Přehled jednání Ústavního soudu pro 33. kalendářní týden roku 2017

11.08.2017

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.08.2017 08:15 do: 15.08.2017 08:45

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 899/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2017 č. j. 30 Cdo 4216/2016-108, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2016 č. j. 21 Co 141/2016-90 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. února 2016 č. j. 18 C 55/2015-60
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  4 VIP s. r. o.

Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy neúspěšně domáhala zadostiučinění ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení o žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství Praha, ukládajícího stěžovatelce povinnost nahradit náklady související se správou a zničením propadlého zboží. Ministerstvo spravedlnosti konstatovalo porušení práva na přiměřenou délku řízení, avšak neshledalo důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích, neboť konstatování porušení práva se v dané věci jevilo jako dostačující. Obvodní soud pro Prahu 1 poté konstatoval porušení práva stěžovatelky na přiměřenou délku řízení, ale žalobu na zadostiučinění formou peněžní náhrady zamítl. Městský soud potvrdil rozsudek obvodního soudu s odůvodněním, že na jedné straně řízení nebylo složité a stěžovatelka k průtahům nepřispěla, na druhou stranu jeho význam nelze považovat za zvýšený, a to ani z hlediska objektivního, ani z hlediska subjektivního ve vztahu k osobě stěžovatelky, která je právnickou osobou. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl napadeným usnesením, neboť neshledal, že by se obecné soudy odchýlily od ustálené judikatury.

Stěžovatelka tvrdí, že obecné soudy rozhodovaly jen s ohledem na skutečnost, že je právnickou osobou, a proto dovodily, že nemajetková újma jí nevznikla. Nicméně z judikatury Evropského soudu pro lidská práva i Nejvyššího soudu vyplývá rovnost ve stanovení zadostiučinění mezi právnickými a fyzickými osobami. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, rozsudku Městského soudu v Praze a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.08.2017 08:45 do: 15.08.2017 09:15

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3432/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2015 č. j. 33 Cdo 2889/2015-419 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2015 č. j. 69 Co 486/2014-310 ve znění opravného usnesení ze dne 3. února 2015 č. j. 69 Co 486/2014-316
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  A.P.Capital s. r. o.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obvodním soudem pro Prahu 6 bylo k žalobě vedlejšího účastníka uloženo stěžovatelce jako žalované zaplatit částku 256 255,39 Kč s příslušenstvím, co do částky 237 320,60 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Obvodní soud dospěl k závěru, že vedlejšímu účastníkovi vzniklo právo na přiměřenou slevu z ceny nemovitosti (§ 622 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), kterou koupil od stěžovatelky, a to ve výši nákladů na odstranění zjištěných vad, konkrétně mělo jít o vady fasády projevující se prasklinami a vlhnutím stěn, jakož i vady podlahy. Výši slevy přitom nestanovil na základě nákladů nutných k odstranění celého fasádního systému a jeho kompletní předělání s tím, že postačí méně nákladné řešení, kdy na stávající fasádní systém bude umístěn systém nový. I z tohoto důvodu pak zčásti žalobě vyhověl a zčásti ji zamítl. Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze byl rozsudek obvodního soudu částečně potvrzen, městský soud na rozdíl od obvodního soudu vyšel z toho, že je nezbytné odstranit stávající fasádní systém a nahradit jej novým, a proto přiznal vedlejšímu účastníkovi právo na zaplacení částky 148 813,90 Kč s příslušenstvím. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky pro nepřípustnost.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že městský soud dospěl k jinému skutkovému zjištění než obvodní soud, aniž by znovu provedl důkazy provedené tímto soudem. Dovolací soud se dle stěžovatelky dopustil stejné chyby, protože bez dokazování jako správná potvrdil zjištění odvolacího soudu. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku městského soudu a usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu. Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty druhé občanského soudního řádu, který odůvodnila tím, že dovolací soud její námitky týkající se shora uvedených procesních vad odmítl posuzovat, i když musel vědět, že v jejich důsledku byla porušena její základní práva a svobody. Potřebnou ochranu jí neposkytl z toho důvodu, že mu v tom brání současná právní úprava.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.08.2017 09:15 do: 15.08.2017 09:45

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2372/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2016 sp. zn. 26 Cdo 5073/2015 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2015 č. j. 9 Co 538/2015-207
Stručná charakteristika: odměna exekutora
Označení navrhovatelů:  JUDr. L. J.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V exekuční věci první vedlejší účastnice jako oprávněné předchozí soudní exekutor (stěžovatelův předchůdce) rozhodl, že se insolvenčnímu správci (druhý vedlejší účastník) vydává výtěžek exekuce ve výši 1 179 843 Kč, kdy se z rozdělované podstaty získané z prodeje věci povinné ve výši 1 413 333 Kč odpočítávají stanovené náklady exekuce ve výši 233 490 Kč, a že dnem právní moci tohoto rozvrhového usnesení zanikají zástavní práva, věcná práva a nájemní práva na vydražených nemovitých věcech. Ústavní stížností napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě k odvolání insolvenčního správce změnil stěžovatelovo usnesení tak, že se insolvenčnímu správci vydává vymožené plnění ve výši 1 413 333 Kč. Krajský soud vyšel z toho, že vztah insolvenčního a exekučního řízení je upraven v § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, přičemž již nařízená exekuce po zahájení insolvenčního řízení nemůže být provedena a exekutor je povinen do majetkové podstaty vydat insolvenčnímu správci podle § 206 insolvenčního zákona všechny věci a práva, které doposud zajistil. Dovolání

Ústavní stížnost směřuje proti ústavně nekonformní interpretaci a aplikaci § 46 odst. 6 exekučního řádu ve znění do 31. 12. 2012 (nyní odst. 7) a § 5 insolvenčního zákona (tedy tzv. podústavního práva) ze strany obecných soudů, konkrétně pak v otázce, zda soudní exekutor je povinen vydat insolvenčnímu správci celé vymožené plnění anebo vymožené plnění snížené o náklady exekuce. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na majetek a právo na spravedlivý proces.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.08.2017 10:00 do: 15.08.2017 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1796/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2016, č. j. 25 Cdo 222/2015-710, ve spojení s opravným usnesením ze dne 7. 6. 2016, č. j. 25 Cdo 222/2015-737, a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30 Co 344/2013-624, 30 Co 345/2013, 30 Co 346/2013
Stručná charakteristika:  běh promlčecí doby u nároku na odškodnění
Označení navrhovatelů:  R. W. Č., zast. advokátem JUDr. Filipem Matoušem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala po vedlejších účastnících v postavení žalovaných náhrady škody na zdraví v podobě náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění, dále náhrady za ušlý výdělek a náhrady věcné škody. Tuto škodu stěžovatelka utrpěla při dopravní nehodě, kdy vedlejší účastník 1) byl viníkem nehody, vedlejší účastník 2) pojistitelem vozidla a vedlejší účastník 3) provozovatelem vozidla. Stěžovatelka žalobou podanou k Okresnímu soudu v Příbrami uplatnila mj. nárok na odškodnění bolesti ve výši 195.360 Kč a 401.400 Kč na ztížení společenského uplatnění, uvedla přitom, že se nejedná o konečnou částku. Později rozšířila žalobu na zaplacení částky 1.317.600 Kč na bolestném představující desetinásobek základního bodového hodnocení a částku 4.377.000 Kč na ztížení společenského uplatnění představující rovněž desetinásobek základního bodového hodnocení. K odvolání stěžovatelky byla výrokem I. napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze uložena povinnost vedlejším účastníkům zaplatit stěžovatelce bolestné ve výši 195.360,- Kč, a výrokem II. tohoto rozsudku byla vedlejším účastníkům uložena povinnost zaplatit stěžovatelce na ztížení společenského uplatnění částku 592.200,- Kč. U nároků stěžovatelky uplatněných rozšířením žaloby odvolací soud dospěl k závěru, že k rozšíření žaloby došlo po uplynutí promlčecí lhůty vůči všem žalovaným a ze strany žalovaných došlo k úspěšnému vznesení námitky promlčení.
Také dovolací soud ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že v tom rozsahu, v jakém je žaloba rozšířena až po skončení běhu subjektivní promlčecí doby, nelze nárok v rozsahu rozšíření při současném vznesení námitky promlčení přiznat.

Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem dovolacího soudu, že v dané věci je promlčen její nárok na bolestné v rozsahu, v jakém byl uplatněn v rozšíření žaloby, které bylo reakcí na zpracovaný znalecký posudek. Stěžovatelka se v této souvislosti dovolává závěrů obsažených v nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2014. sp. zn. I. ÚS 3367/13. Pokud dovolací soud argumentoval na podporu jiného závěru porušením principu legitimního očekávání na straně vedlejších účastníků (ohledně uplatněné částky v soudním řízení), má stěžovatelka za to, že z judikatury Ústavního soudu vyplývá právo poškozeného na spravedlivé odškodnění újmy, které je „mantinelem“ legitimního očekávání škůdce v případě sporu o náhradu škody na zdraví.  Pokud jde o soudy přiznané odškodnění ztížení společenského uplatnění ve výši 592.200,- Kč, považuje je stěžovatelka za nepřiměřeně nízké s ohledem na to, že má v souvislosti s dopravní nehodou trvalé následky v podobě jizev, které s ohledem na její relativně mladý věk mají dopad jak estetický, tak jde i o místo bolestivé, přičemž se u ní projevují těžké psychické následky.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.08.2017 14:00 do: 15.08.2017 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 9/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Stručná charakteristika:  uložení poplatkové povinnosti nezletilým dětem
Označení navrhovatelů:  Nejvyšší správní soud
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Nejvyšší správní soud navrhl prohlášení neústavnosti § 10b odst. 1 písm. a) zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona č. 185/2001 Sb., tedy ve znění účinném do 30. 6. 2012.

Navrhovatel uvedl, že stěžovatelce v řízení o kasační stížnosti byly jako jedenáctileté vyměřeny místní poplatky za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů za roky 2002 a 2003. Platební výměry byly doručovány matce stěžovatelky na adresu, kde nebyla adresátka známa, vrácené zásilky tak správce daně doručil veřejnou vyhláškou. V lednu 2007 a říjnu 2008 byly matce stěžovatelky doručeny výzvy k zaplacení nedoplatků v náhradní lhůtě. V říjnu 2008 byl matce stěžovatelky doručen též platební výměr k vyměření poplatku za provoz systému shromažďování odpadů za rok 2006. V červnu 2009 byla matce stěžovatelky doručena výzva k zaplacení nedoplatků na základě tří uvedených platebních výměrů. Matka stěžovatelky však na tyto výzvy nereagovala. Po nabytí zletilosti stěžovatelky byl vydán exekuční příkaz k provedení srážek ze mzdy stěžovatelky k vymožení poplatku za provoz systému shromažďování odpadů za uvedené roky 2002, 2003 a 2006. Stěžovatelka tento exekuční příkaz neúspěšně napadla odvoláním. Rozhodnutí o odvolání následně neúspěšně napadla žalobou u Krajského soudu v Ostravě. O kasační stížnosti proti jeho rozsudku nyní navrhovatel vede řízení.

Nejvyšší správní soud při předběžném projednání věci dospěl k závěru, že napadené ustanovení v části, v níž ukládá poplatkovou povinnost i nezletilým dětem, které mají v obci trvalý pobyt, a nepřenáší tuto poplatkovou povinnost alespoň v platební rovině na zákonné zástupce nezletilce, nelze ve věci stěžovatelky vyložit způsobem souladným s ústavním pořádkem. Podle jeho názoru je tato úprava v rozporu s právem na ochranu majetku, na zvláštní ochranu dětí a mladistvých, právem na spravedlivý proces a také v rozporu s povinností státu respektovat nejlepší zájem dítěte.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.08.2017 14:30 do: 15.08.2017 15:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 32/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Zrušení ustanovení § 61 odst. 1 věta první a ustanovení § 143 odst. 1 v rozsahu slova "tří" zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
Označení navrhovatelů:  PaedDr. I. K., Mgr. P. L. K., Vít L., M. L., J. L., zast. advokátem JUDr. Janem Kučerou
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Stěžovatelé se svou ústavní stížností domáhali zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Praze, jimiž tento soud zamítl stížnost stěžovatelů jakožto poškozených v trestním řízení do usnesení o povinnosti obviněného k náhradě nákladů poškozených potřebných k uplatnění jeho nároků v adhezním řízení, a to z důvodu opožděnosti, a současně zamítl jejich žádost o navrácení lhůty pro podání osobou neoprávněnou. Skutkové okolnosti spočívaly v tom, že Okresní soud v Kladně, před nímž probíhalo předmětné trestní řízení, uložil obviněnému náhradu nákladů poškozených pouze zčásti, a tito chtěli proti příslušnému usnesení brojit stížností. Zmocněnec stěžovatelů však ze zdravotních důvodů zmeškal třídenní lhůtu k jejímu podání, přičemž hned následující den po marném uplynutí lhůty zaslal soudu jménem stěžovatelů předmětnou stížnost spolu s lékařskou zprávou a žádostí o navrácení lhůty dle ustanovení § 61 odst. 1 trestního řádu. Této žádosti krajský soud nevyhověl s odůvodněním, že ustanovení § 61 odst. 1 trestního řádu přiznává právo žádat o navrácení lhůty toliko obviněnému, a tedy i odpovídajícím procesním postupem stížnost stěžovatelů zamítl pro opožděnost. Stěžovatelé spojili se svou ústavní stížností návrh na zrušení ustanovení § 61 odst. 1 věta první trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů a ustanovení § 143 odst. 1 trestního řádu v rozsahu slova „tří. Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti přerušil a návrh na zrušení napadených ustanovení postoupil plénu Ústavního soudu k rozhodnutí. 

Stěžovatelé dospěli k závěru, že umožněním žádat o navrácení lhůty dle ustanovení § 61 odst. 1 trestního řádu jen obviněnému jakožto jedné straně občanskoprávního sporu v adhezním řízení a příliš krátkou (třídenní) lhůtou k podání stížnosti dle ustanovení § 143 odst. 1 trestního řádu je porušeno jejich právo na soudní a jinou ochranu ve smyslu čl. 96 odst. 1 Ústavy české republiky, čl. 36, čl. 37 odst. 3 a čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Jelikož jediným důvodem porušení těchto základních práv je protiústavnost napadených ustanovení, navrhli stěžovatelé jejich zrušení.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.08.2017 09:00 do: 16.08.2017 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3094/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2016, č. j. 39 Co 87,88/2016-210
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  JUDr. D. S., zastoupená JUDr. Simonou Corradiniovou, advokátkou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 byla bývalému manželovi stěžovatelky (v tomto řízení vedlejší účastník) uložena povinnost platit stěžovatelce výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně a dále mu soud uložil zaplatit nedoplatek na výživném ve výši 90 000 Kč. Ve zbytku soud řízení z části zastavil (šlo se o dalších 20 000 Kč) a částečně žalobu stěžovatelky zamítl (šlo o dalších 5 000 Kč). Městský soud v Praze jako odvolací soud žalobu zamítl a stěžovatelce výživné nepřiznal.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že napadené rozhodnutí je v extrémním rozporu nejen s provedenými důkazy, ale také s § 2 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Městský soud v Praze dle stěžovatelky zejména nesprávně hodnotil majetkové poměry, výdělkové možnosti a schopnosti i celkovou životní úroveň vedlejšího účastníka, a nesprávně taktéž vyhodnotil jeho závazky, pokud jde o prioritu vyživovací povinnosti. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.08.2017 10:00 do: 17.08.2017 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 729/17
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 21 Cdo 3977/2016-304 ze dne 6. prosince 2016
Stručná charakteristika:  Spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  Mgr. M. Š.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu stěžovatele na určení, že okamžité zrušení jeho pracovního poměru ze strany vedlejšího účastníka (Hlavní město Praha) je neplatné. Rozsudek potvrzen Městským soudem v Praze. Pokud jde o skutkový podklad okamžitého zrušení pracovního poměru, oba soudy považovaly za prokázané, že poté, co stěžovatel spolu s dalším kontrolorem provedli v rámci kontroly taxislužby řádnou kontrolní jízdu, při které byly zjištěny nedostatky v podobě předraženého jízdného, nebyl ze strany stěžovatele v rozporu s jeho zákonnou povinností řádně sepsán protokol o výsledku státního odborného dozoru v silniční dopravě, v důsledku čehož neexistoval podklad pro zahájení správního řízení proti kontrolovanému subjektu. Tím stěžovatel jako zaměstnanec vedlejšího účastníka porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, a to v takové intenzitě, že nebylo možno po vedlejším účastníkovi spravedlivě požadovat, aby jej nadále zaměstnával. Soudy přitom neakceptovaly tvrzení stěžovatele, že vedoucím kontrolorem byl jeho kolega, neboť povinnost splnit úkoly z kontrolního dne měl podle nich jak uvedený kolega, tak stěžovatel (a ten primárně jako osoba uvedená v plánu kontroly taxislužeb na leden 2011). Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele, neboť podstatou jeho námitek bylo pouze zpochybnění skutkového závěru odvolacího soudu o tom, že porušil své povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci tím, že nesepsal o předmětné kontrole protokol, ačkoliv byl stejně jeho kolega zúčastněn na předmětné kontrole jako kontrolor. Dle dovolacího soudu tak byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 občanského soudního řádu.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že usnesení Nejvyššího soudu excesivně vybočuje z ústavního rámce a porušuje jeho základní právo na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Je přesvědčen o tom, že způsob, kterým ve svém podání k Nejvyššímu soudu vymezil důvod dovolání, nezakládá jeho vadu.