Přehled jednání Ústavního soudu pro 5. týden roku 2015

23.01.2015

V tomto týdnu je nařízeno šest veřejných vyhlášení.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.01.2015 15:00 do: 27.01.2015 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2186/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 3. 2014, č. j.32 EC 8/2012-118.
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, autorský zákon, obohacení z důvodu zpřístupnění záznamu uměleckých výkonů bez licenčního oprávnění
Označení navrhovatelů:  J. T.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Předmětem sporu mezi stěžovatelem a INTERGRAM, nezávislé společnosti výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů, z. s. (vedlejším účastníkem) byla částka odpovídající bezdůvodnému obohacení stěžovatele, kterou měl získat tím, že ve své provozovně (pohostinství) bez potřebného licenčního oprávnění uděleného vedlejším účastníkem zpřístupňoval veřejnosti prostřednictvím televizoru záznamy uměleckých výkonů výkonných umělců a výrobců záznamu. Krajský soud v Hradci Králové vyhověl žalobě vedlejšího účastníka a uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi (žalobci) částku ve výši 3 895, 20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 3.895,20 Kč od 17. 9. 2011 do zaplacení. Zároveň soud rozhodl, že je stěžovatel povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14.244 Kč. Soud přitom vzal za prokázané, že stěžovatel měl ve své provozovně umístěný televizor, přičemž z výpovědi svědků (i osob přítomných dřívější kontrole v místě provozovny) údajně vyplynulo, že dotčený televizor je funkční a občas se používá k veřejné produkci (tuto skutečnost soud dovodil především z výpovědi obsluhy obsažené též v kontrolním protokolu, která neuvedla, že by byl televizor nefunkční, nýbrž připustila, že bývá někdy zapnutý, např. „když je olympiáda“), a zároveň provozovatel neuzavřel s autorem, respektive s kolektivním správcem práv výkonných umělců, licenční smlouvu pro veřejnou produkci.

Porušení svého práva na spravedlivý proces stěžovatel spatřuje ve skutečnosti, že se krajský soud nedostatečným způsobem vypořádal s jeho argumentací a nevedl dokazování ke skutečnostem, které stěžovatel rozporoval. Tvrdí, že krajský soud dospěl ke skutkovým a právním závěrům pouze na základě fyzického umístění televizoru v jeho provozovně, aniž by však zkoumal, zda-li předmětný televizor skutečně sloužil k veřejné produkci. Tvrdí totiž, že televizor byl používán pouze pro soukromé účely, případně pro účely promítání videozáznamů motoklubu, přičemž pro tento případ není relevantní, zda promítání byli přítomni i další návštěvníci restaurace, neboť se jednalo o promítání soukromých videozáznamů. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.01.2015 15:00 do: 27.01.2015 15:20
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2012/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2013 č. j. 30 Cdo 3846/2011-104, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2011 č. j. 21 Co 531/2010-88 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. srpna 2010 č. j. 22 C 195/2006-73
Stručná charakteristika: odpovědnost státu i za nemajetkovou újmu a výklad čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
Označení navrhovatelů:  Ing. A. N.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obvodní soud pro Prahu zamítl stěžovatelovu žalobu, kterou se domáhal na České republice finančního zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 800 000 Kč. Ta mu měla být způsobena nezákonným rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Hradci Králové ze dne 10. listopadu 1981, kterým byl stěžovatel odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za spáchání trestného činu nenastoupení služby v ozbrojených silách. Obvodní soud zamítl napadeným rozhodnutím stěžovatelovu žalobu se závěrem, že stěžovatelem uplatněný nárok je promlčený. Tento závěr potvrdil napadeným rozsudkem rovněž Městský soud v Praze. Stěžovatel napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.

Stěžovatel považuje za protiústavní postup obecných soudů, který je v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu i dalších obecných soudů v České republice. Svými závěry o neexistenci (popř. promlčení) stěžovatelova nároku tak porušily soudy všechna výše uvedená ustanovení ústavního pořádku. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a na odškodnění za protiprávní omezení osobní svobody ve smyslu čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.01.2015 15:20 do: 27.01.2015 15:45
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2516/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. května 2014 č. j. 48 EXE 330/2014-36
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces – náklady exekuce
Označení navrhovatelů:  Mgr. J. N.

Stěžovatel (v původním řízení exekutor) se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1, jímž byl změněn stěžovatelem vydaný příkaz k úhradě nákladů exekuce tak, že náklady exekuce, stejně jako náklady oprávněného v exekučním řízení (zde prvního vedlejšího účastníka řízení) jsou nulové. V odůvodnění napadeného rozhodnutí k tomu (ve vztahu k nákladům soudního exekutora) soud uvedl, že „je na místě zohlednit dobrovolné plnění povinného a nepřiznat soudnímu exekutorovi náklady exekuce“.

Stěžovatel mj. namítá, že pokud exekuční soud v napadeném rozhodnutí stanovil náklady exekuce ve výši 0 Kč, rozhodl v rozporu se zákonem. Žádné exekuční řízení přitom z povahy věci nemůže mít nulové náklady, neboť v každé exekuci je nutno ze strany soudního exekutora provést řadu úkonů, které nejsou s nulovými náklady, přičemž tyto náklady jsou kryty pouze odměnou soudního exekutora.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.01.2015 15:30 do: 27.01.2015 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3144/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 30. června 2014 č. j. 40 Co 391/2014-40
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces - plná moc pro advokáta
Označení navrhovatelů:  T. D.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud v Šumperku usnesením ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného (v době rozhodování obecného soudu nezletilého) stěžovatele proti povinnému pro výživné zrušil usnesení Okresního soudu v Šumperku a řízení o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitým věcem ve výlučném vlastnictví povinného ve prospěch pohledávky oprávněného ve výši 20.000 Kč zcela zastavil. Současně okresní soud rozhodl, že povinný je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů řízení částku 4.687,50 Kč. Proti tomuto usnesení, a to výslovně proti výroku o nákladech řízení mezi účastníky podal povinný odvolání. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci usnesení Okresního soudu v Šumperku ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky, změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a nepřiznal povinnému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že v posuzovaném případě byla jediným důvodem pro nepřiznání nákladů řízení, resp. pro změnu výroku o náhradě nákladů řízení procesně plně úspěšnému účastníku, ta skutečnost, že v plné moci jeho právního zástupce byla formální vada, kdy plná moc byla stylizována tak, že právní zástupce zastupuje stěžovatelovu matku a nikoliv stěžovatele jako nezletilého. Krajský soud tedy rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů pouze z toho důvodu, že stěžovatel nebyl advokátem zastoupen, resp., že nepředložil řádnou plnou moc. Krajský soud také vůbec nevzal v úvahu, že je stěžovatel nezletilý. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení krajského soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.01.2015 15:45 do: 27.01.2015 16:45
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 403/12
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2011 č. j. 30 Cdo 5054/2009-109 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. září 2009 č. j. 3 Co 16/2009-86
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces – interpretace smluv
Označení navrhovatelů:  Zoologická zahrada hl. m. Prahy, IČ 00064459, se sídlem U Trojského zámku 3/120, Praha 7 – Troja
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2008 byla zamítnuta žaloba vedlejšího účastníka, který se domáhal, aby stěžovatelce jako žalované byla uložena povinnost zdržet se užití autorského díla – logotypu ZOO Praha, vytvořeného vedlejším účastníkem na základě „Smlouvy o vytvoření díla“, uzavřené mezi ním a stěžovatelkou dne 1. 6. 1998, současně vedlejšímu účastníkovi bylo uloženo nahradit stěžovatelce náklady řízení. Napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze byl k odvolání vedlejšího účastníka uvedený rozsudek městského soudu změněn tak, že stěžovatelce bylo uloženo zdržet se do dvou měsíců od právní moci rozsudku užití předmětného autorského díla, a dále jí byla stanovena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, jakož i řízení odvolacího. Proti tomuto rozsudku brojila stěžovatelka dovoláním, Nejvyšší soud je však zamítl ústavní stížností napadeným rozsudkem s tím, že se stěžovatelce nepodařilo správnost rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku ve věci samé zpochybnit, neboť jeho úvaha, že účastníci si dne 1. 6. 1998 nesjednali platně smlouvu o šíření díla ve smyslu § 22 zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), je správná, a to s ohledem na absenci všech obligatorních náležitostí takové smlouvy.

V ústavní stížnosti stěžovatelka mj. uvádí, že obecné soudy při svém rozhodování zcela ignorovaly rozhodnutí Ústavního soudu, postupovaly striktně formalisticky, nebraly v úvahu jí navrhované důkazy a jejich neprovedení řádně neodůvodnily, takže napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, neboť se domnívá, že jimi byla porušena její základní práva, zejména právo na spravedlivý proces.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.01.2015 10:00 do: 29.01.2015 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2919/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 14 Co 22/2014-220 ze dne 22. května 2014, a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 0 Nc 863/2012-172 ze dne 11. září 2013.
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý proces. Právo rodiče na péči o dítě
Označení navrhovatelů:  J. P., zastoupený JUDr. Šárkou Apltauerovou, advokátkou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku byly nezletilé děti svěřeny do výchovy matky (vedlejší účastnice) a otci (stěžovatel) bylo stanoveno výživné pro nezletilého syna ve výši 5 000 Kč měsíčně, a pro nezletilou dceru ve výši 4 000 Kč měsíčně s účinností od 1. října 2013 s tím, že byla určena splatnost výživného za dobu od 1. října 2013. Dále bylo rozhodnuto, že shodná úprava práv a povinností k nezletilým platí i pro dobu po rozvodu manželství rodičů. Posledním výrokem bylo rozhodnuto o nákladech účastníků. Krajský soud v Ostravě na základě odvolání stěžovatele dalším napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud jednak převzal důkazy provedené soudem prvního stupně a jednak dokazování aktuálně doplnil a po vyhodnocení všech důkazů se s rozhodnutím okresního soudu ztotožnil. Po komplexním posouzení zájmů obou nezletilých dospěl k závěru, že je na místě, aby děti vyrůstaly společně a byly tedy svěřeny společně do výchovy matky, neboť rozdělení sourozenců a skutečnost, že otec projevil zájem o svěření do výchovy nezletilého syna, má na nezletilou dceru negativní vliv, který se odrazil v jejím chování i prospěchu.

Dle názoru stěžovatele se soudy měly podrobněji zabývat výchovnými předpoklady obou rodičů, skutečností, kdo zmařil mediaci a kdo bojkotuje komunikaci, když je zřejmé, že matka není ochotna spolupracovat, komunikovat a participovat se stěžovatelem na výchově, což je v zájmu nezletilých dětí. Stěžovatel tvrdí, že soudy porušily jeho právo vychovávat děti a pečovat o ně dle čl. 32 odst. 4 Listiny základních lidských práv a svobod, ale i základní právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči. Nereflektováním zákonného kritéria dle něj zatížily svá rozhodnutí libovůlí, čímž došlo k porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku.