Přehled jednání Ústavního soudu pro 21. týden roku 2016

13.05.2016

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.05.2016 09:00 do: 17.05.2016 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3163/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 7. 2015, č. j. 20 C 33/2015-77
Stručná charakteristika: Náhrada škody za průtahy soudu v exekučním řízení
Označení navrhovatelů: P. Z.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel uplatnil u Ministerstva spravedlnosti nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. Požadoval nahradit částku, kterou byl nucen zaplatit jako odměnu advokátovi za úkony směřující k odstranění průtahů v exekučním řízení. Ministerstvo spravedlnosti sdělilo stěžovateli, že jeho nárok neuspokojí, neboť nepovažuje za splněnou podmínku stanovenou v § 31 odst. 2 zákona o odpovědnosti státu: řízení, v jehož rámci došlo k průtahům, které byl stěžovatel nucen řešit podáním stížnosti, dosud nebylo skončeno, tudíž nelze uzavřít, že by stěžovatel neměl možnost uplatnit nárok na náhradu nákladů v rámci tohoto řízení. Stěžovatel se s nárokem následně obrátil na soud, který však ústavní stížností napadeným rozsudkem názor Ministerstva spravedlnosti potvrdil. S ohledem na výši žalované částky nebyly proti napadenému rozsudku přípustné žádné opravné prostředky.

Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, neboť se domnívá, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva. Napadený rozsudek považuje za nelogický a nesmyslný, neboť pro přiznání náhrady škody stanoví absurdní podmínky, které ve své podstatě vyprazdňují právo stěžovatele na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.05.2016 15:00 do: 18.05.2016 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3693/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 25. srpna 2015 č. j. 0 Nt 26051/2015-5 a Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 23. října 2015, č. j. 31 To 434/2015-22
Stručná charakteristika: práva účastníka soudního řízení; trvání vazby
Označení navrhovatelů:  B. T. M. Q., zastoupená Mgr. Jiřím Douskem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Proti stěžovatelce a dalším spoluobviněným bylo zahájeno trestní stíhání pro skutek v něm popsaný, v němž je spatřováno spáchání zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Stěžovatelka byla vzata do vazby usnesením okresního soudu z vazebních důvodů podle § 67 písm. a), c) trestního řádu. Krajský soud stížnost stěžovatelky proti tomuto usnesením zamítl. Následně podala stěžovatelka žádost o propuštění z vazby na svobodu. Okresní soud žádost stěžovatelky zamítl, písemný slib stěžovatelky nepřijal, nepřijal ani záruku důvěryhodné osoby, vazbu nenahradil dohledem probačního úředníka a nepřijal ani peněžitou záruku ve výši 1 000 000 Kč. Stížnost stěžovatelky krajský soud zamítl. Státní zástupkyně návrh na ponechání stěžovatelky ve vazbě, neboť nadále trvaly důvody vazby podle § 67 písm. a), c) trestního řádu. Napadeným usnesením okresní soud stěžovatelku ponechal ve vazbě, neboť stále trvají uvedené dva vazební důvody. Stížnost stěžovatelky krajský soud napadeným usnesením zamítl.

Proti usnesení okresního a krajského soudu o ponechání ve vazbě podala stěžovatelka ústavní stížnost. Stěžovatelka rozhodujícím soudům vytýká, že o jejím ponechání ve vazbě rozhodly bez její účasti a bez účasti jejího obhájce, navíc bez jejího vědomí. O podání návrhu státního zástupce na ponechání stěžovatelky ve vazbě se stěžovatelka i její obhájce dozvěděli až ve chvíli, kdy jim bylo doručeno napadené rozhodnutí soudu prvého stupně. Stěžovatelka se domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Liberci a Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, neboť se domnívá, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.05.2016 10:00 do: 19.05.2016 11:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: III. ÚS 3457/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícímu v odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu stěžovatele, proti jinému zásahu Policie České republiky, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, spočívajícímu v odmítnutí poskytnutí informace o odposlechu podle § 88 odst. 8 trestního řádu, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. března 2015 č. j. 4 Pzo 1/2015-16
Eventuální akcesorické návrhy: návrh na zrušení ustanovení § 88 odst. 8 a 9 trestního řádu
Stručná charakteristika: odposlech a záznam telekomunikačního provozu, neposkytnutí informace o odposlechu odposlouchávané osobě
Označení navrhovatelů:  J. K., právně zastoupený JUDr. Petrem Tomanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 12
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel je investigativním novinářem, přičemž v době, kdy mělo dojít k tvrzenému zásahu do jeho ústavně zaručených práv, byl pracovníkem vydavatelství MAFRA, a.s., vydavatele deníku Mladá fronta Dnes, později novinářem společnosti CET 21, spol. s r.o., provozovatele televize NOVA, následně novinářem Českého rozhlasu. Zásahu Ústavního soudu se stěžovatel domáhá, neboť získal informaci o tom, že v roce 2011 byl nařízen odposlech a záznam jeho telekomunikačního provozu ohledně telefonního čísla, které používá jak pro pracovní, tak pro soukromé účely. O domnělém odposlechu svého telefonu se stěžovatel dozvěděl z neoficiálních zdrojů a má za to, že byl nařízen pouze z toho důvodu, aby byl zjištěn jeho novinářský informační zdroj. Domnívá se, že k nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu došlo v souvislosti s vydáním jeho článku uveřejněného dne 11. května 2011 v deníku MLADÁ FRONTA DNES pod názvem „Svědectví: Dalík si řekl o 480 milionů za pandury“, v němž byla uvedena informace o tom, že MF Dnes získala protokol z výslechu jednoho ze svědků v uvedené kauze. O několik měsíců později byl stěžovatel vyzván policejním orgánem k podání vysvětlení podle § 158 trestního řádu, při kterém byl tázán na to, od koho a jakým způsobem získal v článku citovaný protokol o výslechu svědka, na což stěžovatel odmítl odpovědět s odkazem na ochranu novinářského zdroje. Stěžovatel podal žádost o poskytnutí informace o jeho případném odposlechu Policii České republiky, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu k rukám ředitele plk. Roberta Šlachty, který stěžovateli sdělil, že podle § 65 odst. 1 trestního řádu není oprávněnou osobou, která by mohla nahlížet do spisu. Následně podal stěžovatel Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a zároveň podnět k předložení věci Ústavnímu soudu. Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. března 2015 návrh odmítl analogicky podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu jako nepřípustný.

Stěžovatel brojí proti jinému zásahu orgánů veřejné moci spočívajícímu v odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu stěžovatele. Stěžovatel se dále domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky, jímž byl odmítnut jeho návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Stěžovatel tvrdí, že v jeho případě došlo k porušení práva na ochranu novinářského zdroje, jež je součástí práva na svobodu projevu ve smyslu článku 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článku 17 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel se dále domnívá, že k porušení jeho práv došlo také postupem ÚOOZ, jenž nesplnil svou povinnost informovat jej o provedeném odposlechu. K porušení jeho práv podle něj také došlo formalistickým přístupem Nejvyššího soudu při posuzování otázky přípustnosti návrhu na přezkum zákonnosti příkazu k odposlechu. Současně s ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení ustanovení § 88 odst. 8 a odst. 9 trestního řádu, neboť se domnívá, že jejich formalistická aplikace vede k absurdním situacím, ve kterých osoby, kterým sice nebyla informace o jejich odposlechu poskytnuta oficiálně, přesto jí však prokazatelně disponují, nemají reálnou možnost domoci se soudního přezkumu zákonnosti nařízení odposlechu.