Přehled ústních jednání pro 24. týden roku 2012

08.06.2012

V tomto týdnu se konají 3 jednání.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
11. 6. 2012 8:00
- 11. 6. 2012 8:30
Sp. zn.: I. ÚS 3016/11
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský
Navrhovatelé: a) N. H. K., b) L. T. T. H., c) S. M. N. L.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku II. a III. rozsudku

Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011 č. j. 30 Cdo 1684/2010 - 363
(Domovní prohlídka; Zbavení osobní svobody, stíhání, obvinění, zadržení a zatčení; Ochrana soukromého a rodinného života)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelé

se domáhají zrušení uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu s tvrzením,

že jím byla porušena jejich základní práva garantovaná v čl. 36 odst. 1

a 3 Listiny základních práv a svobod a v čl. 13 Úmluvy o ochraně

lidských práv a základních svobod. Porušení svých základních práv

spatřují jednak ve skutečnosti, že rozsudek Nejvyššího soudu dle

stěžovatelů relativizuje skutečnost, že stěžovatel byl veřejně

skandalizován s uvedením své fotografie, jména a příjmení v tisku a v TV

Nova jako zločinec a mafián. Podle stěžovatelů unikly údaje o

vyšetřování od Policie České republiky a ke skandalizaci stěžovatele by

nedošlo, nebýt jeho nedůvodného trestního stíhání. Nejvyšší soud

nepovažoval za prokázané, že by k úniku informací z trestního spisu

došlo od Policie České republiky, ačkoliv odjinud být získány podle

stěžovatelů nemohly (již následujícího dne po zásahu Policie ČR došlo

k publikaci podrobného článku v deníku „Aha!“ a byla odvysílána reportáž

v pořadu TV Nova „Na vlastní oči" s uvedením detailů a osobních údajů,

které znala podle stěžovatele pouze Policie ČR). Nejvyšší soud podle

stěžovatelů rovněž přehlédl, že k ničemu takovému by nikdy nedošlo,

nebýt od počátku nedůvodného trestního stíhání stěžovatele. Bez ohledu

na újmu umocněnou medializaci případu stěžovatele Nejvyšší soud uzavřel,

že částka 100 000 Kč přiznaná stěžovateli, jakožto zadostiučinění, není

nízká, naopak že je částkou poměrně vysokou. S tímto tvrzením

stěžovatelé nesouhlasí.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
13. 6. 2012 13:30
- 13. 6. 2012 14:00
Sp. zn.: I. ÚS 919/09
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Mgr. Ing. M. N.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího

správního soudu ze dne l5. 1. 2009 sp. zn. 3 As 40/2008, proti usnesení

Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2008 sp. zn. 5 Ca 327/2007, proti

usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2003 sp. zn. 5 A

151/2002, proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví v

Praze ze dne 16. 9. 2002 č. j. O-65486 a proti rozhodnutí Úřadu

průmyslového vlastnictví v Praze ze dne 9. 9. 2001 č. j.: O-65486
(opožděné podání žaloby)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Ústavní

stížností se stěžovatel domáhá zrušení uvedených rozhodnutí orgánů

veřejné moci. Napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu byla

zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Městského soudu

v Praze, jímž došlo k odmítnutí jeho správní žaloby z důvodu jejího

opožděného podání. Tato žaloba směřovala proti dalšímu napadenému

rozhodnutí, a to proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového

vlastnictví, jenž zamítl rozklad stěžovatele proti rozhodnutí Úřadu

průmyslového vlastnictví v Praze, kterým bylo rozhodnuto o výmazu

stěžovatelovy ochranné známky z rejstříku ochranných známek. Napadeným

usnesením Nejvyššího správního soudu v Brně pak byla v průběhu

předmětného řízení odmítnuta další stěžovatelova správní žaloba, jelikož

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že není příslušný k jejímu

projednání. Stěžovatel podal správní žalobu k Vrchnímu soudu v Praze

s návrhem na zrušení správního rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví

o výmazu ochranné známky. Dne 1. 1. 2003 vstoupila v účinnost nová

legislativní úprava správního soudnictví a Vrchní soud přestal býti

příslušný a jako neskončenou věc předal žalobu Nejvyššímu správnímu

soudu. Ten o žalobě rozhodl tak, že žaloba se odmítá; uvedl, že se jedná

o věc soukromého práva, kterou podle ustanovení novelizované části páté

o. s. ř. projednávají v plné jurisdikci obecné soudy a nikoliv

specializované senáty krajských soudů. Zároveň stěžovatele poučil, že

takovou žalobu je možno podat do jednoho měsíce k soudu příslušnému

podle § 249 a § 250 o. s. ř., přičemž účinky procesních úkonů zůstávají

zachovány a posoudí se přiměřeně podle soudního řádu správního.

Stěžovatel podal znovu stejnou správní žalobu k Městskému soudu v Praze,

protože byl toho názoru, že soudní příslušnost „je správná“ u tohoto

soudu a neobrátil se tedy na obecný soud.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
15. 6. 2012 8:30
- 15. 6. 2012 9:30
Sp. zn.: IV. ÚS 3653/11
Soudce zpravodaj: Pavel Holländer
Navrhovatelé: V. K.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze

dne 21. září 2011 sp. zn. 26 Cdo 4904/2010 a rozsudku Krajského soudu v

Ostravě ze dne 13. července 2010 sp. zn. 56 Co 171/2010.
(Vyklizení bytu)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka

je přesvědčena, že postupem obecných soudů došlo k porušení jejích práv

vyplývajících z čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a v

konečném důsledku z ustanovení čl. 90 Ústavy, podle kterého jsou soudy

povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly

ochranu právům. Navrhovatelka se spolu se svým manželem domáhala

uzavření smlouvy o převodu bytu v Ostravě - Moravské Ostravě do jejího

vlastnictví. Vzhledem k tomu, že odpůrce odmítl splnit svou zákonnou

povinnost a tuto smlouvu uzavřít dobrovolně, byla nucena vymáhat

uzavření smlouvy v soudním řízení, které bylo zahájeno v roce 1998 a do

dnešního dne není z důvodu záměrného obstrukčního přístupu odpůrce

skončeno.  Usnesením Krajského soudu v Ostravě bylo žalovanému Bytovému

družstvu uloženo učinit prohlášení vlastníka budovy. Toto pravomocné

rozhodnutí soudu odpůrce podle stěžovatelky již léta nerespektuje, čímž

závažným způsobem zasahuje do práv navrhovatelky. Naopak zahájil řízení o

vyklizení bytu na základě výpovědi z nájmu bytu, která byla učiněna v

rozporu se zákonem. Postup odpůrce hodnotí stěžovatelka jako účelový ve

snaze zabránit tomu, aby navrhovatelce převedl byt do jejího

vlastnictví, a svým postupem se snaží, aby navrhovatelka nesplnila

'podmínky stanovené v ust. § 23 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů, podle

kterého osoba, které se má převádět byt do vlastnictví, musí být také

nájemcem bytu. Odpůrce tak podle ní zneužil a zneužívá své vlastnické

právo na úkor navrhovatelky, neboť svým postupem zcela záměrně upírá

navrhovatelce její zákonné, právo předmětný byt nabýt do vlastnictví,

což je podle navrhovatelky v příkrém rozporu s článkem 1, odst. 3

Listiny základních práv a svobod.