Přehled ústních jednání pro 17. týden roku 2010

30.04.2010

V tomto týdnu se koná 8 jednání.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
26. 4. 2010 13:30
- 26. 4. 2010 14:00
Sp. zn.: Pl. ÚS 6/10
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: II. senát Ústavního soudu
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Přezkoumávané akty: návrh na zrušení ustanovení § 74 odst. 2 věty druhé

části za středníkem zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním

(trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
(otázka propuštění z vazby po vyhlášení zprošťujícího rozsudku)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

se ve své ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu

v Praze, neboť je přesvědčen, že jím vrchní soud porušil ústavně

zaručené právo garantované čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv

a svobod a také práva zakotvená v čl. 5 odst. 1 písm. c), čl. 5 odst. 3

a 4 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Usnesením Vrchního soudu v Praze bylo zrušeno usnesení Krajského soudu

v Plzni, kterým byl stěžovatel propuštěn z vazby na svobodu. Na základě

stížnosti státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni

vrchní soud propouštěcí usnesení krajského soudu zrušil, stěžovatele

ponechal ve vazbě a jeho žádost o propuštění na svobodu

zamítl. Podstatou ústavní stížnosti jsou pochybnosti stěžovatele o tom,

že poté, co byl nad ním vynesen zprošťující rozsudek a bylo rozhodnuto o

jeho propuštění z vazby na svobodu soudem nalézacím, rozhodl stížnostní

soud o stížnosti státního zástupce, který zároveň podal i odvolání do

zprošťujícího rozsudku, o ponechání stěžovatele ve vazbě. Porušení

základních práv spatřuje stěžovatel rovněž v tom, že mu nebylo vrchním

soudem umožněno osobní slyšení v rámci rozhodování o trvání vazby. O

stížnosti stěžovatele rozhodoval Ústavní soud pod sp. zn. II. ÚS 331/10 a

na základě tohoto rozhodnutí byl stěžovatel propuštěn z vazby. Nyní

bude předmětem rozhodování pléna Ústavního soudu ustanovení § 74 odst. 2

věty druhé části za středníkem zákona č. 141/1961 Sb., o trestním

řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, které zní „jde-li

o propuštění z vazby po vyhlášení zprošťujícího rozsudku, má stížnost

státního zástupce odkladný účinek jen tehdy, podal-li státní zástupce

také odvolání proti rozsudku“.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
27. 4. 2010 8:30
- 27. 4. 2010 9:00
Sp. zn.: IV. ÚS 1403/09
Soudce zpravodaj: Miloslav Výborný
Navrhovatelé: Přípravný výbor pro konání referenda o oddělení Březhradu od statutárního města Hradec Králové
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v

Hradci Králové ze dne 30. 3. 2009 č. j. 30 Ca 23/2009-41spojená s

návrhem na zrušení § 21 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve

znění pozdějších předpisů
(právo občanů Evropské unie na hlasování v místním referendu)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Ústavní

stížnost Přípravného výboru pro konání referenda o oddělení Březhradu

od statutárního města Hradec Králové je namířena proti pravomocnému

usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ve věci místního referenda.

Stěžovatel se domnívá, že uvedeným rozhodnutím byla porušena jeho

ústavně zaručená základní práva. Usnesením zastupitelstva statutárního

města Hradec Králové bylo rozhodnuto o tom, že zastupitelstvo

statutárního města Hradec Králové nevyhlásí na území města Hradec

Králové vymezeném k. ú. Březhrad místní referendum o otázce oddělení

části statutárního města od Hradce Králové. Rozsudkem Krajského soudu v

Hradci Králové pak bylo rozhodnuto, že se návrh na vyhlášení místního

referenda zamítá.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
27. 4. 2010 9:00
- 27. 4. 2010 9:30
Sp. zn.: III. ÚS 1732/07
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Lubomír Šubrt a Radek Šubrt
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v

Kolíně ze dne 12. 4. 2005 č. j. 10 C 217/2004-92, usnesení Okresního

soudu v Kolíně ze dne 30. 5. 2007 č. j. 10 C 217/2004-102 a usnesení

Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2007 č. j. 29 Co 491/2007-115
(právo na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

se domáhá zrušení rozhodnutí výše uvedených soudů , které podle jeho

názoru porušily svým postupem právo na soudní ochranu a spravedlivý

proces. Okresní soud v Kolíně ustanovil stěžovatelovým opatrovníkem

osobu, u které podle stěžovatele nebyl předpoklad, že by hájila jeho

práva a zájmy, čímž došlo podle názoru stěžovatele k porušení základních

práv ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a

svobod. Stěžovatel je přesvědčen, že soud nevyvinul úsilí k doručení

rozsudku a předčasně uzavřel záležitost s tím, že stěžovatel je

neznámého pobytu.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
27. 4. 2010 14:00
- 27. 4. 2010 14:30
Sp. zn.: III. ÚS 417/09
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: PhDr. Antonín Kočař, CSc.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2008 sp. zn. 12 Co 510/2007
(náhrada nákladů exekuce v případě zastavení řízení pro zánik povinné obchodní společnosti)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

ve své ústavní stížnosti zastává názor, že postupem Krajského soudu v

Brně, který rozhodl o potvrzení usnesení soudu l. stupně, došlo k zásahu

do jeho práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o

ochraně lidských práv a základních svobod ve znění dodatkových

protokolů. Stěžovatel tvrdí, že Krajský soud v Brně porušil jeho ústavně

zaručené právo na řádný zákonný proces garantované článkem 90 věta

první Ústavy České republiky a dále ústavně zaručené právo na

spravedlivé soudní řízení garantované článkem 36 odst. 1 Listiny a

článkem 6 odst. 1 Úmluvy. Potvrzením napadeného výroku soudu 1. stupně o

náhradě nákladů exekuce byla rozhodnutím Krajského soudu v Brně

stěžovateli podle jeho názoru uložena nedůvodné povinnost, která vedla

ke zmenšení jeho majetku. Stěžovatel dále namítá i porušení článku 2

odst. 2 Listiny, neboť v jeho případě nebyla podle jeho názoru státní

moc uplatněna v mezích a způsobem zákonem stanoveným, tj. ve spojení s

absencí tzv. fair procesu. Stěžovatel napadal u soudů skutečnost, že pro

liknavost exekutora, který nejen nevymohl nárokovanou částku, ale navíc

podle názoru stěžovatele dopustil zánik obchodní společnosti před

vypořádáním stěžovatelova nároku, má sám stěžovatel uhradit náklady

exekutora.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
28. 4. 2010 9:00
- 28. 4. 2010 9:20
Sp. zn.: II. ÚS 3137/09
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým

Navrhovatelé: MUDr. Blanka Malochová, zastoupená JUDr. Františkem

Korandou, advokátem, se sídlem Františkánská 7, 301 12 Plzeň.
Řízení o ústavní stížnosti

(Ústavní stížnost směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne

15. 9. 2009, č. j. 22 Cdo 2819/2008-770, rozsudku Krajského soudu v

Plzni ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 61 Co 19/2008 a 61 Co 20/2008, a

rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 10. 2007, č. j. 28 C

343/2000-639, ve spojení s opravným usnesením ze dne 27. 11. 2007, č. j.

28 C 343/2000-656, za účasti Nejvyššího soudu ČR, Krajského soudu v

Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení a Lucie

Koukalové, bytem Plzeň, Prešovská 8, jako vedlejší účastnice řízení

(podílové spoluvlastnictví - vydání listin týkajících se správy domu

menšinovému spoluvlastníkovi))
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Ústavní

stížnost směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo zamítnuto

dovolání stěžovatelky. Stěžovatelka se soudně domáhala jako podílová

spoluvlastnice (menšinová) na většinové podílové spoluvlastnici

předložení účetních dokladů k domu v Plzni. Důvodem žaloby bylo

podezření žalobkyně (stěžovatelky), že v hospodaření domu dochází k

machinacím ohledně příjmů z nájmů vletech 1997-1999, o nichž žalobkyně

nebyla blíže informována, a které žalovaná ani po ústních i písemných

výzvách nechtěla stěžovatelce předložit. Žalovaná nepředložila v průběhu

sporu soudu souhrn dokumentů, které byly požadovány a soud 1. stupně

byl nucen nařídit důkaz znaleckým posudkem, který byl vyhotoven za cenu

značného finančního nákladu, jehož tíhu pak ale nesla žalobkyně

(stěžovatelka). Postupem soudů bylo podle stěžovatelky porušeno její

právo na spravedlivý proces.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
28. 4. 2010 13:30
- 28. 4. 2010 14:00
Sp. zn.: I. ÚS 2736/07
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Společnost katolického domu Bučovice
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze

dne 23. 7. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2577/2007, proti usnesení Krajského

soudu v Brně ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 49 Co 10/2004, a proti rozsudku

Okresního soudu ve Vyškově ze dne 22. 8. 2003, sp. zn. 6 C 288/2001
(určení vlastnictví k nemovitostem)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

v ústavní stížnosti uvádí, že vytýká soudům nesprávné zhodnocení

provedených důkazů, jakož i vadné právní posouzení, neobjektivnost a

nezákonnost. V roce 1991 podepsal stěžovatel s městem Bučovice smlouvu o

vrácení budovy Katolického domu, později město tento převod nemovitosti

zpochybnilo. Smlouvu obě strany uzavřely vážně a město Bučovice podalo

žalobu na určení vlastnictví až poté, co se stěžovatel výše uvedenou

smlouvou dlouhodobě řídil a o nabytý dům řádně pečoval. Napadené

rozhodnutí soudů v této kauze považuje stěžovatel za politické a

nerespektující platné rozhodnutí zastupitelstva města Bučovice z roku

1991, které rozhodlo o vrácení budovy Katolického domu z důvodu

odstranění tvrdostí a nezákonností způsobených totalitním režimem. K

základnímu znakům právního státu musí podle stěžovatele patřit i princip

právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo,

jejichž součástí je i respektování dávné právní zásady ,,pacta sunt

servanda“.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
30. 4. 2010 9:15
- 30. 4. 2010 9:45
Sp. zn.: I. ÚS 3030/09
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: 1) František Faktor, 2) Milada Faktorová
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v

Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 27. 2. 2008, čj. 31 To 51/2008

- 1314
(chybné spočítání lhůty k podání stížnosti)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelé

jsou přesvědčeni, že postupem Krajského soudu v Ústí nad Labem, který

dle jejich názoru svévolně a v rozporu s právními předpisy zamítl jejich

stížnost proti usnesení Okresního soudu v Liberci jako opožděnou, došlo

k vyloučení práva stěžovatelů na soudní ochranu a spravedlivý proces,

což představuje porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod

a čl. 6 Úmluvy. Stěžovatelé se ohrazují na základě ustanovení § 60

odst. 3 tr. řádu, který stanoví, že připadne-li konec třídenní zákonné

lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za

poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den. Předmětné usnesení

Okresního soudu v Liberci bylo právnímu zástupci navrhovatelů doručeno v

pátek dne 6. dubna.2007, přičemž třetí den od doručení usnesení, tj.

dne 9.dubna.2007, bylo velikonoční pondělí (den pracovního volna).

Stížnost proti usnesení Okresního soudu v Liberci pak byla navrhovateli

podána na poště v úterý dne 10.dubna.2007, tedy nebližší příští pracovní

den. Z uvedených důvodů navrhuje stěžovatel Ústavnímu soudu, aby zrušil

usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
30. 4. 2010 9:45
- 30. 4. 2010 10:00
Sp. zn.: I. ÚS 1115/09
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: Milada Lorencová
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 4.2009. čj. 5 To 28/2009 - 1764
(usnesení o vzetí do vazby)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Usnesením

Krajského soudu v Brně byla stěžovatelka vzata do vazby z toho důvodu,

že se opakovaně předem omlouvala z nařízených termínů hlavních líčení, a

to vždy předložením zprávy obvodního lékaře o její pracovní

neschopnosti způsobené jejím zhoršujícím se zdravotním stavem.

Předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně nechala vyhotovit znalecký

k posouzení zdravotního stavu navrhovatelky. Znalec ve svém znaleckém

posudku stanovil, že navrhovatelka byla údajně schopna účasti na

nařízených termínech konání dvou hlavních líčení, i pokud by dodržovala

léčebný režim. Předsedkyně senátu tedy došla k názoru, že je zde důvod

vazby, jelikož se stěžovatelka opakovaně nedostavovala k hlavním

líčením, a současně je ohrožena vysokým trestem odnětí svobody.

Stěžovatelka měla za to, že závěry nalézacího soudu jsou nesprávné a

proto byla vzata do vazby nedůvodně na základě neopodstatněných závěrů.

Její stížnost však byla Vrchním soudem v Olomouci zamítnuta.

Stěžovatelka je přesvědčena, že rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci

bylo zasaženo do jejího garantovaného základního práva na osobní svobodu

a spravedlivý proces.