Přehled jednání Ústavního soudu pro 6. týden roku 2016

29.01.2016

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.02.2016 09:00 do: 03.02.2016 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2124/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2013, č. j. 19 Co 115/2013-130, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, č. j. 33 Cdo 2871/2013-179.
Stručná charakteristika: vlastnické právo, smluvní volnost
Označení navrhovatelů:  L. K. a Ing. J. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelé v květnu 2007 uzavřeli se společností ARIPUANA a.s. Smlouvu o smlouvě budoucí, jejímž předmětem bylo uzavření budoucí kupní smlouvy na převod vlastnictví k bytové jednotce, umístěné v tehdy budovaném bytovém domě. Vedle toho mělo na základě budoucí kupní smlouvy dojít i k převodu spoluvlastnického podílu na společných částech bytového domu, odvozeného od vlastnictví bytu a spoluvlastnického podílu na nebytovém prostoru. V předmětném článku Smlouvy o smlouvě budoucí bylo stanoveno, že „tento podíl bude dán poměrem celkové podlahové plochy převáděného bytu a podílu na nebytovém prostoru k celkové ploše všech jednotek v bytovém domě E.“ Ve Smlouvě o smlouvě budoucí pak bylo zakotveno ujednání smluvních stran o smluvní pokutě pro případ zdržení s dokončením bytového domu oproti uvedenému termínu do konce roku 2008. V intencích předmětné Smlouvy o smlouvě budoucí pak stěžovatelé a společnost ARIPUANA a.s. následně v září 2009 uzavřeli „Kupní smlouvu o převodu vlastnictví jednotek a spoluvlastnických podílů k pozemkům“, na jejímž základě došlo k převodu uvedených nemovitostí (bytové jednotky a spoluvlastnických podílů ke společným částem bytového domu) za určenou kupní cenu.

V červnu roku 2010 ovšem podali stěžovatelé k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žalobu, kterou se na společnosti ARIPUANA a.s. (žalovaná) domáhali zaplacení částky 79.500 Kč s příslušenstvím, a to právě z titulu nároku ze smluvní pokuty sjednané v předmětné Smlouvě o smlouvě budoucí, neboť bytový dům byl dokončen v polovině roku 2009. Obvodní soud této žalobě vyhověl. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, v němž jednak namítala, že obvodní soud nesprávně právně posoudil oprávněnost nároku ze smluvní pokuty, jednak namítala neplatnost předmětné Smlouvy o smlouvě budoucí, která dle jejího názoru (podpořeného odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 33 Cdo 1407/2010) „spočívá v její neurčitosti pokud jde o vymezení společných částí budovy, kdy údaj, že vlastník bytové jednotky se stane spoluvlastníkem společných částí domu a pozemku podle poměru podlahové plochy jednotek k celkové ploše všech jednotek je nedostatečné, což má za následek absolutní neplatnost této smlouvy podle § 37 odst. 1 občanského zákoníku z roku 1964 a tím i ujednání o smluvní pokutě.“ Městský soud shledal odvolání žalované v ústavní stížností napadeném rozsudku důvodným, a proto napadený rozsudek obvodního soudu změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl. Městský soud za klíčovou učinil otázku platnosti předmětné Smlouvy o smlouvě budoucí, neboť její posouzení má vliv i na posouzení oprávněnosti nároku vzešlého ze smluvní pokuty, přičemž se ztotožnil s argumentací žalované ohledně její neurčitosti při vymezení spoluvlastnického podílu stěžovatelů na společných částech domu. K odvolací námitce stěžovatelů, že k tvrzené neplatnosti Smlouvy o smlouvě budoucí nemůže odvolací soud přihlížet (s ohledem na závěry judikatury Nejvyššího soudu), neboť ji žalovaná poprvé vznesla až ve svém odvolání, městský soud konstatoval, že se nejedná o případ, na který by dopadaly stěžovateli citované závěry judikatury Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelů odmítl jako nepřípustné.

Stěžovatelé především nesouhlasí s právním názorem městského soudu, obsaženém v ústavní stížností napadeném rozsudku a následně aprobovaném Nejvyšším soudem v ústavní stížností rovněž napadeném usnesení, na jehož základě byla předmětná Smlouva o smlouvě budoucí shledána neplatnou ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku z roku 1964, neboť v rozporu se zákonem č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, konkrétně v ustanovení § 6 odst. 1 vymezenými obligatorními náležitostmi smlouvy o převodu vlastnictví jednotky, obsahuje zcela obecné a neurčité stanovení spoluvlastnického podílu stěžovatelů na společných částech domu. V důsledku toho se tak i stěžovateli původně uplatněný žalobní nárok ze smluvní pokuty za prodlení s dokončením stavby domu stal nedůvodným, neboť důsledky neplatnosti předmětné Smlouvy o smlouvě budoucí se vztahují i na ujednání o smluvní pokutě. Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení rozhodnutí městského soudu a Nejvyššího soudu, neboť se domnívají, že jimi došlo k porušení ústavních principů a jejich práva na ochranu vlastnictví a práva na spravedlivý proces.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.02.2016 09:30 do: 03.02.2016 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3436/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 1. oddělení hospodářské kriminality ze dne 10. 6. 2014, č. j. ORIV-12085/TČ-2011-001491, a proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 2. 9. 2014, č. j. 3 ZN 5103/2012-82.
Stručná charakteristika: trestní řízení, právo na účinné vyšetřování
Označení navrhovatelů:  1) P. H. L., 2) H. Q. H., 3) N. V. N., 4) N. V. T., 5) L. A. H., 6) B. D. Ch., 7) N. V. T., 8) L. T. M. a další
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Ústavní stížností napadeným rozhodnutím policejního orgánu byla odložena věc podezření ze spáchání trestného činu podvodu spáchaného formou spolupachatelství, jehož se měli podezřelí dopustit tím, že jménem společnosti Affumicata, a. s. uzavřeli v období od března 2009 do května 2010 s občany Vietnamské socialistické republiky v areálu tržnice SAPA „smlouvy o vzdělání“, jež však byly stěžovateli chápány jako smlouvy pracovní, přičemž podezřelí měli takto dát poškozeným příslib výdělku za to, že budou provádět pomocné práce v lese v různých lokalitách na území České republiky, ovšem následně jim za odvedenou práci nezaplatili, čímž jim způsobili blíže neurčenou škodu a společnosti Affumicata vznikl blíže nezjištěný prospěch. Na základě vyhodnocení spisového materiálu dospěl policejní orgán k jednoznačnému závěru, že nebyla naplněna skutková podstata shora uvedeného trestného činu podvodu především z toho důvodu, že není k dispozici žádný zdroj s kompletní listinnou či digitální evidencí pracovních výkonů jednotlivých dělníků (stěžovatelů), a tudíž není ani v silách policejního orgánu posoudit, zda je nárok vietnamských dělníků na úhradu dluhu oprávněný či nikoliv, přičemž odložení věci nebrání vymáhat případnou pohledávku v občanskoprávním řízení.

Stížnost stěžovatelů proti usnesení policejního orgánu zamítlo obvodní státní zastupitelství jako nedůvodnou. V  otázce, zda by přicházelo do úvahy trestní stíhání podezřelých pro činy obchodování s lidmi, neoprávněného zaměstnávání cizinců, vydírání či nebezpečného vyhrožování dospělo k závěru, že nikoli, kdy uvedlo, že žádný z poškozených stěžovatelů neuvedl, že by byl nucen setrvávat v místě výkonu práce, že by byl nucen k nástupům do práce a že by mu bylo při snaze o odchod nebo o nenastoupení do práce vyhrožováno, nebo dokonce byl k něčemu fyzicky donucován (stejně tak dle státního zastupitelství stěžovatelé ve výpovědích uvedli, že jim nebylo bráněno v přesunech mezi místy výkonu práce a z jejich výpovědí ani nevyplynulo, že by museli pracovat v nepřiměřených podmínkách). K trestnému činu podvodu pak státní zastupitelství uvedlo, že nelze učinit závěr, že dotčená společnost podezřelých již byla účetně v minusu, neschopná dostát svým závazkům, a přesto najímala nové pracovníky, které nebyla schopna zaplatit, a že by tak vědomě slibovala nesplnitelné, kdy se navíc nepodařilo zjistit, jaké finanční částky měly být dělníkům vyplaceny celkem a ani kolik jim bylo vyplaceno formou záloh.

Uvedená rozhodnutí dle stěžovatelů porušila jejich právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod a právo na ochranu vlastnictví zaručené čl. 11 Listiny. Rovněž tak dle stěžovatelů došlo k porušení práva na rovnost v důstojnosti i v právech dle čl. 1 věty prvé Listiny, práva na ochranu osobní svobody dle čl. 8 odst. 1 Listiny, práva nebýt podroben nuceným pracím dle čl. 9 odst. 1 Listiny, práva zachovávat lidskou důstojnost dle čl. 10 odst. 1 Listiny a práva zaměstnanců na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky dle čl. 28 Listiny.