Přehled ústních jednání pro 22. týden roku 2011

27.05.2011

V tomto týdnu se koná 7 jednání.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
30. 5. 2011 9:30
- 30. 5. 2011 10:00
Sp. zn.: I. ÚS 2771/10
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: T. B., zast. Mgr. Janem Tejkalem, advokátem se sídlem Brno, Mezníkova 273/13
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení soudního exekutora

Mgr. Jana Pekárka ze dne 23. 11. 2009, čj. 061 EX 1886/07 - 57, a

usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2010, čj. 20 Co 131/2010 -

100
(stanovení ceny nemovitosti v exekučním řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

navrhuje zrušení uvedených rozhodnutí a v ústavní stížnosti

rekapituluje své námitky proti napadeným rozhodnutím. Usnesení soudního

exekutora vytkl, že nesprávně zhodnotil znalecký posudek o ceně

nemovitostí zpracovaný v rámci exekučního řízení znalcem, na jehož

základě dospěl podle stěžovatele k nesprávnému závěru o ceně

nemovitostí. Stěžovatel namítá, že soudní znalec použil při oceňování

nemovitostí tzv. porovnávací způsob ocenění a zcela opomenul vzít

v úvahu některé prvky vybavení oceňovaných nemovitostí a jiné vybavení

pak popsal a ocenil nesprávně. Dále podle stěžovatele opomenul ocenit

hospodářskou budovu o podlahové ploše přes 100 m2 a ze

znaleckého posudku rovněž nevyplynulo, zda a jakým způsobem byly oceněny

stavební pozemky a pozemky zahrad, které k nemovitosti náležejí.

V porovnání s posudkem jiného soudního znalce byla výsledná cena

nemovitostí odlišná o více než milión korun. Vzhledem k uvedeným

skutečnostem považuje stěžovatel usnesení soudního exekutora za

nesprávné, neboť vycházel z posudku, z něhož nebylo možno zjistit, jaká

je obvyklá cena posuzovaných nemovitostí. Proto odvolacímu soud navrhl,

aby usnesení soudního exekutora zrušil a uložil mu zadat zpracování

nového znaleckého posudku. Odvolací osud však jeho žádosti nevyhověl.

 

           

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
31. 5. 2011 14:00
- 31. 5. 2011 14:30
Sp. zn.: I. ÚS 3248/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: L. P. a J. P.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze

dne 23. 8. 2010, č. j. 28 Cdo 2851/2010-317, a proti rozsudku

Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2009, č. j. 14 Co 168/2009-283
(potvrzení vlastnictví pozemků)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Rozsudkem

Okresního soudu v Břeclavi byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobce

Česká republika – Ministerstvo obrany je vlastníkem konkrétně uvedených

pozemků. Současně bylo vyhověno vzájemné žalobě stěžovatelů o určení, že

příslušné pozemky patří do společného jmění stěžovatelů. Okresní soud

vyšel ze zjištění, že rozhodnutím Okresního národního výboru v Břeclavi

ze dne 19. 7. 1962 došlo k vyvlastnění sporných pozemků původním

vlastníkům pro účely realizované vojenské bytové výstavby. Na základě

kupní smlouvy z roku 1997 s dědici proto stěžovatelé vlastnické právo

k příslušným pozemkům – které vyvlastněním přešlo na stát – nabýt

nemohli. Podle okresního soudu však stěžovatelé nabyli vlastnické právo

„originálně“ vydržením (podle § 134 odst. 1 občanského zákoníku), neboť

na základě kupní smlouvy a zápisu v katastru nemovitostí se stali

oprávněnými držiteli pozemků. Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem

rozsudek okresního soudu změnil tak, že za vlastníka příslušných pozemků

určil Českou republiku – Ministerstvo obrany a vzájemnou určovací

žalobu stěžovatelů zamítl. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem

okresního soudu o přechodu vlastnického práva na stát vyvlastněním

v roce 1962 a proto shodně uzavřel, že kupní smlouva ze dne 30.7.1997,

jež má být titulem vzniku vlastnického práva stěžovatelů, je smlouvu

neplatnou. Neztotožnil se však s posouzením, že vlastnické právo

k pozemkům nabyli stěžovatelé vydržením. Uvedl, že z usnesení okresního

soudu o povolení zápisu vlastnického práva České republiky –

Ministerstva obrany k příslušným pozemkům do pozemkové knihy vyplývá, že

vyvlastňovací rozhodnutí nabylo právní moci. Nejvyšší soud napadeným

rozsudkem dovolání stěžovatelů zamítl a ztotožnil se s odůvodněním

napadeného rozsudku krajského soudu a zrekapituloval jeho rozhodovací

důvody. Závěrem dodal, že je nadbytečné řešit otázku, zda právní

předchůdci stěžovatelů mohli svá práva uplatnit podle restitučních

předpisů. Stěžovatelé namítají porušení svých ústavně zaručených práv

zakotvených v čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
31. 5. 2011 14:30
- 31. 5. 2011 15:00
Sp. zn.: I. ÚS 380/11
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: P. B.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v

Šumperku ze dne 21. 10. 2010, č. j. 1 Pp 27/2010-15, a proti usnesení

Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 23. 11. 2010, č.

j. 2To 343/2010-24
(podmíněné propuštění z výkonu trestu)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Usnesením

Okresního soudu v Šumperku byla zamítnuta stěžovatelova žádost o

podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Proti tomuto

usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla zamítnuta. Podle

stěžovatele zamítly soudy obou stupňů jeho žádost o podmíněné propuštění

z výkonu trestu odnětí svobody pouze z toho důvodu, že nebyla splněna

formální podmínka výkonu poloviny trestu; právě při výpočtu jedné

poloviny uloženého trestu však podle něj pochybily a dalšími podmínkami

se již nezabývaly. Stěžovatel má za to, že napadenými rozhodnutími bylo

porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces zakotvené v článku 36

odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a v článku 6 odst. 1

Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

 

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
1. 6. 2011 14:00
- 1. 6. 2011 14:30
Sp. zn.: II. ÚS 817/11
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: Ing. J. R.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ustavní stížnost proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu - odbor pro Severočeskou oblast
(doručování )
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

se domáhá zrušení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ),

neboť je přesvědčena, že jím byla porušena základní práva, konkrétně čl.

36 odst. 1 a čl. 38 odst.2  Listiny základních práv a svobod.

Rozhodnutím ČTÚ, Odboru pro severočeskou oblast, kterým byla zavázána

k zaplacení dlužné částky 697 Kč a rozhodnutím ČTÚ jí byl ustanoven

opatrovník. V ústavní stížnosti  stěžovatelka uvádí, že jí bylo doručeno

usnesení  Okresního soudu v Jeseníku, na jehož základě po ní bylo

požadováno plnění ve výši 15.211 Kč. Stěžovatelka následně při nahlížení

do databáze v katastru nemovitostí zjistila, že v důsledku vydaného

exekučního příkazu jí byly obstaveny všechny její nemovitosti v celkové

hodnotě asi 9 mil. Kč. Z těchto důvodů nepovažuje stěžovatelka věc za

bagatelní, ačkoliv prvotní pohledávka ve výši 697 Kč bagatelní být

mohla. Teprve ze zmiňovaného usnesení Okresního soudu v Jeseníku

stěžovatelka zjistila, že ČTÚ vydal rozhodnutí k uspokojení pohledávky

telefonní společnost, které jí však nebylo doručeno. S napadeným

rozhodnutím byla stěžovatelka seznámena teprve v rámci nahlížení do

spisu ČTÚ.

 

ČTÚ

nebyl podle stěžovatelky oprávněn ustanovit stěžovatelce opatrovníka,

neboť  stěžovatelka nebyla osobou neznámého pobytu (resp. sídla) a na

základě informací, kterými ČTÚ disponoval, měl objektivní možnost

doručovat stěžovatelce písemnosti na správnou a funkční adresu. Nebyl

tedy podle ní dán právní titul pro ustanovení opatrovníka, který jejím

jménem rozhodnutí ČTÚ formálně převzal a účastnil se za ni dalšího

správního řízení. Rovněž usnesení ČTÚ o ustanovení opatrníka nebylo

stěžovatelce řádně doručeno, neboť bylo vyvěšeno pouze na elektronické

úřední desce ČTÚ a nikoliv na úřední desce obecního úřadu sídla

stěžovatelky, jak vyžaduje správní řád. Doručením veřejnou vyhláškou

toliko na úřední desce ČTÚ je přitom de facto předem zajištěno, že

adresát se o věci nedozví. Stěžovatelka má za to, že výše namítaným

postupem je navrhovatel zvýhodňován oproti jiným podnikatelům při

získání pravomocného a soudně vymahatelného rozhodnutí a je přesvědčena,

že byla porušena její základní práva.

 

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
1. 6. 2011 14:30
- 1. 6. 2011 15:00
Sp. zn.: II. ÚS 3630/10
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: V. V. V.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 11. 2010 sp. zn. Nt 695/2010
(slyšení obviněného proti rozhodnutí o vazbě)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se domáhá zrušení označeného rozhodnutí, kterým byla jako nedůvodná

zamítnuta jeho stížnost proti usnesení státního zástupce Okresního

státního zastupitelství ve Znojmě, jímž byl ponechán nadále ve vazbě, a

to z důvodů uvedených v ust. § 67 písm. a) a c) tr. řádu. Stěžovatel je

přesvědčen, že napadeným usnesením byla porušena jeho základní práva

podle čl. 8 odst. 1, 2, 3, 5 a 6, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv

a svobod a čl. 5 odst. 4 a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a

základních svobod.

 

Policejním

orgánem Policie ČR, Krajským ředitelstvím policie Jihomoravského kraje,

Územním odborem Znojmo, Oddělením obecné kriminality Znojmo je

stěžovatel stíhán jako obviněný ze zločinu nedovolené výroby a jiného

nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.

1, odst. 2, písm. c) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím,

že skrytě převážel 1.063 gramů rostliny marihuany, a 30 gramů drogy

zvané pervitin obsahující psychotropní látku metamfetamin. Stěžovatel

v ústavní stížnosti namítá, že  okresní soud rozhodoval v neveřejném

zasedání bez jeho osobního slyšení.

 

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
1. 6. 2011 15:00
- 1. 6. 2011 15:30
Sp. zn.: II. ÚS 48/11
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: A. D. B., B. D.A., P. Ch. D., J. R. D., P. H. D.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2010sp. zn. 64 Co 125/2010
(náklady řízení )
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelé

se domáhají zrušení uvedeného rozsudku, kterým jim nebyly přiznány

náklady řízení ve věci jejich žaloby projednávané před soudy všech

stupňů, přestože měli ve věci plný úspěch a uvádějí, že byla porušena

jejich základní práva, zejména čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a

svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních

svobod.

 

 Stěžovatelé

jsou na základě pravomocného rozhodnuti Okresního soudu Praha - východ

každý jednou pětinou podílovými spoluvlastníky nemovitostí situovaných v

k.ú. Smíchov. Hlavní město Praha odvozovalo své vlastnické právo k

nemovitostem na základě zákona č.172/1991 Sb. Vzhledem k tomu, že v

katastru nemovitostí existoval ke shora uvedeným nemovitostem duplicitní

zápis, stěžovatelé se jako žalobci domáhali určení vlastnického práva.

Dle právního názoru Nejvyššího soudu platí, že konstituované kontinuální

vlastnictví navrhovatelů je silnější vlastnický titul než nabývací

titul Hlavního města Prahy. Městský soud v Praze posléze ústavní

stížností napadeným rozhodnutím potvrdil vyhovující výrok Obvodního

soudu pro Prahu 5 a zároveň rozhodl o nákladech řízení tak, že náhradu

nákladů stěžovatelům nepřiznal.

 

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
2. 6. 2011 9:00
- 2. 6. 2011 9:30
Sp. zn.: IV. ÚS 3294/09
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická
Navrhovatelé: V. P. S.
Řízení o ústavní stížnosti
(ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2009 sp. zn. 9 To 508/2009)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

byl, společně s dalšími osobami, obviněn ze spáchání trestného činu

vydírání dle § 235 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 zák. č. 140/1961 Sb.,

trestní zákon, částečně dokonaného, částečně ve stádiu pokusu. Usnesením

Městského soudu v Brně ve spojení s usnesením krajského soudu byl

stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a) zákona č.

141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. Státní zástupkyně Krajského

státního zastupitelství v Brně posléze usneseními ponechala stěžovatele,

jakož i spoluobviněného, ve vazbě. Proti posledně uvedenému usnesení

krajského státního zastupitelství podali oba obvinění stížnost, která

byla usnesením krajského soudu jako nedůvodná zamítnuta. Toto usnesení

napadá stěžovatel ústavní stížností, v níž namítá, že došlo k porušení

jeho ústavně zaručených práv plynoucích z čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2 a

čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel poukazuje

na průtahy při vyšetřování a v této souvislosti dovozuje, že nebyla

splněna podmínka vymezená ustanovením § 71 odst. 4, větou druhou,

trestního řádu, dle níž lze obviněného ponechat ve vazbě jen pokud

nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní

stíhání v zákonné lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu

hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního

stíhání.