Přehled jednání Ústavního soudu pro 30. kalendářní týden roku 2017

21.07.2017

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.07.2017 10:00 do: 24.07.2017 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: I. ÚS 3226/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu č.j. 28 Ncu 187/2015-6 ze dne 18. 7. 2016
Stručná charakteristika:  nejlepší zájem dítěte a právo na rodinný život
Označení navrhovatelů:  1) J. A., 2) R. D. A., 3) L. D. A.

 

První a druhý stěžovatel spolu žijí ve společné domácnosti a podle práva státu Kalifornie jsou manželé. První stěžovatel je státním občanem České republiky a druhý stěžovatel je státním občanem Dánska. Společně žijí v Kalifornii, pravidelně však navštěvují Českou republiku, kde má první stěžovatel příbuzné. V roce 2012 stěžovatelé podle práva státu Kalifornie uzavřeli smlouvu s náhradní matkou, která donosila embryo vzniklé umělým oplodnění z vajíčka anonymní dárkyně a spermatu stěžovatelů. Dne v červenci 2013 se této náhradní matce narodil třetí stěžovatel. Vrchní soud státu Kalifornie pro okres Los Angeles prohlásil, že v souladu se smlouvou o náhradním mateřství mezi stěžovateli a náhradní matkou náhradní matka není právním rodičem tehdy ještě nenarozeného třetího stěžovatele, a že těmito rodiči jsou první a druhý stěžovatel. Dále rozhodl, že první a druhý stěžovatel budou zapsáni jako rodiče do rodného listu třetího stěžovatele, až se tento narodí. To se následně stalo a v rodném listě třetího stěžovatele vydaným státem Kalifornie je první stěžovatel zapsán v kolonce otec/rodič a druhý stěžovatel je zapsán v kolonce matka/rodič. Stěžovatelé následně požádali Úřad městské části Praha 1 o vydání osvědčení o státním občanství třetího stěžovatele. Úřad řízení přerušil a vyzval stěžovatele, aby zahájili řízení před Nejvyšším soudem o uznání výše zmíněného rozsudku kalifornského soudu, neboť uznat cizozemský rozsudek o určení rodičovství lze pouze na základě zvláštního rozhodnutí Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud návrhu prvního stěžovatele částečně vyhověl a rozsudek kalifornského soudu na území České republiky uznal, pokud jde o vyslovení rodičovství (otcovství) prvního stěžovatele. Nejvyšší soud se v tomto rozsudku nijak nevyjádřil k rodičovství druhého stěžovatele, proto stěžovatelé podali návrh opětovně. Nejvyšší soud napadeným rozsudkem tento druhý návrh stěžovatelů zamítl. Podle Nejvyššího soudu vyhovění tomuto návrhu by bylo v rozporu s § 15 odst. 1 písm. e) zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle kterého nelze uznat rozhodnutí, které by se zjevně příčilo veřejnému pořádku. Vyhověním návrhu by podle Nejvyššího soudu byla ve výsledku fakticky nastolena situace korespondující společnému osvojení dítěte dvěma osobami stejného pohlaví, což je stav, který české právo neakceptuje, neboť kategoricky vylučuje současné osvojení nezletilce subjekty, jež nejsou manžely.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvádějí, že pravidelně navštěvují Českou republiku, avšak za současného stavu, kdy Nejvyšší soud odmítl uznat rodičovství druhého stěžovatele, nejsou tyto pobyty bez právních rizik. Druhý stěžovatel není totiž v žádném právním vztahu ke svému synovi, což může vyvolat komplikace například v případě lékařského vyšetření či hospitalizace dítěte, v přístupu k informacím o lékařském stavu dítěte nebo již při vstupu na území České republiky, pokud by s dítětem cestoval sám a opomenout nelze ani negativní dopady na dědická práva dítěte. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení rozsudku Nejvyššího soudu, neboť se domnívají, že je v rozporu s jejich ústavně zaručenými právy na soukromý a rodinný život, nebýt diskriminován, spravedlivý proces a také pro rozpor s principem nejlepšího zájmu dítěte. Přitom odkázali na čl. 3 odst. 1, čl. 10 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6, 8 a 14 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.07.2017 12:30 do: 25.07.2017 13:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: Pl. ÚS 23/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  návrh na zrušení ustanovení § 61 odst. 2 věty první a § 66 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákona č. 294/2013 Sb.
Stručná charakteristika:  věřitelský výbor - insolvenční soud
Označení navrhovatelů:  Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

 


V insolvenční věci vedené před navrhovatelem se dne 18. 11. 2014 konala první schůze věřitelů za účelem ustavení věřitelského výboru, na kterou se ale nikdo z přihlášených věřitelů nedostavil. Část těchto věřitelů sdělila při přihlášení pohledávky, že si nepřeje být jmenována do věřitelského výboru. Tudíž bylo třeba aplikovat ustanovení § 61 odst. 2 věty první InsZ, podle něhož působnost věřitelského výboru bude po skončení schůze věřitelů, na které nebyl tento orgán ustanoven, vykonávat insolvenční soud, tj. navrhovatel. Podle navrhovatele je věřitelský výbor orgánem, do jehož rukou jsou delegovány pravomoci věřitelů. Jeho pravomoci jsou dílem rozhodovací a dílem dohlížecí, přičemž může přijímat jakákoliv rozhodnutí, která se týkají pravomocí věřitelů v řízení. Účastníky insolvenčního řízení jsou dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníkovi. Rozhoduje-li insolvenční soudce o právech a povinnostech účastníků řízení, a vykonává-li zároveň působnost jednoho z účastníků řízení – věřitelů, je takový výkon (působnosti věřitelského výboru) dle názoru navrhovatele v rozporu s ústavním pořádkem

Dle navrhovatele se tedy jedná o porušení jedné ze zásad spravedlivého procesu – presumpce nestrannosti soudce a podal proto návrh na zrušení ustanovení § 61 odst. 2 věty první a § 66 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákona č. 294/2013 Sb. (dále též jen „InsZ“).

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.07.2017 13:00 do: 25.07.2017 13:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: IV. ÚS 3168/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2016 č. j. 33 Cdo 1607/2016-308 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 12. 2015 č. j. 27 Co 414/2015-271, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 1. 2016 č. j. 27 Co 414/2015-281
Stručná charakteristika:  občanskoprávní spor o vyslovení neplatnosti smlouvy o narovnání uzavřené mezi dárci a obdarovaným, princip autonomie vůle smluvních stran
Označení navrhovatelů:  A) V. Š. a B) N. Š., oba zastoupeni JUDr. Richardem Čičkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Milady Horákové 533/28

 

Stěžovatelé byli původními vlastníky rodinného domu a dalších specifikovaných nemovitostí v obci a k. ú. Hrobice. Nemovitosti převedli na syna stěžovatelky (dále jen „žalovaný“, případně „vedlejší účastník“) kupní smlouvou s tím, že převedený rodinný domek budou nadále užívat k bydlení po dobu 30 let za nájemné ve výši 1 000 Kč ročně. Pro vzájemné neshody s žalovaným se stěžovatelé z rodinného domku vystěhovali a pronajali si byt za nájemné ve výši 10 600 Kč měsíčně. Za účelem řešení vlastní tíživé životní situace, spočívající ve ztrátě původně vlastních bytových prostor, stěžovatelé uzavřeli s žalovaným, v návaznosti na kupní smlouvu, dohodu o narovnání, kterou však žalovaný nesplnil. Stěžovatelé se proto obrátili na civilní soudy. Okresní soud v Pardubicích žalobě vyhověl. Odvolací soud k odvolání žalovaného rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu zamítl s tím, že žalobci tvrzené nároky nejsou v dohodě o narovnání jednoznačně vymezeny a není-li z dohody o narovnání seznatelné, jaké sporné právo či povinnost jsou smluvními stranami narovnávány, je dohoda o narovnání neplatná pro neurčitost. Dovolací soud dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu odmítl, neboť dovolání neobsahovalo obligatorní náležitost spočívající ve vymezení splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Stěžovatelé se domnívají, že v záhlaví uvedenými rozhodnutími civilních soudů byla porušena jejich  práva zaručená v čl. 2 odst. 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.07.2017 13:30 do: 25.07.2017 14:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: III. ÚS 1961/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2015 č. j. 28 Cdo 4128/2013-184, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2013 č. j. 24 Co 292/2012-156 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. května 2012 č. j. 19 C 397/2009-98
Stručná charakteristika:  občanskoprávní spor o určení vlastnictví k pozemkům, které mají být vydány restituentům podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., charakter vydávaných pozemků - veřejná zeleň v městské zástavbě
Označení navrhovatelů:  Hlavní město Praha, zastoupené JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem Na Slupi 15, 128 00 Praha 2

 

V řízení u nalézacího soudu se stěžovatelka jako povinná osoba domáhala žalobou podanou proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu určení, že účastníci 1) M.V., 2) K. H., 3) M. S. a 4) P. V. nejsou podílovými spoluvlastníky pozemků v kat. území Nusle v hl. m. Praze z důvodu jejich zastavěnosti ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku v tehdy platném znění. Stěžovatelka argumentovala tím, že uvedené pozemky jsou neodmyslitelnou součástí Centrálního parku Družba, který bezprostředně souvisí se sídlišti, přičemž ta nemohou existovat bez zelených prostranství. Z tohoto důvodu proto pozemky nelze vydat. Nalézací soud výrokem I žalobě zčásti vyhověl a určil, že účastníci ad 1) až ad 4) nejsou podílovými spoluvlastníky pozemku č. parc. 2910/342. Výrokem II však nalézací soud žalobu zamítl ohledně požadovaného určení, že účastníci ad 1) až ad 4) nejsou podílovými spoluvlastníky pozemků č. parc. 2910/338, 339 a 340 (dále jako „předmětné pozemky“). Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku II,  ve výroku I zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Zabýval se jen otázkou „zastavěnosti“ předmětných pozemků, neboť restituční důvod uvedený účastníky ad 1) až ad 4) nebyl v odvolání zpochybněn. Dovolací soud usnesením dovolání stěžovatelky odmítl s odůvodněním, že napadené rozhodnutí je v souladu s judikaturou Ústavního soudu i soudu dovolacího, který preferuje výklad restitučních předpisů co nejvstřícnější vůči restituentům a upřednostňuje naturální restituci.


V ústavní stížnosti stěžovatelka napadá v záhlaví označená rozhodnutí a tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva ve smyslu čl. 1 (právo na stejné rozhodování ve stejných případech), čl. 11 (právo na ochranu majetku) Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.07.2017 14:00 do: 25.07.2017 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: IV. ÚS 4260/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, č. j. 30 Cdo 2708/2016-223, Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2016, č. j. 10 Co 79/2016-171, a Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 1. 2016, č. j. 23 Nc 3641/2015-129
Stručná charakteristika:  Spravedlivý proces, svéprávnost
Označení navrhovatelů:  P. M.

 

Okresní soud zastavil usnesením ze dne 26. 1. 2016 řízení o omezení svéprávnosti vedlejší účastnice (dále jen „posuzované“) s odůvodněním, že stěžovatelka jako navrhovatelka nepředložila soudu ve stanovené lhůtě lékařskou zprávu o duševním stavu posuzované. Krajský soud rozhodnutí okresního soudu potvrdil usnesením s tím, že posuzovaná měla bezúhonnou pověst, sousedský vztah mezi ní a stěžovatelkou je konfliktní a vzhledem k nepředložení lékařské zprávy nebyly splněny předpoklady pro další postup v řízení. Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost usnesením s odůvodněním, že stěžovatelka blíže nespecifikovala, která otázka nebyla dovolacím soudem dosud vyřešena, anebo která má být vyřešena jinak.

Ve své ústavní stížnost stěžovatelka namítá porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.07.2017 14:00 do: 25.07.2017 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: Pl. ÚS 2/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  zrušení ustanovení § 17 odst. 2, § 23 odst. 1 písm. j) a části § 23 odst. 2 písm. a) v ustanovení písm. „j)“ zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění zákona č. 369/2016 Sb.
Označení navrhovatelů:  poslanci Parlamentu ČR
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

 

Skupina 41 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen „skupina poslanců“) navrhla Ústavnímu soudu, aby v zákoně č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění zákona č. 369/2016 Sb. (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“), zrušil ustanovení § 17 odst. 2, § 23 odst. 1 písm. j) a část § 23 odst. 2 písm. a) v ustanovení písm. „j)“. První napadené ustanovení dává obecnímu úřadu s rozšířenou působností možnost, aby za účelem kontroly spalovacího stacionárního zdroje zasáhl do práva jeho provozovatele na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Druhé napadené ustanovení obsahuje skutkovou podstatu přestupku, spočívajícího v nesplnění povinnosti umožnit kontrolujícímu přístup ke spalovacímu stacionárnímu zdroji, jeho příslušenství a používaným palivům. V případě naplnění této skutkové podstaty hrozí pachateli podle třetího napadeného ustanovení pokuta až do výše 50 000 Kč.

Skupina poslanců zdůrazňuje, že Listina umožňuje domovní prohlídku na příkaz soudce jen pro účely trestního řízení, nikoliv v případě postupu podle zákona o ochraně ovzduší. Omezit nedotknutelnost obydlí je možné jen z taxativně vymezených důvodů, které obyčejným zákonem nelze rozšířit. Jedním z těchto důvodů je ochrana života nebo práv a svobod druhých. Nepostačuje povšechné tvrzení o ochraně zdraví a práv neurčitých osob v neurčité míře. Musí vždy existovat přímá vazba mezi vstupem do obydlí a záchranou člověka, majetku či naplnění jiného nesporného cíle. Druhé napadené ustanovení dle skupiny poslanců nijak nerozlišuje, zda dotčený prostor užívá přímo jeho vlastník, nebo někdo jiný, např. nájemce. V takovém případě nemá ani vlastník právo zasáhnout do nedotknutelnosti obydlí nájemce. Zákonodárce však formuloval skutkovou podstatu přestupku tak, že umožňuje postihnout i vlastníka, který nemusí být uživatelem dotčených prostor a nemůže ovlivnit splnění vyžadované povinnosti.

 

 

IV. senát - veřejné ústní jednání
od: 25.07.2017 14:30 do: 25.07.2017 15:00

Typ jednání: veřejné ústní jednání
Spisová značka: IV. ÚS 189/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti příkazu k zatčení vydaného Obvodním soudem pro Prahu 6 dne 23. listopadu 2016, č. j. 3 T 17/2014-1291
Označení navrhovatelů:  J. B.

 

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že byl předvolán k hlavnímu líčení v jeho věci nařízenému na 8. a 16. prosince 2016. Předvolání si vyzvedl jak v místě svého trvalého bydliště, tak i na další adrese, kam mu bylo soudem zasláno, a to dne 16. listopadu 2016. Obvodní soud přesto vydal 23. listopadu 2016 příkaz k zatčení, který odůvodnil tím, že se stěžovateli nepodařilo předvolání doručit. V době vydání příkazu přitom nebyly do spisu založeny vrácené zásilky a závada při doručování tedy nebyla nijak potvrzena, dodejky ve spisu též nebyly založeny. Dne 1. prosince 2016 byl stěžovatel zadržen v budově Obvodního soudu, převezen do cely předběžného zadržení a následný den proběhlo u téhož soudu vazební zasedání, v jehož průběhu soudkyně prostřednictvím internetové stránky České pošty ověřila převzetí zásilek stěžovatelem, který byl následně propuštěn a příkaz k zatčení byl zrušen.

Stěžovatel má za to, že bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu a osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1 a čl. 3 a 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 14 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.07.2017 10:00 do: 26.07.2017 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Spisová značka: I. ÚS 1737/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 15 C 270/2012-140 ze dne 4. 9. 2014, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 102/2015-186 ze dne 28. 4. 2015 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 4607/2015-223 ze dne 29. 2. 2016
Stručná charakteristika:  Náhrada újmy způsobené dítěti veřejnou mocí
Označení navrhovatelů:  V.K. a nezl. A.K

 

Nezletilá stěžovatelka 1) je dcerou stěžovatelky 2). Nezletilá byla dne 29. dubna 2009, tři dny po svém narození, předběžným opatřením odevzdána do péče dětského centra. Trvání tohoto předběžného opatření bylo opakovaně prodlužováno, a nezletilá tak na jeho základě zůstala v dětském centru až do 8. března 2010. Nálezem sp. zn. IV. ÚS 2244/09 ze dne 20. 7. 2010  Ústavní soud toto předběžné opatření i rozhodnutí o jeho prodloužení zrušil. V mezidobí však bylo vydáno další předběžné opatření, na jehož základě byla stěžovatelka ponechána v dětském centru od 9. března 2010 až do 27. září 2011. Nálezem sp. zn. II. ÚS 2546/10 ze dne 6. 9. 2011 bylo i toto předběžné opatření zrušeno a dne 27. září 2011 byla nezletilá předána matce. Na základě neústavních a nezákonných předběžných opatření tak nezletilá strávila v dětském centru téměř dva a půl roku. Nezletilá a její matka se proto u obecných soudů domáhaly náhrady nemajetkové újmy, která jim byla těmito rozhodnutími způsobena. Obecné soudy přiznaly každé z nich přiměřené zadostiučinění ve výši 610 000 Kč. Stěžovatelky namítají, že tato náhrada je nepřiměřeně nízká a že obecné soudy takto pokračují v porušování jejich základních práv.