Přehled ústních jednání pro 12. týden roku 2012

16.03.2012

V tomto týdnu se koná 8 jednání.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
19. 3. 2012 9:30
- 19. 3. 2012 10:00
Sp. zn.: I. ÚS 823/11
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: M. M., zastoupený Mgr. Danielem Tetzelim, advokátem se sídlem Vápencová 569/13, 147 00 Praha 4
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ČR

ze dne 25. 11. 2010 č.j. 32 Cdo 3413/2009-201, rozsudku Vrchního soudu v

Praze ze dne 24. 3. 2009 č.j. 3 Cmo 355/2008-172 a rozsudku Krajského

soudu v Praze ze dne 26. 5. 2008 č.j. 45 Cm 112/2007-130
(svoboda projevu)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Paní

K.B. podala v roce 2007 na stěžovatele žalobu o omluvu a o zaplacení

částky 500.000,- Kč, protože měla za to, že ji stěžovatel svým mediálním

výrokem poškodil, když ve sporném vyjádření zpochybnil její

profesionální schopnosti. Krajský soud žalobě vyhověl jen částečně a

přiznal žalobkyni právo na omluvu, avšak nikoliv požadovanou kompenzaci.

Podle Krajského soudu se nejednalo o zásah takové intenzity, který by

žalobkyni výrazně poškodil, či pro ni znamenal nějakou finanční újmu,

kterou by bylo nutné odčinit peněžní částkou; soud však připustil, že

stěžovatel měl vzhledem k žalobkyni postavení soutěžitele (působili

v témže oboru činnosti, byť v jiných rolích). Odvolací soud toto

rozhodnutí potvrdil a nepřisvědčil námitkám stěžovatele, jež toto

odvolání podal, že se nejednalo o jednání v rámci hospodářské soutěže.

Nejvyšší soud následně jeho dovolání zamítl jako  nepřípustné.

Stěžovatel shledává, že napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo

porušeno jeho právo na svobodu projevu.

 

 

I. senát - konference
19. 3. 2012 10:30
- 19. 3. 2012 11:00
Sp. zn.: I. ÚS 1586/09
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: M. V., zastoupený JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská 60, Praha 2
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2009, č.j. 30 Cdo 2311/2007 - 139, proti

rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2006, č.j. 1 Co 233/2006 -

118, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2006, č.j. 34 C

32/2005 - 93
(ochrana osobnosti a svoboda projevu)
I. poschodí, senátní místnost č. 152
 

Stěžovatel

napadá rozhodnutí uvedených soudů, protože se domnívá, že jimi porušeno

jeho právo na zachování osobní cti, dobré pověsti, na ochranu jména,

jak vyplývá z článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dále

bylo porušeno podle stěžovatele právo na ochranu před neoprávněným

zasahováním do soukromého a rodinného života, které zaručuje článek 10

odst. 2 Listiny, stejně jako právo zaručené článkem 8 odst. 1 Úmluvy o

ochraně lidských práv a základních svobod. Skutková podstata původního

sporu spočívá ve skutečnosti, že vydavatel periodika Aha! zveřejnil

článek dotýkající se stěžovatele, který byl nepravdivý a hrubě zasáhl do

práv stěžovatele na ochranu osobnosti. Tento fakt konstatoval Městský

soud v Praze a uložil vydavateli zaplatit stěžovateli částku 50.000,- Kč

do tří dnů. Stěžovatel požadoval jako odškodnění pětimilionovou částku.

Odvolací Vrchní soud v Praze považoval za adekvátní částku 200.000

korun.  Stěžovatel uvádí, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze

neobsahuje žádný právní rozbor ani právní hodnocení náhrady nemajetkové

újmy, která stěžovateli vznikla.

 

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
19. 3. 2012 15:30
- 19. 3. 2012 16:00
Sp. zn.: IV. ÚS 2319/11
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková

Navrhovatelé: P. M., zastoupen JUDr. MUDr. Romanem Žďárkem, Ph.D., MBA,

advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 5, Kotlářka 1259/1
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti rozsudku Okresního

soudu v Kladně č. j. 110 EC 228/2010-158 ze dne 27. května 2011
(právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst.1 Lisitny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se domáhá zrušení citovaného rozhodnutí. Okresní soud v Kladně, který

mu uložil rozsudkem zaplatit pohledávku společnosti UPC a úrok

z prodlení. Stěžovatel jako žalovaný namítal, že nikdy žádné všeobecné

obchodní podmínky od společnosti UPC neobdržel, že příslušná smlouva

nebyla řádně oběma stranami podepsána, a že požadovaná výše smluvní

pokuty a úroku z prodlení je v rozporu s dobrými mravy. Stěžovatel

uvádí, že není jasné, z čeho soud dovodil obsah smluvního ujednání,

protože v odůvodnění napadeného rozsudku to není uvedeno, stejně jako

není uvedeno, z jakého důkazu soud vycházel. Stěžovatel je přesvědčen,

že soud se při svém rozhodování dostatečně nezabýval všemi tvrzeními a

námitkami stěžovatele a jeho rozhodnutí není dostatečně odůvodněno.

Z toho důvodu se domnívá, že bylo porušeno základní práv stěžovatele na

spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod

a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
20. 3. 2012 9:30
- 20. 3. 2012 10:00
Sp. zn.: II. ÚS 3765/11
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: G. G., zastoupená Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem, se sídlem Pouchovská 1255/109B, Hradec Králové
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výrokům I., II. a IV.

usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2009 sp. zn. 21

Co 155/2009 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011 sp. zn. 20

Cdo 3898/2009
I. poschodí, senátní místnost č. 152



Stěžovatelka

se domáhá zrušení uvedených rozhodnutí soudů s tvrzením, že jimi byla

porušena její základní práva garantovaná v čl. 4 odst. 4 a čl. 36 a

násl. Listiny základních práv a svobod a v čl. 96 odst. 1 Ústavy České

republiky. Dle názoru stěžovatelky bylo v řízení nepochybně znaleckými

posudky prokázáno, že ve vztahu nezletilého k otci došlo k odcizení již v

důsledku prvních kontaktů syna s otcem, které byly nepravidelné, méně

časté a kromě toho došlo k odcizení i v důsledku nevhodné náplně jejich

setkání. Nezletilý byl podle stěžovatelky zklamán nezájmem otce o něho a

z toho důvodu se také zřejmě syn zařadil do nové rodiny, do které chtěl

a chce bezvýhradně patřit. Stěžovatelka je přesvědčena o tom, že po

doporučení znalců a po jejich upozornění nemohla syna násilným tlakem

nutit ke stykům s otcem. V postupu krajského soudu stěžovatelka shledává

zaujatost, neobjektivní posouzení a poškození jejích práv a rovného

postavení před soudem neboť odvolací soud jí přes všechny prokázané

skutečnosti uložil pokutu ve výši 20.000,- Kč. Stěžovatelka pečuje o tři

nezletilé děti a nemá žádný příjem ani majetek. Podle předmanželské

smlouvy nemá nárok ani na příjmy z manželova podnikání, které nepatří do

společného jmění manželů. Odvolací soud tyto skutečnosti podle

stěžovatelky nezjišťoval a nehodnotil a bez jakýchkoliv v řízení

provedených důkazů neshledal u stěžovatelky ani předpoklady pro

osvobození od placení soudních poplatků a bez důkazu dovodil, že

majetkové poměry rodiny jsou na vysoké úrovni, a proto jí uložil

nahradit náklady řízení státu v částce 43.982,- Kč.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
20. 3. 2012 11:00
- 20. 3. 2012 11:30
Sp. zn.: I. ÚS 529/09
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: Z. K., zastoupený JUDr. Josefem Vrabcem, advokátem, se sídlem Jiráskova 378, Dobřichovice
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze

dne 22. 10. 2008 č. j. 25 Cdo 1384/2006-151, rozsudku Městského soudu v

Praze ze dne 7. 12. 2005 č. j. 39 Co 242/2005-130 a rozsudku Obvodního

soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 1. 2005 č. j. 10 C 164/2001-105
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovateli

se v roce 1999 nabízela možnost na základě inzerátu v novinách zakoupit

nemovitost. Řádné sepsání kupní smlouvy nechal z důvodu právní jistoty

takovéhoto aktu zabezpečit formou notářského zápisu. Notář akceptoval

při podpisu kupní smlouvy podvrženou plnou moc a vydal podle stěžovatele

peníze z notářské úschovy podvodníkovi.  Před obecnými soudy se

stěžovatel snažil prokazovat, že notář ve věci nesprávně úředně

postupoval. Obvodní soudu pro Prahu 2 rozsudkem stěžovateli vyhověl, ale

následná rozhodnutí již jeho žalobu zamítaly. Odvolací soud neshledal,

že by byl naplněn základní předpoklad odpovědnosti státu za škodu, tedy

nesprávný úřední postup notáře. Dle stěžovatele nelze považovat za

správný úřední postup fakt, že notář dostatečně neověřil předloženou

plnou moc, která se ukázala jako padělaná, neboť k ověření pravosti a

platnosti předložené plné moci má notář na rozdíl od jiných subjektů

odborné předpoklady a možnosti, např. ověřit si udělení plné moci

vystavovatelem včetně zjištění okolností ověřování podpisů.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
20. 3. 2012 14:00
- 20. 3. 2012 14:30
Sp. zn.: II. ÚS 431/11
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: V. H.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího

správního soudu ze dne 16. 11. 2010 sp. zn. 5 Afs 18/2010 a rozsudku

Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 10. 2009 sp. zn. 30 Ca 124/2008
(právo na spravedlivý proces - daňová kontrola)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

v ústavní stížnosti namítá porušení základního práva na soudní ochranu

garantovaného čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

Domnívá se, že k zásahu do jeho základních práv a svobod došlo kvůli

tomu, že správní orgán porušil povinnost doručit mu zprávu o kontrole a

tím mu bylo odňato právo bránit se proti závěrům této zprávy a vznášet

proti ní námitky. Stěžovatel nemohl vznést námitku nezákonnosti daňové

kontroly z důvodu absence sdělení jejího důvodu ve lhůtě určené pro

podání správní žaloby. Stěžovatel je přesvědčen, že obecné soudy byly

povinny přezkoumat napadené rozhodnutí z úřední povinnosti, protože

stěžovatel je přesvědčen, že skutečnost, že daňová kontrola probíhala

v jeho případě nezákonným způsobem, je jednoznačně patrná ze spisu,

který měly obecné soudy k dispozici. Daňová kontrola byla u stěžovatele

zahájena k prověření daňového základu a daně za předmětná zdaňovací

období ve smyslu ust. 16 zákona o správě daní a poplatků a tento

protokol nebyl odůvodněn.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
21. 3. 2012 9:00
- 21. 3. 2012 9:15
Sp. zn.: II. ÚS 426/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: O. Š., zastoupený JUDr. Janem Kocinou, advokátem, se slídlem AK v Plzni
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 56 Co 434/2009-50 ze dne 21. listopadu 2009
(Náhrada škody za trestní řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se domáhá zrušení označeného rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho

žaloba o náhradu škody způsobené při výkonu státní moci. Je toho názoru,

že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho základní práva podle čl. 36

odst. 1 a 3 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel byl stíhán pro trestné činy ublížení na zdraví podle § 222

odst. 1 trestního zákona, a výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního

zákona. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město byl obžaloby zproštěn,

neboť nebylo prokázáno, že by spáchal skutek uvedený v obžalobě. V

důsledku toho požadoval po vedlejší účastnici řízení náhradu škody

spočívající v úhradě nákladů obhajoby. Ta jeho nárok odmítla s tím, že

nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Rozsudkem

soudu prvního stupně bylo jeho žalobě zcela vyhověno, ale v důsledku

odvolání vedlejší účastnice řízení byl odvolacím soudem změněn rozsudek

soudu prvního stupně tak, že žaloba byla zamítnuta. Stěžovatel v ústavní

stížnosti namítá, že hodnocení neoprávněnosti nároku na náhradu škody

vůči státu v případě, že osoba, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání,

a která byla následně obžaloby zproštěna, nepodala stížnost proti

usnesení o zahájení trestního stíhání, je ryze formální. Stěžejním

kritériem pro posuzování odpovědnosti státu za škodu by měl být podle

stěžovatele výsledek trestního řízení a důvody, pro které bylo trestní

řízení zastaveno, nikoliv pouze striktní hodnocení využití či nevyužití

opravného prostředku.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
21. 3. 2012 9:45
- 21. 3. 2012 10:00
Sp. zn.: III. ÚS 1330/11
Soudce zpravodaj: Vladimír Kůrka
Navrhovatelé: Š. Ch.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v

Brně ze dne 23. 2. 2011 č. j. 5 To 62/2011-141 a proti usnesení

Městského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2011 č. j. 3 T 62/2008-129
(obnova v trestním říze - znalecké dokazování - spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka

navrhuje, aby Ústavní soud zrušil označená usnesení, kterými bylo

zamítnuto povolení k obnově řízení, čímž podle stěžovatelky byla

porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 2 a čl. 36

odst. 1 Listiny základních práv a svobod V původním řízení byla

stěžovatelka trestním příkazem Městského soudu v Brně uznána vinnou

trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §

180d tr. zákona a za tento trestný čin a sbíhající se obdobný trestný

čin z jiného trestního příkazu téhož soudu byla odsouzena k souhrnnému

trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců podmíněně s odložením na

zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců, a k trestu zákazu řízení

motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou let.  Městský soud v Brně

poté usnesením rozhodl o přeměně původně podmíněně odloženého trestu

odnětí svobody a zařadil stěžovatelku do věznice s dozorem. Krajský soud

v Brně usnesením stížnost proti tomuto rozhodnutí podle § 148 odst. 1

písm. c) tr. řádu  zamítl jako nedůvodnou. Stěžovatelka obecným soudům

vytýká, že nevěnovaly adekvátní pozornost argumentu, podle nějž

v původním řízení nebyla známa její závažná duševní choroba, a poukazuje

na zprávu Psychiatrické léčebny v Brně, podle které trpí paranoidní

schizofrenií.