Přehled jednání Ústavního soudu pro 38. týden roku 2015

11.09.2015

V tomto týdnu jsou nařízena čtyři veřejná vyhlášení.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.09.2015 10:00 do: 16.09.2015 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3742/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2014, č. j. 20 Co 499/2014-134, a proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2014, č. j. 40 Nc 2505/2014-109
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: C. R. K., právně zastoupen JUDr. Athanassiosem Pantazopoulosem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Návrhem ze dne 11. 4. 2014 se stěžovatel domáhal u Městského soudu v Brně s odvoláním na Haagskou úmluvu vydání rozhodnutí o navrácení nezletilého dítěte do Velké Británie. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2014 byl návrh stěžovatele zamítnut. Rozsudek soudu prvního stupně napadl stěžovatel odvoláním, Krajský soud v Brně dne 16. 9. 2014 prvostupňový rozsudek potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje svůj nesouhlas s tím, že soudy České republiky v jeho věci nerespektovaly závěry nařízení Vrchního soudu v Londýně ze dne 19. 2. 2014, ve kterém se uvádí, že od 24. - 25. 11. 2013 zadržuje matka nezletilého neoprávněně nezletilého N. na území České republiky, zároveň byla matce stanovena povinnost navrátit dítě zpět do Velké Británie, a to nejpozději do 16:00 hod. dne 5. 3. 2014, a nerespektovaly dále ani příkaz téhož soudu k bezodkladnému navrácení dítěte do Velké Británie ze dne 19. 3. 2014. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně a rozsudku Městského soudu v Brně, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na spravedlivý proces.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.09.2015 14:00 do: 16.09.2015 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 130/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.11.2013, čj. 28 Cdo 1448/2013-128, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4.2.2013, č.j. 23 Co 392/2010-109, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19.9.2012, č.j. 28 Cdo 1556/2011-84
Stručná charakteristika:  Výše náhrady za nemovitost v restitučním řízení
Označení navrhovatelů: Česká republika - Ministerstvo financí, zast. JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem Praha 7, Sokolovská 49/5
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Vedlejší účastníci se jako oprávněné osoby svou žalobou domáhali po stěžovatelce zaplacení částky ve výši 2.838.300,- Kč představující finanční náhradu ve smyslu § 13 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, tj. finanční náhradu za nemovitosti, které nebylo možno vedlejším účastníkům vydat. Svou žalobu pak odůvodnili tvrzením, že jejich žaloba vůči nynějším majitelům nemovitosti, kterou tito nabyli od státu poté, co vedlejší účastníci odešli v roce 1984 do emigrace, byla zamítnuta. Této žalobě bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 vyhověno. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Pincovi proti České republice ze dne 5. 11. 2002, č. stížnosti 36548/97, z něhož dle názoru soudu prvního stupně vyplývá, že „vyvlastněná osoba má v zásadě obdržet náhradu, jejíž výše by byla rozumná vzhledem k hodnotě majetku, jehož byla zbavena, a že náhrada vyplacená vyvlastněnému má být v rozumném poměru k tržní hodnotě majetku“. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno rozsudkem Městského soudu v Praze tak, že stěžovatelce byla uložena povinnost zaplatit každému z vedlejších účastníků částku ve výši 86.880,- Kč. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta s odůvodněním, že výši náhrady je třeba určit postupem dle § 13 zákona o mimosoudních rehabilitacích, tj. podle cenových předpisů platných ke dni účinnosti zákona. Odkaz soudu prvního stupně na rozhodnutí ESLP ve věci Pincovi proti České republice odvolací soud odmítl jako nepřípadný. Toto rozhodnutí bylo následně Nejvyšším soudem zrušeno – dovolací soud se ztotožnil s argumentací prvostupňového soudu a, věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení, ve kterém byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Následné dovolání stěžovatelky bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti obecným soudům vytkla zejména to, že tyto se vědomě odchýlily od ustanovení § 13 odst. 4 zákona o mimosoudních rehabilitacích a rozhodly tak, že každému z vedlejších účastníků náleží náhrada za majetek, který jim nelze vydat, ve výši 1.332.270,- Kč, neboť takto určená výše náhrady je v „rozumném poměru“ k tržní hodnotě odňatého majetku. Stěžovatelka s tímto závěrem obecných soudů nesouhlasí a uvádí, že obecné soudy měly s ohledem na výslovné znění § 13 odst. 4 zákona o mimosoudních rehabilitacích rozhodnout tak, že každému ze stěžovatelů náleží náhrada toliko ve výši 87.029,- Kč, tedy ve výši stanovené podle cenových předpisů pro oceňování nemovitostí ke dni účinnosti zákona o mimosoudních rehabilitacích. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení a rozsudku Nejvyššího soudu a rozsudku Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, právo na zákonného soudce a právo na ochranu vlastnictví.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.09.2015 14:30 do: 16.09.2015 15:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2857/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 2014, č.j. 3 UL 12/2014
Stručná charakteristika:  Řádné odůvodnění rozhodnutí a příslušnost soudu v občanském soudním řízení
Označení navrhovatelů: D. H., zast. Mgr. Barbarou Wilczkovou, advokátkou se sídlem Ostrava 1, Stodolní 741/15
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci byl zamítnut návrh stěžovatele dle §174a zákona o soudech a soudcích, kterým se domáhal určení lhůty k provedení procesního úkonu – vydání rozhodnutí o žádosti o vydání věci z úschovy ze dne 1. 6. 2012 dle § 185d občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013.

Stěžovatel se domnívá, že Vrchní soud v Olomouci návrh na určení lhůty dle § 174a zákona o soudech a soudcích zamítnul ze zcela nepochopitelných důvodů, přičemž se jím v podstatě přímo nezabýval, když si tento návrh spojil s jiným řízením (vedeným u Městského soudu v Brně), se kterým neměl nic společného. Jelikož ve spise tohoto řízení pochopitelně žádost stěžovatele ze dne 1. 6. 2012 nenalezl (ani ji najít nemohl, když s tímto řízením nesouvisela a nebyla v tomto řízení podána), návrh na ukončení průtahů v řízení, které doposud nebylo Krajským soudem v Brně ani zahájeno, byť k tomuto dal stěžovatel před dvěma lety podnět, zamítl, čímž rovněž porušil stěžovatelovo zaručené právo na spravedlivý proces. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.09.2015 15:00 do: 16.09.2015 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3550/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30.9.2013, č.j. 22 Co 302/2013-68, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28.3.2013, č.j. 41 C 79/2012-45
Stručná charakteristika:  Poučení účastníka soudem v občanském soudním řízení
Označení navrhovatelů: Mgr. R. V., zast. Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Praha 1, Spálená 14
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou se domáhal po žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti zaplacení částky 37 125,- Kč s příslušenstvím, představující náhradu nemajetkové újmy, jež mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce kárného řízení vedeného u Nejvyššího správního soudu. Současně bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k žádným průtahům ze strany Nejvyššího správního soudu. Celkovou délku řízení nepovažuje za nepřiměřenou - řízení trvalo 2 roky a 5 měsíců (z toho 1 rok a 10 měsíců bylo přerušeno). Současně dospěl k tomu, že nebyl naplněn ani další předpoklad vzniku odpovědnosti státu za škodu, a to vznik nemajetkové újmy. Proti stěžovateli bylo vedeno mnoho kárných řízení a navíc byl po 1 roce a 5 měsících vedení posuzovaného kárného řízení odvolán z funkce exekutora a další trvání kárného řízení pro něj tak nemělo naprosto žádný význam. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že konstatoval porušení práva žalobce na spravedlivý proces. O nákladech řízení rozhodl tak, že jejich náhradu žalobci (stěžovateli) nepřiznal - nejen proto, že postačilo konstatování porušení práva a se svým nárokem na přiznání peněžité náhrady žalobce úspěšný nebyl, ale zejména též proto, že žalobce jako soudní exekutor spáchal trestný čin, pro který byl odsouzen a současně způsoboval průtahy, za které bude třeba účastníky jím vedených exekučních řízení odškodnit. S přihlédnutím k tomu, že tím, kdo bude muset účastníky odškodnit, bude právě v nyní posuzovaném řízení strana žalovaná, by bylo nepřiměřeně tvrdé opatření, kdyby Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti byla zavázána hradit žalobci v daném řízení náhradu nákladů řízení.

Stěžovatel následně brojí proti nákladovým výrokům. Rozhodnutí o nákladech řízení považuje za překvapivá a v rozporu s konstantní judikaturou Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím a právo na ochranu vlastnického práva.