Přehled ústních jednání pro 22. týden roku 2013

24.05.2013

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu

od: 27.05.2013 14:00 do: 27.05.2013 14:30

místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151

sp. zn: IV. ÚS 1088/12

typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

soudce zpravodaj: JUDr. Miloslav Výborný

Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudkům Městského soudu v Brně ze dne 7. 12. 007 č. j. 36 C 266/2005-78, Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2011 č. j. 38 Co 225/2008-137 a Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2012 č. j. 28 Cdo 2930/201-181

navrhovatelé: 1. MUDr. Kamil Rinchenbach, 2. MUDr. Oto Rinchenbach

stručná charakteristika: ochrana vlastnického práva

Stěžovatelé se domáhají zrušení označených rozsudků obecných soudů vydaných v jejich civilní věci z důvodu porušení článku 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), práva vlastnit majetek zaručeného článkem 11 odst. 1 Listiny, práva na spravedlivý proces dle článku 36 Listiny a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv základních svobod, jakož i autonomie vůle a svobody individuálního jednání garantovaných článkem 2 odst. 3 Listiny.

Městský soud v Brně rozsudkem uložil stěžovatelům zaplatit žalobci Pozemkovému fondu České republiky společně a nerozdílně částku ve výši 330 300 Kč (výrok I.) z titulu bezdůvodného obohacení. Vysvětlil, že stěžovatelům jako osobám oprávněným nebyly z důvodu zastavěnosti ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), vydány odňaté pozemky v k. ú. Jehnice, obec Brno, okres Brno – město, a proto s nimi žalobce dle ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě dne 28. 7. 2004 uzavřel smlouvu o bezúplatném převodu náhradního pozemku v k. ú. Řečkovice, obec Brno. Vzhledem k tomu, že znalkyně při oceňování původních nevydaných pozemků nezohlednila, že se ke dni jejich převodu na stát (dne 13. 5. 1949) nenacházely na území města Brna, tedy ve „velké“ obci nad 300 000 obyvatel, ale v samostatné „malé“ obci Jehnice do 1 000 obyvatel, která se součástí města Brna stala teprve v roce 1971, úředně stanovená cena nevydaných pozemků nečinila 200 Kč za <metricconverter productid="1 m2" w:st="on">1 m2</metricconverter>, ale pouze 20 Kč. Stěžovatelům tak vzniklo bezdůvodné obohacení, neboť nabyli náhradní pozemek o vyšší hodnotě, než byla hodnota odňatých pozemků. Krajský soud v Brně rozsudkem na základě připuštěné změny žaloby výrok I. rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že každému ze stěžovatelů uložil zaplatit žalobci částku 165 150 Kč. Nejvyšší soud rozsudkem zamítl dovolání stěžovatelů, když vyšel ze zásady, že oprávněné osoby mají nárok na vrácení toho, co jim bylo odňato.

Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že Nejvyšší soud aplikoval zásadu srovnatelnosti pozemků nepřípustně formálně tak, že jim toliko z důvodu změny statusu obce znemožnil získat srovnatelné pozemky ve stejném katastrálním území, v kterém se nachází většina jejich původních pozemků, což odporuje ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě ve znění účinném do dne 13. 4. 2006, jehož smyslem bylo vytvoření možnosti pro oprávněnou osobu účelně náhradní pozemky obhospodařovat.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu

od: 28.05.2013 09:00 do: 28.05.2013 10:00

místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152

sp. zn: III. ÚS 1669/11

typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Musil, CSc.

Návrh na přezkoumávané akty:  Řízení o komunální ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. dubna 2011 č. j. 8 Ao 1/2011-107 a proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. dubna 2011 č.j. 9 Ao 1/2011-96

navrhovatelé: Zastupitelstvo města Rokytnice nad Jizerou

stručná charakteristika: posouzení otázky, zda Nejvyšší správní soud porušil právo obce na samosprávu tím, že zrušil část územního plánu města Rokytnice nad Jizerou

Stěžovatel se domáhá zrušení rozsudků Nejvyššího správního soudu pro porušení práva územního samosprávného celku na samosprávu, které obcím zaručuje čl. 8, čl. 100 odst. 1 a čl. 101, odst. 4 Ústavy České republiky. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu bylo rozhodnuto, že opatření obecné povahy - dodatek č. 1 k územnímu plánu města Rokytnice nad Jizerou, schválený usnesením zastupitelstva města Rokytnice nad Jizerou ze dne 23.  června  2010, se zrušuje v části týkající se pozemku p. č. 2091/2 v k. ú. Horní Rokytnice nad Jizerou (výrok pod bodem I) a ve zbytku byl návrh zamítnut (výrok pod bodem II). Návrh na vydání závazného posouzení otázky obnovy původní územně plánovací dokumentace v důsledku zrušení nového územního plánu byl následně odmítnut. Stěžovatel namítá, že uvedenými rozsudky došlo k zásahu do práva územního samosprávného celku na samosprávu, které zaručuje Ústava, a poukazuje na to, že Nejvyšší správní soud mu přičítá k odpovědnosti něco, za co právně a ani nijak jinak neodpovídá, přičemž takovéto vyvození odpovědnosti zasahuje do oblasti samostatné působnosti obce, ve které obec ovšem nijak nepochybila. Stěžovatel uvádí, že oba napadené rozsudky založily derogační důvod na skutečnosti, že odůvodnění, které se vztahovalo k vypořádání námitky navrhovatelů řízení, nebylo dostatečně odůvodněno - rozvedeno, a to především v reakci na doplnění námitek. Nedostatek důvodů, respektive jejich příliš velká obecnost, uvádí stěžovatel, je dána obsahem vyjádření, kterým se dotčený orgán vyjadřoval k námitce jako takové.

Plénum - veřejné ústní jednání

od: 29.05.2013 09:00 do: 29.05.2013 15:00

místnost: sněmovna

sp. zn: Pl. ÚS 10/13

typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

soudce zpravodaj: JUDr. et PhDr. Stanislav Balík

Návrh na přezkoumávané akty:  návrh skupiny senátorů a dvou skupin poslanců Parlamentu České republiky na zrušení zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), či jeho části

navrhovatelé: skupina 18 senátorů Senátu Parlamentu ČR skupina 47 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR skupina 45 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

Skupina senátorů Parlamentu ČR navrhuje zrušení zákona č. 428/2012 Sb., o  majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) a zároveň předložila návrh na zrušení části zákona č. 182/1993 Sb., o  Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Svým návrhem se domáhá, aby Ústavní soud zrušil napadené právní předpisy (resp. část právního předpisu), které jsou podle navrhovatelů v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Skupina senátorů navrhuje, aby v případě, že Ústavní soud nevyhoví návrhu na  zrušení zákona jako celku, rozhodl alternativně tak, že zruší alespoň některá specifikovaná ustanovení zákona o majetkovém vyrovnání s  církvemi a náboženskými společnostmi.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu

od: 30.05.2013 09:00 do: 30.05.2013 10:00

místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151

sp. zn: Pl. ÚS 31/10

typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů

Návrh na přezkoumávané akty:  Ustanovení § 11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednicích státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů

navrhovatelé: Vrchní soud Praha

stručná charakteristika: Bude odpovědnost soudců za chod justice omezena?

Vrchní soud v Praze podal návrh na zrušení § 11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů (dále jen „ZVSÚ“), protože dospěl k závěru, že toto ustanovení je v nepřeklenutelném rozporu s jiným ustanovením ZVSÚ. Napadené ustanovení vymezuje činnosti, které může v rámci výkonu soudnictví samostatně vykonávat vyšší soudní úředník. Rozpor jednotlivých ustanovení vede podle navrhovatele k paradoxní situaci, kdy podle jednoho ustanovení je soudní úředník oprávněn učinit určité rozhodnutí (v této věci konkrétně odmítnout námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu), avšak podle druhého ustanovení takový úkon naopak činit nemůže. Navrhující soud dále dovodil, že výjimka z rozhodovací činnosti soudců v podobě rozhodování soudních úředníků by měla být v zákoně pevně ohraničena a definována, jinak hrozí kolize s čl. 81 Ústavy, a dále s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu

od: 30.05.2013 09:30 do: 30.05.2013 10:00

místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152

sp. zn: III. ÚS 4495/12

typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

soudce zpravodaj: JUDr. Vladimír Kůrka

Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 12. 2011 č. j. 10 EC 408/2010-24 a Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2012 č. j. 14 Co 242/2012-54, za účasti společnosti ZEPTER INTERNATIONAL s. r. o.

navrhovatelé: Ivan Sochor

stručná charakteristika: Procesní poučení ve vztahu ke spravedlivému procesu

 

Stěžovatel navrhuje zrušení označených rozsudků obecných soudů v jeho občanskoprávní věci, a to pro tvrzené porušení práva na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i článku 90 a článku 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Městský soud v Praze rozsudkem změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 tak, že stěžovateli (žalovanému) uložil povinnost zaplatit žalobkyni ZEPTER INTERNATIONAL, spol. s r.o., částku 15 488 Kč s příslušenstvím, představující jím nezaplacenou kupní cenu dle účastníky uzavřené kupní smlouvy. Dospěl k závěru, že ujednání o splatnosti kupní ceny je dostatečně určité a nezpůsobuje tak neplatnost smlouvy, a dodal, že stěžovatel od rozhodné smlouvy neodstoupil v zákonem stanoveném termínu. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že od kupní smlouvy odstoupil jak stanovenou písemnou formou, tak včas, což v řízení před soudy podle svého názoru doložil.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu

od: 30.05.2013 10:00 do: 30.05.2013 10:30

místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152

sp. zn: III. ÚS 360/13

typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

soudce zpravodaj: JUDr. Vladimír Kůrka

Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2012 č. j. 21 Co 502/2012-75, za účasti Společenství vlastníků jednotek domu Týnská ulička 10 č. p. 611 Praha 1 a Lenky Brožové

navrhovatelé: RNDr. Jan Pravda

stručná charakteristika: Náklady řízení v procesním kontextu spravedlivého procesu

Stěžovatel se domáhá zrušení označeného rozhodnutí odvolacího soudu pro porušení principu rovnosti účastníků řízení a práva na spravedlivý proces zaručených články 37 odst. 3 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením zastavil řízení, v němž se stěžovatel domáhal určení neplatnosti nájemní smlouvy uzavřené mezi Společenstvím vlastníků jednotek domu a žalovanými, a dále rozhodl, že  se stěžovateli soudní poplatek ve výši 1 000 Kč nevrací, a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací Městský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně v nákladovém výroku změnil tak, že stěžovateli uložil povinnost nahradit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 15 700 Kč, a dalším výrokem zavázal stěžovatele i k náhradě nákladů odvolacího řízení (1 550 Kč). Důvody užití ustanovení § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak mínil soud prvního stupně, podle jeho názoru neobstojí, a uzavřel, že je namístě aplikovat ustanovení § 146 odst. 2, věty první, o. s. ř., neboť to byl stěžovatel, kdo z procesního hlediska zavinil, že řízení bylo zastaveno. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že mu byla odňata možnost vyjádřit se k odvolání žalovaných, neboť mu nebylo doručeno a ani nebylo nařízeno jednání, následkem čehož se o něm dozvěděl až ze samotného rozhodnutí odvolacího soudu

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu

od: 31.05.2013 08:00 do: 31.05.2013 08:30

místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151

sp. zn: III. ÚS 3489/12

typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský

Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2012 č. j. 29 Cdo 1169/2011-238, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2010 č. j. 7 Cmo 477/2009-209 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. září 2009 č. j. 72 Cm 150/2008-178

navrhovatelé: Ing. Aleš Hodina, zastoupen Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem PRIME LEGAL advokátní kancelář s.r.o. se sídlem v Plzni, Lochotínská 18,

stručná charakteristika: Právo vlastnit majetek, nabývání majetku Právo na soudní a jinou právní ochranu

 

Stěžovatel se domáhá zrušení uvedených usnesení z důvodu tvrzeného porušení svých základních práv podle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.  Stěžovatel byl menšinovým akcionářem obchodní společnosti Měď Povrly a.s. (dále jen „vedlejší účastnice“). Žalobou podle § 131 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, se domáhal vyslovení neplatnosti usnesení její valné hromady, konané dne 28. srpna 2008, kterou bylo rozhodnuto pod bodem 3 pořadu jednání o přechodu akcií společnosti ve vlastnictví ostatních akcionářů na hlavního akcionáře postupem podle § 183i a násl. obchodního zákoníku, ve znění novely provedené zákonem č. 104/2008 Sb. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením žalobu zamítl, přičemž Vrchní soud v Praze jeho rozhodnutí následně k odvolání stěžovatele usnesením potvrdil. Dovolání proti tomuto rozhodnutí bylo usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto, neboť nebyl shledán důvod jeho přípustnosti podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012.

 

Proti všem uvedeným usnesením obecných soudů podal stěžovatel ústavní stížnost, kterou odůvodnil tím, že k nucenému výkupu akcií vedlejší účastnice (tzv. squeeze-out) došlo na základě protiústavní právní úpravy. V této souvislosti poukázal na právní názor obsažený v nálezu ze dne 21. března 2011 sp. zn. I. ÚS 1768/09 (N 49/60 SbNU 577), podle něhož právní úprava, jež nezakotvuje obligatorní dohled České národní banky při nuceném výkupu akcií společností, nezajišťuje menšinovým akcionářům ústavně přijatelnou ochranu jejich základních práv, zejména jejich majetkových práv. Novelou obchodního zákoníku provedenou zákonem č. 104/2008 Sb., jež nabyla účinnosti dne 1. dubna 2008, byl však požadavek uvedeného dohledu vypuštěn při nuceném výkupu akcií těch společností, jejichž účastnické cenné papíry nejsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, což byl i případ vedlejší účastnice. Obecné soudy tak podle názoru stěžovatele měly aplikovat příslušná ustanovení upravující proces nuceného výkupu akcí ústavně konformním způsobem a vyhovět jeho žalobě. Měly podle stěžovatele rozpoznat nedostatečnost právní úpravy, její nízkou kvalitu, jakož i to, že tato právní úprava negarantuje ochranu práv menšinových akcionářů. Tím, že tak neučinily, měly porušit jeho základní právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.