Přehled ústních jednání pro 16. týden roku 2012

13.04.2012

V tomto týdnu se koná 6 jednání.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
18. 4. 2012 8:30
- 18. 4. 2012 9:00
Sp. zn.: I. ÚS 3065/11
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: O. K., zast advokátkou Mgr. Annoou Jirotkovou, Mánesova Praha 2
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.6.2011, sp.zn. 13 Co 348/2008
(právo na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se domáhá zrušení označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým

bylo rozhodnuto tak, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 se ruší a

řízení se zastavuje. Stěžovateli byla uložena povinnost nahradit

žalobcům náklady řízení. Stěžovatel tvrdí, že postupem obecného soudu

bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, garantované čl. 6 odst. 1

Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1

Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel byl v pozici žalovaného,

kdy proti němu byla podána žaloba na vydání bezdůvodného obohacení ve

výši 86 000,- Kč s příslušenstvím. Konkrétně se mělo jednat o částku,

která byla stěžovateli uhrazena jako platba na směnku, přičemž

stěžovatel tuto částku majiteli směnky údajně nepředal a sám ji

spotřeboval. Stěžovatel tvrdí, že v řízení před obecnými soudy prokázal,

že argumenty žalobců se nezakládají na pravdě, neboť jemu poukazované

platby byly ve skutečnosti splátkami půjčky, kterou jim dříve poskytl.

To měl prokázat zejména kopií směnky, která zajišťovala splnění

povinnosti podle smlouvy o půjčce, jednak výpověďmi svědků. Stěžovatel

tvrdí, že uvedeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo zasaženo do jeho

práva na spravedlivý proces, neboť mu měla být odňata možnost prokázat

neodůvodněnost žaloby, která proti němu byla podána.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
18. 4. 2012 8:30
- 18. 4. 2012 9:00
Sp. zn.: IV. ÚS 2735/11
Soudce zpravodaj: Miloslav Výborný
Navrhovatelé: E. M.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v

Praze ze dne 19. 8. 2011 č. j. 13 Co 398/2011-83 a usnesení Obvodního

soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 11. 2010 č. j. 68 EXE 4690/2010-15
přiznání náhrady nákladů řízení
(oprávněnost nařízení exekuce rozhodčího nálezu)
I. poschodí, senátní místnost č. 152


Stěžovatelka

je přesvědčena, že rozhodnutími soudů byla porušena její ústavně

zaručená práva v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Domáhá

se zrušení označených rozhodnutí, jimiž byla nařízena exekuce na její

majetek k uspokojení pohledávky vedlejšího účastníka vyplývající ze

smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb. Stěžovatelka vylučuje,

že by s vedlejším účastníkem uzavřela účastnickou smlouvu obsahující i

rozhodčí doložku, a poukazuje na kriminalistickou expertizu Policie ČR,

podle které byl její podpis na smlouvě padělán. Rozhodčí nález označuje

za nicotný, a tudíž nevykonatelný, a obecným soudům vytýká, že se jeho

obsahem nezabývaly. Dle jejího názoru byl ve sporu plynoucím ze smlouvy o

poskytování telekomunikačních služeb oprávněn rozhodnout Český

telekomunikační úřad; pokud by tomu tak nebylo, měl odvolací soud při

svém rozhodování respektovat využitelnou judikaturu Nejvyššího soudu,

podle které jsou rozhodčí smlouvy neobsahující přímé určení rozhodce

považovány za neplatné.   

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
18. 4. 2012 9:15
- 18. 4. 2012 9:45
Sp. zn.: IV. ÚS 28/12
Soudce zpravodaj: Miloslav Výborný
Navrhovatelé: R. R.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 18. 10. 2011 č. j. 28 Cdo 365/2011-104, rozsudku Městského soudu v

Praze ze dne 8. 4. 2010 č. j. 64 Co 500/2009-94 a rozsudku Obvodního

soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 5. 2009 č. j. 17 C 45/2008-67
(spor o povinnost státu zaplatit náklady obhajoby při zprošťujícím rozsudku)
I. poschodí, senátní místnost č. 152


Stěžovatel

uvádí, že rozhodnutími obecných soudů byl porušen čl. 36 odst. 1 a 3

Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a

je přesvědčen, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

Stěžovatel byl obviněn, vzat do vazby a nepodal proti tomuto usnesení

stížnost. Následně byl uznán vinným trestným činem nadržování podle §

166 odst. 1 tr. zákona a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání

22 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků.

Uvedl, že stížnosti proti usnesením o zahájení trestního řízení a vzetí

do vazby nepodal na radu svého obhájce, neboť ten je považoval za zjevně

bezúspěšné; navíc jako cizinec nikdy nebyl výslovně upozorněn orgány

činnými v trestním řízení o tom, že nepodáním stížnosti ztratí nárok na

případnou náhradu škody.  Dle názoru stěžovatele došlo k nesouladu mezi

skutkovými zjištěními a prvními závěry učiněnými před obecnými soudy a

soudem dovolacím na straně jedné a základními zásadami obsaženými

v Ústavě a Listině, kterými se řídí celý právní řád. Stěžovatel je

přesvědčen, že striktní požadavek obecných soudů na vyčerpání opravných

prostředků se jeví jako přepjatý formalismus zakládající porušení práva

na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím orgánu veřejné moci ve

smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny, neboť interpretuje omezující podmínku

stanovenou v § 8 odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu způsobem

rozporným a článkem 4 odst. 4 Listiny.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
18. 4. 2012 10:00
- 18. 4. 2012 10:30
Sp. zn.: IV. ÚS 2119/11
Soudce zpravodaj: Miloslav Výborný
Navrhovatelé: 1) J. B., 2) P. I., 3) P. M.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústravní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011 č. j. 25 Cdo 3111/2010-219
(účelnost nákladů vynaložených v dovolacím řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152


Stěžovatelé

nesdílejí názor Nejvyššího soudu, že náklady, které vynaložili

v dovolacím řízení, nejsou náklady účelně vynaloženými, protože dovolání

bylo ze zákona procesně nepřípustným úkonem. Nejvyšší soud stěžovatelům

náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal a oni jsou přesvědčeni, že

posoudit otázku přípustnosti dovolání se stoprocentní jistotou není

schopen laik ani právní profesionál. Vyhledání právní pomoci stěžovateli

je dle jejich názoru zcela logické, přičemž jejich zástupce by

postupoval neprofesionálně a lehkovážně, pokud by nepodnikl žádné kroky i

tehdy, jestliže by usoudil, že dovolání bude odmítnuto. K tomu

stěžovatelé dodávají, že vyjádření nepodávali z vlastní iniciativy,

nýbrž k tomu byli vyzvání Obvodním soudem pro Prahu 5, a míní, že

nevyhověním výzvě soudu k podání vyjádření by mohli být stiženi uložením

pořádkové pokuty. Dle názoru stěžovatelů odmítnutí dovolání pro

nepřípustnost nezakládá důvod k nepřiznání náhrady nákladů řízení.

Uvedené u usnesení Nejvyššího soudu v jejich věci považují stěžovatelé

za porušení práva na spravedlivý proces zaručeného článkem 36 odst. 1

Listiny základních práv a svobod. Nejvyšší soud žádnému z účastníků

nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení s odůvodněním, že

náklady stěžovatelů na odměnu advokáta za sepsání vyjádření k dovolání

nelze považovat za potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva

v situaci, kdy již ze samotného obsahu dovolání je zřejmá jeho

nepřípustnost dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a

stěžovatelé ve vyjádření v podstatě polemizují s jednotlivými skutkovými

námitkami žalovaného.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
18. 4. 2012 13:30
- 18. 4. 2012 14:00
Sp. zn.: I. ÚS 2208/11
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Bytové družstvo PERGA 1, se sídlem Praha 7, U Pergamenky 1
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2011 č. j. 12 Cmo 309/2010-40
(náklady řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

navrhuje zrušení uvedeného usnesení s tím, že jím bylo porušeno její

základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod. Stěžovatelka podala žalobu na náhradu škody s příslušenstvím proti žalovanému (vedlejšímu účastníku řízení o ústavní stížnosti). Stěžovatelka soudům

dle svého názoru jednoznačně sdělila důvod podání žaloby a rovněž i

důvod jejího následného zpětvzetí. Z rozhodnutí obecných soudů plyne, že

vedlejší účastník porušil své povinnosti plynoucí z výkonu funkce

předsedy představenstva stěžovatele, neboť se společností E.I.C.I.,

spol. s r. o. uzavřel smlouvu o budoucí smlouvě o výstavbě, aniž by byl

dodržel postup předvídaný § 239 odst. 4 písm. i) obchodního zákoníku.

Zmíněnými rozsudky bylo určeno, že smlouva je neplatná. Podle názoru

stěžovatelky je v rozporu s principy spravedlnosti, aby náklady řízení,

které bylo zahájeno v přímé souvislosti s porušením právních předpisů a

povinností vedlejším účastníkem při výkonu funkce tehdejšího předsedy

představenstva bytového družstva, neslo právě toto bytové družstvo a tím

fakticky jeho členové.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
19. 4. 2012 11:30
- 19. 4. 2012 11:45
Sp. zn.: I. ÚS 770/11
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: stěžovatel Ing. O. M., zast. JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem Praha 5, Štefánikova 48
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v

Praze ze dne 1. 4. 2009, čj. 23 Co 73/2009 - 88, a usnesení Nejvyššího

soudu ČR ze dne 26. 1. 2011, čj. 33 Cdo 3625/2009 - 106
(závazky ze smlouvy o smlouvě budoucí)
I. poschodí, senátní místnost č. 151


Stěžovatel

navrhuje zrušení uvedených rozhodnutí ve sporu, ve kterém jako žalobce

neuspěl. Žalovaní se v uvedeném sporu zavázali k podpisu smlouvy o

smlouvě budoucí s tím, že z dobrovolné dražby nemovitosti z konkurzní

podstaty úpadce – zemědělského družstva, vydraží zemědělské stavení

přestavěné na dílenský objekt. Stěžovatel se zavázal žalovaným

poskytnout polovinu dražební hodnoty. Do dvou let po vkladu nemovitosti

do katastru měla být uzavřena kupní smlouva o převodu jedné ideální

poloviny takto vydražených nemovitostí na stěžovatele. Dodatek k této

smlouvě obsahoval rovněž ujednání o platbě nákladů spojených s ostatními

službami.  Stěžovatel nesouhlasí se závěry obecných soudů, podle

kterých svoje závazky, plynoucí ze smlouvy o smlouvě budoucí, nesplnil

řádně a včas, což bylo důvodem pro zamítnutí jeho žaloby. Důvodem jeho

prodlení s úhradami byla podle stěžovatele skutečnost, že vždy po

žalovaných vyžadoval vystavení daňového dokladu, který mu předkládali

opožděně. Dále poukazuje na skutečnost, že jeden ze žalovaných zemřel,

ale Nejvyšší soud rozhodl o dovolání až po jeho smrti. Dle názoru

stěžovatele dovolací soud tak jednal s někým, kdo nemohl být způsobilý

být účastníkem řízení, nabývat práva a povinnosti. Vzhledem k výše

uvedeným skutečnostem je stěžovatel přesvědčen, že postupem a

rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení jeho základních práv podle

čl. 5, čl. 11 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny

základních práv a svobod a dále čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských

práv a základních svobod.