Přehled jednání Ústavního soudu pro 19. týden roku 2015

30.04.2015

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.05.2015 08:00 do: 06.05.2015 09:15

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1549/11
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Návrh na přezkoumávané akty:  Rozhodnutí a postup Krajského soudu v Brně v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSBR 39 INS 228/2011
Stručná charakteristika:  Postup insolvenčního soudu na přezkumném jednání a schůzi věřitelů
Označení navrhovatelů:  Lesy České republiky, s.p., zast. JUDr. Romanem Poláškem, advokátem se sídlem Praha 2, Trojanova 2022/12
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel brojí proti postupu Krajského soudu v Brně, který v  insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSBR 39 INS 228/2011 dne 28. března 2011 konal a neodročil přezkumné jednání, následně umožnil konání schůze věřitelů, aniž by skončilo přezkumné jednání, a nepřiznal účinky popěrnému úkonu, který stěžovatel na tomto přezkumném jednání učinil, dále že přesvědčoval stěžovatele, aby připustil přezkum svých přihlášených pohledávek, a nakonec že vyloučil přezkoumání přihlášených pohledávek stěžovatele do zvláštního přezkumného jednání. V této souvislosti mj. navrhuje, aby Ústavní soud přikázal Krajskému soudu v Brně obnovit stav před porušením jeho základních práv tím, že zruší přezkumné jednání konané dne 28. března 2011 nebo alespoň jeho část týkající se pohledávek, které stěžovatel napadl žalobou, a následně nařídí nové přezkumné jednání, přizná popěrným úkonům stěžovatele právní účinky a svolá novou schůzi věřitelů. Ústavní stížnost směřuje i proti postupu Mgr. Jiřího Ostravského, insolvenčního správce dlužníka CE WOOD, a.s, který neprovedl přezkoumání stěžovatelem přihlášených pohledávek, ačkoliv tyto byly přihlášeny jako druhé v pořadí a ačkoliv to byl právě stěžovatel, kdo podal návrh na zahájení insolvenčního řízení a jehož přihlášené pohledávky byly největší.

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.05.2015 09:15 do: 06.05.2015 09:45

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2278/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3550/2013-118 ze dne 21. 5. 2014
Stručná charakteristika:  Lhůta - procesní Opravné prostředky - mimořádné
Označení navrhovatelů:  Ministerstvo spravedlnosti ČR - odbor odškodňování
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obvodní soud pro Prahu 2 uložil stěžovatelce, v původním řízení žalované, zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 192.000,- Kč s příslušenstvím, přičemž v rozsahu, v němž se domáhal vyšší částky a konkrétního příslušenství, žalobu zamítl. Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl ještě co do částky 96.000,- Kč s příslušenstvím, jinak jej potvrdil v pozměněném znění. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno stěžovatelce dne 27. 3. 2013. Stěžovatelka následně proti rozhodnutí odvolacího soudu podala dovolání. Toto dovolání bylo nejprve usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 odmítnuto s odůvodněním, že stěžovatelka podala dovolání až den po uplynutí zákonné lhůty k podání dovolání. Teprve k odvolání stěžovatelky obvodní soud v rámci autoremedury dle § 374 odst. 3 občanského soudního řádu svým usnesením změnil své původní rozhodnutí tak, že dovolání stěžovatelky se neodmítá, když dospěl k závěru, že do spisu nebylo založeno faxové podání stěžovatelky ze dne 27. 5. 2013, a proto bylo dovolání ve skutečnosti podáno včas. Nejvyšší soud po předložení dovolání je ovšem usnesením jako opožděně podané dle § 243c odst. 3 a § 218a občanského soudního řádu odmítl.

Stěžovatelka namítá, že Nejvyšší soud při zvažování otázky, zda dovolání bylo podáno včas, vycházel ze zjištění, že stěžovatelka podala dovolání dne 28. 5. 2013, a to do datové schránky soudu. Následně pak uzavřel, že vzhledem k okolnosti, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo stěžovatelce doručeno dne 27. 3. 2013, byl posledním dnem lhůty k podání dovolání den 27. 3. 2013, dovolání stěžovatelky tak bylo podáno opožděně. Skutková zjištění dovolacího soudu však dle ní nejsou správná, neboť stěžovatelka dovolání podala prostřednictvím faxu již dne 27. 3. 2013, tedy včas. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu.

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.05.2015 09:30 do: 06.05.2015 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát

Spisová značka: IV. ÚS 3180/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 21 C 127/2014-38 ze dne 23. 7. 2014.
Stručná charakteristika:  pojistné
Označení navrhovatelů:  R. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

Česká kancelář pojistitelů (vedlejší účastník) se domáhala úhrady žalované částky jako příspěvku hrazeného provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Obrana stěžovatele spočívala v tvrzení, že vozidlo po havárii neprovozoval, bylo odstaveno a není tak povinen příspěvek hradit. Městský soud v Brně dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Stěžovatel byl evidován jako vlastník a provozovatel vozidla, které v předmětném období nemělo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb. a žalobci tak náleží příspěvek podle § 24c citovaného zákona. Argumentace, že vozidlo nebylo fakticky provozováno, je podle soudu bezpředmětná. Z evidence vozidel totiž vyplývá, že stěžovatel neoznámil ukončení provozování vozidla do registru motorových vozidel, neodevzdal poznávací značky a zelenou kartu, a proto bylo vozidlo nadále evidováno jako provozované, což je podle 24c odst. 1 věta třetí zákona č. 168/1999 Sb. směrodatné pro posouzení nároku. Soud tedy rozhodl, že je stěžovatel povinen uhradit České kanceláři pojistitelů částku 2 060 Kč s příslušenstvím a náklady řízení v částce 5 812 Kč; co do částky 359 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že městský soud se při interpretaci ustanovení právního předpisu dopustil svévole, neboť interpretoval právní předpis bezdůvodně zcela v rozporu s ustálenou judikaturou, čímž vybočil z obecných principů spravedlnosti a předvídatelnosti soudních rozhodnutí. I když jde o tzv. bagatelní spor, je přesvědčen, že míra porušení jeho práv dosáhla intenzity odpovídající úrovni porušení ústavně garantovaných základních práv a svobod. Městský soud šel proti judikaturní praxi obecných soudů a dokonce i Ústavního soudu, zejména rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 2221/13 a dále sp. zn. II. ÚS 1413/13, IV. ÚS 2221/13, IV. ÚS 4002/13, jež dopadají na skutkově identické případy. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Brně, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.