Přehled jednání Ústavního soudu pro 40. týden roku 2015

25.09.2015

V tomto týdnu je nařízeno pět veřejných vyhlášení.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.09.2015 09:00 do: 30.09.2015 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 491/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 12. 2014 č. j. 11 Co 364/2014-17
Stručná charakteristika: intertemporální účinky nálezu
Označení navrhovatelů:  Psychiatrická nemocnice Bohnice
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem okresního soudu v Chomutově ze dne 14. 3. 2014 bylo vedlejšímu účastníkovi uloženo, aby stěžovatelce zaplatil částku 2 160 Kč spolu s úrokem z prodlení a taktéž náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, přičemž řízení ohledně zaplacení zbytku částky okresní soud zastavil. Přisouzená částka představovala nezaplacenou část tzv. regulačního poplatku, který byl vedlejšímu účastníkovi fakturován stěžovatelkou coby poskytovatelem ústavní péče za pobyt v léčebně od 19. 3. 2008 do 6. 6. 2008, a to v sazbě 60 Kč za den, jak vyplývalo z § 16a odst. 1 písm. f) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 7. 2008. Na základě tohoto rozsudku se stěžovatelka rozhodla vymoci přisouzenou částku formou exekuce. Okresní soud v Chomutově ovšem vydal dne 21. 5. 2014 pokyn k zamítnutí exekučního návrhu, kterým udělil soudnímu exekutorovi pokyn, aby zamítl tento exekuční návrh, neboť ustanovení § 16a odst. 1 písm. f) zákona č. 48/1997 Sb. bylo zrušeno ke dni 31. 12. 2013 nálezem sp. zn. Pl. ÚS 36/11 ze dne 20. 6. 2013 (N 111/69 SbNU 765; 238/2013 Sb.), přičemž podle § 71 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, již rozhodnutí vydané na základě zrušeného ustanovení nelze nuceně vykonat, jakkoli zůstává formálně platné. Veden tímto pokynem vydal soudní exekutor usnesení ze dne 3. 6. 2014, kterým stěžovatelčin exekuční návrh proti vedlejšímu účastníkovi zamítl. Krajský soud v Ústí nad Labem odvolání proti pokynu soudu I. stupně ústavní stížností napadeným usnesením zamítl. Odkaz stěžovatelky na stanovisko Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 31/10 označil za nepřípadný, neboť v rozhodované věci nebylo podkladové rozhodnutí vydáno během doby odkladu vykonatelnosti zrušovacího nálezu, tedy v době do 31. 12. 2013, nýbrž až po tomto datu. Je tedy nutno vyjít přímo z ustanovení § 71 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a na podkladové rozhodnutí hledět jako na platné, ovšem nikoli vykonatelné.

Stěžovatelka zdůrazňuje, že i ustanovení § 71 zákona o Ústavním soudu je třeba interpretovat ústavně konformně. Bylo by přitom protismyslné vyložit odklad vykonatelnosti nálezu sp. zn. Pl. ÚS 36/11 tak, že se sice do konce roku 2013 mají regulační poplatky hradit, ale jejich hrazení je vlastně zcela dobrovolné, neboť ten, kdo je neuhradí, jistě nestihne být od doby vyhlášení nálezu Ústavního soudu pravomocně odsouzen v nalézacím řízení a ještě do 31. 12. 2013 postižen exekucí. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení krajského soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces.   

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.09.2015 09:30 do: 30.09.2015 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3511/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti příkazu k odnětí věci podle § 79 odst. 1 trestního řádu ze dne 11. 7. 2014 a proti příkazu k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků podle § 83a trestního řádu ze dne 8. 8. 2014, vydaným Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 10 T 1/2010
Stručná charakteristika: příkaz k odnětí věci
Označení navrhovatelů:  Oberbank AG
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Na bankovním účtu vedeném u Oberbank AG Pobočka Česká republika pro společnost EDBUSY, a.s., byly zajištěny peněžní prostředky do výše 228.822.593 Kč, jelikož skutečnosti zjištěné v trestním řízení proti dvěma osobám obviněným z trestného činu podvodu a neoprávněného podnikání spáchaných ve formě spolupachatelství (oba později pravomocně odsouzeni k trestu odnětí svobody Krajským soudem v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 10 T 1/2010) nasvědčovaly tomu, že se jednalo o výnos z trestné činnosti nebo prostředky určené k jejímu spáchání. Městský soud v Brně nařídil výkon pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu, podle nějž měla společnost EDBUSY, a.s., zaplatit jiné společnosti částku odpovídající pohledávce ve výši 91.963.485 Kč. Exekuce na majetek společnosti EDBUSY, a.s. byla provedena přikázáním pohledávky z účtu společnosti EDBUSY, a.s., vedeného u stěžovatelky. Na základě exekučního příkazu podal vedoucí zaměstnanec stěžovatelky příkaz k provedení platby částky 98.268.189 Kč (výše pohledávky zvýšená o náklady exekuce) ve prospěch účtu exekutora, přestože zajištění peněžních prostředků na předmětném účtu u stěžovatelky podle trestního řádu dosud trvalo a stěžovatelka si nevyžádala souhlas soudu s dispozicí na účtu (proti vedoucímu zaměstnanci banky zahájeno trestní řízení pro podezření ze spáchání trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti).

Poté, co se krajský soud na základě žádosti o sdělení informací k předmětnému účtu od stěžovatelky dozvěděl, že peněžní prostředky na účtu byly i přes trvající zajištění převedeny na účet exekutora základě exekučního příkazu a žádné další prostředky se na něm nenachází, dne 21. 10. 2013 vydal pokyn stěžovatelce, aby z vlastních zdrojů doplnila finanční prostředky na účtu a převedla je na depozitní účet soudu. Dne 25. 11. 2013 pak vydal příkaz k převodu částky 93.672.477,96 Kč na depozitní účet soudu. Neuposlechnutí tohoto příkazu krajský soud sankcionoval pořádkovou pokutou, která však byla k stížnosti stěžovatelky zrušena usnesením Vrchního soudu v Olomouci, který konstatoval, že trestní řád institut příkazu k převodu peněžních prostředků tak, jak jej vydal krajský soud, nezná. Krajský soud tedy ve snaze dosáhnout převedení finančních prostředků na depozitní účet soudu opatřením ze dne 12. 5. 2014 vyzval stěžovatelku podle § 78 odst. 1 trestního řádu k vydání věci důležité pro trestní řízení, konkrétně „peněžních prostředků v částce 93.672.477,96 Kč, které byly zajištěny jako výnos z trestné činnosti na účtu společnosti EDBUSY a.s.“ Jelikož stěžovatelka výzvě k vydání věci nevyhověla, krajský soud vydal dne 11. 7. 2014 příkaz k odnětí věci podle § 79 odst. 1 trestního řádu. Tento příkaz byl stěžovatelce doručen dne 8. 9. 2014, kdy se do její pobočky v Praze 1, náměstí I. P. Pavlova 5, dostavil policejní orgán a vyzval ji k vydání peněžních prostředků. Následně policejní orgán provedl na základě ústavní stížností napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků dne 12. 9. 2014 prohlídku v prostorách stěžovatelky v Praze a v Brně, kde současně vykonal napadený příkaz k odnětí věci fyzickým odnětím hotovostních prostředků v celkové výši 30.091.650 Kč. Policejní orgán pokračoval v provádění prohlídky a dne 17. 9. 2014, kdy též v prostorách stěžovatelky odňal hotovostní prostředky v celkové výši 63.580.828 Kč, tedy celkově odňal stěžovatelce hotovostní prostředky ve výši 93.672.478 Kč. Veškerá opatření krajského soudu vůči stěžovatelce zaměřená na získání finančních prostředků odpovídajících částce zajištěné jako výnos z trestné činnosti byla činěna pod spisovou značkou 10 T 1/2010 již skončeného trestního řízení dvou obviněných, kteří byli pravomocně odsouzeni ze spáchání trestných činů podvodu a neoprávněného podnikání.

Zásah do svých ústavně zaručených práv stěžovatelka spatřuje v tom, že napadená rozhodnutí krajského soudu byla vydána již v rámci pravomocně skončeného trestního řízení, a tedy mimo svou pravomoc. Stěžovatelka napadá příkaz k odnětí věci i z toho důvodu, že je v něm označená její pobočka, přičemž takto označená pobočka nemá právní subjektivitu. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení příkazu k odnětí věci podle § 79 odst. 1 trestního řádu ze dne 11. 7. 2014 a příkazu k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků podle § 83a trestního řádu ze dne 8. 8. 2014, vydaným Krajským soudem v Brně, neboť se domnívá, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, zejména právo na spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.09.2015 10:00 do: 30.09.2015 11:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 4004/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2014 č. j. 33 Cdo 3678/2014-80, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. února 2014 č. j. 19 Co 505/2013-54 a proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 20. května 2013 č. j. 10 C 88/2012-31
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, poučovací povinnost soudu
Označení navrhovatelů:  Z. M.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Kolíně rozhodl ve věci stěžovatelky jako žalobkyně v řízení proti České republice - Státnímu pozemkovému úřadu o určení neplatnosti postupní smlouvy a o určení vlastnictví k nemovitostem tak, že zamítl žalobu na určení neplatnosti postupní smlouvy ze dne 15. 7. 1940, uzavřené mezi otcem žalobkyně panem J. M. na straně jedné a jeho nezletilými dětmi C., J. a Z. M., zastoupenými opatrovníkem (výrok I.). Rovněž zamítl žalobu na určení, že vlastníkem budovy v Lošanech na st. 2/1 s pozemkovými parcelami zapsanými v k. ú., obce Lošany byl ke dni své smrti v roce 1942, pan J. M. (výrok II.). Výrokem III. soud uložil stěžovatelce zaplatit žalovanému státu náklady řízení ve výši 859 Kč. Stěžovatelka ve své žalobě zejména uváděla, že je v katastru zapsanou spoluvlastnicí 2/8 předmětných nemovitostí, které nabyla na základě uvedené postupní smlouvy dne 15. 7. 1940 od svého otce pana J. M. a dále na základě této smlouvy nabyli další části její bratři C. a J. M., a to každý 3/8 z celku. Nyní je však vlastníkem těchto 6/8 Česká republika. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně, Nejvyšší soud následně odmítl dovolání stěžovatelky.

Stěžovatelka opakovaně upozorňuje na to, že její otec byl významným členem odboje v době okupace Československé republiky německou armádou a je nepochybné, že předmětnou smlouvu z 15. 7. 1940 uzavíral s opatrovníkem jeho tehdy nezletilých dětí jednoznačně v tom úmyslu, aby se majetek nedostal do vlastnictví německých okupantů v případě jeho zatčení a odsouzení. Stěžovatelka zdůraznila, že nemá jiný právní prostředek k tomu, aby se domohla svého nároku, než právě podání žaloby na určení, že její otec byl vlastníkem předmětných nemovitostí ke dni své smrti. Podotýká, že její bratři s podáním žaloby souhlasili, ale nechtěli se soudního řízení v České republice účastnit. Soudy jí tedy mohly například uložit, aby předložila souhlas ostatních dědiců s probíhající žalobou a tímto by případný nedostatek aktivní legitimace byl odstraněn. Takovéto poučení soudů, ani žádnou jinou výzvu k odstranění nedostatků žaloby, týkající se věcné legitimace, však neobdržela. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, rozsudku Krajského soudu v Praze a rozsudku Okresního soudu v Kolíně, neboť se domnívá, že jimi byla porušena její základní práva, zaručená v čl. 2 odst. 3, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 3, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.10.2015 10:00 do: 01.10.2015 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 910/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, č. j. 29 Co 595/2013-344 ze dne 14. 1. 2015
Stručná charakteristika:  Pokuta, Advokát
Označení navrhovatelů:  Mgr. L. V., zastoupený Mgr. Janem Zrnovským
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že napadeným rozhodnutím mu byla uložena pořádková pokuta ve výši 15.000,- Kč za to, že den před nařízeným ústním jednáním učinil na podatelně soudu procesní podání, v němž jsou uvedena nová skutková tvrzení a k podání byly připojeny kopie listin, celkem 14 listů. Tím, že do spisu byly založeny nové listiny a nová tvrzení pouhý jeden den před nařízeným jednáním, došlo k hrubému ztěžování postupu soudu v řízení, neboť odvolací jednání muselo být odročeno. Stěžovatel namítl, že dle ustanovení § 3 odst. 1 zákona o advokacii je advokát při poskytování právních služeb nezávislý; je vázán právními předpisy a v jejich mezích příkazy klienta. Stěžovatel poukázal na další ustanovení zákona o advokacii, dle kterých je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Z výše uvedeného dle stěžovatele plyne, že bylo jeho povinností v okamžiku, kdy mu klient předal významné podklady pro vedení sporu, tyto v rámci soudního řízení také co nejdříve uplatnit. Uvedený trest stěžovatel považuje za zásah do jeho nezávislosti a zejména za projev formalismu a naprosté nelidskosti soudu a jeho arogance soudu k lidským právům a základním svobodám.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.10.2015 10:00 do: 02.10.2015 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 728/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 1. 2015, č. j. 16 C 146/2014-30
Stručná charakteristika:  Regulační poplatky za hospitalizaci nezletilé pacientky
Označení navrhovatelů: Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, zast. Prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem Praha 8, Pobřežní 370/4
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obvodní soud pro Prahu 3 ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky, která je zdravotnickým zařízením, o zaplacení 1.020,- Kč s příslušenstvím. Předmětná částka představovala regulační poplatek za hospitalizaci nezletilé vedlejší účastnice. Obvodní soud zamítl žalobu pro nedostatek pasivní legitimace žalované (vedlejší účastnice) s odůvodněním, že vedlejší účastnice je nezletilá a jako taková není plátcem regulačního poplatku ve smyslu § 16a odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v rozhodném znění, podle kterého je povinen v souvislosti s poskytováním hrazené péče hradit zdravotnickému zařízení, které zdravotní péči poskytlo, regulační poplatek „pojištěnec, anebo za něj jeho zákonný zástupce“. Obvodní soud citované ustanovení v odůvodnění napadeného rozsudku vyložil tak, že vylučovací spojka „anebo“ nedává možnost volby, naopak znamená, že v případě, že má pojištěnec zákonného zástupce, pak je plátcem právě on. V této souvislosti obvodní soud dále poukázal na účel zákona o veřejném zdravotním pojištění, jehož dosažení nelze podle něj očekávat od nezletilého dítěte, o jehož návštěvách u lékaře rozhoduje zákonný zástupce. Stejně tak je to právě zákonný zástupce, kdo má hradit ze svých prostředků paušální náhradu nákladů za hospitalizaci dítěte v nemocnici.

Stěžovatelka považuje obvodním soudem provedený výklad § 16a odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, v jehož důsledku byla žaloba stěžovatelky zamítnuta, za formalistický. Na rozdíl od gramatického výkladu, ke kterému obvodní soud přistoupil, se stěžovatelka domnívá, že primárním účelem zákona o veřejném zdravotním pojištění je vybrat regulační poplatek za pobyt a je nerozhodné, zda bude plátcem sám pojištěnec či jeho zákonný zástupce. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku obvodního soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo vlastnit majetek.