Přehled jednání Ústavního soudu pro 23. týden roku 2014

30.05.2014

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.06.2014 13:30 do: 02.06.2014 14:00
Spisová značka: Pl. ÚS 32/13
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Označení navrhovatelů:  Ing. M. Ch., V. F.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti
Stručná charakteristika:  obnova řízení; právo na spravedlivý proces, přístup k soudu
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelé byli minoritními akcionáři obchodní společnosti Hanušovická lesní, a. s., se sídlem v Hanušovicích, IČ 45193169. Po převzetí jmění zanikající společnosti hlavním akcionářem (tehdy CE WOOD – lesy, a. s.) se stěžovatelé žalobou domáhali u Krajského soudu v Ostravě přezkoumání a určení správné výše přiměřeného vypořádání v penězích podle ustanovení § 220p odst. 4 obchodního zákoníku za akcie v jejich majetku, neboť nabídnutou částku za jednu akcii nepovažovali za přiměřenou. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 1. 2007 řízení zastavil pro nedostatek své pravomoci k projednání návrhu s poukazem na rozhodčí doložku ve smlouvě o převzetí jmění. Podle této doložky měly být veškeré spory týkající se výše vypořádání vyplaceného minoritním akcionářům řešeny v rozhodčím řízení rozhodci zapsanými v seznamu rozhodců Společnosti pro dražby a rozhodčí řízení, s. r. o. Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, evidovanou pod I. ÚS 1533/07, v níž stěžovatelé namítali faktické vyvlastnění svého majetku a upření práva na přístup k nezávislému a nestrannému soudu, jako zjevně neopodstatněnou.
Stěžovatelé byli minoritními akcionáři obchodní společnosti Motorpal, a. s., se sídlem v Jihlavě, IČ 00009296.  Po převzetí jmění zanikající společnosti hlavním akcionářem (tehdy Gubera, a.s.) se stěžovatelé žalobou domáhali u Krajského soudu v Brně přezkoumání a určení správné výše přiměřeného vypořádání v penězích podle ustanovení § 220p odst. 4 obchodního zákoníku za akcie v jejich majetku, neboť nabídnutou částku za jednu akcii považovali za nepřiměřeně nízkou. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 3. 2008 řízení zastavil pro nedostatek své pravomoci k projednání návrhu s poukazem na rozhodčí doložku ve smlouvě o převzetí jmění. Podle této doložky měly být veškeré spory týkající se výše vypořádání vyplaceného minoritním akcionářům řešeny v rozhodčím řízení podle rozhodčího řádu Společnosti pro dražby a rozhodčí řízení, s. r. o.; právo volby rozhodce bylo na hlavním akcionáři. Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Ústavní stížnost, evidovaná pod sp. zn. IV. ÚS 2062/08, byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Evropský soudní dvůr rozsudkem ze dne 27. 9. 2012 ve věci Ch. a F. proti České republice rozhodl, že došlo k porušení práv stěžovatelů zaručených v čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, neboť Česká republika nezaručila stěžovatelům přístup k vhodnému řízení o jejich majetkovém nároku. Ústavní soud ve věci povolil obnovu řízení.

Stěžovatelé v obou předchozích ústavních stížnostech po rozboru majetkového postavení akcionáře vyjádřili přesvědčení, že v jejich případě došlo v podstatě k vyvlastnění majetku, aniž by pro takový postup byly splněny zákonné a ústavní podmínky. Stěžovatelé se tak dostali do situace, kdy jakákoliv jejich obrana není efektivní, neboť pokud by se chtěli ocenění bránit, byli by vystaveni rozhodování rozhodcem, rovněž zvoleným hlavním akcionářem; stěžovatelé zdůraznili, že mezi nimi a hlavním akcionářem nikdy neexistovala žádná platná rozhodčí doložka a zahrnutí rozhodčí doložky do smlouvy o převodu jmění akciové společnosti na jejího hlavního akcionáře nemohli zabránit, neboť účastníky této smlouvy nebyli. Stěžovatelé se domáhají zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť namítají, že jimi došlo k porušení jejich práv, ústavně zaručených v čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a porušení čl. 10 a čl. 95 Ústavy a navrhli zrušení § 220p odst. 1 obchodního zákoníku.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.06.2014 09:30 do: 04.06.2014 10:00
Spisová značka: IV. ÚS 2327/13
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Michaela Židlická Dr.
Označení navrhovatelů:  D. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti
Stručná charakteristika:  Vlastnictví Výkon rozhodnutí Náklady řízení
I. poschodí, senátní místnost č. 151

K porušení práv stěžovatelky mělo dojít mimo jiné tím, že Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodoval o nákladech řízení (nákladech oprávněného) podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 484/2000 Sb. ze dne 18. prosince 2000, která však byla nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 ke dni publikace nálezu, to je ke dni 7. 5. 2013 (publ. pod č. 116/2013 Sb.), zrušena. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení obvodního soudu ve spojení s příkazem k úhradě nákladů exekuce vydaným soudním exekutorem, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, a požaduje přiznání náhrady nákladů řízení.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.06.2014 10:00 do: 04.06.2014 10:30
Spisová značka: IV. ÚS 2841/13
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc.
Označení navrhovatelů:  L. H. a spol.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 18. 3. 2008 č. j. 11 C 751/98-238, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2010 č. j. 16 Co 355/2008-264 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013 č. j. 22 Cdo 2923/2011-375.
Stručná charakteristika:  určení vlastnictví k pozemkům
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Vedlejší účastníci řízení se žalobou, podanou v roce 1998 k Okresnímu soudu Brno-venkov, domáhali vydání rozhodnutí, kterým bude určeno, že jsou bezpodílovými vlastníky pozemku – zahrady – v katastrálním území Moutnice. Soud rozhodl tak, že řízení částečně zastavil a zamítl žalobu, aby bylo určeno, že vedlejší účastníci mají předmětný pozemek ve společném jmění manželů. Krajský soud v Brně jako soud odvolací prvostupňový rozsudek změnil tak, že určil, že vedlejší vlastníci mají ve společném jmění manželů předmětný pozemek. Dovolání bylo Nejvyšším soudem částečně odmítnuto (v části týkající se nákladů řízení) a částečně zamítnuto.

Stěžovatelé, v řízení před obecnými soudy vystupující jako žalovaní, ve své stížnosti předkládají řadu námitek, se kterými se dle jejich tvrzení žádný ze soudů řádně nevypořádal. Za základní a stěžejní otázku pro posouzení oprávněnosti jejich stížnosti pokládají otázku posouzení nepřetržité držby v dobré víře po zákonem požadovanou lhůtu, jako nutné podmínky k uplatnění institutu vydržení, když právě na základě tohoto faktu posuzovaly, zejména soud odvolací a dovolací, nárok vedlejších účastníků v předmětném řízení. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení rozhodnutí Okresního soudu Brno-venkov, Krajského soudu v Brně a Nejvyššího soudu, neboť se domnívají, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na ochranu vlastnictví a právo na spravedlivý proces.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.06.2014 10:30 do: 04.06.2014 11:00
Spisová značka: IV. ÚS 3523/13
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc.
Označení navrhovatelů:  E. Š.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení příkazu k úhradě nákladů exekuce vydanému soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D. č. j. 067 EX 229699/11-69 dne 18. 7. 2013, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 46 EXE 1068/2011-149 ze dne 27. 9. 2013.
Stručná charakteristika:  exekuce
I. poschodí, senátní místnost č. 152

V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že ve svých námitkách, jakož i v dalších písemných podáních činěných vůči exekutorovi a soudu uváděla, že celá pohledávka oprávněného, pro jejíž vymožení byla exekuce nařízena (jistina a náklady nalézacího řízení), byla stěžovatelkou jakožto povinnou zaplacena již dne 4. 7. 2012, tedy ještě před tím, než bylo vůbec stěžovatelce doručeno usnesení o nařízení exekuce. Až poté, kdy předmětná pohledávka zanikla a stěžovatelka navrhla zastavení řízení, jí bylo (prostřednictvím její právní zástupkyně) dne 16. 7. 2012 doručeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 o nařízení exekuce. K částečnému zastavení exekuce v rozsahu zaplacené pohledávky došlo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 1. 2013. Ohledně nákladů exekuce a nákladů oprávněného v exekučním řízení soud exekuci nezastavil, ani o těchto nákladech nerozhodl. Více než rok poté, co stěžovatelka vymáhanou pohledávku uhradila, vydal exekutor příkaz, ve kterém vyčíslil náklady exekuce a náklady oprávněného na 10 527 Kč. Podle stěžovatelky je naprosto zřejmé, že v daném případě exekutor vůbec neprováděl exekuci ani žádné kroky směřující k vymožení pohledávky oprávněného, neboť stěžovatelka celou pohledávku oprávněnému uhradila mimo rámec exekuce ještě před tím, než jí bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení příkazu k úhradě nákladu exekuce, vydaného soudním exekutorem a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, neboť se domnívá, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva na nedotknutelnost majetku, spravedlivý proces a soudní ochranu, a dále požaduje úhradu nákladů řízení.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.06.2014 11:00 do: 04.06.2014 11:30
Spisová značka: IV. ÚS 1511/13
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Označení navrhovatelů:  F. Č.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti
Stručná charakteristika:  svoboda projevu
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2012 byla zamítnuta žaloba na ochranu osobnosti vedlejšího účastníka řízení J. P. (v řízení před obecnými soudy žalobce), směřující vůči stěžovateli (v řízení před obecnými soudy žalovanému). Vedlejší účastník se prostřednictvím žaloby z titulu ochrany osobnosti domáhal po stěžovateli zveřejnění omluvy v obecní tiskovině Bohuňovický zpravodaj a na webových stránkách www.bohunovice.org a náhrady nemajetkové újmy v penězích, kterou vyčíslil částkou 150.000 Kč, jakož i uložení povinnosti stěžovateli zdržet se v žalobě specifikovaných písemných či slovních tvrzení ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi. V části zdržovacího nároku bylo řízení pro částečné zpětvzetí žaloby zastaveno. Na základě odvolání vedlejšího účastníka řízení změnil Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 2. 5. 2012 zamítavý výrok soudu prvého stupně a žalobě částečně vyhověl, v části požadující zveřejnění omluvy na webových stránkách www.bohunovice.org bylo odvolací řízení pro částečné zpětvzetí odvolání zastaveno. Předmětem žaloby byly výroky stěžovatele směřující vůči vedlejšímu účastníkovi, starostovi obce Bohuňovice, uveřejněné v článku „Školní facka by asi byla třeba!“ v obecním zpravodaji Pohledy, ročník XX, č. 4/2010, vydávaném obcí Bohuňovice (později nahrazen „Bohuňovickým zpravodajem“). Dovolání stěžovatele bylo zamítnuto.

Stěžovatel v ústavní stížnosti napadá rozsudky odvolacího i dovolacího soudu, přičemž tvrdí, že se předmětnými výroky, za které je povinen se vedlejšímu účastníkovi omluvit, navíc vytrženými zcela z kontextu a souvislostí, nedopustil žádného protiprávního chování ani zásahu do práv na ochranu osobnosti vedlejšího účastníka. Dovozuje tak, že rozsudky obou soudů porušily jeho právo na svobodu projevu. Zdůrazňuje, že jeho článek byl reakcí na článek starosty obce (vedlejšího účastníka), přičemž jak článek starosty obce, tak následná reakce stěžovatele, byly zveřejněny v obecním periodiku, který vydává obec Bohuňovice, jejíž je právě vedlejší účastník starostou. Stěžovatel dále tvrdí, že svůj článek pouze nabídl ke zveřejnění, přičemž obecní periodikum nebylo povinno jej publikovat. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, zejména pak práva na svobodu projevu.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.06.2014 13:30 do: 05.06.2014 14:00
Spisová značka: I. ÚS 2482/13
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Označení navrhovatelů:  Ing. J. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 11. 2012 č. j. 21 P 9/2012-364, 21 PA Nc 48/2012, 21 P a Nc 80/2012, 21 P a Nc 141/2012 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2013 č. j. 19 Co 85/2013-413
Stručná charakteristika:  Střídavá péče
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelem je otec dvou nezletilých ve věku 11 a 9 let. Matka nezletilých v listopadu 2008 i s oběma nezletilými opustila společnou domácnost, načež oba rodiče fakticky přibližně rok realizovali střídavou výchovu nezletilých. Poměry nezletilých dětí pro dobu do a po rozvodu byly upraveny rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 4, potvrzenými i odvolacím soudem. Obvodní soud pro Prahu 4 těmito rozhodnutími svěřil nezletilé do péče matky, stanovil výši vyživovací povinnosti otce a upravil jeho styk s nezletilými. O návrhu stěžovatele na změnu výchovy rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 tak, že jeho návrh na svěření dětí do výchovy obou rodičů i na snížení výživného zamítl, přičemž však konstatoval, že k jisté změně poměrů došlo, a styk otce s nezletilými mírně rozšířil. Proti tomuto rozhodnutí se odvolali otec i matka nezletilých. Důvodnost odvolání posuzoval Městský soud v Praze, který rozhodl o zvýšení výživného a zúžil styk stěžovatele s nezletilými.

Stěžovatel tvrdí, že rozhodnutí obecných soudů nemají oporu v provedeném dokazování a že tyto soudy zcela nesprávně zjistily skutkový stav, čímž porušily stěžovatelovo právo na spravedlivý proces. Dále namítá, že obecné soudy nejednaly v nejlepším zájmu dětí, neboť bez jakékoli zákonné opory či odůvodnění založeného na provedeném dokazování a v rozporu s vyjádřením obou nezletilých učiněným při pohovoru s opatrovníkem upřednostnily výlučnou péči jednoho z rodičů před střídavou výchovou a předkládá domněnku, že byl znevýhodněn z důvodu svého pohlaví. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 a rozsudku Městského soudu v Praze s odůvodněním, že jimi byla porušena jeho základní práva a svobody zaručené čl. 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 14 Úmluvy, a že nebyla dodržena Úmluva o právech dítěte.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.06.2014 14:00 do: 05.06.2014 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1506/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 13. 2. 2013, č.j. 35 Co 681/2012-213, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 28. 2. 2013, č.j. 35 Co 681/2012-216
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces; střídavá péče
Označení navrhovatelů:  JUDr. Z. Š., Ph.D., zast. Prof. JUDr. Milanou Hrušákovou, advokátkou se sídlem Brno, Jeřábkova 5
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka krajskému soudu především vytýká, že porušil zásadu předvídatelnosti soudního rozhodnutí, když změnil rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 12. 10. 2012, jímž byla nezletilá svěřena do výlučné péče stěžovatelky, byl upraven styk vedlejšího účastníka s nezletilou v rozsahu od každé druhé soboty každého měsíce po dobu 11 dnů, a dále byla vedlejšímu účastníku stanovena povinnost přispívat stěžovatelce na výživu nezletilé částkou ve výši XX,- Kč měsíčně, a naopak nově rozhodl, že se nezletilá svěřuje do střídavé výchovy obou rodičů s intervalem 14 dnů a dále o povinnosti obou rodičů platit si vzájemně na výživu nezletilé částku XX,- Kč měsíčně. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti dále upozorňovala na to, že rozhodnutí krajského soudu coby soudu odvolacího není přezkoumatelné, neboť odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí o střídavé péči obou rodičů vůbec nezabýval tím, zda je tento výchovný model v zájmu nezletilé (zejména s ohledem na psychologické dopady, který tento bude mít na nezletilou, jež je dosud předškolního věku) či nikoli. Stěžovatelka dále brojila proti hodnocení důkazů odvolacím soudem, když tento dle jejího názoru provedl jednostranný výběr důkazů, nevypořádal se s námitkami předestřenými stěžovatelkou (velká vzdálenost mezi bydlišti obou rodičů, obtížná komunikace mezi nimi apod.) a zjišťoval názor nezletilé nikoli přímo, ale toliko ze zprávy opatrovníka nezletilé (orgánu sociálně-právní ochrany dětí).

Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, neboť se domnívá, že byla v odvolacím řízení, předcházejícím vydání rozhodnutí, porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky a její dcery, konkrétně právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny, práva na rovnost účastníků řízení zaručeného čl. 37 odst. 3 Listiny a konečně právo rodiče pečovat o své dítě a právo dítěte na rodičovskou péči ve smyslu čl. 32 odst. 4 Listiny.