Přehled jednání Ústavního soudu pro 43. týden roku 2014

17.10.2014

V tomto týdnu jsou nařízena čtyři veřejná vyhlášení.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.10.2014 15:00 do: 21.10.2014 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 3305/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Stručná charakteristika:  ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 14 C 121/2012-25 ze dne 27. září 2012, usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 25 Nc 2194/2012-33 ze dne 23. ledna 2013 a usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 25 Co 182/2013-79 ze dne 31. července 2013
Označení navrhovatelů:  F. S., N. S., V. S.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Mladé Boleslavi vyhověl žalobě žalobce P. Š. (v tomto řízení vedlejšího účastníka) a rozhodl, že darovací smlouva, kterou byly na nezletilé stěžovatele převedeny nemovitosti, včetně domu, kde bydleli, je vůči žalobci právně neúčinná. Důvodem bylo, že dárce – otec nezletilých – měl vůči žalobci nesplacené dluhy. Na počátku řízení byl stěžovatelům ustanoven kolizní opatrovník - Magistrát města Mladá Boleslav, orgán sociálně-právní ochrany dětí („OSPOD“), který je v řízení plně zastupoval, neboť okresní soud dovodil střet zájmů mezi stěžovateli a jejich zákonnými zástupci - rodiči. O existenci rozsudku okresního soudu se žalovaní podle vlastních vyjádření dozvěděli až dne 19. listopadu 2012 v souvislosti s doručením usnesení o nařízení exekuce. Následně dne 29. listopadu 2012 podali proto žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení. Okresní soud zahájil z vlastní iniciativy řízení o schválení právního úkonu - podání žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu řízení, které za žalované učinili jejich rodiče, tj. prvý stěžovatel a jeho manželka. OSPOD oznámil, že se k uvedeným podáním nepřipojuje a nesouhlasí s nimi. Usnesením ze dne 23. ledna 2013 okresní soud řízení o schválení úkonu zastavil, neboť vůbec neshledal důvody pro jeho zahájení. V původním řízení vedeném před okresním soudem existoval střet zájmů mezi rodiči a dětmi, a proto rodiče nemohli své děti zastupovat. K podání žaloby na obnovu řízení či žaloby pro zmatečnost byli oprávněni pouze účastníci původního řízení, tedy druhá stěžovatelka a třetí stěžovatel skrze svého opatrovníka, který však řádný ani mimořádný opravný prostředek nepodal. Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu první instance o schválení právního úkonu potvrdil a uvedl, že OSPOD s žalobou pro zmatečnost a žalobou na obnovu řízení nesouhlasil a rodiče je podat nemohli, neboť byli z možnosti zastupovat své děti v daném řízení vyloučeni.

Dle názoru stěžovatelů obecné soudy vedly řízení způsobem, který odporuje jejich právu na spravedlivý proces a v případě druhé stěžovatelky a třetího stěžovatele též právu projevit v řízení, které se jich dotýká, své názory a být v tomto řízení slyšeni. V důsledku napadených rozhodnutí pak bylo nepřípustně zasaženo do soukromého a rodinného života stěžovatelů a proto se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení rozsudku a usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi a usnesení Krajského soudu v Praze.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.10.2014 15:30 do: 22.10.2014 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV.ÚS 2026/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Vlasta Formánková
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. března 2014 č. j. 30 Cdo 3190/3013-751, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2013 č. j. 1 Co 38/2012-701 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. října 2011 č. j. 19 C 108/2008-558
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod a čl. odst. 1 Úmluvy
Označení navrhovatelů:  1/ M. K. a 2/ M. Š., zastoupeni Mgr. Bc. Tomášem Hodysem, advokátem se sídlem Plzeň, Lochotínská 18,
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelé v ústavní stížnosti navrhují zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. března 2014, kterým bylo jimi podané dovolání odmítnuto pro opožděnost. Stěžovatelé vytýkají Nejvyššímu soudu nesprávné posouzení otázky včasnosti podaného dovolání, založené na ústavně nekonformním výkladu § 49 odst. 4 a § 57 odst. 2 občanského soudního řádu. Krajskému soudu v Plzni pak stěžovatelé vytýkají, že jim nebyl rozsudek Vrchního soudu v Praze doručen prostřednictvím datové schránky, kterou má prvý stěžovatel zřízenu jako podnikající fyzická osoba. Dále stěžovatelé napadají rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. října 2011 v části o uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení. Na podporu svých tvrzení stěžovatelé odkázali na nálezy Ústavního soudu ze dne 21. dubna 2004 sp. zn. II. ÚS 157/03;  N 57/33  SbNU 81, ze dne 23. ledna 2008 sp. zn. I. ÚS 520/06;  N 18/48 SbNU 195, ze dne 13. srpna 2012 sp. zn. II. ÚS 2396/09;  N 137/66 SbNU 115, ze dne 6. června 2013 sp. zn.I.ÚS 4229/12 a ze dne 12. září 1995 sp. zn. II. ÚS 76/95; N 47/4 SbNU 27. V řízení před obecnými soudy šlo o žalobu na ochranu osobnosti, kde stěžovatelé byli žalobci.

Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni, Vrchního soudu v Praze a usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívají, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.10.2014 09:00 do: 23.10.2014 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1963/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2013, č.j. 30 Co 563/2012-644, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 9. 2012, č.j. 0 P 273/2010-566
Stručná charakteristika:  vyživovací povinnost
Označení navrhovatelů:  M. M., zast. JUDr. Markétou Ulmanovou, advokátkou se sídlem Mladá Boleslav, Starofarní 132
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 24. 6. 2008 byla schválena dohoda rodičů, na základě které byly nezletilé dcery stěžovatele pro dobu po rozvodu svěřeny do výchovy matky (vedlejší účastnice) a stěžovatel se zavázal měsíčně přispívat částkou ve výši 8.000,- Kč na výživu každé z nich (celkem tedy částkou ve výši 24.000,- Kč). Stěžovatel se následně svým návrhem domáhal změny výchovy nezletilých, když navrhl, aby nezletilé byly svěřeny do střídavé výchovy obou rodičů.

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl dne 27. 9. 2012 tak, že nezletilé byly svěřeny do střídavé péče obou rodičů (výrok I. a II.), stěžovateli byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilých počínaje dnem 1. 10. 2012 částkou v celkové výši 9.000,- Kč měsíčně k rukám matky (výrok III.) a vedlejší účastnici byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilých počínaje dnem 1. 10. 2012 částkou v celkové výši 5.000,- Kč měsíčně k rukám stěžovatele (výrok IV.). Návrhy stěžovatele na snížení výživného a na uhrazení a dorovnání výživného byly zamítnuty (výroky V. a VI.). Konečně bylo rozhodnuto též o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.). Ve vztahu k návrhu otce na úpravu výživného pro nezletilé soud prvního stupně uvedl, že stěžovatel sice nadále nemá takové příjmy jako v době, kdy o výživném bylo rozhodováno naposledy, přesto byl jeho návrh na snížení výživného jako nedůvodný zamítnut. Návrh stěžovatele na uhrazení a dorovnání výživného byl zamítnut z důvodu, že výživné spotřebované nezletilým dítětem se nevrací. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2013 byl rozsudek soudu prvního stupně v otázce výchovy nezletilých změněn jen tak, že účinnost úpravy nového výchovného modelu se stanoví od právní moci rozsudku odvolacího soudu a že se tímto rozsudkem mění rozsudek Okresního soudu Praha – západ ze dne 24. 6. 2008, jinak byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., V. a VI. potvrzen (výrok I.). Výrok III. rozsudku soudu prvního stupně byl změněn tak, že stěžovatel je povinen platit na výživu nezletilých s účinností od právní moci tohoto rozsudku k rukám vedlejší účastnice částku v celkové výši 12.000,- Kč (výrok II.). Dále bylo rozhodnuto, že výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně se mění tak, že vedlejší účastnice je povinna platit na výživu nezletilých s účinností od právní moci tohoto rozsudku k rukám stěžovatele částku v celkové výši 3.000,- Kč (výrok III.). Výrokem IV. bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Stěžovatel obecným soudům především vytýká, že tyto se při stanovení výše vyživovací povinnosti obou rodičů dostatečně nezabývaly majetkovými poměry stěžovatele i matky nezletilých (zde vedlejší účastnice). Právo stěžovatele na spravedlivý proces mělo být porušeno též tím, že předmětné řízení probíhalo po dobu téměř čtyř let. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudků Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno právo na spravedlivý proces, právo na ochranu rodičovství, rodiny, dětí a mladistvých právo na rovnost účastníků řízení před soudem a princip zakotvený v čl. 90 Ústavy.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.10.2014 11:00 do: 23.10.2014 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1219/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2014, č. j. 7 Ans 17/2013-24, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2013, č. j. 6 A 1/2012-217
Stručná charakteristika:  záznam do katastru nemovitostí
Označení navrhovatelů:  Mgr. et Mgr. V. S., zast. Mgr. Danielem Kauckým, advokátem se sídlem Praha, Janáčkovo nábř. 39/51
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Právní předchůdce stěžovatele a po jeho smrti sám stěžovatel, jako jeho právní nástupce, se domáhali před Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj provedení záznamu v katastru nemovitostí spočívajícího v záznamu jeho předkupního práva s věcnými účinky k blíže vymezeným pozemkům. Za tímto účelem stěžovatel poskytl katastrálnímu úřadu listiny potvrzující nebo osvědčující příslušné právní vztahy. Přípisem ze dne 14. 7. 2008 však katastrální úřad stěžovateli vrátil předmětné listiny a oznámil mu, že jsou pro zápis v katastru nemovitostí bezpředmětné a že požadovaný záznam v katastru nemovitostí nelze provést. Stěžovatel proto podal žalobu na ochranu proti nečinnosti, kterou se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil katastrálnímu úřadu povinnost provést v katastru nemovitostí záznam předkupního práva stěžovatele k předmětným pozemkům. Městský soud v Praze při svém následném rozhodování, resp. při posuzování důvodnosti žaloby, vyšel z právního názoru, vyjádřeného v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 201o a dospěl k závěru, že se stěžovatel domáhal učinění úkonu správního orgánu, které není ani rozhodnutím ve věci samé ani osvědčením, nýbrž faktickým úkonem, a proto nelze učinit závěr o tom, že správní orgán je neučiněním tohoto úkonu nečinný. Stěžovatel se tak měl soudní ochrany proti provedení či neprovedení záznamu do katastru nemovitostí domáhat v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu. Městský soud v Praze tak žalobu stěžovatele ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl. Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozhodnutí městského soudu zamítl.

Stěžovatel již v kasační stížnosti namítal, že při podání žaloby proti nečinnosti katastrálního úřadu postupoval v souladu s tehdejší judikaturou. Tento postup odpovídal postupu a praxi některých senátů Nejvyššího správního soudu a nemůže mu být nyní retroaktivně přičítán k tíži. Poslední úkon katastrálního úřadu se stal 14. 7. 2008 a rozhodnutí rozšířeného senátu, ze kterého vychází napadený rozsudek městského soudu, bylo vydáno až 16. 11. 2010, kdy již s ohledem na uplynutí lhůty k podání žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu, nebo donucení správního orgánu nemohl na změnu judikatury reagovat. Přístup městského soudu tak znamená aplikaci nepřípustné retroaktivity a případ denegatio iustitiae, když je mu ex post odmítáno ústavně garantované právo na přezkum zákonnosti postupu správního orgánu. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na ochranu vlastnictví a právo na spravedlivý proces.