Přehled ústních jednání pro 31. týden roku 2012

27.07.2012

V tomto týdnu se konají 2 jednání.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
2. 8. 2012 9:00
- 2. 8. 2012 10:00
Sp. zn.: Pl. ÚS 34/10
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Nejvyšší správní soud
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Přezkoumávané akty: Návrh na vyslovení protiústavnosti ustanovení dílu

7. hlavy II. části III. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve

znění před novelizací provedenou zákonem č. 303/2011 Sb.
(opatření obecné povahy)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Nejvyšší

správní soud podal návrh na zrušení části soudního řádu správního

(konkrétně ustanovení dílu 7. hlavy II. části III. zákona č. 150/2002

Sb., soudní řád správní, ve znění před novelizací provedenou zákonem č.

303/2011 Sb.). Nejvyšší správní soud – navrhovatel – při aplikaci této

části zákona dovodil, že se napadená právní úprava neslučuje s ústavou a

její protiústavnost nelze překlenout ani výkladem. Podstatou napadených

ustanovení je právní úprava řízení o zrušení opatření obecné povahy.

Opatření obecné povahy je v tuzemském právu správním aktem toliko s

individuálně vymezeným předmětem a obecně určenými adresáty, a nikoliv

již s konkrétními adresáty a abstraktním předmětem. Nejtypičtějším

příkladem opatření obecné povahy jsou územní plány. Navrhovatel uvádí,

že právní úprava  - jíž navrhuje zrušit - trpí těmito

nedostatky: protiústavní absencí lhůty pro podání návrhu na přezkum

opatření obecné povahy, resp. v diskriminačním stanovení lhůty jen pro

určitou skupinu subjektů; nepřiměřeně krátkou lhůtou 30 dnů k rozhodnutí

o návrhu; nepřiměřenou  koncentrací řízení u Nejvyššího správního

soudu, který by mohl být zahlcen množstvím agendy; a také náklady, které

vzniknou účastníkům  při projednávání jejich věci v Brně. Je to právě

porušení principu právní jistoty, v čem Nejvyšší správní soud shledává

protiústavnost těchto právních norem.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
2. 8. 2012 10:00
- 2. 8. 2012 10:30
Sp. zn.: III. ÚS 1148/09
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: Ing. Z. Z.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v

Jihlavě ze dne 21. 5. 2008 č. j. 2 T 117/2003-1402, usnesení Krajského

soudu v Brně ze dne 2. 9. 2008 sp. zn. 4 To 256/2008 a usnesení

Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009 sp. zn. 5 Tdo 1572/2008
(Právo na soudní ochranu, subsidiarita trestní represe)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

tvrdí, že uvedenými rozhodnutími obecné soudy porušily jeho ústavně

zaručené základní právo na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1

Listiny základních práv a svobod a právo nebýt stíhán nebo zbaven

svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, zaručené

ustanovením článku 8 odst. 2 Listiny.

 

Obecnými

soudy byl přečin stěžovatele kvalifikován jako trestný čin zpronevěry,

kdy si podle názoru stěžovatele prý obecné soudy chybně dovodily, že již

samotným podpisem smlouvy o výpůjčce technologického zařízení, kterou

stěžovatel uzavřel, nastaly právní účinky výpůjčky. Ve skutečnosti prý

lze správnou interpretací ustanovení § 659 a násl. občanského zákoníku,

týkající se smlouvy o výpůjčce, dojít k závěru, že právní účinky

výpůjčky nastávají teprve v okamžiku odevzdání zařízení vypůjčiteli.

Podle stěžovatelova názoru samotné uzavření smlouvy nevylučovalo

dosavadního vlastníka z dispozice se zapůjčovaným zařízením. Vlastník

zapůjčované věci prý byl na svých právech dotčen teprve převozem

vypůjčeného zařízení, kdy se věc dostala do dispozice vypůjčitele.

Protože stěžovatel v době, kdy bylo technologické zařízení převezeno,

již nebyl statutárním orgánem společnosti, která převoz mimo republiku

realizovala, nelze mu prý klást za vinu spáchání zpronevěry. K zásahu

do uvedených ústavních práv mělo dojít v trestním řízení, vedeném proti

němu jako obviněnému. Stěžovatel namítá nesprávný postup obecných soudů

při aplikaci občanskoprávních norem, které se vztahují na daný skutkový

stav. Obecné soudy se prý vůbec nezabývaly podstatnou otázkou, zda vůbec

a případně s jakými důsledky podle občanskoprávní úpravy stěžovatel

porušil konkrétní občanskoprávní povinnost, z čehož by mohla být teprve

následně dovozována též jeho trestněprávní odpovědnost. Napadeným

rozhodnutím vytýká stěžovatel navíc také nedostatečné zjištění

skutkového stavu, které vedlo k nesprávným závěrům o jeho trestní

odpovědnosti.