovídá obsahem a rozsahem obecnému vzdělání, které lze získat v oboru právo na vysoké škole v České republice.

Ústavní soud v rámci provedeného testu proporcionality shledal, že došlo k porušení práva stěžovatele na svobodnou volbu povolání a přístup k němu, které bylo omezeno jeho nezapsáním do seznamu koncipientů, přestože s ohledem na sledovaný legitimní cíl výkonu advokacie kvalifikovanými osobami, které zajistí profesionální poskytování právních služeb, nešlo o potřebné opatření. Šetrnějším způsobem by bylo zapsat stěžovatele do seznamu koncipientů, nechat ho vykonávat právní praxi na odpovědnost školitele a vytvořit mu prostor, aby si pod jeho vedením a dohledem osvojil znalosti a zkušenosti potřebné k výkonu advokacie, což by mohl později prokázat u advokátní zkoušky. S ohledem na čl. 26 Listiny základních práv a svobod, čl. 15 Listiny základních práv EU a požadavek proporcionality zásahu do práva na svobodnou volbu povolání by nezapsání žadatele – absolventa zahraniční fakulty – mělo představovat výjimku ze zásady jeho zapsání. Podmínky pro uplatnění takové výjimky by přitom měly obecné soudy a ČAK vykládat zužujícím způsobem, který zohlední také komparativní rozměr studia a vysokou míru harmonizace práva v zemích EU.

Při hodnocení, zda vzdělání absolventa zahraniční právnické fakulty svým obsahem a rozsahem odpovídá obecnému vzdělání, které lze získat v magisterském studijním programu v oboru právo na vysoké škole v České republice podle § 37 odst. 1 písm. b) bod 2. zákona o advokacii, nelze přihlížet pouze k získaným znalostem práva, ale je nutné přihlížet i k získaným právnickým dovednostem a případné právní praxi žadatele o zápis do seznamu koncipientů.

V právě projednávaném případě ČAK a obecné soudy nezohlednily obecně známou a velmi vysokou úroveň právnického vzdělání v Polsku a na samotné Jagellonské univerzitě. Stejně tak nebyly zohledněny ani veškeré praktické zkušenosti užitečné pro výkon povolání a délka dosavadní praxe stěžovatele.

Ústavní soud závěrem zdůrazňuje, že podle okolností, které budou v budoucnu zjištěny o vzdělání získaném na konkrétní vysoké škole, zůstává ČAK zachována diskrece při hodnocení zákonných požadavků. Závěry Ústavního soudu vychází z konkrétních okolností této věci a nelze je zobecňovat v tom smyslu, že by právo absolventů zahraničních právnických fakult na svobodnou volbu povolání mělo vždy paušálně převážit nad zájmem na ochraně kvalifikovanosti a profesionality poskytování právních služeb v České republice.

Text nálezu sp. zn. II. ÚS 443/16 je dostupný PDF zde (339 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu