Přehled ústních jednání pro 26. týden roku 2013

21.06.2013

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.06.2013 14:00 do: 24.06.2013 14:30
místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn.: III. ÚS 272/13
soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
navrhovatelé:  Renata Hinz, zastoupená JUDr. Tomášem Kaiserem, advokátem se sídlem Praha 1, Havlíčkova 15
návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 25. ledna 2010 č. j. 7 EC 82/2009-42
stručná charakteristika:  Právo na soudní a jinou právní ochranu Práva účastníka soudního řízení
typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka domáhá zrušení uvedeného rozsudku pro porušení svých základních práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Rozsudkem vyhověl Okresní soud v Kolíně žalobě vedlejší účastnice a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit jí částku 232 Kč s příslušenstvím, která měla představovat dluh za dodávky elektrické energie za období od 12. ledna 2006 do 29. června 2006. Současně bylo rozhodnuto o její povinnosti zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení ve výši 6 369 Kč. V průběhu řízení doručoval uvedený soud stěžovatelce veškeré písemnosti na adresu v Kolíně, na které měla do 19. července 2004 evidováno místo trvalého pobytu. Protože při doručování těchto písemností nebyla zastižena a nebylo možné je ani odevzdat osobě, která by byla oprávněna je přijmout, byly na úřední desce soudu vyvěšeny výzvy k jejich vyzvednutí. Okresní soud následně považoval písemnosti za doručené uplynutím lhůty 10 dnů.

Soud ale písemnosti doručoval v rozporu s § 46b písm. a) občanského soudního řádu právě na posledně uvedenou adresu, ačkoliv v době předmětného řízení měla stěžovatelka trvalý pobyt ve Spolkové republice Německo. O probíhající exekuci se dozvěděla od bývalého souseda, který si všiml vyvěšeného podání soudního exekutora na domovní nástěnce. Její právní zástupce se následně dostavil do kanceláře soudního exekutora a po nahlédnutí do exekučního spisu se dozvěděl jak o napadeném rozsudku, tak o tom, že na jeho základě byla usnesením Okresního soudu v Kolíně nařízena exekuce stěžovatelčina majetku. Porušení svých práv spatřuje stěžovatelka právě v tom, že se o podání žaloby, jakož i o celém řízení o ní dozvěděla až okamžikem nahlédnutí svého advokáta do exekučního spisu. Pokud tedy soud považoval veškerá doručení, včetně doručení napadeného rozsudku, za účinná a řízení za pravomocně skončené, odňal stěžovatelce možnost procesní obrany proti žalobě a porušil tak její ústavně zaručená práva, zejména právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 25.06.2013 08:30 do: 25.06.2013 09:00
sp. zn.: III. ÚS 2336/12
místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Holländer
navrhovatelé:  Město Židlochovice
návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost Města Židlochovice proti jinému zásahu Ministerstva financí, spojené s návrhem na zrušení ustanovení čl. II bodu 4. zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
stručná charakteristika:  Obecně závazná vyhláška zakazující provozování výherních hracích přístrojů aj. podobných her na území obce Židlochovice.
typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Město Židlochovice se domáhá ochrany proti zásahu Ministerstva financí do ústavně garantovaného práva na samosprávu ve smyslu čl. 8 a čl. 100 odst. 1 Ústavy ČR. Zastupitelstvo města Židlochovice dne 21. 12. 2011 na svém zasedání č. 9 schválilo obecně závaznou vyhlášku města Židlochovice č. 4/2011, kterou na celém území města zakazuje provozování vybraných loterií a jiných podobných her, zejména výherních hracích přístrojů, sázkových her provozovaných prostřednictvím funkčně nedělitelného technického zařízení centrálního loterního systému, tj. hazardních her provozovaných za pomoci koncových interaktivních videoloterijních terminálů, a dalších loterií a jiných podobných her povolovaných na základě § 50 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „loterijní zákon"), Ministerstvem financí České republiky. Označená obecně závazná vyhláška nabyla účinnosti dnem 22. 12. 2011.

Stěžovatel zaslal následně obecně závaznou vyhlášku Ministerstvu financí do datové schránky, což lze samo o sobě dle něj považovat za podnět k postupu dle § 43 odst. 1 loterijního zákona týkající se hazardních her provozovaných na území města Židlochovice, jejichž provozování bylo povoleno Ministerstvem financí a na něž se vztahuje zákaz vyplývající z obecně závazné vyhlášky města Židlochovice č. 4/2011. Poté stěžovatel vyzval Ministerstvo financí k zahájení přezkumných řízení podle loterijního zákona. Ministerstvo financí v zákonné lhůtě 30 dnů od obdržení uvedeného podnětu na toto podání nijak nereagovalo. Stěžovatel vidí zásah do ústavně zaručeného práva na samosprávu v tom, že Ministerstvo financí odmítá přezkoumat  a zrušit jím vydaná povolení k provozování interaktivních videoloterijních terminálů na území města.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.06.2013 10:00 do: 28.06.2013 10:30
místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn.: I. ÚS 1539/13
soudce zpravodaj: Prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
navrhovatelé:  Růžena Přikrylová, zast. JUDr. Pavlou Plašilovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jakubská 1
návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2013, č. j. 3 Ads 126/2012 - 69
stručná charakteristika:  Rozhodnutí o lhůtě k podání kasační stížnosti
typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka zrušení uvedeného rozhodnutí pro porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky usnesením odmítl s odůvodněním, že kasační stížnost byla podána opožděně [§ 46 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 s. ř. s. ]. Stěžovatelka namítá, že kasační stížnost byla podána v řádné lhůtě a jako důkaz přiložila poštovní podací arch poskytovatele poštovních služeb a dodejku s vyznačeným odesláním kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud stěžovatelce přisvědčil; uvedl, že v důsledku situace, kdy byla učiněna v této věci Nejvyššímu správnímu soudu celá řada elektronických podání bez zaručeného elektronického podpisu a dvě podání se zvýrazněným (a jak se ukázalo zcela zavádějícím) údajem stěžovatelky „osobně na podatelnu soudu“, se nechal Nejvyšší správní soud „uvést v omyl“ a poštovní obálku, která je opatřena razítkem (nálepkou) pošty ze dne 7. 12. 2012 (poslední den lhůty pro podání kasační stížnosti v dané věci), v obsahu spisu při svém rozhodování přehlédl. Stěžovatelka je přesvědčena, že kasační stížnost nebyla věcně projednána, a tím byla porušena její ústavní práva.