Přehled ústních jednání pro 17. týden roku 2011

22.04.2011

V tomto týdnu se koná 7 jednání.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
26. 4. 2011 14:00
- 26. 4. 2011 14:30
Sp. zn.: Pl.ÚS 43/10
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková
Navrhovatelé: Nejvyšší správní soud
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: návrh na zrušení ustanovení § 33 odst. 3 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(návrh na zrušení ustanovení § 33 odst. 3 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Navrhovatel

– Nejvyšší správní soud –  v souvislosti se svojí rozhodovací činností

zjistil, že podle jeho právního názoru není ustanovení § 33 odst. 3 věty

první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v souladu s ústavním

pořádkem ČR. Navrhovatel uvádí, že ustanovení opatrovníka má funkci

ochrannou, a jeho smyslem je, aby účastníku postrádajícímu plnou

způsobilost k právním úkonům v nezbytné míře v soudním řízeni pomáhala

osoba způsobilá tak, aby neutrpěl újmu na svých hmotných či procesních

právech. Na druhé straně je však omezením či zbavením práva na přístup k

soudu, pokud se účastník nemůže sám obrátit na soud a aktivně se

podílet na řízení, je-li toho schopen. Soud však musí v řízení dbát na

vyváženost zájmů a zajistit řádný proces i v případě obtížné komunikace s

účastníkem řízení, aniž by krátil jeho práva. Daná úprava je navíc ve

vnitrostátním soudnictví ojedinělá a nemůže být zdůvodněna žádným

specifikem správního soudnictví. Navrhovatel tak dospěl k závěru, že

napadené ustanovení je v rozporu se závazky vyplývajícími z čl. 6 odst. 1

Úmluvy, z čl. 12 a čl. 13 Úmluvy OSN a s ustanoveními čl. 5, čl. 10

odst. 1, 2, a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny. Proto navrhuje, aby existenci

shora uvedených ústavních deficitů posoudil Ústavní soud.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
27. 4. 2011 8:30
- 27. 4. 2011 9:30
Sp. zn.: III. ÚS 2942/10
Soudce zpravodaj: Pavel Holländer
Navrhovatelé: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 22. července 2010 č. j. 12 C 628/2009-34.
(bezplatné užívání pozemku ve vlastnictví státu)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Navrhovatel

se domnívá, že rozhodnutím obecného soudu byla dotčena jeho základní

práva, konkrétně právo na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o

ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 90 Ústavy a

rovněž základní právo vlastnickém dle čl. 11 odst. 4 Listiny základních

práv a svobod.

 

Stěžovatel

opakovaně neúspěšně vyzval vedlejší účastníky k uzavření nájemní

smlouvy za užívání přesně označeného pozemku ve vlastnictví státu, jenž

tito užívají jako manipulační plochu ke garážím. K podané žalobě vydal

obecný soud platební rozkaz, vůči němuž vedlejší účastníci podali odpor,

ve kterém uvedli, že daný pozemek je účelovou komunikací, která jim –

majitelům garáží – slouží jako přístupová a příjezdová cesta ze silnice

k jejich nemovitostem a nadto je užívána veřejností jako spojnice

k chůzi a jízdě mezi ulicemi, takže je stát jako vlastník povinen

užívání předmětného pozemku strpět a jim nevzniká povinnost platit mu

jakoukoli náhradu za užívání. Obecný soud dospěl k názoru, že dotčený

pozemek je účelovou komunikací ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997

Sb., o pozemních komunikacích, jež vznikla za konkludentního souhlasu

stěžovatele, i když původní plány ohledně výstavby garáží počítaly

s uzavřením a oplocením pozemku, k čemuž ale nedošlo a pozemek je užíván

primárně majiteli garáží (a tedy i vedlejšími účastníky) a zároveň

nebrání průjezdu či průchodu i jiným osobám, které ho používají jako

spojnici mezi ulicemi. Uvedenými okolnostmi měl soud za prokázanou

podmínku veřejné přístupnosti účelové komunikace, pročež ji považuje za

vzniklou přímo ze zákona bez vydání správního rozhodnutí. Zároveň soud

upozornil na skutečnost, že stát v období minimálně 40 let takto

nastíněný způsob užívání pozemku nerozporoval. Stěžovatel napadenému

rozhodnutí vytýká, že se nevypořádal se všemi argumenty, které v řízení

uvedl a jejichž posouzení a zhodnocení by mohlo mít dle něj zásadní

význam pro rozhodnutí.

 

 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
27. 4. 2011 9:00
- 27. 4. 2011 10:00
Sp. zn.: Pl. ÚS 53/10
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský

Navrhovatelé: skupina poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České

republiky, zastoupených poslancem Mgr. Bohuslavem Sobotkou, se sídlem

Praha 1, Sněmovní 4
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Přezkoumávané akty: návrh na zrušení zákona č. 348/2010 Sb., kterým se

mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře

stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992

Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993

Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z

příjmů, ve znění pozdějších předpisů, eventuálně na zrušení § 4 odst. 1

písm. s) ve slovech „s výjimkou příspěvku, na který vznikl nárok v roce

2010 a který byl poukázán stavební spořitelně po 31. prosinci 2010,“ § 8

odst. 2 písm. c), § 8 odst. 3 a 4 ve slovech „a c)“ a § 36 odst. 8

zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění

zákona č. 348/2010 Sb., a čl. II. zákona č. 348/2010 Sb., kterým se mění

zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního

spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních

z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve

znění pozdějších předpisů
(Retroaktivita; Rovnost; Vlastnictví - ochrana; Právo - na legitimní očekávání; Mandát poslance nebo senátora )
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Návrh skupiny 45 poslanců na zrušení v záhlaví uvedeného zákona a in eventum jeho

ustanovení čl. II, jakož i novelizovaných ustanovení zákona č. 586/1992

Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Napadeným zákonem

došlo ke změně a doplnění některých zákonů tak, že byla stanovena

zvláštní sazba daně ve výši 50% na příspěvek fyzickým osobám podle

zákona upravujícího stavební spoření a státní podporu stavebního

spoření, na který vznikl nárok v roce 2010 a který byl poukázán stavební

spořitelně po 31. prosinci 2010. Současně byla dnem jeho účinnosti

snížena výše zálohy státní podpory z 15 na 10% z ročně uspořené částky

nepřesahující 20.000 Kč.

 

Podstatou

návrhu jsou námitky rozporu napadeného zákona s ústavním pořádkem

vztahující se k způsobu jeho přijetí, stejně jako k jeho obsahu.

Navrhovatelé zpochybňují důvodnost projednání návrhu zákona ve zkráceném

řízení ve stavu legislativní nouze, v jehož důsledku mělo dojít

k porušení některých ústavních principů vztahujících se k parlamentní

proceduře přijímání zákonů. Ve vztahu k obsahu napadeného zákona

navrhovatelé namítají, že snížení zálohy státní podpory za rok 2010 jeho

zpětným zdaněním zvláštní sazbou daně z příjmu ve výši 50%, jakož i

snížení zálohy pro smlouvy o stavebním spoření uzavřené do 31. prosince

2010, vykazují znaky pravé retroaktivity a odporují legitimnímu

očekávání účastníků stavebního spoření. Toto očekávání se opírá i o

dosavadní praxi zákonodárce, který dosud respektoval vzniklé majetkové

nároky na poskytnutí určitých majetkových plnění v závislosti na době

uzavření smlouvy o stavebním spoření. Zákonodárce podle navrhovatelů

zvolil nepřiměřené prostředky k prosazení veřejného zájmu na snížení

deficitu státního rozpočtu, čímž nerespektoval požadavek spravedlivé

rovnováhy mezi tímto zájmem a omezením základních práv jednotlivců.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
28. 4. 2011 9:00
- 28. 4. 2011 9:30
Sp. zn.: III. ÚS 2959/10
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Ch. B.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v

Benešově ze dne 3. 5. 2010 č. j. 3 T 30/2008-192 a usnesení Krajského

soudu v Praze ze dne 16. 6. 2010 č. j. 9 To 292/2010-206
(návrh na obnovu řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

V ústavní

stížnosti stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví označených usnesení

s tím, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 36 odst. 1

Listiny základních práv a svobod a čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96

Ústavy České republiky. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově byla

stěžovatelka odsouzena pro trestný čin ublížení na zdraví dle § 224

odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon. Předmětného skutku se

stěžovatelka dopustila tím, že řádně nezajistila svůj pozemek,

v důsledku čehož došlo k tomu, že dírou v plotě utekl na pozemku chovaný

beran na sousední pozemek. Zde beran napadl poškozenou Z. C., které

způsobil těžká zranění, jež ji dlouhodobě omezila v obvyklém způsobu

života. Krajský soud v Praze zamítl odvolání stěžovatelky usnesením jako

nedůvodné.

 

Stěžovatelka

se domnívá, že soud neprovedl jí navržené důkazy a tvrdí, že obecné

soudy v napadených usneseních nedbaly jejích práv, neboť nebyla povolena

obnova řízení, ačkoli se ke skutku, za který byla odsouzena, přiznala

jiná osoba. Zdůrazňuje, že v průběhu trestního řízení nikdy nepřipustila

svou odpovědnost za předmětný skutek a obecné soudy dostatečně

nezhodnotily důkazy navrhované obhajobou. Stěžovatelka vádí, že

předmětný beran nikdy nebyl v jejím vlastnictví, na svůj pozemek jej

nevypustila a nevěděla, že se tam jakýkoli beran nachází.

 

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
28. 4. 2011 9:30
- 28. 4. 2011 10:00
Sp. zn.: III. ÚS 2218/10
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: T. S.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti výroku II a III usnesení

Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2010 č. j. 19 Co 202/2010-52
návrh na zaplacení nákladů právního zastoupení
(právo na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka

se domáhá se zrušení usnesení Městského soudu v Praze, a to v části

vymezené výroky II a III, a uvádí, že postupem uvedeného soudu a

napadeným rozhodnutím byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv

a svobod. Na základě stěžovatelčina návrhu, nařídil obecný soud podle §

44 odst. 2 exekučního řádu proti povinnému B. Š. exekuci směnečného

platebního rozkazu a provedením exekuce pověřil soudního exekutora.

K odvolání povinného městský soud změnil svým usnesením usnesení soudu

prvního stupně tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl a dále uložil

stěžovatelce na základě § 52 odst. 1 e. ř., § 254 odst. 1, § 224 odst. 1

a 2, § 270 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu zaplatit povinnému

náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 20.400 Kč (výrok II) a

také na základě § 90 e. ř. a s poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 ve

spojení s ustanovením § 151 o. s. ř. za použití ustanovení § 52 odst. 1

e. ř. zaplatit exekutorovi náklady exekuce ve výši 31.200 Kč (výrok

III). Odvolacímu soudu stěžovatelka vytýká formální přístup, neboť

zásadu úspěchu účastníka řízení – povinného uplatnil zcela mechanicky,

tedy aniž by se zabýval hodnocením všech aspektů a souvislostí, které

s vykonávacím řízením souvisely.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
28. 4. 2011 15:40
- 28. 4. 2011 16:00
Sp. zn.: I. ÚS 2014/10
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: Ing. V. S.k, zastoupený JUDr. Jiřím Bláhou, advokátem se sídlem Lomnice nad Popelkou, Poděbradova 54
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v

Hradci Králové ze dne 19. 6. 2008, čj. 33 Cm 174/2006 - 144, rozsudku

Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2009, čj. 6 Cmo 415/2008 - 177, a

usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 3. 2010, čj. 32 Cdo 2247/2009 -

196
(- náhrada škody způsobené prodejem kontaminovaného osiva - poučení účastníka řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

navrhuje zrušení ve výroku uvedených rozhodnutí, z nichž prvým Krajský

soud v Hradci Králové uložil žalované Česká osiva, a. s., pod bodem

I. povinnost zaplatit stěžovateli (jako žalobci) 205.300,- Kč s úrokem z

prodlení, pod bodem II. byla jeho žaloba v části, v níž požadoval

zaplatit 422.900,- Kč, zamítnuta a v bodu III. bylo rozhodnuto o

nákladech řízení. Vrchní soud v Praze rozsudek Krajského soudu v Hradci

Králové v napadených bodech II. a III. potvrdil a Nejvyšší soud dovolání

stěžovatele odmítl.

 

Podle

stěžovatele bylo napadenými rozhodnutími obecných soudů porušeno jeho

právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv

a svobod. Po žalované vymáhal náhradu škody ve výši 628.200,- Kč

s příslušenstvím. Svůj nárok opřel o skutečnost, že žalovaná mu, jako

soukromě hospodařícímu zemědělci, dodala osivo ozimé pšenice

kontaminované snětí. V důsledku kontaminace pšenice vypěstované

z dodaného osiva stěžovatel část produkce prodal za cenu nižší, než

kolik v roce 2004 činila cena potravinářské pšenice a zbývající část,

tj. 127 tun, byl nucen zlikvidovat jako neprodejnou.   Porušení práva na

spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v tom, že obecné soudy

nepřihlédly k jeho tvrzení, že zbývajících 127 tun neprodejné

kontaminované pšenice byl nucen zlikvidovat spálením.

 

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
28. 4. 2011 16:00
- 28. 4. 2011 16:20
Sp. zn.: I. ÚS 2358/09
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: PhDr. E. M., zastoupená Prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem Praha 2, Botičská 4
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ČR

ze dne 27. 7. 2009, čj. 28 Cdo 656/2009 - 770, a rozsudku Krajského

soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2008, čj. 17 Co 185/2008 - 724
(- přechod vlastnického práva k nemovitosti)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

navrhuje zrušení uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o přechod

vlastnického práva k nemovitosti, protože jimi bylo podle ní porušeno

její právo vlastnit majetek a právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 11 a

čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovolací soud –

Nejvyšší soud – podle stěžovatelky bez bližšího zdůvodnění zpochybnil

převod nemovitosti ničím nepodloženým závěrem o nedostatečnosti „řádného

odůvodnění“ stavebního úřadu. Stěžovatelka je přesvědčena, že tak

porušil princip právní jistoty a ochrany jejích práv nabytých v dobré

víře. Nemohla totiž nijak stavební úřad přimět k tomu,  aby své

vyjádření  „řádně odůvodnil“, případně jinak ovlivnit jeho obsah. Byla

tak zbavena vlastnictví přesto, že nemovitost nabyla od státu v dobré

víře bez jakéhokoliv zvýhodnění, vlastním nákladem ji podstatně

zhodnotila a přispěla tak k zachování významné stavební a kulturní

památky.

 

V roce

1991 podal žalobce žalobu na přechod vlastnického práva proti žalované

stěžovatelce, odůvodněnou tím, že žalovaná získala označenou nemovitost

v rozporu s tehdy platnými právními předpisy a na základě protiprávního

zvýhodnění. Jednalo se o zchátralý objekt zámečku v okrese Havlíčkův

Brod, který propadl státu na základě rozsudku bývalého Státního soudu

v Praze z roku 1951, kterým byl žalobce odsouzen za trestný čin

velezrady k trestu odnětí svobody na 22 roků a k propadnutí celého

jmění. Žalobce byl rehabilitován v roce 1990. Stěžovatelka získala

zmíněnou nemovitost od tehdejšího Státního statku v Chotěboři, kupní

smlouvou z roku 1988.