Přehled ústních jednání pro 16. týden roku 2011

15.04.2011

V tomto týdnu se koná 5 jednání.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
19. 4. 2011 15:30
- 19. 4. 2011 16:00
Sp. zn.: I. ÚS 3481/10
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: J.N., zastoupený Mgr. Lubošem Komůrkou, advokátem, se sídlem Benešova 8, Jihlava
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v

Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 7. 10. 2010 sp. zn. 54 Co 499/2010 a

rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. 2. 2010 sp. zn. 5 C

114/2006
(určení vlastnického práva)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

navrhuje zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, a

Okresního soudu v Jihlavě. Stěžovatel je přesvědčen, že mu náleží

pohledávka v rámci transformace zemědělského družstva, o které nebylo

dosud rozhodnuto proto, že v řízeních, v nichž se domáhá přiznání této

pohledávky, obecné soudy podle názoru stěžovatele nesprávným způsobem

rozhodovaly a stěžovatelovy žaloby zamítaly. V posuzované věci podle

stěžovatele obecné soudy odmítly respektovat existenci takové

pohledávky, protože bylo v řadě jiných řízení prokázáno, že žalovaný

tzv. restituční rezervy zcela nevyčerpal. Pokud dochází k účelovému

převodu majetku osob původně určených k transformaci, je dán dle

stěžovatele zřejmý naléhavý právní zájem osoby oprávněné z transformace

na určení neplatnosti takových úkonů. Stěžovatel rovněž dokládá, že

s obdobnou pohledávkou vůči transformujícím se subjektům bylo uvažováno i

v jiných sporech.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
20. 4. 2011 9:00
- 20. 4. 2011 9:15
Sp. zn.: II. ÚS 2793/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: MUDr. M. R., zastoupený Mgr. Veronikou Urbánkovou, advokátkou, se sídlem v Brně
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2010, č. j. 25 Cdo 1285/2008-183
(Výzva k odstranění vad dovolání a absence poučení o následcích jejího nesplnění.)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Ústavní

stížností se stěžovatel domáhá zrušení označeného rozhodnutí, kterým

bylo odmítnuto jeho dovolání směřující proti rozsudku Krajského soudu

v Brně a rozsudku Městského soudu v Brně ve spojení s doplňujícím

usnesením. Stěžovatel tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva

zakotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1

Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

 

Stěžovatel

u obecných soudů žaloval vedlejšího účastníka a státní podnik

v likvidaci SLATINA o náhradu škody v celkové výši 1.534.458 Kč

s příslušenstvím. Uvedeným rozsudkem Městského soudu v Brně bylo

rozhodnuto tak, že nárok žalobce vůči vedlejšímu účastníku a druhému

žalovanému není dán. Doplňujícím usnesením bylo rozhodnuto o náhradě

nákladů řízení. Rozsudkem Krajského soudu v Brně byl rozsudek soudu

prvního stupně změněn ve výroku ve věci samé tak, že žaloba byla

zamítnuta, ve výroku o náhradě nákladů řízení byl potvrzen a bylo

rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti těmto rozsudkům

podal stěžovatel - nezastoupen advokátem - blanketní dovolání, které

v záhlaví označeným usnesením Nejvyšší soud poté, co bylo

prostřednictvím advokáta doplněno, odmítl jako opožděně podané.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
20. 4. 2011 9:30
- 20. 4. 2011 10:00
Sp. zn.: II. ÚS 1222/10
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: E. K.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v

Brně ze dne 5. 1. 2010 sp. zn. 20 Co 129/2009 a usnesení Městského soudu

v Brně ze dne 29. 9. 2008 sp. zn. 69 Nc 3986/2007
(právo na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

podala ústavní stížnost proti usnesení obecných soudů o náhradě nákladů

exekuce ve výši 4.165 Kč. Podle rozhodnutí je stěžovatelka povinna

zaplatit soudnímu exekutorovi uvedené náklady, což je podle stěžovatelky

porušení jejích základních práv a svobod zakotvených v Listině

základních práv a svobod, konkrétně práva na majetek zakotveného v čl.

11 odst. 1 Listiny a práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36

odst. 1 Listiny. Soud přiznal stěžovatelce nárok na doplacení finanční

částky, kterou jí dlužil zaměstnavatel z titulu jejich pracovněprávního

poměru. S ohledem na skutečnost, že zaměstnavatel svoji povinnost

dobrovolně nesplnil, domáhala se stěžovatelka uspokojení své vykonatelné

pohledávky výkonem rozhodnutí, a to v řízení vedeném u Městského soudu v

Brně. V tomto řízení však docházelo k prodlevám a nebylo ničeho

vymoženo, takže stěžovatelka vymáhala dluh na povinném soudní exekucí.

Pro nemajetnost povinného byla následně exekuce zastavena a stěžovatelce

byla tímtéž usnesením ve výroku II. uložena povinnost zaplatit soudnímu

exekutorovi náklady exekuce ve výši 4.165 Kč.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
21. 4. 2011 15:30
- 21. 4. 2011 15:40
Sp. zn.: I. ÚS 1109/08
Soudce zpravodaj: František Duchoň

Navrhovatelé: Ing. M. Š., V. Š., D. Š., všichni zast. JUDr. Rudolfem

Kratěnou, advokátem se sídlem Praha 4, Podolské nábřeží 9/28
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost stěžovatelů Ing. M. Š., V. Š. a D.

Š., zastoupených JUDr. Rudolfem Kratěnou, advokátem se sídlem Praha 4,

Podolské nábřeží 9/28, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7.

9. 2005, čj. 13 Co 191/2005 - 80, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne

26. 2. 2008, čj. 25 Cdo 290/2006 - 100
(Náhrada škody za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11odst. 4 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Rozsudkem

Obvodního soudu pro Prahu 1 byla zamítnuta žaloba stěžovatelů, jako

vlastníků bytů, podaná proti žalované České republice – Ministerstvu

financí na zaplacení částky 3,179.317,20 Kč, jako náhrady škody, která

jim v minulosti vznikla tím, že stát nerespektoval nálezy Ústavního

soudu ve věci deregulace nájemného. Z nálezů Ústavního soudu je patrno,

že regulace nájemného neodporuje ústavnímu pořádku ČR, Ústavní soud

shledal pochybení pouze ve způsobu, jakým stát tuto regulaci realizoval.

K odvolání stěžovatelů Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu

potvrdil. Konstatoval, že ve skutečnosti, že se zákonodárnému sboru

nepodařilo přijmout zákonné řešení regulace nájemného k bytům, nelze

spatřovat nesprávný úřední postup státu. Stěžovatelé navrhují zrušení

uvedených soudních rozhodnutí, jimiž byla, podle jejich přesvědčení,

porušena jejich základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 3 Listiny

základních práv a svobod. Jednalo se o rozhodnutí vydaná ve věci jejich

žaloby vůči státu na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem

ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny. Škoda měla vzniknout v důsledku

nesprávného úředního postupu státu zastoupeného Ministerstvem financí

ČR. Podle názoru stěžovatelů se nesprávného úředního postupu dopustil

zákonodárný sbor, protože do 31. 12. 2001 nevydal právní předpis, který

by odstranil dosavadní protiústavní úpravu regulovaného nájemného.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
21. 4. 2011 15:45
- 21. 4. 2011 16:00
Sp. zn.: I. ÚS 2061/08
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: E. R., zastoupený JUDr. Jiřím Bednářem, advokátem se sídlem Praha 2, Mikovcova 7
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro

Prahu 8 ze dne 15. 11. 2004, čj. 8 C 136/2000 - 253, rozsudku Městského

soudu v Praze ze dne 13. 9. 2005, čj. 30 Co 175/2005 - 282, a usnesení

Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2008, čj. 33 Odo 264/2006 - 330
(Interpretace právních úkonů čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelova

žaloba o zaplacení částky 2,478.000,- Kč, včetně poplatku z prodlení,

byla zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8. Oba účastníci

sporu byli dlouholetí přátelé a podepsali spolu listinu nazvanou

„smlouva o půjčce“, kde je uvedena výše dlužné částky, dohodnut způsob

její úhrady i případného zajištění. K zamítnutí žaloby došlo

v podstatě proto, že se stěžovateli nepodařilo prokázat, že by

žalovanému žalovanou částku předal a že mu ji tedy žalovaný dluží. Soudy

podle stěžovatele místo toho, aby stěžovatele jako věřitele ochránily,

chránily dlužníka. Zaměřily se podle něj pouze na šablonu, tj. na otázku

vyhodnocení listiny tj. zda jde o smlouvu o půjčce nebo o uznání dluhu.

Podle stěžovatele je v této souvislosti důležité, že žalovaný listinu

podepsal a svůj podpis uznal za pravý. Tím fakticky potvrdil existenci

zmíněné půjčky. Obecné soudy všech tří stupňů posuzovaly věc pouze

schematicky, aniž by uvážily, že by nikdo nepodepsal listinu nazvanou

„smlouva o půjčce“ na vysoký obnos peněz, pokud by tyto peníze již

neměl. Tvrzení žalovaného, že listinu podepsal proto, že to stěžovatel

chtěl, je podle stěžovatele pouze jeho výmluva a logický nesmysl.

Stěžovatel je přesvědčen, že uvedeným postupem bylo porušeno jeho

základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
21. 4. 2011 16:10
- 21. 4. 2011 16:40
Sp. zn.: I. ÚS 1126/09
Soudce zpravodaj: František Duchoň

Navrhovatelé: Česká advokátní komora, se sídlem Praha 1, Národní tř.

16, zast. JUDr. Ladislavem Krymem, advokátem se sídlem Praha 1, Národní

tř. 43
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 3 To 91/2008
(Pokuta uložená České advokátní komoře čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

navrhuje zrušení označeného usnesení, kterým Vrchní soud v Praze zrušil

usnesení Městského soudu v Praze a sám stěžovatelce uložil, podle § 66

odst. 1 TrŘ, pořádkovou pokutu ve výši 30.000,- Kč. Usnesením Městského

soudu v Praze byla uložena, podle § 66 odst. 1 TrŘ, předsedovi České

advokátní komory, JUDr. Vladimíru Jirouskovi, pořádková pokuta ve výši

30.000,- Kč. Vrchní soud v Praze, na základě stížnosti JUDr. V.

Jirouska, usnesení soudu prvního stupně zrušil a znovu rozhodl tak, že

se pořádková pokuta ve výši 30.000,- Kč ukládá České advokátní

komoře, což odůvodnil tím, že výzvu soudu neuposlechla ČAK, jako

právnická osoba, proto nebylo na místě ukládat pokutu jejímu předsedovi.

 

Stěžovatelka

poukazuje na skutečnost, že řízení o pořádkové pokutě je řízením

zvláštního druhu, neboť je způsobilé postihnout i jiné osoby, než jsou

účastníci trestního řízení. Pokud Vrchní soud v Praze dospěl k závěru,

že určitá konkrétní osoba nemůže být příjemcem sankce, měl podle

stěžovatelky rozhodnutí soudu prvního stupně pouze zrušit. Nebyl podle

stěžovatelky oprávněn sám uložit pořádkovou pokutu jiné osobě, která

dosud účastníkem řízení o uložení pokuty nebyla a tímto postupem jí

odepřel možnost účasti v řízení v prvním stupni a možnost podání

opravného prostředku.