Přehled ústních jednání pro 23. týden roku 2012

01.06.2012

V tomto týdnu se koná 6 jednání.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
4. 6. 2012 15:30
- 4. 6. 2012 16:00
Sp. zn.: I. ÚS 3438/11
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: stěžovatel V. W., zast. JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Praha 5, Symfonická 1496/9
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2011, čj. 30 Cdo 1384/2011 - 74
I. poschodí, senátní místnost č. 151


Stěžovatel

navrhuje zrušení označeného rozsudku Nejvyššího soudu pro porušení

práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a

svobod a práva na rovné zacházení podle čl. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1

Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel požadoval

náhradu za nemateriální újmu, která mu byla způsobena nezákonným

vězněním v období od 1. 11. 1953 do 9. 5. 1955. Rozsudkem bývalého

nižšího Vojenského soudu v Brně byl v roce 1954 uznán vinným trestným

činem vyhýbání se služební povinnosti, neboť z náboženských důvodů

odepřel vykonávat vojenskou službu. Za to byl odsouzen mj.

k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku. Rozsudkem

Nejvyššího soudu ČR z roku 2003 byl výše označený rozsudek zrušen pro

porušení zákona v neprospěch stěžovatele. Nejvyšší soud tak dospěl

k závěru, že skutek, pro který byl stěžovatel vojenským soudem uznán

vinným a odsouzen, není trestným činem, proto stěžovatele obžaloby

zprostil. Vojenský úřad pro právní zastupování Ministerstva obrany

stěžovateli přiznal odškodnění za vykonanou vazbu a část trestu odnětí

svobody ve výši cca 50.000,- Kč. Požadavek na úhradu morální a citové

újmy ve výši 900.000,- Kč opakovaně odmítl, naposledy sdělením v roce

2006. Stěžovatel žádal o nárok na náhradu nemateriální újmy osob, které

byly nevinně uvězněny ve stejném historickém období (padesátá léta 20.

století) a dosáhly zrušení odsuzujícího rozsudku, resp. vyslovení soudní

rehabilitace až počátkem 21. století. Obecné soudy těmto osobám

poskytly soudní ochranu, na rozdíl od stěžovatele, u kterého tak došlo

k jeho znevýhodnění a odepření zadostiučinění.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
4. 6. 2012 16:00
- 4. 6. 2012 16:30
Sp. zn.: I. ÚS 564/08
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: stěžovatel V. K., zast. JUDr. Milanem Staňkem, advokátem se sídlem Brno, Kuřimská 42
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v

Olomouci ze dne 15. 1. 2008, čj. 2 To 121/2007 - 1368, a rozsudku

Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 10 T 6/2005
I. poschodí, senátní místnost č. 151


Stěžovatel

navrhuje zrušení označených soudních rozhodnutí pro porušení čl. 36

odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy

o ochraně lidských práv a základních svobod. Vrchní soud v Olomouci,

jako odvolací soud, zamítl odvolání stěžovatele proti rozsudku soudu

prvního stupně, kterým byl stěžovatel v bodě 1) uznán vinným pokusem

trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 8

odst. 1 k § 255 odst. 1, 3 trestního zákona (dále jen „TrZ“). Skutek

měl spáchat tím, že jménem svého zaměstnavatele, Komerční banky, a. s.,

jako ředitel pobočky v Boskovicích, avaloval 11 směnek společnosti Česká

privatizační, a. s., na celkový směnečný peníz 47.865.000 USD, tj.

1 291 493 430,- Kč. K avalování směnek za společnost Komerční banka, a.

s., neměl oprávnění. Tímto jednáním mohl vystavit Komerční banku, a. s.,

nebezpečí povinnosti uvedený směnečný peníz zaplatit, neboť věděl, že

spoluobviněný se pokusí směnky prodat třetím osobám. Za to byl odsouzen

k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let se zařazením do

věznice s dozorem. Současně mu byl uložen trest zákazu činnosti v trvání

pěti let, spočívající v zákazu výkonu zaměstnání spojeného se správou

majetku.

 

Stěžovatel

vznesl řadu argumentů proti způsobu, jakým obecné soudy prováděly

dokazování a hodnotily jednotlivé důkazy. Tvrdil, že byl odsouzen,

ačkoli soud neměl k dispozici 11 originálů směnek, na nichž by byl

nesporně identifikován jeho podpis. Soud prvního stupně opřel skutkový

závěr o výpovědi svědků, které stěžovatel nepovažuje za věrohodné. Soudy

nevyvinuly podle stěžovatele žádnou činnost k prověření jejich

věrohodnosti a nikdy nebylo prokázáno, že by od nich převzal směnky a ty

jim orazítkované a podepsané vrátil, poukazoval také na rozpory ve

výpovědích svědků.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
4. 6. 2012 16:30
- 4. 6. 2012 16:45
Sp. zn.: I. ÚS 515/12
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: stěžovatel J. Ch., zast. Mgr. Katarzynou Siwou, advokátkou se sídlem Český Těšín, Hlavní třída 87/2
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti příkazu Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 12. 2011, sp. zn. 0 Nt 1741/2011
(příkaz k domovní prohlídce; neodkladnost úkonu)
I. poschodí, senátní místnost č. 151


Stěžovatel

navrhuje zrušení označeného příkazu Okresního soudu v Karviné pro

porušení čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 12 odst. 1, 2 a čl. 36 odst. 1

Listiny základních práv a svobod. Uvedeným příkazem soudkyně okresního

soudu nařídila prohlídku bytu a přilehlých prostor k tomuto bytu

náležejících, který užívá stěžovatel jako nájemník. Státní zástupce

Okresního státního zastupitelství v Karviné – pobočka v Havířově podal

návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce označené nemovitosti s tím,

že Policie České republiky prověřuje důvodné podezření ze spáchání

zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a

přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr.zákoníku,

kterého se měl dopustit stěžovatel. V průběhu prověřování stěžovatel

vydal střelby schopnou zbraň, kterou měl v držení, ačkoli nikdy nebyl a

není držitelem příslušného zbrojního průkazu. Stěžovatel v ústavní

stížnosti namítá, že ačkoli byla domovní prohlídka provedena před

zahájením trestního stíhání, napadený příkaz k domovní prohlídce

neobsahuje zdůvodnění provedení tohoto úkonu jako neodkladného, podle §

160 odst. 4 TrŘ. Z odůvodnění napadeného příkazu je patrno, že podmínka

náležitého zkoumání neodkladnosti není v projednávané věci podle

stěžovatele vůbec splněna, čímž došlo k zásahu do ústavně zaručených

práv stěžovatele.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
4. 6. 2012 16:45
- 4. 6. 2012 17:00
Sp. zn.: I. ÚS 303/12
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: stěžovatelka J. V., zast. Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Česká Třebová, Čechova 396
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 37 Co 277/2011
(vyloučení věcí z exekučního řízení; náklady řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151


Stěžovatelka

navrhuje zrušení uvedeného usnesení, vydaného v řízení o vyloučení věcí

z exekuce, v němž byla jako žalobkyně úspěšná. Zmíněným usnesením byl

Krajským soudem v Brně, jako soudem odvolacím, změněn výrok rozsudku

Okresního soudu v Blansku o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníků

nárok na náhradu řízení před soudy obou stupňů nenáleží. Stěžovatelka

uvedla, že odvolací soud tímto rozhodnutím, které není řádně odůvodněno,

zasáhl do jejího práva vlastnit majetek, práva na spravedlivý proces a

rovněž do jejího legitimního očekávání, že pokud obhájí své porušené

právo, nebude nucena platit náklady řízení. Napadené rozhodnutí je podle

ní výsledkem odepření spravedlnosti a libovůle ze strany soudu, protože

žádným svým jednáním nedala příčinu k tomu, aby bylo do její majetkové

sféry zasahováno ze strany žalované (Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR).

Krajský soud konstatoval, že bylo na stěžovatelce, aby již ve stadiu

rozhodování o návrhu na vyloučení věcí z exekuce předložila listinné

důkazy, kterými posléze u soudu prokazovala své vlastnické právo

k většině movitých věcí, kterých se řízení týkalo. Stěžovatelka

s uvedeným odůvodněním nesouhlasí a tvrdí, že při provádění exekuce

soudním exekutorem v jejím bytě dokládala vlastnictví sepisovaných věcí.

Již při příchodu soudního exekutora namítala, že povinný se v jejím

bytě nezdržuje a nemá tam bydliště, což doložila rozhodnutím městského

úřadu. Vykonavatelé soudního exekutora však prohlásili, že nebudou nic

řešit na místě a že si stěžovatelka má podat návrh na vyškrtnutí

sepsaných věcí u exekutora. Ten posléze její návrh zamítl. Stěžovatelka

ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedla, že již při soupisu věcí

jasně uvedla, že tam povinný žádné věci nemá, že zde nemá ani bydliště

či pobyt a toto uvedla i exekutorovi v rámci svého návrhu na vyškrtnutí

věcí.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
7. 6. 2012 9:30
- 7. 6. 2012 10:00
Sp. zn.: II. ÚS 1143/12
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: S. Y.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozhodnutí Českého

telekomunikačního úřadu v Praze ze dne 17. 4. 2003 č.

j.088936/2002-631(Čer/G
(právo na spravedlivý proces - ustanovení opatrovníka)
I. poschodí, senátní místnost č. 151


Stěžovatel se se domáhá zrušení rozhodnutí ČTÚ, protože je přesvědčen, že jím byly porušeny čl. čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny

základních práv a svobod. Uvedeným rozhodnutím byla stěžovateli uložena

povinnost uhradit společnosti RadioMobil a.s. (Mobile Czech Republic

a.s.) částku 8 177,10 Kč. Stěžovatel rovněž navrhuje, aby mu byla

přiznána náhrada nákladů právního zastoupení, jelikož mu jeho majetkové

poměry – i s ohledem na probíhající srážky ze mzdy – neumožňují hradit

právní pomoc advokáta. Stěžovatel namítá, že napadené rozhodnutí mu

nebylo nikdy řádně doručeno, stejně jako nebyl nikdy informován o

probíhajícím řízení před ČTÚ. O existenci napadeného rozhodnutí se

dověděl až v souvislosti s exekučním příkazem k provedení exekuce

srážkami ze mzdy, který byl soudním exekutorem doručen zaměstnavateli

stěžovatele. Stěžovatel ČTÚ vytýká, že neprojevil náležitou

aktivitu při hledání místa jeho pobytu za účelem doručování písemností a

omezil se pouze na dotaz na pobyt stěžovatele u cizinecké policie,

která správnímu orgánu oznámila, že stěžovateli zanikl přechodný pobyt

na území České republiky. Stěžovateli bylo opětovně vystaveno vízum pro

pobyt v České republice a od toho dne se trvale zdržuje na území České

republiky, takže podle něj nebyl důvod pro ustanovení opatrovníka.  

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
7. 6. 2012 10:00
- 7. 6. 2012 10:30
Sp. zn.: III. ÚS 169/12
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: I. M.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v

Praze ze dne 12. října 2011 sp. zn. 9 To 387/2011 a usnesení Obvodního

soudu pro Prahu 4 ze dne 25. srpna 2011 sp. zn. 1 T 76/2009
(právo na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152


Stěžovatelka

se domáhá zrušení označených soudních rozhodnutí a tvrdí, že jimi byla

porušena její ústavně zaručená základní práva uvedená v čl. 38 odst. 2

Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a

základních svobod. Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 bylo

podle § 330 odst. 1 trestního řádu (dále jen „tr. ř.“) s použitím § 83

odst. 1 trestního zákoníku rozhodnuto, že stěžovatelka vykoná trest

odnětí svobody v trvání 30 měsíců z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4

ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze s tím, že se podle § 56

odst. 2 písm. b) trestního zákoníku pro účely výkonu trestu zařazuje do

věznice s dozorem. Stěžovatelka poukazuje na to, že proti citovanému

usnesení obvodního soudu podala v rámci veřejného zasedání do protokolu

stížnost s tím, že ji prostřednictvím svého obhájce odůvodní poté, co jí

bude toto usnesení o tzv. přeměně trestu doručeno. Odůvodnění stížnosti

pak bylo obhájcem sepsáno a bylo doručeno obvodnímu soudu. Obvodní soud

však odůvodnění stížnosti městskému soudu nedoručil, načež ten o

předmětné stížnosti rozhodl jako o neodůvodněné. Oba dotčené soudy

stěžovatelka na toto opomenutí obvodního soudu, který nedostatečně

zajistil podklady pro rozhodnutí městského soudu, prostřednictvím svého

obhájce upozornila, načež obvodní soud v odpovědi vysvětlil své

pochybení tak, že předmětné odůvodnění stížnosti bylo omylem založeno do

došlé pošty, a nikoliv do příslušného soudního spisu. Daným procesním

pochybením byla stěžovatelka dle svých slov zkrácena na právu na

obhajobu, v důsledku čehož bylo porušeno její právo na spravedlivý

proces, neboť se nemohla k věci vyjádřit a stížnostní soud se nemohl

zabývat jejími námitkami.