Přehled ústních jednání pro 28. týden roku 2013

04.07.2013

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.07.2013 15:00 do: 09.07.2013 15:30
místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn.: IV. ÚS 4905/12
soudce zpravodaj: JUDr. Vlasta Formánková
navrhovatel:  Ondřej Kozub
návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2265/2012-349 ze dne 30. října 2012 a proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 19 Co 452/2010-260 ze dne 8. prosince 2011
stručná charakteristika:  právo na ochranu majetku a spravedlivý proces, zakotvený v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod

Stěžovatel uvádí, že obecné soudy porušily jeho právo na ochranu vlastnictví dle čl. 11 a právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, stejně jako právo na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a domáhá se zrušení citovaných rozhodnutí.

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem zamítl žalobu vedlejších účastníků, aby určil, že vedlejší účastníci jsou vlastníky konkrétního domu a pozemků zapsaných v katastru nemovitostí (výrok I.) a vedlejším účastníkům uložil společně a nerozdílně zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 26.520,- Kč (výrok II.). K odvolání vedlejších účastníků Krajský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že se určuje, že vedlejší účastníci jsou vlastníky předmětných nemovitostí (výrok I.) a vedlejším účastníkům uložil společně a nerozdílně zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 26.520,- Kč a náhradu nákladu řízení před soudem odvolacím ve výši 25.080,- Kč (výrok II.). Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud zamítl (výrok I.) a uložil stěžovateli zaplatit vedlejším účastníkům náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 15.960,- Kč (výrok II.). Dále rozhodl, že řízení o návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření se zastavuje (výrok III.).

Stěžovatel namítá, že ve svém dovolání podrobně rozebral a zdůvodnil nedostatky přístupu odvolacího soudu ke skutkovému stavu věci a jeho hodnocení, stejně jako k právnímu posouzení věci, a to jak k otázce platnosti všech rozhodných převodních smluv k předmětným nemovitostem, tak i k otázce dobré víry stěžovatele. Odůvodnění rozsudku dovolacího soudu, obsahující ve své podstatě toliko konstatování, že odvolací soud rozhodl správně, a že otázku dobré víry nepovažuje za podstatnou, pokládá stěžovatel za nedostatečné a rozhodnutí pokládá za neodůvodněné.