Přehled ústních jednání pro 26. týden roku 2011

24.06.2011

V tomto týdnu se koná 8 jednání.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
28. 6. 2011 13:30
- 28. 6. 2011 14:00
Sp. zn.: III. ÚS 1203/11
Soudce zpravodaj: Vladimír Kůrka
Navrhovatelé: P. R.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku II. usnesení

Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 2. 2011 č. j. 14 Co 83/2011-42 za

účasti Patrika Račka, jako vedlejšího účastníka
(spravedlivý proces - náklady řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

je přesvědčen, že výrokem II. shora označeného usnesení Krajského soudu

v Plzni jako soudu odvolacího bylo porušeno jeho právo na soudní

ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 a odst. 3 Listiny

základních práv a svobod. Dle § 142 občanského soudního řádu vzniká

účastníku soudního řízení, který byl ve věci plně úspěšný, nárok na

náhradu nákladů řízení. Nepřiznání náhrady nákladů řízení plně úspěšnému

účastníku řízení, který se navíc mohl domáhat svého práva pouze soudní

cestou je dle stěžovatele porušením práva na soudní ochranu a porušením

zásady rovnosti účastníků soudního řízení. Stěžovatel je rovněž

přesvědčen, že chybějící odůvodnění rozhodnutí o nákladech řízení

zakládá porušení práva na spravedlivý proces obsaženého v čl. 36 odst. 1

Listiny základních práv a svobod. Na základě návrhu stěžovatele byl

zastaven výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy stěžovatele pro dlužné a

běžné výživné.

 

 

II. senát - veřejné ústní jednání
28. 6. 2011 14:00
- 28. 6. 2011 16:00
Sp. zn.: II. ÚS 1518/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: H. M., zastoupená JUDr. Milanem Vašíčkem, advokátem, se sídlem v Brně
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2010, sp. zn. 25 Cdo 3556/2007

(Vztah odpovědnosti státu za škodu způsobenou porušením evropského

práva a za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem - odůvodnění

rozhodnutí.)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím

bylo porušeno její základní právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst.

1 Listiny základních práv a svobod a na spravedlivý proces podle čl. 36

odst. 1 Listiny, a v důsledku toho bylo též porušeno i její právo na

náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3

Listiny. Žalobkyně (stěžovatelka) se soudně

domáhala náhrady škody vůči státu ve výši 72.454,68 Kč způsobené

nesprávným úředním postupem Ministerstva zdravotnictví, které schválilo

výsledky dohodovacího řízení pro rok 2003 a 2004 bez ujednání o výši

bodu pro odbornost porodní asistentky (921), kterou žalobkyně vykonávala

i v letech 2003 a 2004, čímž bylo její nestátní zdravotnické zařízení

vyloučeno ze systému zdravotního pojištění. Žaloba na náhradu byla škody

zamítnuta se závěrem, že nebyl naplněn základní předpoklad pro vznik

odpovědnosti státu za tvrzenou škodu. Odvolací soud uvedl, že výsledek

dohodovacího řízení (včetně posouzení jeho souladu s právními předpisy a

veřejným zájmem) vyhlášený ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví,

představuje pro určitou oblast regulaci cen, závaznou pro zdravotnická

zařízení a zdravotní pojišťovny, a je výsledkem procesu, jenž lze

označit za normotvorný. Vyhlášený výsledek se tedy neodvíjí od úředního

postupu a proces jeho vzniku nemůže založit odpovědnost státu za

tvrzenou škodu. Odvolací soud neshledal, že by v dané věci vyvstala

potřeba výkladu komunitárního práva, kterou by musel řešit Evropský

soudní dvůr. 

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
28. 6. 2011 14:00
- 28. 6. 2011 15:00
Sp. zn.: IV. ÚS 2842/10
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková
Navrhovatelé: R. K., zastoupená JUDr. Pavlou Nechanickou, advokátkou se sídlem Praha 1, Vodičkova 15,
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Vrchního soudu v

Praze ze dne 13. července 2010 č. j. 1 Co 143/2010-277 a rozsudku

Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2009 č. j. 37 C 141/2006-252
(právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ochrana osobnosti - promlčení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka

se domáhá zrušení uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla

porušena její základní práva zakotvená zejména v čl. 10 odst. 2 a v čl.

36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Evropské

úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka

spatřuje porušení svých základních práv zejména ve skutečnosti, že

obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, podle kterého je

nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích ve smyslu stanovení § 13

odst. 2 občanského zákoníku právem, které podléhá promlčení a proto v

důsledku vznesené námitky promlčení ze strany vedlejších účastníků

řízení žalobu zamítly. Stěžovatelka tvrdí, že ačkoli jak v řízení před

soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím opakovaně namítala, že

výkon práva vznesení námitky promlčení je v daném případě s ohledem na

všechny okolnosti případu v rozporu s dobrými mravy, soudy k témuž

názoru nedošly.

 

Stěžovatelka

se domáhala po žalovaném (vedlejší účastník) náhrady nemajetkové újmy

ve výši 4. 800 000,- Kč a ve výši 100 000,- Kč vůči dalšímu žalovanému.

Stěžovatelka žalobu opírala o skutečnost, že jak vedlejší účastník

řízení, tak žalovaný byli uznáni vinnými ze spáchání trestného činu

podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní

zákon, k ustanovení § 219 odst. 1 a 2 písm. h) trestního zákona tím, že

navedli k úmyslnému usmrcení dcery stěžovatelky v úmyslu získat

majetkový prospěch a byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání 15

let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou.  

 

Stěžovatelka

v této souvislosti zejména poukazuje na skutečnost, že rozhodnutí

občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ve věci

promlčitelnosti práva na náhradu nemajetkové újmy podle ustanovení § 13

odst. 2 občanského zákoníku bylo přijato až více než dva roky poté, kdy

podala žalobu a proto jí nelze klást za vinu, že neuplatnila svůj nárok v

tříleté promlčecí lhůtě od zásahu do jejího práva. Dle názoru

stěžovatelky obecné soudy v daném případě při svém rozhodování

posuzovaly otázku rozporu s dobrými mravy velmi formalisticky.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
28. 6. 2011 14:00
- 28. 6. 2011 14:30
Sp. zn.: II. ÚS 207/11
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová

Navrhovatelé: Tafonco a.s., se sídlem Areál Tatry 1448/5, Kopřivnice,

zastoupené JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se sídlem Štefánikova 58/31,

Kopřivnice
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty:

Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9.

2010 č. j. 10 Co 645/2010-53, a proti výroku II. usnesení Okresního

soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 4. 2010 č. j. 55 EXE 62/2010-22
(Spravedlivý proces)
sněmovna

 

Ústavní

stížností se stěžovatelka domáhá zrušení uvedených rozhodnutí obecných

soudů, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva

garantovaná čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod a

čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka

spatřuje porušení svých základních práv zejména ve skutečnosti, že

Krajský soud v Ostravě vydal napadené usnesení, aniž se podrobněji

zabýval důkazy navrženými stěžovatelkou. K tomuto usnesení zaslala

oprávněná prostřednictvím svého právního zástupce vyjádření, které však

krajský soud stěžovatelce, ani jejímu právnímu zástupci nezaslal,

ačkoliv odvolací soud k němu přihlédl. Tímto postupem došlo dle

stěžovatelky k porušení jejího práva vyjádřit se ke všem prováděným

důkazům a tedy i celkově k porušení jejího práva na spravedlivý proces,

resp. práva na soudní ochranu. Stejně tak stěžovatelka nesouhlasí

s postupem obecných soudů, které pouze podle dikce zákona (ust. § 146

o. s. ř.) přiznaly oprávněné nárok na náhradu nákladů řízení, aniž by

přitom blíže zkoumaly okolnosti, za kterých byl návrh na nařízení výkonu

rozhodnutí podáván. Takový postup (přepjatý formalismus při

interpretaci ustanovení o. s. ř.) je dle stěžovatelky v rozporu s

principy spravedlnosti.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
28. 6. 2011 14:30
- 28. 6. 2011 15:00
Sp. zn.: I. ÚS 864/11
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: P. K., zastoupený JUDr. Milanem Jebavým, advokátem, se sídlem Italská 1274/8, 120 00 Praha 2
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v

Praze ze dne 14. 12. 2010 sp. zn. 10 To 578/2010 a rozsudku Okresního

soudu v Kolíně ze dne 5. 10. 2010 sp. zn. 2 T 151/2009
(Presumpce neviny)
sněmovna

 

Stěžovatel

se domáhá zrušení uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Praze a

Okresního soudu v Kolíně s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní

práva garantovaná v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních

práv a svobod.

 

Stěžovatel

v ústavní stížnosti namítané porušení svých základních práv spatřuje

v tom, že nalézací soud dle jeho názoru nerespektoval základní zásady

trestního řízení, zejména při hodnocení důkazů nepostupoval v souladu

s ust. § 2 odst. 6 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním

(trestní řád – dále jen t. ř.), ve znění pozdějších předpisů,

a nerespektoval rovněž zásady vyplývající z ust. § 5 t. ř., zejména

zásadu presumpce neviny. Odvolací soud pak dle názoru stěžovatele při

rozhodování o odvolání rozhodnutí nalézacího soudu řádně nepřezkoumal a

nepostupoval v souladu se shora uvedenými zásadami.

 

Dle

názoru stěžovatele skutečnost, že připustil, že s vozem jel, podrobil

se všem úkonům včetně dechové zkoušky, při výslechu téže noci doznal, že

před jízdou pil pivo a vodku, jakož i to, že si vzal auto bez vědomí

majitele, neboť klíčky k němu jsou volně přístupné, nijak neprokazuje,

že by vozidlo skutečně řídil. Rozhodnutí o vině tak bylo opřeno o

vlastní doznání stěžovatele krátce po činu, které učinil poté, co celou

noc strávil na Policii ČR a nadýchal 3,2°% alkoholu, přičemž v hlavním

líčení tuto výpověď odvolal. Žádný jiný důkaz z provedeného dokazování

nevyplynul, a to ani z výpovědi policistů.  Stěžovatel navrhuje, aby

Ústavní soud uvedená rozhodnutí svým nálezem zrušil.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
28. 6. 2011 15:00
- 28. 6. 2011 16:00
Sp. zn.: IV. ÚS 3480/10
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková

Navrhovatelé: P.N., zastoupen Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou

advokátní kanceláře se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Husova 2
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti usnesení

Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 2382/2009-167 ze dne 15. září 2010, proti

rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 501/2008-139 ze dne 14.

listopadu 2008 a proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 28 C

152/2007-96 ze dne 11. března 2008
(právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

navrhuje zrušení citovaných rozhodnutí z toho důvodu, že je přesvědčen,

že jimi došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces a soudní

ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6

odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl.

90 Ústavy České republiky. Stěžovatel odmítal zaplatit za poskytnutí

právních služeb sjednanou částku. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá,

že dodatek ke smlouvě o poskytnutí právních služeb sjednaný mezi

žalobcem a stěžovatelem, v němž byla sjednána žalovaná odměna, je

neplatný, přičemž tuto skutečnost od počátku v soudním řízení namítal.

Stěžovatel dále uvádí, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy

fakturami za poskytnutou právní pomoc a označeným usnesením

představenstva ČAK, jež stěžovatel považoval za významné z hlediska

úvahy, zda dodatek smlouvy o poskytnutí právní služby je neplatným

právním úkonem pro rozpor s dobrými mravy, a že hodnocení obecných soudů

o přiměřenosti sjednané odměny nemělo žádnou oporu v provedeném

dokazování, neboť v tomto směru nebyl soudy proveden žádný důkaz.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
30. 6. 2011 8:30
- 30. 6. 2011 9:00
Sp. zn.: I. ÚS 1920/10
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: Elektrospoj, s.r.o. Jičín, zast. JUDr. Janem Machem, advokátem Vodičkova 28, Praha 1
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 20.11.2006

sp.zn. 33 Cm 65/65/2003, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6.3.2008

sp.zn. 2 Cmo 44/2007 a usnesení NS ze dne 28.4.2010 sp.zn. 23 Cdo

2897/2008
(právo na spravedlivý proces )
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Rozsudkem

Vrchního soudu v Praze byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Hradci

Králové, kterým byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit částku

583 149,55 Kč s příslušenstvím. Usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání

stěžovatele odmítnuto. Stěžovatel je přesvědčen, že postupem obecných

soudů bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36

odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalobce se proti stěžovateli

domáhal zaplacení výše označené částky. Stěžovatel pohledávku žalobce

uznal, avšak současně tvrdil, že proti ní započetl svůj nárok na náhradu

škody v částce 589 980,- Kč. Žalobce podle něj odpovídal ve smyslu §

373 a násl. obchodního zákoníku za škodu, kterou stěžovateli způsobil

dodáním vadného materiálu. Stěžovatel si objednal u žalobce materiál,

ale dodané množství ani kvalita neodpovídaly objednávce.

 

 

I. senát - veřejné ústní jednání
30. 6. 2011 9:00
- 30. 6. 2011 9:30
Sp. zn.: I. ÚS 329/08
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: Prof. Dr. P.P., zast. advokátem JUDr. Jiřím Rubkem, Sukova 1307, Říčany
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne

26.6.2007 sp.zn. 15 Co 148/2007, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze

dne 16.10.2006 čj. 11 C 278/2003-99 a usnesení Obvodního soudu pro

Prahu 8 ze dne 20.12.2006 čj. 11 C 278/2003-108
(Právo na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se ohrazuje proti označeným rozhodnutím obecných soudů, jimž vytýká

porušení svého práva na rovné zacházení, na spravedlivý proces, jakož i

práva, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá

pověst a chráněno jeho jméno. Porušení práva na spravedlivý proces

stěžovatel spatřuje v tom, že vedlejšího účastníka označovaly soudy

plnými tituly, zatímco stěžovatele jenom jménem a příjmením; argumenty

vedlejšího účastníka soudy bez dalšího podle stěžovatele plně

akceptovaly, zatímco argumenty stěžovatele bez logického vysvětlení

odmítly, nebo se jimi nezabývaly či je zamlčely; vedlejší účastník byl

opakovaně vyzýván k doplnění tvrzení, ale vůči stěžovateli dle jeho

názoru naopak volily soudy striktní přístup. Porušení práva na

spravedlivý proces stěžovatel spatřuje rovněž v údajných manipulacích se

skutečnostmi obsaženými ve spise a namítá existenci průtahů v řízení,

vysokou benevolenci vůči vedlejšímu účastníku a naopak nelogické

posouzení námitek stěžovatele jako nepravdivých. Stěžovatel rovněž

dovozuje, že tvrzení vedlejšího účastníka nebylo možno považovat za

nesporná.