Přehled jednání Ústavního soudu pro 51. týden roku 2016

09.12.2016

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.12.2016 08:40 do: 13.12.2016 09:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 910/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. ledna 2016 č. j. 16 Co 147/2015-282
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  Ing. P. O.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Usnesením Okresního soudu v Karviné bylo v řízení o žalobě vedlejších účastníků 1) až 5) proti vedlejším účastnicím 6) a 7) o jednorázové odškodnění pozůstalých přiznáno stěžovateli jako znalci znalečné ve výši 36 383,50 Kč. V odůvodnění je obsažen podrobný výpočet uvedené částky. Proti tomuto usnesení podala vedlejší účastnice 7) odvolání, jímž požadovala změnu napadeného usnesení spočívající v podstatném snížení znalečného, příp. zrušení napadeného usnesení v celém rozsahu. Konkrétně namítala podjatost stěžovatele jako znalce a nedostatečnou kvalitu vypracovaného posudku. Stejnopis odvolání byl stěžovateli doručen. Usnesením Krajského soudu v Ostravě bylo usnesení okresního soudu změněno tak, že stěžovateli jako znalci se přiznává znalečné a náhrada nákladů ve výši 16 233,50 Kč. Krajský soud se v odůvodnění vypořádal s argumentací vedlejší účastnice 7). Snížení částky zdůvodnil tím, že úkony související s obstaráváním podkladů pro vypracování znaleckého posudku je nutno hodnotit nižší hodinovou sazbou, resp. že obstarání těchto podkladů mohlo stěžovateli zabrat nejvýše osm hodin času a nikoliv 28, jak dovodil okresní soud. Obdobné posouzení přiměřenosti doby provedl krajský soud také ve vztahu k vypracování znaleckého posudku, kdy dovodil, že znalecký posudek stěžovatel vyhotovoval nejvýše po dobu 30 hodin, nikoliv tedy v rozsahu 62 hodin, jak uvedl okresní soud. Krajský soud rovněž uvedl, že stěžovateli nebylo možné přiznat 350 Kč za vyjádření k ustanovení znalcem.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že krajský soud napadeným usnesením zasáhl do jeho základních práv, zejména práva na spravedlivý proces a práva na ochranu vlastnického práva. Stěžovatel vyjádřil nesouhlas se snížením přiznaného znalečného a uvedl, že v řízení neměl možnost se k odvolání vyjádřit, neboť v odvolacím řízení nebylo nařízeno jednání. Stejnopis odvolání byl stěžovateli doručen, avšak bez výzvy k vyjádření.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.12.2016 09:00 do: 13.12.2016 09:20

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3698/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2015 č. j. 22 Cdo 2220/2013-613 a proti výroku I. a II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. ledna 2013 č. j. 49 Co 202/2011-544
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu, právo na ochranu vlastnictví
Označení navrhovatelů:  GLUTTON, a. s.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka se žalobou vůči společnosti THERMOSERVIS-RECYKLACE, s. r. o., a dalším fyzickým osobám domáhala, aby jim byla uložena povinnost zdržet se zásahu do jejího vlastnického práva k jejím dvěma pozemkům tak, že, kromě jiného, nebudou na tyto pozemky ukládat jakýkoli materiál, odpad či navážet zeminu, a povinnosti uvést pozemky do původního stavu. Stěžovatelka navrhla přistoupení dalších účastníků na straně žalované, mj. i společnosti SPAR Česká obchodní společnost s. r. o. Zatímco Městský soud v Brně dospěl k závěru, že vlastníkem odpadu je společnost SPAR, krajský soud následně její pasivní legitimaci vyloučil z důvodu, že není původcem odpadu. Nejvyšší soud neměl pochybnost o tom, že tato společnost není vlastníkem věcí tvořících odpad, přičemž tento závěr učinil na základě smluvních vztahů mezi vedlejšími účastníky a uvedl, že součástí smluvních závazků mezi společností SPAR a společností IMOS Brno, a. s., byl i obsahový převod vlastnického práva ke vzniklému odpadu, o jehož využití společnost SPAR nadále zájem neměla. Dovolání stěžovatelky bylo odmítnuto jako nepřípustné.

Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a výroku I. a II. rozsudku Krajského soudu v Brně, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené vlastnické právo a právo na spravedlivý proces. Porušení základních práv stěžovatelka spatřuje v odmítnutí pasivní legitimace společnosti SPAR, jakožto vlastníka odpadu (movité věci), jehož prostřednictvím došlo k neoprávněnému zásahu do jejího vlastnického práva. Porušení práva na soudní a jinou právní ochranu stěžovatelka spatřuje zejména v libovůli obou soudů při svém rozhodování, o čemž svědčí mimo jiné absence nedostatečného právního posouzení podpořeného pouze obecnými závěry, jež vůbec neřeší podstatu dané věci a stěžovatelkou nastíněnou právní otázku. Stěžovatelka dále vyjadřuje přesvědčení, že porušení vlastnického práva a s tím související jeho nedostatečná ochrana ze strany státních orgánů má za následek 13 let trvající spor o odstranění 15 tisíc tun neoprávněně navezeného stavebního odpadu na její pozemky.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.12.2016 09:20 do: 13.12.2016 09:50

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2433/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2015 č. j. 30 Cdo 5209/2014-91 a ze dne 27. května 2015 č. j. 30 Cdo 5212/2014-93, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. dubna 2014 č. j. 1 Co 79/2014-75 a ze dne 9. dubna 2013 č. j. 1 Co 114/2013-39 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. ledna 2014 č. j. 25 C 3/2013-57
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  Ing. T. V.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Krajský soud v Brně v řízení na ochranu osobnosti zamítl stěžovatelčin návrh na vydání předběžného opatření, které mělo spočívat v uložení povinnosti žalované porodní asistentce, aby stěžovatelce ve dnech 22. 2. 2013 až 14. 3. 2013 za její součinnosti poskytla zdravotní péči při fyziologickém porodu ve vlastním sociálním prostředí. Usnesení krajského soudu napadla stěžovatelka odvoláním, načež Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením odvolací řízení zastavil s tím, že zanikly podmínky, za nichž mělo navrhované předběžné opatření trvat. Napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky proti usnesení vrchního soudu pro opožděnost, řízení o dovolání proti usnesení krajského soudu z důvodu nedostatku funkční příslušnosti zastavil. Napadeným usnesením krajského soudu byla následně zamítnuta stěžovatelčina žaloba pro zmatečnost proti usnesení vrchního soudu, vrchní soud poté toto rozhodnutí potvrdil, dovolání stěžovatelky bylo Nejvyšším soudem částečně odmítnuto pro nepřípustnost a částečně bylo řízení zastaveno.

Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, usnesení Vrchního soudu v Olomouci a usnesení Krajského soudu v Brně, neboť se domnívá, že jimi byla porušena její základní práva, zejména právo na spravedlivý proces, právo na účinný právní prostředek nápravy a právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Ve vztahu k namítanému porušení práva na spravedlivý proces a účinný prostředek nápravy stěžovatelka upozornila, že v odvolacím řízení a v řízení o žalobě pro zmatečnost se žádný ze soudů nezabýval meritem věci, čímž byla zbavena možnosti dvouinstančního posouzení věci. S poukazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 3. 2008 sp. zn. IV. ÚS 3163/07 pak vyslovila názor, že není rozhodné, že nařízení předběžného opatření již není možné, ale to, zda rozhodnutím nenařídit předběžné opatření došlo k zásahu do jejích práv.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.12.2016 09:30 do: 13.12.2016 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2295/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 5. 2016 č. j. 5 To 118/2016-450 a výroku II usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2016 č. j. 8 T 129/2014-437
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  JUDr. Z. P.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka dne 8. 5. 2014 přijala od obviněného plnou moc k jeho obhajobě v trestním řízení a téhož dne požádala Okresní soud v Ostravě, aby rozhodl, že obviněný má nárok na bezplatnou obhajobu ve smyslu § 33 odst. 2 trestního řádu. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2014, které nabylo právní moci 12. 12. 2014, bylo rozhodnuto o nároku obžalovaného na bezplatnou obhajobu s tím, že tyto náklady zcela hradí stát. V rozhodnutí nebylo specifikováno, od jaké doby má obviněný na bezplatnou obhajobu nárok. Po pravomocném skončení trestního řízení stěžovatelka požádala Okresní soud v Ostravě o náhradu nákladů obhajoby celkem ve výši 46 235 Kč. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 2. 2016 přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 19 320 Kč a výrokem II jí nepřiznal náhradu nákladů ve výši 26 915 Kč, vynaložených v období od 8. 5. 2014 do dne 12. 12. 2014, tj. v době mezi převzetím obhajoby (a podáním žádosti obviněného o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu) a právní mocí rozhodnutí o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu. Proti tomuto výroku stěžovatelka podala stížnost ke Krajskému soudu v Ostravě, který ji usnesením ze dne 3. 5. 2016 zamítl.

Stěžovatelka se domnívá, že vydáním napadených rozhodnutí byla porušena základní práva, tj. právo na spravedlivý proces ve smyslu práva nemajetné osoby na bezplatnou obhajobu, právo na naplnění legitimního očekávání, právo vlastnit majetek a právo podnikat a získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Porušení těchto práv stěžovatelka spatřuje v tom, že jí nebyla přiznána náhrada nákladů obhajoby v plné výši, přestože zákon ani relevantní rozhodnutí soudu nárok na bezplatnou obhajobu nevztahovaly výlučně na období po právní moci rozhodnutí o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu, a přestože podmínky bezplatné obhajoby byly splněny po celou dobu trestního řízení, stěžovatelka tedy nemohla předpokládat, že jí náklady v plné výši nahrazeny nebudou.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.12.2016 13:00 do: 13.12.2016 13:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3026/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2016, č. j. 11 To 357/2016-177, Nt 408/2016, a proti usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 1. 6. 2016, č. j. 1 T 245/2014-63
Eventuální akcesorické návrhy:  Návrh na zrušení části ustanovení § 64 odst. 4 a 6 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
Stručná charakteristika:  Doručování rozhodnutí v trestním řízení
Označení navrhovatelů:  P. L., zast. advokátem Mgr. Tomášem Biemem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Usnesením Okresního soudu Praha – východ bylo rozhodnuto, že se stěžovatel neosvědčil ve zkušební době podmíněného odsouzení a byl nařízen výkon trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl stěžovatel zařazen do věznice s dozorem. Usnesením Krajského soudu v Praze nebylo stěžovateli ve smyslu § 61 odst. 1 trestního řádu povoleno navrácení lhůty k podání stížnosti proti usnesení okresního soudu. V žádosti o navrácení lhůty stěžovatel uvedl, že usnesení okresního soudu neobdržel do osobní dispozice zákonným způsobem podle § 64 trestního řádu a neměl možnost se s ním seznámit, neboť byl tak silně pracovně zaneprázdněn, že si nemohl usnesení okresního soudu na poště vyzvednout a objektivně na něj mohl reagovat až později, kdy toto usnesení získal poté, co přišel nahlédnout do spisu. Krajský soud v napadeném usnesení dospěl k závěru, že doručení písemnosti proběhlo řádně, neboť v daném případě nastala fikce doručení ve smyslu § 64 odst. 2 a 4 trestního řádu a podmínky pro navrácení lhůty splněny nejsou, přičemž důvodem pro navrácení lhůty nemůže být běžné pracovní vytížení člověka, který je zaměstnán.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že řízení v posuzované věci nikdy neblokoval a doručování vydaných rozhodnutí se nevyhýbal. Naopak, jakmile se prostřednictvím výzvy k nástupu do výkonu trestu dozvěděl o tom, že mu usnesení okresního soudu bylo doručováno, začal ihned konat. Nedostatky doručování ve spojení s postupem vylučujícím vhození písemnosti do schránky podle § 64 odst. 4 a 6 trestního řádu došlo podle stěžovatele k faktické nemožnosti, aby se jakkoliv seznámil s usnesením okresního soudu. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení krajského soudu a okresního soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.12.2016 14:00 do: 13.12.2016 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1580/16
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2016, č. j. 24 Co 14/2016-244
Stručná charakteristika:  Omezení svéprávnosti, hmotněprávní opatrovník, kolizní opatrovník, právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: město Smečno
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Krajský soud v Praze usnesením zastavil řízení o odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Kladně, jímž bylo rozhodnuto tak, že se vedlejší účastnice a) jako posuzovaná neomezuje ve svéprávnosti, a současně byl změněn rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 1. 12. 1980, jímž byla podle tehdejších předpisů zcela zbavena způsobilosti k právním úkonům. Opatrovníkem posuzované [vedlejší účastnice a)] byl podle § 465 odst. 1 občanského zákoníku ponechán stěžovatel, který hájil její zájmy jako tzv. „veřejný opatrovník“, s tím, že je oprávněn a povinen zastupovat ji ve všech právních jednáních. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání. Pro účely odvolacího řízení soud s odkazem na konflikt zájmů mezi posuzovanou a stěžovatelem jako hmotněprávním opatrovníkem ustanovil posuzované pro řízení vedlejšího účastníka b) jako kolizního opatrovníka, který vzal následně odvolání jménem posuzované v plném rozsahu zpět a krajský soud napadeným usnesením odvolací řízení zastavil. V odůvodnění vyšel ze subsidiarity omezení svéprávnosti a premisy, že omezení je třeba stanovit pouze v rozsahu nezbytném k ochraně práv dané osoby. Odvolací soud zohlednil podmínky, v nichž posuzovaná v současné době žije, zvážil, zda jí bez omezení svéprávnosti reálně hrozí nějaká závažná újma, a dospěl k závěru, že není třeba omezit její svéprávnost, nýbrž postačí mírnější opatření v podobě jmenování opatrovníka.

Odvolací soud se podle stěžovatele účelově vyhnul meritornímu projednání odvolání, navíc jej fakticky vyloučil z účasti na řízení, neboť na jím podané odvolání reagoval ustanovením kolizního opatrovníka, který vzal odvolání jménem posuzované zpět, aniž by ji navštívil, shlédl či jinak kontaktoval. Stěžovatel mimoto zmínil pochybnosti o dodržení platného rozvrhu práce, neboť současně podal odvolání ve věci pěti svých opatrovanců a o všech bylo rozhodováno týmž senátem (předsedou senátu) odvolacího soudu. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení krajského soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.12.2016 10:00 do: 14.12.2016 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1524/15
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. F 138376/2002, C 24987 ze dne 20. 10. 2011, usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 57/2012-540 ze dne 14. 12. 2012 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 2517/2013-576 ze dne 12. 3. 2015
Stručná charakteristika:  Rozhodčí nález
Označení navrhovatelů:  ZVI a.s., se sídlem Holečkova 31, Praha 5, zastoupená JUDr. Petrem Vališem, advokátem, se sídlem Pplk. Sochora 4, Praha 7
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Ústavní stížností napadeným usnesením Městský soud v Praze rozhodl o vymazání obchodního podílu stěžovatelky a zároveň o zápise obchodního podílu společnosti Austin Detonator, s. r. o. ve společnosti DETEX, s. r. o. Městský soud po obsáhlém dokazování dospěl k závěru, že obchodní podíl byl vázán na samostatnou organizační složku, Divizi rozbušek, která byla předmětem prodeje části podniku, a tudíž touto smlouvou přešel na navrhovatele. Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání jak stěžovatelka, tak společnost DETEX, s. r. o. Stěžovatelka rozsudek soudu I. stupně napadla pro překážku věci rozhodnuté, neboť dle jejího názoru si toto rozhodnutí odporuje s pravomocným a vykonatelným rozhodčím nálezem Rozhodčího soudu ve Vídni ze dne 11. 2. 2004. Vrchní soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Dle odvolacího soudu zde překážka věci rozhodnuté není, jelikož předmětem rozhodčího řízení mohou být toliko majetkové spory, přičemž určení toho, kdo je společníkem společnosti, není majetkovým sporem, a proto rozhodčí nález není v této otázce pro obecný soud závazný. Stěžovatelka podala proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, které bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné, neboť Nejvyšší soud nedošel k závěru, že by napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam.

Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze, usnesení Vrchního soudu v Praze a usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že jimi byla porušena její základní práva, zejména právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá ignoraci pravomocného rozhodnutí rozhodčího soudu obecnými soudy a dále, že odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal s námitkami stěžovatelky uvedenými v jejím odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně, přičemž toto pochybení nenapravil ani soud dovolací.