Přehled ústních jednání pro 32. týden roku 2010

06.08.2010

V tomto týdnu se koná 5 jednání.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
5. 8. 2010 9:45
- 5. 8. 2010 10:15
Sp. zn.: III. ÚS 3386/09
Soudce zpravodaj: Vladimír Kůrka
Navrhovatelé: Josef Baše
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2009

sp. zn. 21 Cdo 5206/2007, proti usnesení Krajského soudu v Hradci

Králové ze dne 16. 5. 2007 sp. zn. 21 Co 181/2007, a proti usnesení

Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2006 sp. zn. 16 C

275/2004, spojené s návrhem na vydání předběžného opatřením
(obnova řízení - podmínky; spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

je přesvědčen, že soudy porušily jeho základní právo na spravedlivý

proces. Stěžovatel podal žalobu na obnovu (původního) řízení, kterou

Okresní soud v Hradci Králové usnesením zamítl a  Krajský soud v Hradci

Králové toto rozhodnutí potvrdil. Stěžovatel tvrdí, že po právní moci

rozsudku krajského soudu se dozvěděl „nové skutečnosti“, jež by mohly

přivodit pro něj příznivější rozhodnutí věci. Stěžovatelovo dovolání

Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl, a také proti jeho usnesení

směřuje stěžovatelova ústavní stížnost. Stěžovatel spatřuje porušení

svých základních práv v tom, že obecné soudy podle něj nesprávně

posoudily jím předložené důkazy k odůvodnění žaloby o obnovu řízení a je

přesvědčen, že obecné soudy postupovaly jednostranně ve prospěch

žalobce, ačkoli tento v průběhu řízení měnil podle stěžovatele svoji

výpověď a nedokázal vysvětlit některé rozhodné skutečnosti. Současně

s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na vydání předběžného

opatření, kterým by Ústavní soud nařídil Okresnímu soudu v Hradci

Králové nepokračovat ve výkonu rozhodnutí nařízeném ohledně zaplacení

pohledávky stěžovatelem. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové bylo

stěžovateli uloženo, aby zaplatil žalobci 650.000 Kč s příslušenstvím a

Krajský soud v Hradci Králové toto rozhodnutí soudu prvního stupně

potvrdil.

 

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
11. 8. 2010 9:00
- 11. 8. 2010 9:20
Sp. zn.: II. ÚS 762/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: Ing. Libor LUZAR, zastoupený Mgr. Jiřím Mikundou, advokátem se sídlem ve Štramberku
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v

Praze, spojená s návrhem na náhradu nákladu zastoupení státem
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se domnívá, že obecný soud svými výroky porušil čl. 2 odst. 2 a čl. 36

odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel byl soudem prvního

stupně v celém rozsahu osvobozen od soudních poplatků, a jeho žalobě

bylo rozsudkem soudu prvního stupně zcela vyhověno. Odvolací soud dospěl

k jinému závěru než soud prvního stupně a podle stěžovatele měl provést

důkazy, které stěžovatel k dané problematice navrhoval, případně měl

rozsudek podle něj zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k provedení

tohoto dokazování. Odvolací soud tak nepostupoval a stěžovatel je

přesvědčen, že svým postupem porušil základní právo podle čl. 36 odst. 1

Listiny tím, že své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení řádně

nezdůvodnil. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení části

označeného rozsudku, jímž byl k odvolání vedlejší účastnice řízení

změněn rozsudek Okresního soudu v Nymburce tak, že žaloba stěžovatele o

zaplacení 35.700 Kč s příslušenstvím, jako odměny mandatáře, byla

zamítnuta, a dále mu bylo uloženo nahradit vedlejší účastnici řízení

náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 35.390 Kč.

 

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
11. 8. 2010 13:30
- 11. 8. 2010 14:00
Sp. zn.: I. ÚS 62/08
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Konvent minoritů v Opavě, se sídlem Masarykova 342/39, Opava
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 24. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3527/2007, proti rozsudku Krajského

soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2007 sp. zn. 8 Co 103/2007, a proti

rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 7. 11. 2006, sp. zn. 13 C

179/2003
(majetková věc)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

navrhuje zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, protože je

přesvědčen, že byl zkrácen ve svém právu účastníka řízení na spravedlivý

proces. Stěžovatel zpochybňuje výklad restitučního zákona soudy,

rozhodujícími o stěžovatelově právu na určení vlastnictví k sporné části

areálu Opavského kláštera a uvádí, že podle jeho názoru tímto

nesprávným výkladem došlo k porušení ustanovení ústavního pořádku. Podle

stěžovatele došlo k zásadnímu pochybení zejména tím, že obecnými soudy

nebyly provedeny navrhované důkazy. Soudy zpochybnily, zda je stěžovatel

vlastníkem části kláštera, která není označena číslem popisným, ani

evidenčním, stejně jako legitimitu nástupnictví stěžovatele. Stěžovatel

zdůrazňuje, že celý areál kláštera, včetně sporné části, má jedno

společné technické zázemí, jedny a tytéž společné rozvody energií atd.

Podle stěžovatele soudy chybně posoudily otázku aktivní legitimace, když

zpochybnily, že pokud na stěžovatele jeho právní předchůdce darovací

smlouvou převedl nemovitost (byť s číselným označením pouze vydaného

pozemku), potom za situace, kdy tato darovací smlouva byla katastrálním

úřadem přijata a vlastnické právo do katastru zapsáno, stěžovatel

stejnou darovací smlouvou získal i onu spornou část jednoho jediného

klášterního areálu.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
12. 8. 2010 9:00
- 12. 8. 2010 9:30
Sp. zn.: III. ÚS 2278/07
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Lucie Zímová
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu

České republiky ze dne 17. května 2007 sp. zn. 6 Tdo 513/2007, usnesení

Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. listopadu 2006 č. j. 6 To

657/2006-187 a rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. srpna

2006 č. j. 1 T 9/2006-163
(trestní odpovědnost)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

   

Stěžovatelka

uvolnila svého psa z vodítka a ten vběhl do cesty motocyklu, který jel

výrazně rychleji, než mu pravidla silničního provozu dovolovala. Při

střetu se psem byl motocyklista vážně poraněn a má trvalé následky

(ochrnutí). Stěžovatelka byla uznána vinnou trestným činem ublížení na

zdraví. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka polemizuje s tím, že

obecný soud prvého stupně dovodil protiprávnost jejího jednání z obecní

vyhlášky, jakkoliv tato směřuje jen k udržování čistoty na území obce (a

volné pobíhání psů zakazuje v tomto kontextu). Stěžovatelka rovněž

zdůrazňuje, že poškozený jako motocyklista výrazně překročil povolenou

rychlost v obci, přičemž, podle jasného názoru znalce, pokud by

stanovenou rychlost dodržel, k nehodě by nedošlo. Nejvyšší soud podle

stěžovatelky v této věci příliš zobecnil právní argumenty z jiných

judikátů a neposoudil věc v kontextu individuálních okolností. Tím bylo

podle stěžovatelky porušeno její základní právo na spravedlivý proces

podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rychlost

motocyklisty byla nepřiměřená a pes stěžovatelky byl podle ní poslušný a

snadno ovladatelný a dané prostředí dobře znal.

 

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
13. 8. 2010 8:30
- 13. 8. 2010 9:30
Sp. zn.: III. ÚS 939/10
Soudce zpravodaj: Pavel Holländer
Navrhovatelé: Hana Nedvědová
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni

ze dne 2. února 2010 sp. zn. 16 Cad 173/2008 a rozsudku Nejvyššího

správního soudu ze dne 2.prosince 2009 sp. zn. 3 Ads 69/2009.
(Vyměření důchodu)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka

je přesvědčena, že došlo k porušení jejího základního práva na

přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří dle čl. 30 Listiny, základního

práva plynoucího z principů rovnosti a zákazu diskriminace dle čl. 1 a

čl. 3 odst. 1 Listiny a základního práva na soudní a jinou právní

ochranu dle čl. 36 Listiny a domáhá se zrušení rozsudku Krajského soudu

v Plzni, stejně jako rozsudku Nejvyššího správního soudu. Stěžovatelce

byl přiznán nižší starobní důchod z toho důvodu, že byla zaměstnána u

slovenského zaměstnavatele. Stěžovatelka argumentuje okolností, že byla

vždy občankou České republiky s trvalým pobytem na území České

republiky, a že jí přiznaná výše starobního důchodu je nižší, než výše

starobního důchodu přiznaná občanům České republiky ve srovnatelných

případech. Stěžovatelka byla zaměstnána u Československých státních drah

– Kontroly přepravních tržeb Stod, spadající pod odštěpný závod

Československých drah – Správy přepravních tržeb Bratislava, se sídlem

v Bratislavě. Tento podnik měl ke dni 31. prosince 1992 – v době dělení

federace – sídlo na území Slovenské republiky. Z uvedeného důvodu

argumentovala ČSSZ nenaplněním podmínky doby 25 let pojištění v České

republice. Podle stěžovatelky existoval v Československu jednotný systém

důchodového pojištění a z pohledu tehdejšího práva bylo právně

irelevantní, ve které části československého státu měl zaměstnavatel

sídlo. Přijala-li Česká republika po svém vzniku v ústavní rovině

princip kontinuity právního řádu, nelze podle stěžovatelky u občana

České republiky posuzovat doby jeho zaměstnání u zaměstnavatele se

sídlem ve slovenské části československého státu jako zaměstnání

v cizině. Takový náhled by dle stěžovatelky představoval fikci

zakládající diskriminaci, neboť tato není podložena objektivními a

rozumnými důvody.