Přehled jednání Ústavního soudu pro 44. týden roku 2014

24.10.2014

V tomto týdnu jsou nařízena tři veřejná vyhlášení.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.10.2014 09:00 do: 30.10.2014 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2520/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  1) usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 10. 6. 2014 č. j. 2 KZT 203/2014-7, 2) usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územní odbor Liberec, 2. oddělení obecné kriminality ze dne 11. 7. 2014 č. j. KRPL-60870-61/TČ-2013-180572, a 3) usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 22. 7. 2014 č. j. 1 ZT 292/2014-6
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces, trestní stíhání
Označení navrhovatelů:  M. Š.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel je v trestní věci, vedené proti němu u Okresního státního zastupitelství v Liberci (dále jen OSZ), stíhán pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit (zkráceně řečeno) tím, že v červnu 2012 v Liberci převzal od tří osob finanční částku v celkové výši 31.000,- Kč se slibem, že pro ně zprostředkuje kurz autoškoly, kurz však nezajistil a peníze vrátil až po urgencích v průběhu trestního řízení. Trestní řízení bylo nejprve vedeno formou tzv. zkráceného přípravného řízení policejním orgánem Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územní odbor Liberec - centrum. Policejní orgán stěžovatele dne 27. 2. 2014 vyslechl a podle § 179b odst. 3 trestního řádu mu sdělil podezření pro přečin podvodu. Zkrácené přípravné řízení bylo ukončeno usnesením státní zástupkyně OSZ ze dne 11. 3. 2014, kterým bylo podmíněně odloženo podání návrhu na potrestání, a podezřelému byla stanovena zkušební doba v trvání jednoho roku. Proti usnesení státní zástupkyně OSZ o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání podal podezřelý stížnost, v níž tvrdil, že se žádného trestného činu nedopustil a domáhal se toho, aby věc byla odložena, protože ve věci nejde o podezření z trestného činu. O stížnosti podezřelého rozhodl státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen KSZ) tak, že usnesením ze dne 10. 6. 2014 usnesení státní zástupkyně OSZ ze dne 11. 3.  zrušil a uložil OSZ, aby o věci znovu jednalo a rozhodlo. OSZ poté věc předalo policejnímu orgánu s pokynem, aby zahájil trestní stíhání podezřelého. Usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územní odbor Liberec, 2. oddělení obecné kriminality ze dne 11. 7. 2014 bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku, přičemž skutek přečinu i jeho právní kvalifikace byly vymezeny stejně, jako tomu bylo v předcházejícím zkráceném přípravném řízení. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání si obviněný podal stížnost, o níž rozhodla státní zástupkyně OSZ usnesením ze dne 22. 7. 2014 tak, že stížnost jako nedůvodnou zamítla.

Stěžovatel se domnívá, že prvoinstanční rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání pro něj bylo příznivější, než zrušující druhoinstanční rozhodnutí, obsahující závazný pokyn, aby se o věci znovu jednalo a rozhodlo. Stejně tak v neprospěch stěžovatele prý vyznívá i navazující usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání a zamítavé rozhodnutí státní zástupkyně OSZ, čímž došlo k porušení zákazu reformationis in peius (rozhodnutí k horšímu), zakotveného v trestním řádu. Stěžovatel dále namítá, že rozhodnutí, vydaná orgány činnými v trestním řízení, nebyla náležitě odůvodněna a nevypořádala se s jeho stížnostními námitkami. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí KSZ, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje a usnesení OSZ, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho základní právo nebýt stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon a právo na spravedlivý proces.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.10.2014 09:30 do: 30.10.2014 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3347/12
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Vladimír Kůrka
Návrh na přezkoumávané akty:  1) výrok I., část výroku II. a výrok III. usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 4. 6. 2012 sp. zn. 54 Co 387/2012; 2) výrok III. usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 19. 7. 2011 sp. zn. 9 EXE 1768/2011
Stručná charakteristika: vykonatelnost notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod
Označení navrhovatelů:  P. G.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Na základě stěžovatelova návrhu Okresní soud v Třebíči nařídil exekuci podle notářského zápisu s přímou vykonatelností k uspokojení pohledávky stěžovatele ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím a nákladů exekuce; ústavní stížností napadeným výrokem III. současně zamítl návrh na nařízení exekuce podle téhož notářského zápisu ohledně smluvní pokuty ve výši 0,08 % za každý den prodlení z částky 1 200 000 Kč za období od 1. 2. 2011 do zaplacení. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že zamítl návrh na nařízení exekuce v části týkající se úroku ve výši 11 % ročně z částky 1 200 000 Kč za období od 1. 2. 2011 do zaplacení a rovněž úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1 200 000 Kč za období od 1. 2. 2011 do zaplacení; výrokem II. potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve zbylé části, jakož i ve výroku ohledně smluvní pokuty, a uložil stěžovateli povinnost zaplatit povinnému na náhradě nákladů řízení o nařízení exekuce před soudy obou stupňů 21 829,50 Kč.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy při hodnocení vykonávaného notářského zápisu postupovaly přepjatě formalisticky, neboť nerespektovaly (ve smyslu závěrů nálezů sp. zn. I. ÚS 557/05 a II. ÚS 3381/10) v něm projevenou autonomní vůli jeho účastníků, a tím zasáhly (s odkazem na závěry nálezu sp. zn. IV. ÚS 690/01) i do jeho legitimního očekávání, neboť mohl mít důvodně za to, že v dané věci bude postupováno stejně, jako činí jiné soudy ve věcech obdobných. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení některých výroků usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě a některých výroků usnesení Okresního soudu v Třebíči, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces.

II. senát – veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.10.2014 15:30 do: 30.10.2014 16:00
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 658/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 7. 2. 2013 č. j. 3 T 134/2012, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 12. 6. 2013 č. j. 42 To 103/2013-119 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013 č. j. 6 Tdo 1272/2013-17
Stručná charakteristika:  Uplatnění zásady in dubio pro reo vyplývající z presumpce neviny
Označení navrhovatelů:  Ing. L. V.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Třebíči uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, za nějž mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 6-ti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12-ti měsíců. Uvedeného přečinu se stěžovatel podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že v době od 8.15 hod. dne 23. 4. 2012 do 8.30 hod. dne 17. 7. 2012 v objektu bývalého ZD Rudíkov č. 248, okres Třebíč, jako povinný svévolně odstranil věci exekutorem odhadnuté na částku 13. 300,- Kč, určené k exekuci a následné dražbě na základě pravomocného usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 13. 8. 2009 o nařízení exekuce a protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 23. 4. 2012, kdy sepsané věci byly řádně exekutorem označeny. Stěžovatel napadl citovaný rozsudek odvoláním, které však bylo usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 12. 6. 2013 zamítnuto jako nedůvodné. Stěžovatel následně toto druhoinstanční rozhodnutí napadl dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl s odůvodněním, že stěžovatelem podané dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.

Stěžovatel namítá, že jeho vina nebyla prokázána mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost a pakliže obecné soudy dospěly, jak uvádějí v odůvodnění rozhodnutí, k jeho vině jednoznačně, nastala v řízení před soudy situace označovaná jako "zcela extrémní nesoulad" mezi skutkovými a právními závěry obecných soudů. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů v jeho věci, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces a také zásada in dubio pro reo, tedy v pochybnostech ve prospěch obžalovaného.