Přehled jednání Ústavního soudu pro 8. týden roku 2015

13.02.2015

V tomto týdnu je nařízeno pět veřejných vyhlášení.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.02.2015 14:30 do: 17.02.2015 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2183/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2013 č. j. 30 Cdo 1663/2012-35, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2012 č. j. 13 Co 588/2011-26 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 9. 2011 č. j. 22 C 21/2011-16
Stručná charakteristika:  náhrada nemateriální újmy
Označení navrhovatelů:  M. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl dne 30. 8. 1983 vzat do vyšetřovací vazby, kde byl zadržován až do 28. 7. 1987. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 4. 1998 byl zproštěn obžaloby. Usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 1. 9. 2010 byla vyslovena stěžovatelova účast na rehabilitaci podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci. Dne 29. 9. 2010 stěžovatel požádal Ministerstvo spravedlnosti o dodatečné odškodnění a zadostiučinění. Tomu ministerstvo částečně vyhovělo, odmítlo však vyplatit náhradu nemateriální újmy. Stěžovatel se proto obrátil na soud. Nalézací soud žalobu zamítl, neboť stěžovatelův nárok neměl oporu v právním předpise a na případ nebylo lze ani přímo aplikovat čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil, dovolání Nejvyšší soud odmítl.

Stěžovatel proto podal ústavní stížnost, podle níž sporná otázka spočívá v tom, zda osoba nevinně vězněná přede dnem 18. 3. 1992 má nárok na náhradu nemateriální újmy a odkázal v ní mj. na právní věty obsažené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 500/13 ze dne 5. 11. 2013. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi byla porušena práva garantovaná čl. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 5 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a  také čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.02.2015 15:00 do: 17.02.2015 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3673/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2014 č. j. 67 A 13/2014-113, rozhodnutí ministra vnitra ze dne 8. 12. 2014, o vyhlášení opakovaných voleb do Zastupitelstva obce Brno-sever, oznámené sdělením č. 289/2014 Sb.
Stručná charakteristika:  řízení o návrhu na neplatnost voleb do Zastupitelstva městské části Brno-sever, konaných ve dnech 10. a 11. října 2014; právo na přístup k voleným funkcím; právo územních samosprávných celků na výkon samosprávy
Označení navrhovatelů:  Ing. Rostislav Hakl Statutární město Brno, městská část Brno-sever
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V ústavní stížnosti Ing. Rostislava Hakla a ve společné ústavní stížnosti Statutárního města Brna, městské části Brno-sever a Rady městské části Brno-sever stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně vydané v řízení o návrhu na neplatnost voleb do Zastupitelstva městské části Brno-sever konaných ve dnech 10. a 11. října 2014. Stěžovatel Ing. Rostislav Hakl tvrdí, že zneplatnění voleb do zastupitelstva městské části bylo svévolné a protizákonné a ve svém důsledku porušilo jeho základní právo na přístup k voleným a jiným veřejným funkcím, stěžovatel Statutárního město Brno, městská část Brno-sever tvrdí, že Krajský soud v Brně porušil jeho základní právo na výkon práva na samosprávu svobodně zvoleným zastupitelstvem, zaručené článkem 101 odst. 1 Ústavy České republiky ve spojení s čl. 100 odst. 1 a čl. 8 Ústavy, čímž rovněž porušil zákaz nezákonného státního zásahu do činnosti   územního samosprávného celku, zakotvený v článku 101 odst. 4 Ústavy. Podle přesvědčení stěžovatelů krajský soud aplikoval judikaturu Ústavního soudu, zejména nález sp. zn. Pl. ÚS 57/10 ve věci voleb do zastupitelstva města Krupka, nepřípadně, nesprávně a způsobem narušujícím ústavní práva. Stěžovatelé mj. uvedli, že krajský soud měl zvažovat možnost nápravy zjištěných volebních vad, aniž by rozhodl o neplatnosti voleb, např. formou přepočtu hlasů a změnou výsledků hlasování bez započítání problémových hlasů, resp. jejich určité části. Pokud tak neučinil, narušil soutěž politických a jiných volebních stran a požadavek na konání voleb v pravidelných termínech.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.02.2015 15:00 do: 17.02.2015 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 536/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2013 č. j. 28 Cdo 3398/2013-193 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2013 č. j. 24 Co 161/2012-140
Stručná charakteristika:  žaloba na určení vlastnictví
Označení navrhovatelů:  hlavní město Praha, se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Ministerstvo zemědělství – Pozemkový úřad Praha rozhodlo, že oprávněné fyzické osoby jsou vlastníky předmětných nemovitostí na základě ustanovení § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě, neboť kupní smlouva, kterou byly pozemky v lednu 1972 vykoupeny, byla uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Stěžovatelka se žalobou domáhala nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu a určení opaku, tj. že tyto fyzické osoby nejsou vlastníky předmětných nemovitostí. Tvrdila, že k  vydání nemovitostí nebyl dán zákonný důvod, protože jde o pozemky, které lze považovat za zastavěné ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, neboť bezprostředně souvisí se stavbou Základní školy Ke Kateřinkám a Mateřské školy Modletická v sídlišti Praha – Jižní Město a jsou nezbytné k jejich provozu. Obvodní soud pro Prahu 4 žalobu zamítl a k překážce zastavěnosti pozemků uvedl, že nebylo prokázáno, že by pozemky byly nezbytně nutné k provozu okolních staveb, naopak bylo učiněno nesporným, že na předmětných pozemcích je veřejná zeleň. Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, dovolání stěžovatelky následně Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné. 

Stěžovatelka nesouhlasí s právním závěrem Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze o naplnění restitučního titulu podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě a tvrdila, že smlouva, kterou došlo k vykoupení předmětných pozemků za částku 0,40 Kčs/m2 byla v souladu s  ustanovením § 15 tehdy platné vyhlášky Českého cenového úřadu a Ministerstva financí České socialistické republiky č. 43/1969 Sb., o cenách staveb v osobním vlastnictví a o náhradách při vyvlastnění nemovitostí. Upozornila, že šlo o nezastavěné pozemky, které se nacházely v extravilánu obce Chodov a že uvedená cena byla cenou maximální. Za tutéž cenu byly ostatně vykupovány všechny pozemky určené pro výstavbu sídliště Jižní Město a ostatních sídlišť na území hlavního města Prahy, a proto nelze mít za to, že původní vlastníci předmětných nemovitostí byli znevýhodněni ve srovnání s ostatními převodci nemovitostí. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno právo na ochranu vlastnictví a právo na spravedlivý proces.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.02.2015 15:30 do: 17.02.2015 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1589/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2013 č. j. ICdo 16/2012-94 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 2011 č. j. 101 VSPH 134/2011-71
Stručná charakteristika:  zákonný soudce
Označení navrhovatelů:  Mgr. P. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel (v řízení před obecnými soudy žalobce) se návrhem podaným u Městského soudu v Praze domáhal proti žalované insolvenční správkyni dlužníka Vojenské stavby - státní podnik v likvidaci určení pravosti pohledávky ve výši 12.081.250,50 Kč přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka. Rozsudkem Městského soudu v Praze byla žaloba zamítnuta. Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek Městského soudu v Praze potvrdil. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel dne 3. 2. 2012 dovolání, které bylo ústavní stížností napadeným usnesením dovolacího soudu odmítnuto jako nepřípustné, neboť neshledal, že by otázky předestřené stěžovatelem byly otázkami zásadního právního významu.

Dovolací soud dle názoru stěžovatele rozhodoval v jiném senátu, než byl podle rozvrhu práce příslušný, jednak podle něj dovolací soud dospěl k právnímu názoru odlišnému od právního názoru již vyjádřeného v předchozí judikatuře dovolacího soudu, o kterou se opírala argumentace stěžovatele, přičemž v případě, že dojde ke kolizi mezi právními názory na obdobnou problematiku, je povinností rozhodujícího senátu zastávajícího odlišný právní názor, než byl vysloven v předchozích rozhodnutích dovolacího soudu, řízení přerušit a věc předložit velkému senátu kolegia Nejvyššího soudu. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze a usnesení Nejvyššího soudu, neboť se domnívá, že zejména rozhodnutím dovolacího soudu bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na zákonného soudce a právo na spravedlivý proces.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.02.2015 16:00 do: 17.02.2015 16:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3694/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2013, č. j. 3 Ads 114/2012-36.
Stručná charakteristika:  doručování ve správním řízení, včasnost správní žaloby
Označení navrhovatelů:  MUDr. J. P.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Usnesením Krajského soudu v Ostravě byla jako opožděná odmítnuta správní žaloba žalobce (stěžovatele) směřující proti rozhodnutí Čestné rady žalované České lékařské komory ze dne 12. listopadu 2010, jímž bylo stěžovateli uloženo disciplinární opatření - vyloučení z České lékařské komory. Důvodem tohoto rozhodnutí ČLK byla skutečnost, že se stěžovatel provinil proti své povinnosti vykonávat lékařské povolání odborně, v souladu s etikou a způsobem stanoveným zákony, stavovskými předpisy a závaznými stanovisky ČLK tím, že v období let 2005-2009 úmyslně vykazoval a účtoval zdravotním pojišťovnám výkony údajně provedené celkem třem pacientům, které však ve skutečnosti provedeny nebyly. Usnesení krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností, která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu zamítnuta. Usnesením Krajského soudu v Ostravě byla jako opožděná odmítnuta správní žaloba žalobce (stěžovatele) směřující proti rozhodnutí Čestné rady žalované České lékařské komory ze dne 12. listopadu 2010, jímž bylo stěžovateli uloženo disciplinární opatření - vyloučení z České lékařské komory. Důvodem tohoto rozhodnutí ČLK byla skutečnost, že se stěžovatel provinil proti své povinnosti vykonávat lékařské povolání odborně, v souladu s etikou a způsobem stanoveným zákony, stavovskými předpisy a závaznými stanovisky ČLK tím, že v období let 2005-2009 úmyslně vykazoval a účtoval zdravotním pojišťovnám výkony údajně provedené celkem třem pacientům, které však ve skutečnosti provedeny nebyly. Usnesení krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností, která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu zamítnuta.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že Česká lékařská komora při doručování rozhodnutí o vyloučení stěžovatele z ČLK postupovala podle svého disciplinárního řádu, nikoliv podle správního řádu. Stěžovatel ve správní žalobě primárně napadal právě skutečnost, že rozhodnutí ČLK mu nebylo řádně doručeno, ohradil se proti aplikaci disciplinárního řádu ČLK a domáhal se aplikace správního řádu. Nejvyšší správní soud tak dle stěžovatele správně konstatoval, že disciplinární řád nebylo možno použít, nýbrž bylo nutno postupovat podle správního řádu, tento závěr však Nejvyšší správní soud vztáhl pouze k otázce, podle kterého předpisu (správního řádu či disciplinárního řádu ČLK) se mají počítat lhůty, po jejichž uplynutí nastane fikce doručení. Nejvyšší správní soud však již nevzal v úvahu, že aplikace správního řádu vede ještě k dalším požadavkům na doručování, než je pouze určení běhu lhůty, po níž nastane fikce doručení. Stěžovatel se domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.