Přehled jednání Ústavního soudu pro 35. týden roku 2015

21.08.2015

V tomto týdnu je nařízeno osm veřejných vyhlášení.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.08.2015 10:00 do: 25.08.2015 10:20

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 723/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1619/2013-59 ze dne 10. 2. 2015 a proti výroku III. rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 424/2012-36 ze dne 3. 4. 2013 ve znění opravného usnesení č. j. 39 Co 424/2012-41 ze dne 3. 4. 2013
Stručná charakteristika:  Náhrada nemajetkové újmy
Označení navrhovatelů:  B. Á.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl v roce 1986 rozsudkem Vojenského obvodového soudu Prešov uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců nepodmíněně, přičemž na osobní svobodě byl stěžovatel omezen od 17. 1. 1986 do 17. 7. 1987. Usnesením Okresního soudu v Karviné byl v roce 2011 odsuzující rozsudek Vojenského obvodového soudu Prešov zrušen s účinky na území České republiky a trestní stíhání stěžovatele bylo zastaveno. Stěžovatel uplatnil u Ministerstva spravedlnosti, tedy vedlejšího účastníka, nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné věznění. Vedlejší účastník jeho nároku nevyhověl, a proto se stěžovatel obrátil na Obvodní soud pro Prahu 2 se žalobou na zaplacení 492 300 Kč jako náhrady nemajetkové újmy. Obvodní soud přiznal stěžovateli zadostiučinění ve výši 136 750 Kč (250 Kč za den výkonu trestu) a náhradu nákladů řízení a ve zbytku žalobu zamítl. Městský soud v Praze změnil rozhodnutí obvodního soudu tak, že stěžovateli jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu přiznal dalších 136 750 Kč (500 Kč za den výkonu trestu). Napadeným výrokem III. přiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 64 305 Kč. Nejvyšší soud napadeným rozsudkem změnil rozhodnutí městského soudu. Konstatoval, že „trestním stíháním žalobce, jeho odsouzením a výkonem trestu bylo porušeno jeho právo na svobodné přesvědčení, názor a jeho projev, právo na spravedlivý proces, a v konečném důsledku jeho uvězněním a výkonem trestu právo na svobodný život a osobní bezpečnost“, avšak žalobu na zaplacení částky 492 300 Kč v celém rozsahu zamítl. Stěžovateli však lze dle Nejvyššího soudu vyhovět pouze formou morálního zadostiučinění. Jiná forma zadostiučinění se zde podle Nejvyššího soudu nemohla pro časový odstup od doby vzniku a trvání újmy uplatnit.
Stěžovatel ústavní stížností napadá rozsudek Nejvyššího soudu a výrok III. rozsudku městského soudu a připomíná, že v důsledku rozsudku Nejvyššího soudu má po dvou letech vrátit přijaté zadostiučinění ve výši 273 500 Kč spolu s částkou 47 849 Kč vzniklou v důsledku nově určené náhrady nákladů řízení Nejvyšším soudem. Stěžovatel se domnívá, že došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.08.2015 10:20 do: 25.08.2015 10:40

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1904/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 950/2014-538 ze dne 6. 5. 2014, a proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Co 365/2013-481 ze dne 11. 12. 2013
Stručná charakteristika: náhrada za vyvlastnění
Označení navrhovatelů:  P. G., M. G., M. G. a K. G.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V roce 2003 stavební úřad Městského úřadu v Otrokovicích vyvlastnil stěžovatelům několik pozemků z důvodu výstavby obchvatu města Otrokovice. Náhrada za vyvlastnění byla stanovena v souladu s vyhláškou Ministerstva financí ČR č. 540/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), na 3 530 160 Kč. Následně Krajský úřad Zlínského kraje toto rozhodnutí pouze změnil tak, že náhradu za vyvlastnění rozdělil mezi stěžovatele. V roce 2013 Krajský soud v Brně obě uvedená správní rozhodnutí nahradil svým rozsudkem a rozhodl, že předmětné pozemky se sice vyvlastňují, ale náhradu za vyvlastnění stanovil celkem ve výši 36 203 537 Kč. Tato výše byla odvozena od tržní ceny pozemků stanovené na základě znaleckého posudku. Vrchní soud v napadeném rozsudku rozhodnutí krajského soudu změnil tak, že žalobu stěžovatelů zamítl. Nejvyšší soud v napadeném usnesení dovolání stěžovatelů odmítl.

Stěžovatelé především namítají, že náhrada za vyvlastnění jejich pozemků je nepřiměřená a porušuje jejich právo na ochranu majetku. Podle jejich názoru v souladu s jejich základními právy bylo naopak rozhodnutí krajského soudu, které bylo napadeným rozsudkem vrchního soudu zrušeno. Stěžovatelé jsou dále toho názoru, že došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces, neboť obecné soudy nepředložily předběžnou otázku k Soudnímu dvoru Evropské unie a prostřednictvím ústavní stížnosti se domáhají zrušení rozhodnutí vrchního soudu a Nejvyššího soudu.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.08.2015 10:40 do: 25.08.2015 11:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 668/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 2476/2014-230 ze dne 25. 11. 2014 a rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 31 Co 252/2013-193 ze dne 17. 9. 2013
Stručná charakteristika: výše škody při neoprávněném odběru elektřiny
Označení navrhovatelů:  I. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Kolíně uložil stěžovateli zaplatit společnosti ČEZ Distribuce, a.s., částku 273 949,60 Kč s příslušenstvím jako náhradu škody za neoprávněně odebranou elektřinu.  Okresní soud po provedeném dokazování shledal, že kontrolou provedenou společností ČEZ Měření, s.r.o. dne 22. 2. 2011 byla u stěžovatele zjištěna manipulace s elektroměrem. Podle následně provedeného znaleckého posudku bylo zjištěno, že plomby na elektroměru byly falzifikáty a na kotoučích obou číselníků se nacházejí stopy, které svědčí o násilném přetočení obou číselníků. Zda zásah do elektroměru provedl přímo stěžovatel, nebylo prokazováno, neboť v tomto případě se jedná o objektivní odpovědnost. Výši náhrady škody okresní soud stanovil podle § 14 vyhlášky č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, neboť v daném případě nebylo možno zjistit skutečně vzniklou škodu. Krajský soud sice změnil rozsudek okresního soudu, ale ve svém rozsudku se ztotožnil se skutkovými a právními závěry okresního soudu ve všech otázkách relevantních pro nyní posuzovanou ústavní stížnost, s výjimkou ceny elektřiny použité pro výpočet náhrady škody podle vyhlášky č. 51/2006 Sb. a výši náhrady škody nově stanovil na 272 776 Kč: 314 160 Kč za neoprávněný odběr 50,49 MWh (cena elektřiny vypočtená podle vyhlášky v roce 2010 byla 6 159 Kč za MWh a v roce 2011 byla 6 529,86 Kč za MWh) plus 18 644 Kč jako náklady na zjištění neoprávněného odběru mínus 60 028 Kč, které stěžovatel za toto období již uhradil. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl.

Stěžovatel namítá, že obecné soudy pouze mechanicky aplikovaly právní předpisy bez ohledu na okolnosti daného případu a špatně je interpretovaly. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.08.2015 14:00 do: 26.08.2015 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1136/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2012 č. j. 30 Cdo 4277/2010-180 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. února 2010 č. j. 1 Co 314/2009-128
Stručná charakteristika:  Rovnoprávnost a záruky v základních právech a svobodách Právo na vzdělání
Označení navrhovatelů:  J. S., zastoupený Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova 31
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V roce 1985, kdy bylo stěžovateli 7 let, rozhodl Okresní národní výbor v Chebu o jeho zařazení do zvláštní školy. Jednalo se o druh školy, jež byla podle tehdejších právních předpisů zřízena pro děti s mentálním postižením. Ve zvláštních školách pak stěžovatel absolvoval i celou desetiletou povinnou školní docházku. Tou dobou byl v ústavní výchově, která mu byla nařízena v červenci 1980 ve věku 2 let, a zůstal v ní umístěn až do roku 1996, kdy nabyl zletilosti. Jeho rodiče v tomto období nepřestali být jeho zákonnými zástupci. Stěžovatel připisuje své zařazení do zvláštní školy svému romskému původu a vnímá je jako projev diskriminace neboli odlišného a především méně příznivého zacházení, kterého se mu dostalo ze strany státu oproti osobám zařazeným do základních škol. Diskriminace, jíž měl být stěžovatel vystaven svým zařazením do zvláštní školy, měla nepřípustným způsobem zasáhnout do jeho osobnostních práv. Žalobou na ochranu osobnosti, kterou podal v roce 2008, se proto domáhal po státu omluvy a náhrady nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč. Takovéto zacházení ostatně nemělo být v předmětné době (a ani později) ojedinělým. Stěžovatel prokazoval předpoklad nepřímé diskriminace ze statistik vypracovaných Ústavem školských informací při Ministerstvu školství České socialistické republiky, které obsahují ve vztahu ke školním rokům 1985/86 až 1990/91 údaje o počtu dětí „cikánského původu“ ve školách pro mládež vyžadující zvláštní péči. Tyto údaje podle stěžovatele zakládají v jeho případě předpoklad diskriminace, jak jej formuloval Evropský soud pro lidská práva v rozsudku velkého senátu ze dne 13. listopadu 2007 ve věci stížnosti č. 57325/00 D. H. a ostatní proti České republice.

Rozsudkem Městského soudu v Praze, který byl posléze k odvolání stěžovatele potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze, byla žaloba zamítnuta. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele zamítl. Stěžovatel se se závěry obecných soudů neztotožňuje a považuje jejich rozhodnutí za nepřezkoumatelná. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, neboť mu jimi měla být odepřena ochrana před diskriminací za současného porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 ve spojení s čl. 9 odst. 2 Ústavy České republiky.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.08.2015 09:30 do: 27.08.2015 09:44

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2366/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Vladimír Kůrka
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2013 sp. zn. 8 To 220/2013
Stručná charakteristika:  čl. 36 odst. 1 Listiny - lhůta ke stížnosti v řízení o obnově v trestním řízení
Označení navrhovatelů:  Ing. J. O.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným usnesením zamítl jako opožděnou stěžovatelovu stížnost proti usnesení ze dne 17. 4. 2013, kterým Okresní soud v Břeclavi zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení vedeného před okresním soudem. Krajský soud shledal stěžovatelovu stížnost opožděnou s odůvodněním, že nebyla podána v třídenní lhůtě počínající běžet dne 17. 4. 2013, kdy bylo usnesení Okresního soudu v Břeclavi za přítomnosti stěžovatele (i jeho obhájkyně) nejen vyhlášeno, ale také odůvodněno, v důsledku čehož poslední den lhůty pro podání stížnosti připadl na 22. 4. 2013. Podal-li stěžovatel (odůvodněnou) stížnost (až) dne 20. 5. 2013, učinil tak dle stížnostního soudu opožděně.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že proti usnesení okresního soudu podal (již) dne 19. 4. 2013 blanketní stížnost, přičemž v odůvodněné stížnosti ze dne 20. 5. 2013 na ni výslovně odkázal, a s touto skutečností se však stížnostní soud v odůvodnění napadeného usnesení nikterak nevypořádal. Nadto má stěžovatel s odkazem na řadu nálezů Ústavního soudu za to, že lhůta k podání stížnosti počíná běžet až doručením usnesení soudu, jímž je zamítnut návrh na povolení obnovy řízení; proto se domnívá, že jeho stížnost ze dne 20. 5. 2013 byla podána v zákonné lhůtě. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení krajského soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.08.2015 09:45 do: 27.08.2015 09:59

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 281/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Vladimír Kůrka
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 2. 6. 2006 č. j. 29 004/2006-635/II. vyř. – FIK a ze dne 19. 7. 2006 č. j. 29 004/2006-635/V. vyř. – FIK
Stručná charakteristika:  čl. 36 odst. 1 Listiny - vadně ustanovený opatrovník ve správním řízení
Označení navrhovatelů:  A. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Český telekomunikační úřad, odbor pro severočeskou oblast, rozhodnutím ze dne 2. 6. 2006 ustanovil pro řízení ve věci sporu o plnění povinnosti k peněžitému plnění za poskytnutou službu mezi osobou vykonávající telekomunikační činnost a účastníkem telefonní stanice stěžovateli opatrovníkem zaměstnankyni tohoto úřadu s odůvodněním, že písemnost, kterou mu zaslal na jeho poslední známou adresu, se nepodařilo doručit (podle doručujícího orgánu byl stěžovatel „na uvedené adrese neznámý“, resp. „odstěhoval se“) a správnímu orgánu se nepodařilo zjistit adresu jinou. Český telekomunikační úřad následně uložil ústavní stížností napadeným rozhodnutím stěžovateli povinnost zaplatit navrhovateli OSPEN, s. r. o., (právnímu nástupci obchodní společnosti TELE2 s. r. o.) dlužnou cenu za poskytnutou službu v celkové výši 561 Kč a uhradit náklady řízení v částce 1 350 Kč. Rozhodnutí, které převzal ustanovený opatrovník dne 21. 7. 2006, nabylo dle vyznačené doložky právní moci dne 10. 8. 2006 a stalo se vykonatelným dne 26. 8. 2006. 

Stěžovatel má s ohledem na stávající judikaturu Ústavního soudu v obdobných právních věcech za to, že i v jeho případě správní orgán pochybil, ustanovil-li mu opatrovníkem osobu z řad zaměstnanců správního orgánu, u něhož nebylo lze očekávat, že bude nestranně a důsledně hájit zájmy zastoupeného. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.08.2015 10:00 do: 27.08.2015 10:15

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3214/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Vladimír Kůrka
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti výroku III. usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 27. 6. 2013 sp. zn. 40 Co 1066/2012
Stručná charakteristika:  čl. 36 odst. 1 Listiny - náklady řízení
Označení navrhovatelů:  Stavotherm revital s.r.o. „v likvidaci“, se sídlem Olomouc – Holice
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci změnil usnesení Okresního soudu v Olomouci tak, že zamítl návrh na nařízení exekuce na stěžovatelčin majetek, a ústavní stížností napadeným výrokem rozhodl, že oprávněná ani stěžovatelka nemají právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Tento výrok odůvodnil odvolací soud tím, že v řízení neúspěšná oprávněná by byla sice povinna nahradit stěžovatelce jí účelně vynaložené náklady exekučního řízení, dle obsahu spisu jí však „žádné náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva nevznikly“.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že odvolací soud zjevně přehlédl, že jí podané odvolání bylo sepsáno advokátem, jenž rovněž řádně doložil plnou moc; má proto za to, že jí měla být přiznána náhrada nákladů řízení, spočívající v odměně advokáta za převzetí věci a sepsání odvolání, neboť takové náklady jí oproti mínění odvolacího soudu vznikly. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení výroku III. usnesení krajského soudu, neboť se domnívá, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva na ochranu majetku a na spravedlivý proces.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.08.2015 10:30 do: 27.08.2015 11:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3647/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2014 sp. zn. 3 To 52/2014
Stručná charakteristika: soudy v trestním řízení zamítly žádost stěžovatelky o navrácení finančních prostředků zajištěných v bytě stěžovatelky policejním orgánem při domovní prohlídce; průtahy v řízení; spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  O. B. T. K., zastoupená advokátem Mgr. Janem Boučkem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V roce 2005 byla Policií České republiky v místě bydliště stěžovatelky v souvislosti s trestnou činností patnácti trestně stíhaných osob provedena domovní prohlídka, při níž došlo k zajištění finančních prostředků ve výši 295.500,- Kč, 24.610,- EUR a 400,- USD, jako předpokládaného výnosu z trestné činnosti obviněných. V únoru 2010 byla na tyto osoby podána obžaloba pro trestný čin neoprávněného podnikání, ve které státní zástupce navrhl, aby soud vyslovil zabrání výše uvedených finančních prostředků. Při hlavním líčení před Městským soudem v Praze podala stěžovatelka skrze svého právního zástupce žádost o vrácení zajištěných finančních prostředků. Svoji žádost odůvodnila tím, že tyto finanční prostředky nepocházejí z trestné činnosti, nýbrž jsou jejím majetkem a byly zajištěny na místech používaných jen její rodinou. Městský soud žádosti vyhověl, neboť dle něj nebylo prokázáno, že zmíněné peněžní částky jsou výnosem z trestné činnosti, a nebyl tedy dán důvod k jejich dalšímu zadržování. Státní zástupce proti tomuto rozhodnutí podal stížnost a Vrchní soud jej zrušil. K novému projednání uvedené záležitosti městský soud však již z vlastní iniciativy nepřistoupil. Stěžovatelka opakovaně bezvýsledně žádala o vydání zajištěných prostředků. V říjnu 2014 konečně městský soud rozhodl a žádost stěžovatelky zamítl. Proti usnesení městského soudu podala stěžovatelka stížnost, v níž namítala, že řízení je stiženo zásadními průtahy, neboť trvá již více než devět let a bude se nadále prodlužovat. Vrchní soud stížnost stěžovatelky zamítl. V mezidobí došlo k meritornímu projednání předmětné trestní věci, aniž by však soud k návrhu na zabrání v obžalobě uvedených věcí jakkoliv vyjádřil. Vrchní soud k odvolání obžalovaných rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, které však dosud nebylo skončeno.

Stěžovatelka namítá, že rozhodnutí obecných soudů je v extrémním rozporu se zásadami spravedlnosti, přičemž zajištění předmětných finančních prostředků trvá již devět a tři čtvrtě roku, aniž by bylo jakkoliv prokázáno, že zajištěná hotovost má souvislost s předmětnou trestní věcí, a aniž by byla jakýmkoliv důkazem vyvrácena její tvrzení stran zajištěné hotovosti.  Ústavní stížností napadeným rozhodnutím mělo podle stěžovatelky dojít k zásahu do jejího práva na ochranu majetku a práva na spravedlivý proces.