Přehled jednání Ústavního soudu pro 26. týden

23.06.2017

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.06.2017 08:45 do: 27.06.2017 09:15

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1263/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. února 2017 č. j. 15 Co 629/2016-63
Stručná charakteristika: právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
Označení navrhovatelů:  JUDr. P. P., Ph.D.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 2 domáhal, aby České republice – Ministerstvu spravedlnosti byla uložena povinnost zaplatit mu náhradu nemajetkové újmy ve výši 40 000 Kč s příslušenstvím za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v Chomutově, v němž byl stěžovatel ustanoven tlumočníkem jazyka anglického k provedení předkladu listin notářem jako soudním komisařem. Podle obvodního soudu byla žaloba stěžovatele částečně důvodná. Stěžovatel provedl tlumočnický úkon dne 4. 5. 2012, když zároveň předložil vyúčtování tlumočného. Soudní komisař byl povinen podle § 19 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících bez zbytečného odkladu, nejpozději však do dvou měsíců, určit výši tlumočného a nejpozději do 30 dnů ode dne jeho přiznání tlumočné žalobci uhradit. Výše tlumočného však byla určena až dne 28. 11. 2014 a tlumočné bylo vyplaceno až dne 21. 3. 2016, čímž došlo k nesprávnému úřednímu postupu a k porušení práva stěžovatele na vydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Podle obvodního soudu [s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a s odkazem na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne ze 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010] bylo v daném případě přiměřeným zadostiučiněním zadostiučinění v penězích ve výši 32 250 Kč; obvodní soud (v souladu s citovanou judikaturou) vypočetl náhradu za průtahy v délce 3 let a 7 měsíců ve výši 53 750 Kč, kterou snížil o 40 %, neboť zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení. Je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné (a tak je tomu i v právě projednávané věci), aby jej zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo. K odvolání České republiky – Ministerstva spravedlnosti Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku tak, že žalobu ohledně částky 32 250 Kč s příslušenstvím zamítl a stěžovateli uložil povinnost zaplatit náklady řízení ve výši 600 Kč.

Se změnou rozsudku obvodního soudu provedenou městským soudem stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasí. Podle stěžovatele si městský soud v odůvodnění odporuje, neboť na jednu stranu konstatuje, že pro stěžovatele jako tlumočníka rozhodování o tlumočném je rozhodováním o věci samé (neboť jde o ochranu subjektivního práva tlumočníka na odměnu za provedenou práci), ale současně uvádí, že tlumočník je jen osobou zúčastněnou na řízení a vzhledem k významu sporu tento nemohl být pro stěžovatele zásadní. Z toho městský soud dovodil, že ve stěžovatelově věci postačí jako zadostiučinění konstatování porušení práva. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí městského soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.06.2017 09:00 do: 27.06.2017 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2301/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě sp. zn. 4 KZV 11/2013 ze dne 18. května 2016 a usnesení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odbor hospodářské kriminality, pracoviště Ostrava, č. j. KRPT-41135-3282/TČ-2011-070081 ze dne 5. dubna 2016.
Stručná charakteristika:  Porušení práva na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  Mgr. P. V., advokát
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Ústavní stížností napadeným usnesením policejního orgánu v trestní věci obviněného rozhodnuto o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů stěžovateli jako obhájci ve výši 785 395 Kč, včetně daně z přidané hodnoty, s tím, že celková částka přiznané odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 1 570 789 Kč včetně daně z přidané hodnoty byla snížena s ohledem na usnesení Okresního soudu v Ostravě, kterým bylo ve smyslu § 33 odst. 2 trestního řádu rozhodnuto, že obviněný má nárok na obhajobu za sníženou odměnu, když náklady obhajoby hradí z 50% stát. Proti usnesení policejního orgánu podal stěžovatel stížnost, v níž vyjádřil nesouhlas s výší vyúčtované částky, kdy požadoval přiznání celkové částky. Jednak nesouhlasil s krácením odměny o 20% ve smyslu § 12a advokátního tarifu a dále namítal, že odměna byla přiznána až od právní moci rozhodnutí o přiznání nároku na obhajobu za sníženou odměnu, tedy až po třech měsících od podání žádosti o bezplatnou obhajobu. Stížnost stěžovatele byla napadeným usnesením státního zástupce zamítnuta jako nedůvodná.

Stěžovatel považuje napadená usnesení policejního orgánu i stížnostního státního zastupitelství za nespravedlivá, neboť jimi byl obecný princip, že obviněný má právo na bezplatnou obhajobu až od právní moci rozhodnutí o přiznání takového nároku, přejat ryze formalisticky bez zřetele na konkrétní okolnosti případu. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení krajského státního zastupitelství a usnesení Policie České republiky, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo na respektování legitimního očekávání.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.06.2017 09:15 do: 27.06.2017 09:45

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: II. ÚS 2370/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2014 č. j. 23 Cdo 1458/2013-795 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2012 č. j. 6 Cmo 314/2010-650
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  VERONEX a.s.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Vedlejší účastník - státní podnik Lesy České republiky, s. p. -  uzavřel s právní předchůdkyní stěžovatelky lesnické smlouvy, a to v režimu obchodního zákoníku, avšak mimo právní rámec zákona o veřejných zakázkách, byť sám měl pravděpodobně pochybnosti, zda není zadavatelem podle uvedeného zákona (svůj postup neformálně konzultoval s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže). Vedlejší účastník se nakonec rozhodl postupovat mimo režim zákona o veřejných zakázkách, přičemž po uzavření předmětných smluv se stěžovatelkou vyšlo najevo, že lesnické smlouvy jsou absolutně neplatné, neboť vedlejší účastník je skutečně zadavatelem podle zákona o veřejných zakázkách. V důsledku neplatnosti lesnických smluv údajně měla vzniknout stěžovatelce škoda, přičemž otázka její skutečné existence, resp. její případné výše není předmětem tohoto řízení, když krajským soudem bylo rozhodováno mezitímním rozsudkem toliko o tom, zda je žaloba po právu co do základu. Krajský soud rozhodl tak, že žaloba na zaplacení částky 345 247 555 Kč je co do základu po právu a o výši a nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. Vycházel přitom z toho, že měl-li vedlejší účastník pochybnosti, zda je zadavatelem podle zákona o veřejných zakázkách, měl v zájmu předcházení škodám vypsat výběrová řízení v souladu se zákonem o veřejných zakázkách. Chybný výklad zákona o veřejných zakázkách vedlejším účastníkem, stejně tak jako chybný výklad ÚOHS, není dle krajského soudu nepředvídatelnou a na vůli vedlejšího účastníka nezávislou překážkou podle § 374 odst. 1 obchodního zákoníku. Vrchní soud a Nejvyšší soud v napadených rozhodnutích naopak dospěly k závěru, že vedlejší účastník neplatnost lesnických smluv nezpůsobil.

Stěžovatelka namítá, že obecné soudy excesivně a nepředvídatelně vyložily § 268 obchodního zákoníku („Kdo způsobí neplatnost právního úkonu, je povinen nahradit škodu osobě, které byl právní úkon určen, ledaže tato osoba o neplatnosti právního úkonu věděla.“), čímž zároveň neumožnily ochranu legitimního očekávání stěžovatelky na odškodnění vzniklé škody. Upozorňuje taktéž na překvapivost rozhodnutí a porušení zásady spravedlivého procesu. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudků Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na ochranu vlastnictví a právo na spravedlivý proces.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.06.2017 09:30 do: 28.06.2017 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. US 4044/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016 č. j. 25 Cdo 3807/2014-220
Stručná charakteristika:  Náhrada nemajetkové újmy
Označení navrhovatelů:  Ing. Dr. J. M. a spol.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V řízení před obecnými soudy šlo o žalobu matky poškozeného a jejího druha (v tomto řízení stěžovatelů), prostřednictvím které vymáhali náhradu škody v zákonem stanovené výši 240 000 Kč za úmrtí poškozeného v důsledku kolize s vozidlem po žalované České kanceláři pojistitelů. Auto, kterým byl poškozený při přecházení vozovky sražen, nemělo uzavřeno tzv. povinné ručení. Obvodní soud pro Prahu 4 žalobě částečně vyhověl a uložil žalované zaplatit každému ze stěžovatelů 72 000 Kč, tedy 30 % požadované částky, protože na základě skutkového stavu dovodil spoluzavinění poškozeného v rozsahu 70 %. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Žalovaná podala dovolání k Nejvyššímu soudu, který rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobu zamítl. Oproti závěrům soudu prvního stupně a odvolacího soudu Nejvyšší soud shledal, že jednání poškozeného, který bez rozhlédnutí vstoupil zcela neočekávaně do cesty přijíždějícímu vozidlu, lze důvodně považovat za takové počínání, které bylo zcela a v plném rozsahu příčinou nešťastné události.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti tvrdí, že Nejvyšší soud vydáním svého rozsudku porušil princip zákazu překvapivého rozhodnutí, protože zcela nepředvídatelně a se značným časovým odstupem dospěl k závěrům, které se diametrálně odlišují od názoru soudu prvního a druhého stupně. V rámci dovolacího řízení nejenže nenařídil jednání, aby předestřel svůj předběžný postoj k projednávané věci, ale svým rozhodnutím stěžovatelům ani neumožnil vyjádřit se k důvodům, které Nejvyšší soud vedly k vydání napadeného rozhodnutí. Postup Nejvyššího soudu, který rozsudek vydal neveřejně a v nepřítomnosti stěžovatelů, je podle nich v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.06.2017 10:00 do: 28.06.2017 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2158/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně- pobočky ve Zlíně ze dne 30. 3. 2016 č. j. 59 Co 19/2015-129.
Stručná charakteristika:  Ustanovení opatrovníka nezletilému
Označení navrhovatelů:  J. S.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Ústavní soud nálezem ze dne 23. 12. 2015 sp. zn. I. ÚS 1244/15 vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele, kterou se rovněž domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti, potvrzeného rozhodnutím Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně, tedy téhož usnesení, kterým byl ustanoven nezletilému synovi stěžovatele jako opatrovník orgán sociálně-právní ochrany dětí, Městský úřad Uherské Hradiště. Ústavní soud uvedené ústavní stížnosti vyhověl a věc byla soudu vrácena k novému rozhodnutí, neboť krajský soud se věcně nezabýval odvolací argumentací stěžovatele, který namítal, že za Městský úřad Uherské Hradiště jednala zaměstnankyně, která je blízkou přítelkyní matky dítěte. Nyní projednávanou ústavní stížností napadá stěžovatel usnesení Krajského soudu v Brně, kterým bylo usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti opět potvrzeno. Krajský soud v odůvodnění uvedl, že se nemůže zabývat námitkou podjatosti stěžovatele uplatněnou vůči jmenovanému opatrovníkovi jako kolektivnímu orgánu státní správy, neboť námitka podjatosti může směrovat v soudním řízení toliko vůči soudci, přísedícím, zapisovateli nebo jinému zaměstnanci soudu, jakož i vůči znalci nebo tlumočníkovi a nikoliv vůči jmenovanému opatrovníkovi.

Stěžovatel namítá, že napadené usnesení krajského soudu a usnesení zrušené nálezem Ústavního soudu jsou obsahově téměř identická, liší se jen v datu, jednacím čísle a jménu asistentky soudce zodpovědné za písemné znění soudního rozhodnutí. Právní názor uvedený v nálezu Ústavního soudu nyní napadené usnesení absolutně ignoruje. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení krajského soudu, neboť se domnívá, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na spravedlivý proces. Zároveň žádá, aby krajskému soudu bylo uloženo nahradit mu náklady spojené s jeho zastoupením v řízení před Ústavním soudem.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.06.2017 10:00 do: 29.06.2017 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3709/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, sp. zn. 67 Tmo 3/2016 ze dne 23. února 2016 a proti usnesení Nejvyššího soudu, soudu pro mládež, č. j. 8 Tdo 830/2016-54 ze dne 27. července 2016
Stručná charakteristika:  Spravedlivý proces - in dubio pro reo; důkaz - hodnocení
Označení navrhovatelů:  J. K., zastoupený advokátem JUDr. Vítězslavem Květenským
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, soudu pro mládež byli stěžovatel a další dva spoluobvinění uznáni vinnými ze spáchání těžkého ublížení na zdraví a výtržnictví ve formě spolupachatelství, za což stěžovateli a druhému mladistvému obviněnému uložil úhrnné trestní opatření odnětí svobody každému v trvání dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon každého z nich zařadil do věznice s dozorem. Městský soud v Praze, soud pro mládež, jako odvolací soud napadený rozsudek soudu prvého stupně zrušil ve výroku o uloženém trestu a trestních opatřeních a způsobu jejich výkonu u všech obviněných, a ve výroku o náhradě škody. Sám nově rozhodl při nezměněném výroku o vině tak, že stěžovateli uložil za tato provinění a sbíhající se provinění krádeže v jednočinném souběhu s proviněním neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního ve formě pomoci souhrnné trestní opatření odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice pro ostatní odsouzené, konkrétně do věznice s dozorem. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako zjevně neopodstatněné.

V ústavní stížnosti stěžovatel hodnotí zjištěný skutkový stav. V části týkající se vzniku a následků zranění poškozeného proti zjištěním obecných soudů nemá námitek. Zásadní rozpor shledává v otázce totožnosti pachatelů stíhaného protiprávního jednání. Stěžovatel i další dva spoluobvinění zcela popírají, že by se jej dopustili. Jediný, kdo je usvědčuje, je poškozený. Stěžovatel namítá, že ani jeden z obecných soudů nespecifikoval, kdo a jakým způsobem se konkrétně podílel na následku posuzovaného trestného činu, přičemž ani sám poškozený neuvedl, jak a v jaké fázi napadení se na něm stěžovatel podílel a zda to byl vůbec on, kdo mu zasadil některý z úderů nebo kopů. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu, která vydaly jako soudy pro mládež, jimiž podle něj bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a porušen princip presumpce neviny, který vyplývá z čl. 40 odst. 2 Listiny.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.06.2017 10:45 do: 29.06.2017 11:15

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3523/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. srpna 2016 sp. zn. 6 To 37/2016
Stručná charakteristika:  Právo účastníka soudního řízení; rovnost účastníků řízení
Označení navrhovatelů:  JUDr. M. L., LL.M., PhD., zastoupený Mgr. Ing. Vladimírem Mrázem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel je insolvenčním správcem dlužníka v úpadku – fyzické osoby. Usnesením Městského soudu v Praze bylo rozhodnuto o vydání peněžních prostředků údajnému věřiteli dlužníka, což soud odůvodnil tím, že si dlužník od této osoby půjčil peněžní prostředky ve výši 550 tis. EUR a do současné doby mu je nevrátil, čímž se dopustil podvodu, za který byl odsouzen. Ke stížnosti stěžovatele Vrchní soud v Praze sice rozhodnutí zrušil, nicméně stížnost neshledal důvodnou a znovu rozhodl podle § 80 odst. 1 a § 81a trestního řádu o vydání příslušných finančních prostředků, které jsou součástí majetkové podstaty v předmětném insolvenčním řízení.

Stěžovatel namítá, že o peněžních prostředcích mělo být rozhodováno v rámci insolvenčního řízení. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení vrchního soudu, neboť s jeho postupem nesouhlasí a domnívá se, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva na spravedlivý proces, soudní ochranu, zákonného soudce a na ochranu vlastnického práva.